Kryšpín

Dneska mě pobavil článek zahraniční novinářky, která navštívila Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Samozřejmě vyberu jen něco, ale je vidět, jak nás vnímají ve světě...

Co tedy vyděsilo tuto novinářku?

1. Kojící divačka během projekce poměrně intenzivního psychosexuálního thrilleru.

2. Masné výrobky balené v jiných masných výrobcích.

3. Divnej Woody Allen potkávajícího Růžového Pantera ve znělce Skupiny CEZ (Weird Woody Allen-meets-the-Pink Panther)

a tady je toho mnohem více :)

Jak by mohli vypadat moderní Ptáci...

Spike Jonze patří mezi mé oblíbené režiséry pro svou tvůrčí práci, kde místo počítačové technologie využívá klasickou animaci. Jeho nejnovějším snímkem je Mourir auprès de toi (v češtině to znamená Zemřít po tvém boku). Na tomto filmu se však nepodílel sám, ale spolupracoval s francouzskou návrhářkou Olympia Le-Tan, která vytvořila pro tento film vzhled knih. 

Celý krátký film můžete vidět zde.

Jak už jsem se tu několikrát zmínil, tak jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku je Shame a nyní konečně vyšel oficiální trailer.

Právě mě šokovala zpráva, že výrobci kamer jako jsou Arri, Panavision a Aaton, ukončili výrobu filmových kamer. Brzy tedy příjde éra, kdy se bude točit už jen na digitál. Filmaři teď čím dál tím víc využívaji kamery RED a nebo (kvůli nízkému rozpočtu) Canon 5D mk II.

I kina se na tento přechod připravují a digitalizují své sály. Každý měsíc se ve světě konvertuje 700 promítacích sálů.

Samozřejmě celuloid neskončí ze dne na den. Firmy Kodak a Fujifilm bude zatím nadále vyrábět film, který lze využít na všech funkčních filmových kamerách.

Ale jednou nastane čas, kdy bude tomu konec...

Vždycky jsem měl co dělat, abych viděl všechny filmy nominované na Oscara a mohl si tak udělat vlastní názor předtím, než se vyhlásí absolutní vítěz. Na internet unikl seznam 63 filmů, které budou bojovat o nominaci na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film (seznam není samozřejmě tajný). Oproti minulému roku je počet o dva filmy nižší.
Projekce členům Akademie začínají tento pátek (14.10.2011) a to filmem Le Havre (Aki Kaurismäki), který soutěžil letos na filmovém festivalu v Cannes a byl k vidění i na KVIFF a režísér měl retrospektivu i na Letní filmové škole v Uherském Hradišti.
Dalším filmem v pořadí je Patagonia – dramatický příběh odehrávající se ve Walesu, ale mluví se v něm španělsky. Tento britský snímek vypráví o dvou souběžných cestách do Patagonie a Walesu.

V tříměsíčním procesu je třeba vybrat devět finalistů, které budou bojovat o nominaci. Poslední filmy se akademikům promítnou 13. ledna a bude to kovbojka z Argentíny – Aballay (Argentína vyhrála před dvěma lety Oscara za film Tajemství jejich očí), rumunský Morgen nám ukáže hlavního hrdinu, čtyřicátníka Nelu žijícího poblíž rumunsko-maďarské hranice, který jednou při rybaření narazí na tureckého imigranta. Nelu se rozhodně přistěhovalci pomoci a přivede ho k sobě domů. Snímek nás chce identifikovat s pozicí Nelua, pro kterého je postava imigranta cizokrajným prvkem, mimo jiné tím, že Turkovy repliky v cizím jazyce nemají titulky (Film byl k vidění letos na Febiofestu).

Velký filmový boj bude pokračovat mezi Izraelem a Íránem, jejichž filmy vyhráli cenu v Telluride a na Torontském filmovém festivalu. Izraelský film Footnote si také odnesl v Cannes cenu za nejlepší scénář. Írán má velmi pochvalné ohlasy se svým filmem A Separation.

Polsko zkouší štěstí s příběhem In Darkness, který výpráví život Leopolda Sohy, jenž se za druhé světové války snažil zachránit židovské uprchlíky z nacisty okupovaného města Lvov.
Dánsko to oproti dramatu zkusí s komedií Superclasico (minulý rok Dánsko vyhrálo Oscara za drama Lepší svět), stejně tak Libanon s filmem Where Do We Go Now?, který v Torontu vyhrál cenu diváků.

Taiwan přihlásil 4 hodiny a 24 minut dlouhý epos Warriors of the Rainbow, který je srozumitelný pouze dějinami znalého, domácímu diváku. Turecko vybralo film Tenkrát v Anatolii, oceněný hlavní cenou v Cannes a který je druhým nejdelším přihlášeným filmem (2 hodiny a 37 minut).
Rusové budou chtít navázat na Oscarový úspěch filmu Unaveni sluncem a letos přihlásili pokračování Unaveni sluncem 2: Odpor, který opět režíroval Nikita Michalkov. Přihlášení vyvolalo v Rusku trochu kontroverze. Šéf výběrové komise požádal Michalkova, aby se sám s filmem odstranil ze soutěže, kvůli kritickému a komerčnímu propadu. To se zjevně nestalo a film zůstává v soutěži.

Mezi další velice dlouhometrážní filmy patří Sonny Boy z Nizozemska (140 min.), Turínský kůň z Maďarska (154 min.), Montevideo: Taste of a Dream ze Srbska (145 min.) a epos The Flowers of War z Číny, kde v hlavní roli je Christian Bale (145 min.).
Na druhé straně minutáže je horrorový snímek Tichý dům (78 min.), který se akademikům promítne na Halloween :)
Kolem přihlášeného filmu z Albánie probíhal jistý spor. Původně byl přihlášen film The Forgiveness of Blood, ale albánští filmaři proti tomu protestovali, protože režidér filmu Joshua Marston se narodil a vyrostl v Los Angeles, i když má v sobě albánskou krev. Akademie se minulý týden sešla a souhlasila s filmaři, kteří protestovali proti počátečnímu výběru. Albánie tedy poslala místo toho film Amnistia režiséra Buyar Alimani, který právě podal oficiální protest proti Marstonovu filmu. Joshua Marston už se s tímto setkal v roce 2004, když se chtěl přihlásit za Kolumbii s filmem Maria milostiplná.

Další filmy, které stojí za zmínku jsou: Na druhé straně ze Švédska, který režírovala Pernilla August (známá pro svou práci na filmech Ingmara Bergmana včetně Oscarového filmu Fanny a Alexandr) a ve kterém hraje Noomi Rapace, která hrála původní Lisbeth Salanderovou ve filmu Muži, kteří nenávidí ženy.

Nesmí chybět ani 3D taneční film Pina od Wima Wenderse. Mexiko to zkusí svým akčním hitem Miss Bala, Řecko zkusí navázat na úspěch loňské nominace Špičáku s filmem Attenberg, Itálie přihlásila film Terraferma a Španělsko překvapilo výběrem filmu Tmavý chléb místo volby režisérů Nanni Morettiho nebo Pedra Almodóvara, kteří měli úspěch v Cannes.
A nakonec nesmím zapomenout na Aloise Nebela, který zastupuje Českou republiku. Ten má totiž možnosti být ještě v jedné kategorii. A to nejlepší animovaný film, takže můžeme doufat, že letos bude bojovat v této kategorii pět filmů oproti loňským třem.

Do francouzských kin se během jednoho týdne dostal dvakrát remake krásného filmu Knoflíková válka. A nejde o ten samý remake, jsou to dva různé filmy, které spojuje jeden koproducent - soukromá televize TF1.

Jeden film se jmenuje La Guerre des Boutons a druhý La Nouvelle Guerre des Boutons. Scénáře k obou filmům jsou postavené na stejné knize Louise Pergauda z toku 1912.

Pravděpodobně to finančně uškodí obou filmům a záleží jen na marketingu, který z nich uspěje. Zároveň musí být vtipné žádat lístek na Knoflíkovou válku a pokladní se bude vždycky muset ujistit, kterou to vlastně divák myslí...

Dnes začal předprodej lístků na festival německy mluvených filmů. Naposledy německý mluvený film, který jsem viděl, byl nejspíš 3 od Tykwera.

Udělal jsem si menší seznam filmů, které bych rád viděl na festivalu Das Filmfest.

Vídeň roku 1938: Syn židovského galeristy Victor Kaufmann a dělník Rudi jsou nerozluční přátelé. Přesto skončí Victor v koncentračním táboře a Rudi se přidá k SS, kde nacistickým kumpánům prozradí tajemství: Kaufmannovi vlastní Michelangela! Když má být obraz darován ducemu, vyjde najevo, že jde o padělek: Italové jsou pobouřeni. Rudi musí Victora dopravit z koncentračního tábora k výslechu do Berlína, letadlo se však cestou zřítí. Victor sebere po nehodě zraněnému Rudimu jeho esesáckou uniformu a nechává na místě vězeňské hadry z lágru... Role se vyměnily a začíná hra o život. Úspěšný režisér Wolfgang Murnberger (Drtič kostí) zinscenoval ve filmu Můj nejlepší nepřítel hru na kočku a myš v Lubitschově stylu: Moritz Bleibtreu a Georg Friedrich se s nezkrotnou radostí ze hry ženou za pravdou, uměním a láskou a připravují tak divákovi nevšední filmový zážitek na úrovni.

„Vše je v pohybu - klid neexistuje!". Jean Tinguely byl jako jeden z jeho bláznivých strojů, který se před zraky diváků sám zničil: milník moderních dějin umění, nonšalantní provokatér a anarchistický bouřlivák, který se svou bezmeznou energií téměř sám odrovnal. Celý život ostatně boural veškeré konvence – nejen ve své práci ale i v soukromém životě. Zažil raketový vzestup, který z něho velmi rychle udělal jednoho z nejslavnějších švýcarských umělců 20. století. Režiséru Thomasu Thümenovi se v dokumentu daří zachytit hravost a dynamiku umění i života Jeana Tinguelyho. Zároveň film bez zábran ukazuje, že tento výjimečný umělec zůstával právě ve své rodné zemi nepochopený a velmi zábavným způsobem také dokumentuje důležité období švýcarských moderních dějin i mentalitu národa.

V létě 1914, krátce před vypuknutím první světové války, hrozí bezprostřední rozpad Pobaltí, které sice patří k carskému Rusku, ale má spíše německý ráz. Tento rozpad ohrožuje i aristokratickou rodinu čtrnáctiletéleté Ody, její život a dosavadní jistoty. Když se Oda náhodně setká s těžce raněným estonským anarchistou a spisovatelem, rozhodne se mu pomoci – čímž zcela změní svůj osud. Na rodinném statku zvaném Poll se v parném estonském létě postupně vyhrocují konflikty, které končí bojem na život a na smrt. Příběh všeho schopné lásky, historické drama o velkých zvratech v Evropě, velký film z Německa – to všechno je Poll. 

Film se odehrává v Německu na začátku 60. let. Syn národněsocialistického, nacisty oslavovaného básníka, Bernwarda Vespera, a farářova dcera Gudrun Ensslin, se seznámí během studií v Tübingenu. Je to začátek velké lásky – bezpodmínečné, nesmírné, sahající až za hranice bolesti. V roce 1964 se společně odstěhují do Západního Berlína. Ve městě opevněném zdí se připojí ke společensky izolované levicově orientované bohémské komunitě. Když do jejich života vstoupí radikální Andreas Baader, opustí Gudrun navzdory malému synovi rodinu a nechá se strhnout k terorismu, zatímco její muž Vesper propadne drogám. Hraný filmový debut cenami ověnčeného dokumentaristy Andrese Veiela nabízí zajímavý pohled na období před takzvaným „německým podzimem“ 1977. Jeho milostný příběh je úzce spjat s historickými událostmi, jež předcházely v Berlíně útokům teroristické organizace Frakce Rudé armády (RAF).

Filatelista Benno má rád pořádek, Beethovena a krásné ženy. Jeho sousedka Sandra sní o kariéře zpěvačky, po nocích ho ruší hlasitým zpěvem ve svém baru a je neúspěšnému dirigentovi vůbec trnem v oku. Jednoho rána najde Benno ve své posteli písek. Když zpozoruje, že písek trousí on sám, změní se jeho dosud spořádaný život v naprostý chaos. Den ze dne se z něho sype více písku a brzy hrozí, že se celý rozpadne. Jakmile Benno zjistí, že právě Sandra je klíčem k záchraně, začíná zoufalý závod proti času... Písečný muž je moderní pohádka se špetkou černého humoru o síle proměny a odvaze ukutečnit tajné sny.

Některé věci jsou lépe vidět v noci: „Systém Evropa“ chrání a kontroluje své občany. Vnější hranice Evropské unie jsou hlídány termovizí. Zdravotníci pomáhají předčasně narozeným, starým a nemocným. Je třeba sledovat záznamy z tisíců bezpečnostních kamer. Miluje se, umírá se, slaví se. Nežádoucí osoby jsou uprostřed noci tajně odsunuty. Demonstranti blokují průjezd vlaku s vysoce radioaktivním odpadem, letiště musí být vyčištěna, dopisy roztříděny a začínají se množit noční telefonáty na linku bezpečí. Film Svět půlnoční vypráví bez komentáře příběhy z noční Evropy a nechává je v myslích diváků splynout do jednoho velkého mocného vizuálního celku. Mistrovským výkonem bylo pro štáb už jen získat povolení k natáčení na přísně střežených místech.

Režisér Stephen Daldry už předvedl několikrát svůj talent a letos natočil film podle knihy, kterou jsem nedávno četl. Příšerně nahlas a k nevíře blízko napsal Johathan Safran Foer (autor knihy Naprosto osvětleno, která byla též zfilmována).

Doporučuji knihu přečíst před filmem, protože budete sami překvapeni, s jakou hravostí je kniha napsána. A ke konci se neubráníte dojetí a pravděpodobně ani slzám, které se vám vženou do očí.

O čem vlastně kniha je?

Oskar je vynálezce, milovník francouzské kultury, hráč na tamburínu, shakespearovský herec, šperkař, pacifista, origamista, detektiv, vegan a sběratel motýlů. A mimochodem – je mu devět let. A mimochodem – je mu devět let. Když jeho otec zahyne při teroristickém útoku na New York v září 2001, Oskar najde v jeho pozůstalosti záhadný klíč a začíná pátrat. Hledání jej provede celým New Yorkem, podivnými životy mnoha jeho obyvatel, ale zatáhne jej i na cestu do dějin a do hlubin vlastní rodící se osobnosti.

Tak šup do čtení, než se to objeví v kinech ;)

What the hell

Chtěli by jste si projít místa, kudy se procházel Owen Wilson v novém filmu Woodyho Allena? Zde je seznam šesti míst, které by se vám mohli hodit při návštěvě Paříže.

1. PONT ALEXANDRE III

Most Alexandra III navrhli inženýři Louis-Jean Résal a Amédée Alby k příležitosti světové výstavy Universelle, která se konala v roce 1900. Na koncích ozdoben čtyřmi 17 metrů vysokými mramorovými sloupy, které jsou zakončeny pozlacenými sochami – Renommees dorees. Dvě sochy s výhledem na Grand a Petit Palais symbolizují vědu a umění, zatímco druhé dvě postavy stojící na Invalides symbolizují průmysl a obchod. Samotný most je dále vyzdoben na krajích skupinami lvů vedených dětmi, přímo na mostě se nacházejí další alegorická sousoší z bronzu nebo mědi představující např. čtyři génie s rybami a korýši, nymfu Něvy s Ruskem a nymfu Seiny s Paříží. Most je osvětlen 32 ozdobnými sloupy veřejného světlení, z nichž čtyři jsou obklopeny andílky.

2. MUSÉE DE L’ORANGERIE

Budova oranžérie byla postavena v Tuilerijských zahradách v roce 1852, ale v muzeum se proměnilo až v roce 1927. Na návrh státníka Georges Clemenceau, zde Claude Monet nainstaloval osm nástěnných maleb leknínů – slavné Nympheas – který daroval Francii. Malíř sám navrhl interiér. V roce 1960 získalo muzeum sbírku Waltera – Guillaume (144 obrazů, mezi nimi i Cezanne, Renoir a Rousseau) pod podmínkou, že nebude rozptýlena. Muzeum Oranžérie bylo kompletně zrekonstruováno v roce 2006.

3. MARCHÉ AUX PUCES DE SAINT-OUEN

Po Prusko-francouzské válce v letech 1870-71, zde byli vystěhováni “les chifonniers” – hadráři, lidé, kteří se živili prohledáváním odpadků, z nichž vybírali použitelné věci, které potom dále prodávali. Zřídili zde tak tábor mezi městkými hradbami a sousední čtvrtí Saint-Ouen. Dnes se z místa stal světově nejznámější trh se starožitnostmi, který uvítá 150.000 návštěvníků každý víkend, kde se 2500 stánků rozděluje do 15ti specializovaných odvětvích. místo stalo svět je nejzaměstnanější trh se starožitnostmi, vítá 150.000 návštěvníků a starožitnosti-lovci každý víkend k jeho 2500 stojí asi 15 specializovaných odvětvích. Bleší trh Saint-Ouen – “les Puces” – byl prvním místem ve Francii, který byl uveden svou architektonickou, městkou a krajinnou oblastí jako ochranná památka pro svou zvláštní atmosféru.
Otevřeno každou sobotu, neděli a pondělí. Metro: Porte de Clignancourt a Garibaldi.

4. BOUQUINISTES

Klíčovým prvkem Paříže je 900 zelených bukinistů táhnoucích se přes 3 km poděl břehu řeky Seiny. Z Pont Marie až na Quai du Louvre a od Quai de la až po Quai Voltaire Tournelle, 220 antikvářů nabízí asi 300.000 knih (od starých po nové), novin a časopisů, které tvoří největší open air knihkupectví. První knihkupci zde nabízeli své služby v 16. století v pojízdných kotcích. O několik století později se objevili takévé, jak je známe teď. V roce 1900 zde bylo již více než 200 bukinistů. Od roku 1992 je tento prvek Paříže na seznamu světového dědictví UNESCO a na podobné stánky můžete narazit v Tokiu, Montrealu, Pekingu atd. Otevřeno denně od 11 hodin do západu slunce.

5. BERGES DE LA SEINE

Městké břehy byly poprvé postaveny ve 14. století, ale až v 19. století byly restrukturalizovány na dvou úrovních. Nábřeží Quai des Orfevres (Zlatnické nábřeží), kde sídlí policejní ředitelství s výhledem na Ile de la Cité, je možné sejít na nižší nábřeží a procházet se podél Seiny. Skvělé místo k relaxaci a populární místo pro opalování se v létě. Na západním cípu ostrova Cité je náměstí Square du Vert-Galant, kde je malá zahrada pojmenovaná po králi Jindřichu IV, kterému se přezdívalo Vert galant – záletník, protože i přes svůj pokročilý věk měl mnoho milenek.

6. ÉGLISE SAINT-ÉTIENNE-DU-MONT

Tento kostel na Montagne Sainte-Genevieve se stavěl po velice dlouhou dobu (1492-1626) a kombinuje gotický, klasicismus a renesanční styl. První kámen průčelí byl položen v roce 1610 královnou Marguerite de Valois. Sochy na průčelí pocházejí z 19. století, kdy byl kostel obnoven. Nádherný resenanční interiér je jemně vytesán z kamene (poslední v Paříži) a naleznete zde nejstarší varhany ve městě. Jsou zde pohřbeni Racine a Pascal. Ve filmu Půlnoc v Paříži můžete vidět severní vchod z roku z roku 1630, který je na malém náměstí Place de l’Abbe-Basset a Rue Saint-Etienne-du-Mont.

S příchodem školního roku přicházejí i seriálové žně, které nabízejí i něco nového. Obvykle jsem seriálové novinky nesledoval a dával až na reakce lidí, kteří to zkusili. Letos jsem si zkusil tipnout, co by se mi mohlo líbit a tady je můj seznam.

Smash
Producent Steven Spielberg se podepsal pod seriál Smash, který nabízí drama z muzikálového prostředí. V centru dění je hudební skladatel Tom , který je gay, a textařka Julia, která nesnáší myšlenku muzikálu s tématem Marilyn Monroe. Jenže na youtube se objeví část ukázky a ta se stane hitem. Producentka se rozhodne muzikál dát do výroby a o roli Marilyn budou bojovat Karen (Katharine McPhee), talentovaný mladý nováček a Ivy (Megan Hilty), divadelní veteránka.

Awake
Detektiv Jason Issacs a jeho žena se synem jedou v dešti autem a stane se jim nehoda. V tom okamžiku se detektivovi rozdělí život do dvou paralelních realit. V jedné mu umřel syn, ve druhé žena. Jak těžké je vést dvojí život, který se vzpírá realitě?

Missing
Nevím, jestli zrovna seriál Missing bude stát za to, ale z větší části se točil v Čechách a hraje tam Tereza Voříšková. Bývalá agentka CIA Ashley Judd se vydává po stopách svého syna, který se ztratil v Římě. Brzy však zjišťuje, že by jeho zmizení mohlo souviset s dávnou smrtí jeho otce (Sean Bean), a možná bude muset převrátit naruby celou Evropu, aby ho našla.

Apartment 23
Nainvní holka ze středozápadu se vydá do New Yorku za lepším. Dostane se do apartmánu s číslem 23, kde bydlí Krysten Ritter, která jí dělá naschvály a připraví ji o peníze. Jenže Dreama Walker si to nenechá líbít a vrátí ji úder. Tím si ji získala a vyslouží místo v partě mazaných loserů, kteří ve Velkém jablku přežívají, jak se dá.

Alcatraz
J. J. Abrams, který přišel s populárním seriálem Lost, produkuje letos seriál Alcatraz. 21. března 1963 byl Alcatraz oficiálně uzavřen a všichni vězni byli odvezeni z ostrova. Tak alespoň zněla oficiální zpráva. Ve skutečnosti 302 vězňů zmizelo ze svých cel beze stopy, jako by se vypařili a dodnes o nich nikdo neslyšel. Jenže teď se v San Franciscu najednou jeden z nich objevil a začal zase zabíjet. Navíc nezestárl ani o den. Vyřešit to musí současný ředitel vězení Sam Neill, novinářka Sarah Jones a největší expert na Alcatraz Jorge Garcia (Hurley z LOSTu).

Allen Gregory
Když je vám sedm let a jste génius, tak to v životě máte těžké. Protože vás čeká nejtěžší zkouška života: Základní škola! Kreslený seriál, který je od producentů seriálu Family Guy.

Person of Interest
Pro mě nejočekávanější seriál sezóny, protože se na scénáři podílel Jonathan Nolan (bratr slavnějšího Christophera) a zároveň v tom má prsty zase J. J. Ambrams. Michael Emerson (Ben ze seriálu LOST) hraje tajemného milionáře, který dokáže díky nejnovějším technologiím najít budoucí pachatele násilných zločinů. S pomocí bývalého agenta CIA Jima Caviezela se je proto rozhodne zneškodňovat a předcházet tak zločinům dřív, než se stanou.

Luck
Všechno z produkce HBO se mi zatím líbilo a letos přichází s dalším mafiánským seriálem z prostředí dostihových závodů. Režie se ujal Micheal Mann a v hlavní roli se objeví Dustin Hoffman jako zatraceně chytrý gangster, který právě vylezl z vězení a hodlá si trochu přilepšit na důchod.

Dnes jsem narazil na zajímavý plakát, který upoutal hned moji pozornost a chtěl jsem zjistit o filmu Burning man něco víc. Tady na ČSFD toho moc není, takže jsem musel hledat jinde a film si mě získal i svým trailerem. Příběh to je vskutku zajímavý a na IMDB má dobré hodnocení (8,7).

Tom je atraktivní britský kuchař v Bondi restaurant, ale něco s ním není v pořádku. Nerespektuje pravidla a ať se s ním něco děje, tak jeho činy se zdají být tolerovány všemi kolem něj. Na oslavě narozenin jeho osmiletého syna však vybuchne a ocitne se v policejní vazbě. Tom propadá do tmy a začínají se objevovat fragmenty jeho příběhu. Všechny ženy v jeho životě se mu snaží pomoci odlišnými způsoby. Burning Man je bezohledný, provokativní a dojemný příběh o otci a synovi, kteří hledají cestu zpět ke štěstí.

Nedávno skončil filmový festival v Benátkách, kde mimo jiné měl světovou premiéru i český snímek Alois Nebel. Zatím jsem neměl možnost tento festival navštívit a láká mě ze všech nejvíc. Dokonce víc než festival v Cannes. Vždyť v Benátkách měl právě pokaždé premiéru se svým filmem Daren Aronofsky. Nyní tam však žádný film neměl, ale přijel jako předseda poroty. Spolu s ostatními členy vybrali a ocenili Zlatým lvem film Faust od Alexandra Sokurova. Ale za zmínku stojí spousta jiných filmů...
Jedním z favoritů byl režisér David Cronenberg se svým filmem Nebezpečná metoda, který se točí kolem bouřlivých vztahů mezi psychiatrem Sigmundem Freudem a jeho žáky Carlem Jungem a Sabinou Speilreinovou. Kromě úvahami nad psychologií film nabízí skvělé herecké obsazení.

Dalším z filmů je Damsels in Distress. Tři krásné holky se snaží změnit svůj život na upadající americké univerzitě. Skupina se snaží studentům s těžkou depresí pomoci díky správné hygieně a muzikálovými tanečními čísly.

Zpěvačka Madonna si už jednou vyzkoušela usednout za režisérskou židli. V roce 2008 natočila snímek Špína a moudrost a nyní se vrací znovu. Tentokrát spolu s Alekem Keshishianem napsali příběh o lásce mezi Američankou Wallis Simpson a britským monarchou Eduardem VIII., který se kvůli své vyvolené po necelém roce vlády vzdává trůnu, aby se s rozvedenou Američanku mohl oženit (mohli jste částečně vidět ve filmu Králova řeč). Film se jmenuje W.E. a rozhodně mě zajímá, jak si s touto látkou poradila Madonna.

Thrillery ze špionážního prostředí patří mezi mé oblíbené. Jejich promyšlenost a neustálé intriky mě baví sledovat a právě proto se velice těším na film Tinker, Tailer, Soldier, Spy. Jedná se o adaptaci Johna le Carré, mistra špionážní literatury 20. století. Britská vláda zjistí, že v jejich tajné službě mají sovětského špeha. Jak ho ale odhalit, aniž by vzbudili podezření? V tom by jim měl pomoci George Smileyho (Gary Oldman), který se ho pokusí chytit pomocí svých vlastních schopností.

Kromě zpěvačky Madonny se k režii vrátil i herec George Clooney, ale ten si navíc stoupnul i před kameru. Sám se zrežíroval v roli guvernéra, který kandiduje na prezidenta Spojených států. V kandidatuře mu pomáhá tiskový mluvčí, kterého hraje Ryan Gosling. Jenže ten se zaplete do skandálu a ohrozí tak vše, co pracně pomáhal budovat. Ve filmu The Ides of March také uvidíte Dustina Hoffmana.

Francouzská spojka nebo Vymítač ďábla. To jsou dva z mnoha filmů, které natočil režisér William Friedkin. Jeho další film vypráví o mladíkovi, který má finanční potíže a jeho život je v ohrožení. Rozhodne si najmout policistu, který si přivydělává jako nájemný vrah, aby zabil jeho matku a on tak získal tučné peníze za její životní pojistku. Film je adaptací hry Killer Joe, kterou napsal Tracy Letts - držitel Pulitzerovi ceny za drama August: Osage County.

Třicátník, který si hraje stále s hračkami a žije stále s rodiči v jedné domáctnosti, se rozhodne najít ženu podobnou jemu samému. Film Dark horse nabídne ironický pohled do dysfunkční rodiny a předpokládám, že tento černý kuň bude plný i černého humoru. A já se obávám, že za 4 roky budu na tom stejně, jako hrdina. :)

Od té doby, co jsem viděl film 28 dní poté se obávám hrozby biologické nákazy a věřím, že lidstvo vyhyne právě díky virům a bakteriím. Má zvědavost se tedy točí i kolem katastrofického film Nákaza v originále Contagion, který režíroval Steven Soderbergh a účinkuje v něm hvězdné obsazení od Matta Damona, přes Kate Winslet až po Jude Law.

Bůh masakru je divadelní hra, kterou v Čechách můžeme vidět v Činoherním klubu a která je vyníkající. Roman Polanski se ujmul toho, že toto divadelní představení převede na filmové plátno. Ohlasy kritiků i diváků jsou nadšené a Kate Winslet je prý horkým kandidátem na Oscara. A o co se vlastně ve filmu jedná? Dva chlapci se spolu porvali a jejich rodiče e rozhodnou celou situaci vyřešit rozumně a v klidu. Sejdou se v domě jednoho z nich a při vzájemné konfrontaci dochází k odhalování skrytých traumat a předsudků, takže se celá původně přátelská debata zvrhá do absurdních rozměrů.

Tři muže spojuje 5 milionů dolarů v pytli. Kromě těchto ukradených peněz mají společného jen touhu po těchto penězích v hotovosti. V tomto rozbouřeném světě nemají lidé jinou možnost k přežítí, než hrát hru. Bez ohledu na to, jak moc se snažíte dodržovat pravidla, dříve nebo později, bude část z vás ztracena. O tom je Dyut meng gam, další z řady filmů Johnny To, které soutěžili v Benátkách.

Ač v Benátkách vyhrál film Faust od Alexandra Sokurova, pro mě jakožto režiséra bude zajímavější film Shame od Steva McQeena. Vždycky mě přitahovali filmy, které získali ocenění za nejlepší herecký výkon. Mohu tak sledovat, co všechno jde z herců vyždímat. Steve McQueen už své kvality ukázat v režijním debutu Hlad.

V obou McQueenových filmech hraje Michael Fassbender a zde tentokrát hraje třicátníka závislého na sexu. Jednoho dne se k němu nastěhuje jeho mladší sestřička a celé se to začne vymykat kontrole. Starší publikum film označuje za porno a není se jim čemu divit. Oba hlavní představitelé jsou ve filmu vidět nazí v celé jejich kráse a samozřejmě nechybí ani sexuální scény.

To ale není důvod, proč chci tento film vidět.

Jde o to, co se bude honit Brandonovi (tak se jmenuje hlavní postava ve filmu) hlavou. Jeho herecký výkon spočívá ve tváři. Každá změna prohlubuje jeho charakter, aniž by bylo nutné říci jakékoliv slovo. Někteří označují jeho roli za vůbec jeho největší výkon, který zahrál.

Takže seznam nejočekávanějších filmů se rozšiřuje. Na festivalu práva koupila společnost Fox Searchlight, která nám minulý rok přinesla snímky jako je Black Swan a 127 hodin. Takže je pravděpodobné, že v Čechách se filmu v distribuci nedočkáme brzo a budeme se muset opět spolehnout na internet. Navíc film bude označen MPAA ratingem NC-17 nebo R.

V kinech Atlas a Světozor právě probíhá Festival tanečních filmů a já dnes měl možnost díky své Múze vidět jedinečné filmy, ke kterým bych se jen tak nedostal. Největším zážitkem mi byl film z roku 1993 Strange fish.

Nikdy jsem netušil, kolik vášně může být v tanci a jak tenká může být hranice mezi křehkostí, jemností a naprostou brutalitou.

A já teď hledám, kde všude má DV8 Physical Theatre představení, protože to musí být úžasný zážitek.

Znáte to, když čtete knihu a nemůžete od ní odtrhnout oči, i když jste právě dočetli kapitolu a zbývá vám dalších 150 stránek? Můj včerejší den byl sakra dlouhý a když jsem konečně v 11 hodin ulehl do postele unaven, rozhodl jsem se dočíst zbytek knihy Musíme si promluvit o Kevinovi od Lionel Shriverové. A řeknu vám, pokud se zadrženým dechem budu sledovat i film We need to talk about Kevin, který je podle této knihy, tak tu budeme mít skvělou knižní adaptaci.

Oficiální uvedení v Cannes a recenze značí úžasné herecké výkony a tak jsem ho automaticky přidal do seznamu mých nejočekávanějších filmů.

Jeho režijní debut Restrepo se mi moc líbilo. Dokumentární film Restrepo je reálnou realitou, nasnímanou přes objektiv režisérů Sebastiana Jungera a Tima Hetheringtona. Nejsou zde žádné politické nebo bouřlivé komentáře. Jen čistá skutečnost. Film považuji za impozantní a odvážný počin žurnalistiky. Zatímco ostatní dokumentaristi si doma hrají s HD kamerami, reportér a fotograf spolu ukáží svojí statečnost a jsou vždy uprostřed dění, i když kolem nich sviští kulky. Restrepo je film o tvářích a jménech. Nikdy na ně nezapomenete. Slyšíte jejich reakce a vidíte jejich zoufalství, které občas hraničí se šílenstvím. Ale je to jen snaha odvedení špatných myšlenek. Největší podíl na kvalitě dokumentu má zachycení operace "Rock Avalanche", kde jsou vojáci konfrontováni se smrtí. Materiál z místa činu je tu minimální, ale psychologická imploze je zde ukázána odhaleně a zesiluje tak úzkost. Nezapomenutelný zážitek! Na Restrepo se není snadné dívat, ale každý by ho měl vidět. Protíná všechny analýzy a nadhledy a tím vzniká unikátní zpověď mladých kluků, bojující za své životy.

R.I.P.

Prostě v jednoduchosti je krása a tyto vkazy určitým lidem mi vykouzlí úsměv na rtech.

http://dearblankpleaseblank.com/

Girl Walks Into a Bar je nezávislý film natočený za deset dní s rozpočtem milión dolarů. Režíroval to Sebastian Gutierrez a měl premiéru ve festivalovém kině. Do distribuce se však nedostane, zato se na něj můžete podívat zadarmo na YouTube. Ač jde o nezávislý film, tak se tam objevijí herecké hvězdy jako Zachary Quint nebo Danny Devito (Tam šla asi převážná část peněz).

Jde sice o celovečerní film, ale je složen z deseti nezávislých epizod a za první den film vidělo přes 100 000 lidí, což některé nezávislé filmy nemají ani za celou dobu promítání v kinech.