KrajicHlad

Za vrchol tvorby Františka Filipa jednoznačně považuji spolupráci se scénáristou Jiřím Hubačem. Spolu dokázali citlivě zaměřit pozornost na člověka na okraji, ať už jím byli (převážně) senioři rezignující či vzpírající se pasti, do níž je sune společnost, a (často neúspěšně) lapající po svých snech, stejně jako lidé vlečení alkoholem neschopní zvládnout nesmírnou zátěž padajícího nebe.

V souvislosti s jeho tvorbou vnímám v půli září 2011 dosud nejsilněji škálu od pěti k odpadu jako pohled omezující křečovité maňásky. Pokusím se věnovat jeho filmům slova, nerozfouká-li je vítr, dříve než se po zhlédnutí zrodí.

Kdo ví, zda to nepocítím i u jiných tvůrců. Když si procházím tuto desítku...