Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Sci-Fi

Posledné recenzie (42)

plagát

One Piece (2023) (seriál) 

Byť jsem měl o One Piece povědomí už dlouho, musím se přiznat, že mě od něj celkem povrchně vždy odrazovala zejména groteskní kresba, když se tak objevila hraná adaptace, která ještě navíc sklízela dobré recenze, řekl jsem si, že bych to v hraném vizuálu mohl zkousnout. Po zhlédnutí ale moc nechápu, proč se v mnoha recenzích objevuje porovnání s hranou verzí Bebopa a jak je zde vše mnohem lepší, mně to přišlo na zcela shodné úrovni (jen ten soundtrack je zde ještě o něco méně výrazný) ať už se jedná o herectví, kostýmy či vizuální efekty, pravda nemohu soudit příběh, jelikož neznám předlohu, tak hádám, že to je hlavní kámen úrazu, zatím co hlavní dějová linka Bebopa byla poměrně stručná a tak nějaké rozvinutí v hrané adaptaci bylo potřeba, u One piece platí přesný opak, kde naopak odstranění většiny filerových epizod, hlavní dějové lince nejspíš prospělo. Tak děj poměrně rychle odsýpá a soustředí se zejména na seznamování se s novými členy posádky z nichž každý má nějaký traumatizující flashbak, bohužel je ale téměř všechny považuji za nejslabší část seriálu, téměř žádný ve mně nevyvolal chtěné emoce, spíše jsem jen kroutil hlavou proč a jak se postavy chovají. Jinak se ale v mých očích jedná o celkem generický shounen, s velice naivním hlavním hrdinou, čehož si naštěstí i seriál uvědomuje a udělá z toho menší dějovou linku. Seriál tak v mých očích zachraňuje několik záporáků, kterých je zde požehnaně, někteří celkem zajímavě od začátku klamou tělem a jiní dostávají víc prostoru než by si zasloužili. A zejména díky nim jsme vlastně docela zvědav na další sérii a jak se jejich další střetnutí s naší posádkou budou vyvíjet.

plagát

Suzume (2022) 

Tak nevím, byla to pohádka? Po odchodu z kina jsem byl trochu paralyzován rezolutní odpovědí mých společníků, že jim to jako pohádka rozhodně nepřišlo, za mě tedy film, kde zlo je poraženo (dobře zde jen uvězněno) a láska vše vyřeší (ledy roztaví) trošku tak působí. Navíc mi zákonitosti světa zde přišly hodně vycucané z prstu, pomineme-li (opět dle mého typicky pohádkové) věci, jako že brána do podsvětí je ve formě zcela obyčejně vypadajících dveří, a lidi se lusknutím prstu mohou proměnit v židle, spíše mi vadily prvoplánové věci, kde scénáristé mění pravidla hry, jak se jim to zrovna hodí, červ je sice neviditelný obyčejným lidem a postavy po něm mohou šplhat nebo se jím propadat, když je potřeba dramatická scéna, ale zároveň způsobuje při dopadu zemětřesení, SPOILER: kočka nás celou dobu přesvědčuje o důvodu nemožnosti záchraně hlavního hrdiny, ale jakmile opravdu umře, pak bez potíží vše zachrání přesně tím způsobem, co předtím nebyl možný. KONEC SPOILERU Technická stránka filmu byla ale jak je u filmů od Šinkaje zvykem celkem působivá až na pár drobností, jako nepříliš hezky vypadající pohybující se 3D postavy v pozadích. Soundtrack nenadchne neurazí.

plagát

Kimi wa hókago Insomnia (2023) (seriál) 

Další adaptace, která dle mého v manze funguje mnohem lépe, manga mě zaujala díky charakteristické kresbě, která se sice relativně dobře povedla převést do anime, ale hlavním zádrhelem je, že autorka mangy podle mě umí velice dobře žánr slice of life, právě díky tomu, že se snaží, aby stejně jako skutečný život příběh plynul pomalu a dává prostor obyčejným všedním činnostem, které však v manze prolistujete za pár vteřin, ale v anime trvají ubíjející minuty.  Stejně tak jsem si uvědomil, jak některé emoce postav v anime působí přehnaně a nepřirozeně, zejména hysterický smích obou hlavních postav na sebemenší maličkost, působil, jako by byly oba snad na drogách. Anime se zabývá tématem insomnie a tam mi také přijde, že vysvětlení zejména u Gena, proč jí trpí, působilo celkem zvláštně. Sám se považuji docela za citlivku, ale hlavní postava mi ukázala , že to se mnou ještě asi není tak hrozné. Jo a přidejte si hvězdičku, pokud ve focení vidíte umění.

Posledné hodnotenia (1 156)

One Piece (2023) (seriál)

20.09.2023

100-man no inoči no ue ni ore wa tatteiru - Season 1 (2020) (séria) (S01)

17.08.2023

100-man no inoči no ue ni ore wa tatteiru - Season 2 (2021) (séria) (S02)

17.08.2023

100-man no inoči no ue ni ore wa tatteiru (2020) (seriál)

17.08.2023

Oppenheimer (2023)

05.08.2023

Suzume (2022)

25.07.2023

Kimi wa hókago Insomnia (2023) (seriál)

05.07.2023

Jamada-kun to Lv999 no koi o suru (2023) (seriál)

25.06.2023

My Home Hero (2023) (seriál)

19.06.2023

Reklama

Posledný denníček (3)

Pitch Festival 2014

Jelikož jsem s postupujícím věkem živě viděl již většinu svých oblíbených interpretů, letos jsem vybíral festival s pro mě spíše neznámými jmény. Volba proto letos padla na Amsterdam a festival experimentální elektroniky Pitch. Při naposlouchávání interpretů před příjezdem jsem sice nakonec stejně zjistil, že v mé posvátné složce vlastně mám několik skladeb od DJů, co na festivalu budou vystupovat, odradit jsem se však již nenechal... Jelikož po zkušenostech dobře víme, že šetřit síly před festivalem se vyplácí, tentokrát jsme se tedy vydali do Amsterdamu vzdušnou čarou. A musím říct, že byť v našem letadle byla teplota jak při cestě na měsíc a skafandr jsme si zapomněl doma, určitě tento způsob dopravy budu preferovat i do budoucna. Po příletu a seznámení se se systémem místní MHD, kde se platí za ujeté kilometry jako v taxíku (pražská opencard může jen tiše závidět), jsme se vydali do hotelu a z něj už rovnou na festival.

 

Ze švédské kapely Little Dragon s příjemným vokálem Jukimi Nagano, jsem sice už mnoho neslyšel, ale i tak to byl příjemný úvod do festivalu. Při sháňce po občerstvení mě pak jen zaskočilo, že byť jsem si byl jist, že v se v Holandsku platí „ojrem“, na mé peníze se tvářili, jako bych si je tiskl doma, bylo mi však vysvětleno, že se ve festivalovém areálu platí žetony, které se daly nakoupit v automatech. Což mi přišlo jako fajn nápad, jelikož to výrazně šetřilo čas s rozměňováním. Za ne až tak zdařilý nápad ale považuji nevratné kelímky, takže jsem se musel smířit se všudepřítomným ambientním zvukem navozujícím pocit pohybu po skládce. Po Little Dragon, jsem si chtěl dát repete Moderat po nedávném pražském vystoupení v Arše v Praze, kde zněli velice dobře. Bohužel se však potvrdilo, že jezdit na festivaly kvůli headlinerům může být ošemetné, vystupovali totiž v uzavřené hale, která se i přes svou velkou kapacitu poměrně snadno zaplnila. Nakonec jsme tedy dali přednost jednočlenému projektu Slow magic, na menší klubové scéně, což jak se později ukázalo, pro mě byl asi nejsilnější zážitek z festivalu, elektronický mág schovaný za dnes již obligátní maskou prokládal výrazné bicí výraznými melodiemi s podmanivými plochami, také jsem musel ocenit improvizační nadání, pokud to tedy nebyl záměr, každou chvíli se mu mašinky jakoby zasekly a do prostřihů sázel působívá bubnová sóla. Po něm jsme se šli podívat na hlavní stage, kde již hráli Mount Kimbie, na které jsem musel trochu poupravit názor, jelikož při jejich chilloutovějších polohách se velice příjemně relaxovalo. Napodruhé jsme se již do zastřešené haly dostali, ale byť SBTRK nezněl nejhůře vydýchaný vzduch a tlačenice mi vcelku znemožňovaly naplno docenit zvukové koláže s výrazným hlasem Sampha. Také proto jsme ještě před koncem změnili stage a zašli se podívat na Phon.na, který mě mimo jiné zaujal svým videoklipem. Na hlavní stagei pak ještě vystupovali Massive Attack k jejichž poslednímu albu si asi ani po tomto vystoupení cestu nenajdu, ale minimálně jsem si alespoň připomněl, jak úžasnou skladbou Unfinished Symphathy je. Afterparty se poté měla nést v duchu houseových melodií v podání George Fitzgeralda a Makama, ale bohužel jak se posléze jako již mnohokrát ukázalo, to že se vám od DJe líbí produkce, ještě nemusí znamenat, že věnuje stejný čas jako do své tvorby i do selekce skladeb pro své sety, unylé oldschooltechno mi tak posloužilo jen jako připomínka, že doba už přeci jen trochu pokročila. Při cestě zpátky na hotel nás pak zaujaly houfy zajíců, kterých je tu v noci stejně jako ve dne lidí...


Po vydatném spánku a pozdní snídani, jsme se vydali na krátkou procházku městem a navštívili místní vyhlídkovou kostelní věž (kterých tu mnoho nenajdete, výškových budov je zde minimum). Druhý festivalový den jsme začali s Toddem Terjem, který měl zahrát „živý" set, což nejspíše znamenalo, že pouštěl především své věci, živých nástrojů či dalších hudebníků jsem si nevšiml. Člověk ale alespoň tentokrát věděl do čeho jde. Na hlavní stagei jsme ještě poté stihli kus vystoupení Kanaďana Caribou se svým bandem, byť jeho vokál nepatří k nejjistějším skladby jako Sun, nebo Can't Do Without You zněly i naživo senzačně. Na základě doporučení jsem si ještě poslechl noir kytarový industrial Darkside a elektronického experimentátora Clarka z Warp records a oboje si rád přidám do svého playlistu. Žádný interpret se pak již neodvážil vystupovat na hlavní stagei proti mistrovství světa ve fotbale a tak jsme na závěr festivalu sledovali na obří obrazovce přenos čtvrtfinále, kde hrála Kostarika proti Nizozemsku. Další den jsme před odjezdem už jen navštívili několik muzeí a prošli si historickou část města.

 

Pokud tedy máte rádi progresivní elektroniku a pohodovou atmosféru přímořského města, mohu Pitch festival jedině doporučit