Kryšpín

Tak je to zase tady a já uvidím hromadu filmů z různých zemích, na které s velice těším. Ale jedna věc mě na tomto ročníku zaráží. Je teprve osmý v řadě a už se v letošním výběru opakují filmy, které byly v loňském. To mi nejde do hlavy, vybraly jiného člověka na výběr filmů. Nebo se jim snížil rozpočet a oni tak ušetřili? Letos totiž je program jen online a není k dispozici v brožurkách v kině.

Mám za sebou sekce Made in Germany, The Joy of Six a Panorama. Čeká mě Brutal Relax Show, Mental Nord a moje nejoblíbenější – Labo. 

Zatím jsem se nejvíce bavil o filmu Nyní uvidíte následující (k vidění zde), který ocení filmaři a pak the Shore, který už jsem viděl loni.

Módní značka Prada si může dovolit utrácet za nejlepší módní návrháře, ale i režiséry typu Roman Polanski. Jeden z nejlepších režisérů současnosti se ujal režie Heleny Bonham Carterové and Bena Kingsleyho v krátkém filmu pro Pradu.

Jak to dopadne, když si Davida Lynche objednají pro reklamu na čistější New York.

I když už je to 50 let od smrti Marilyn Monroe, tak je stále ikonou světového filmu. Mezinárodní filmový festival v Cannes se jej rozhodl využít jako ikonu jejich 65. ročníku. Škoda, že tam nebudu moc být...

Média dokážou být někdy krutá ke čtenářům i osobnostem. Mást čtenáře tím, že Larsson žije a převzal na sebe podobu režiséra Davida Finchera :)

Když jsem před dvěma lety letěl do New Yorku, abych mohl navštívit výstavu Tima Burtona v galerii MoMA, žil jsem v domnění, že to je jediná možnost. Naštěstí tomu tak nebylo a letos se výstava stěhuje do Paříže.

A já ji vřele doporučuji všem!

Knihy dříve nebo později budou v naší knihovně pouze v elektronické podobě a papír se stane minulostí (zachráníme tím, deštné pralesy?). Jednou z nejlepších elektronických knih minulého roku se stala aplikace na iPad s názvem The Fantastic Flying Books of Mr. Morris Lessmore. Příběh milovníků knih vyšel současně i s filmem, který můžete vidět zde. Film byl nominován na Oscara a tady je ukázka té aplikace, kterou si můžete pořídit za 5 dolarů i na svůj iPad.

Blíží se okamžik, kdy se konečně dočkáme premiéry filmu Shame, na který se velice těším. V Maďarsku už však probíhá propagace filmu a to poněkud kontroverznějšími plakáty, které nemálo lidí šokovalo a plakát byl okamžitě cenzurován. 

Není nic krásnějšího, když člověk zkombinuje film a hudbu dohromady. Vznikají tak krásné muzikály (většinou o lásce). Autor Matthijs Vlot si dal tu práci a vystříhal z různých filmů slova, která poskládal do textu písně Hello, napsanou Lionelem Ritchiem. 

I've been alone with you inside my mind
And in my dreams I've kissed your lips a thousand times
I sometimes see you pass outside my door
Hello, is it me you're looking for?

I can see it in your eyes
I can see it in your smile
You're all I've ever wanted, (and) my arms are open wide
'Cause you know just what to say
And you know just what to do
And I want to tell you so much, I love you ...

Jak to dopadne, když někdo sestříhá Modrý samet Davida Lynche na pivní reklamu.

Tohle je naprosto neskutečné a vystihující atmosféru filmu! A jak vůbec vznikaly titulky si můžete přečíst zde.

Tak tohle mi dalo zabrat. Předělané filmové titulky do textu písně. Skvěle udělaný a baví mě to, i když jsem poznal jen pár filmů.

Rok 2011 se blíží ke konci a s ním přichází nahlédnutí do filmové krabičky plné lístků do kina a vybrat to nejlepší, co jsem tento rok mohl vidět. Výběr byl velice těžký a nedokázal jsem se pořádně rozhodnout, jak to vlastně chci koncipovat. Nakonec jsem se rozhodl vybrat jeden film z každé země, co jsem mohl vidět a byl v tomto roce uveden do distribuce. Takže můj výčet filmů, které mě rozpálily může začít:

3/Drei – Německo, režie: Tom Tykwer
Tom Tykwer mi dal možnost nahlédnout do jedinečného milostného trojúhelníku, plného překvapení. Komické situace, které vás pobaví i dojmou. Cesty lásky jsou prostě nevyzpytatelné a Drei patří k vrcholným filmům, co jsem z německé kinematografie tento rok mohl vidět.

Písečný muž – Švýcarsko, režie: Peter Luisi
Švýcarsko, další německy hovořící země mi nabídla jeden z nejhumornějších filmů tohoto roku. Nevšední zápletka s výborným příběhem, ve kterém vás pobaví každé zrnko písku. Ještě, že u nás je tolik filmových festivalů, které nám nabídnou evropské filmy, které bychom jinak nemohli vidět.

Melancholia – Dánsko, režie: Lars von Trier
Na opačné straně humoru musí být i něco melancholického. A to kontroverzní režisér Lars von Trier předvedl v plné parádě. Nejdepresivnější film o konci světa, který jste letos mohli vidět v kinech.

Rozpal mě, sakra – Norsko, režie: Jannicke Systad Jacobsen
Děvčatům v pubertě se otvírá nový svět a tím je jejich sexuální fantazie. Krásný a milý příběh z norského zapadákova, kde potkáte jen blbé ovce a holky na trampolíně a jediná zábava je poflakování se v autobusové zástavce a šťouchání se navzájem…

Kůže, kterou nosím – Španělsko, režie: Pedro Almodóvar
Začíná být tradicí, že každý rok na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech mohu vidět film španělského režiséra Pedro Almodóvara. Ani letos tomu nebylo vyjímkou a Antonio Banderas v hlavní roli plastického chirurga se zamiluje do svého výtvoru. Film, u kterého vám naskočí husí kůže.

Rozchod Nadera a Simin – Írán, režie: Asghar Farhadi
Nebál bych se říct, že tento film patří k vrcholům, co jsem tento rok mohl vidět. Íránský film se odvíjí od manželského rozporu dlouholetých partnerů, aby vzápětí rozkryl fascinujícím způsobem bohaté drama o vině, trestu a lžích. Bravurně napsaný scénář a myslím, že o tomto filmu ještě uslyšíme na Oscarech.

Muž odnikud – Jižní Korea, režie: Jeong-beom Lee
Nejintenzivnější zážitek z asijské kinematografie tohoto roku. Ač se jedná o ten nejklasičtější příběh, který zapadá do žánru noir, já byl naprosto nadšen a tohle akční drama jsem zkouknul jedním dechem.

Přepadení – Francie, režie: Julien Leclercq
Pro francouzskou kinematografii mám slabost a každoročně se objevuje v mém top žebříčku filmů. U filmu přepadení vám krev tuhne v žilách a jste na pokraji nervového zhroucení. Dvě linie příběhu (uvnitř přepadeného letadla a vnější pohled zásahové jednotky) dává jedinečnou možnost nahlédnout na událost, kterou sledovalo v televizích 20 milionů lidí na celém světě.

Senna – Velká Británie, režie: Asif Kapadia
Jako jediný dokument se v tomto seznamu umístil Senna a jeho životní příběh závodníka, který v roce 1984 vstoupil do F1 a během 10ti let se stal legendou, která bohužel skončila tragicky. A já si doteď nemůžu vybavit, zda jsem někdy viděl lepší sportovní dokument.

Zrození Planety opic – USA, režie: Rupert Wyatt
Z americké produkce nemohu jinak, než zvolit Planetu opic. Naprosto dechberoucí podívaná, kterou toužím vidět znovu a znovu. Vynikající příběh, zobrazující proměnu lidoopa, který se snaží najít sám sebe a kam vlastně patří.

To je deset filmů, které pro mě budou symbolizovat filmový rok 2011. Nechtěl jsem v seznamu duplikovat země a tak se mi do něj bohužel nevešly tyto filmy:
Pina – Německo, režie: Wim Wenders
Tomboy – Francie, režie: Céline Sciama
Králova řeč – Velká Británie, režie: Tom Hooper
Drive – USA, režie: Nicolas Winding Refn

Co dodat. Snad jen spoustu dalších skvělých filmů v kině!

Magazín The New York Times se rozhodl přeměnit několik herců do postav psychopatů, vrahů a jiných magorů. Takže Brada Pitta můžete vidět v roli madmena (vůbec bych ho nepoznal), Garyho Oldmana jako břichomluveckou loutku, Kirsten Dunst v roli sexy Sirény a nebo moji nejoblíbenější postavu - Alexe z Mechanického pomeranče, kterého ztvárnila Rooney Mara. Celou galerii si můžete prohlédnout zde.

New York, 30. léta minulého století a jazz. Tento hudební žánr je převážně černoškou parketou a jeho sílu můžete vidět v tomto krátkém (a krásném) filmu.

VandM právě nabídlo k dispozici limitovanou edici fotografií, které nafotil Stanley Kubrick ve 40. letech minulého století. Jedná se o spolupráci s Museum of the City of New York, takže jde o fotky pořízené v tomto městě. Fotky si můžete koupit a cena se pohybuje od $250 vejš.

Takže neváhejte a pokud mi chcete udělat radost k Vánocům, už víte co :)

Reklama na televizní kanál Canal Digital, která mi vehnala slzy do očí, jak jsem se smál.

Hudební album Davida Lynche je konečně celé k mání. Od té doby, co vydal dvě písničky (Good Day Today a I know) jako lákadlo, jsem nedočkavě čekal na celé album. Mezitím se na internetu objevila soutěž, kde jste mohli natočit vlastní hudební videoklip pro jednu z těch prvních dvou písní.

Nakonec to vyhrál Arnold de Parscau, který dokonale vystihl píseň i Lynchův styl. Video se stalo oficiálním klipem a režisér navíc získal i finanční výhru.

Toto je naprosto úžasné! Kamera, která natáčí snímky na klasický 35 mm film, který se využívá v klasických analogových fotoaparátech. Jmenuje se LomoKino a můžete s ním začít natáčet filmy a prožívat atmsoféru ještě starých 8mm kamer. Samozřejmě jste limitováni délkou a můžete tak natočit maximálně 144 framů.

Součástí balení jsou i produkční poznámky, které vám pomohou natočit ty nejzajímavější záběry a také je k dispozici LomoKinoScope, díky kterému si pak můžete prohlížet natočené snímky.