kingik

Pokračování je trochu nadbytečné. Vždyť čím může zaujmout digitálně naskenovaná Giulietta Masina, která byla v předchozím filmu stěžejní postavou. Je ale rozhodně dobře, že tvůrci oželeli účast zahraničních hereckých hvězd a ponechali herečku bez náhrady a v posmrtném stavu. Její návrat i tak nebyl do filmu ideálně zakomponovaný. Perinbaba je nově kmotřenkou Lukáše, který je potomkem Jakuba z prvního dílu. Lukáš se doslechne o království hojnosti. Když si to tak vykračuje světem, má nějaký ten kouzelný předmět v rukávu, tak by nebylo od věci najít to království a zlomit nad ním kletbu, která ho provází od zmizení berana se sedmi rohy. Příznivci pěkných obrazových kompozic si přijdou na své. Milovníci přehlednosti, vkusných a nepřeplácaných scén a dramaturgické stability budou spílat. Juraj Jakubisko film nestačil dokončit a to se neobešlo bez následků. Krkavci v lidské podobě a v otřesných kostýmech jako banda rabijátů,  neustálá nesmyslná snaha Smrtky po likvidaci hlavního hrdiny, dost časté dějové skoky, šílená hudba a rozsypaná zápletka, to jsou hlavní nedostatky. Střih úplně skomíral a do filmu se toho nacpalo až moc. Lukáš Frlajs bojoval, aby zaujal. Ostatní herci zrovna tak. Bylo zcela jasné, že půjde o atypickou pohádku. Má to svá silná místa, má to také časté slabiny, kdy se divák ztrácí v dějové návaznosti, načež se bude muset spokojit s tím, že režisér svoji rozlučku pojal poměrně v bizarním stylu. 6/10

Nechutný šmejd, který si nacpává břicho ženským lidským masem a navíc s ním i obchoduje, láká do svého doupěte důvěřivé mladé ženy, které pak končí připoutané v zajetí a čekají na porážku. Jednou z nich je i Noa, ke které kanibal překvapivě chová výjimečný vztah. První půlhodina je hodně klidová a absolutně nenaznačuje, že půjde o hororový thriller se všemi důležitými ingrediencemi. Dojde na nechutnosti i ochutnávku jídel, ovšem film se nevyžívá jen v nechutnostech. Sází hodně na specifickou potemnělou atmosféru, nehostinné prostory, absenci policie i překvapivé dějové tahy. A do popředí jdou herecké výkony. Sebastian Stan předvede skutečně děsivého maniaka, co se dokáže okamžitě podle potřeby transformovat ze slušně vyhlížejícího muže v absolutní zrůdu. Daisy Edgar-Jones mu je pak důstojnou protihráčkou, co není jen ustrašenou ženou, ale má v rámci přežití potřebu jednat. Mimi Cave kvalitně režíruje. Udržuje poctivé napětí i tempo, umí zdůraznit bezvýchodnost situace a následně dokáže udeřit nějakou brutálnější scénou. Film je tak intenzivním zážitkem, kde je místo pro originalitu, mrazivé napětí, moment překvapení. To vše podtržené vycizelovanou režií a kvalitní hereckou sestavou. 10/10

K vidění bylo pomálu stavu šílenství vlivem uzavřených prostor, objevil se brouk, revolver a nahá kráska. A převládala neujasněnost, jaký žánr má film reprezentovat. Je zázrak, že levně vyhlížející snímek získal do svých řad Kate Bosworth, Emile Hirsche a Ashley Greene. Manželský pár se dobrovolně nechá zavřít na 50 dnů do depresivně řešené místnosti, kde na konci čeká tučná odměna. Dvojice nemusí plnit žádné úkoly a může se celé dlouhé dny úspěšně nudit, což pro diváka není příliš atraktivní. Jídlo představuje jen krabice s jakýmsi mléčným nápojem. Od počátku není film ukotven pevně v žádném žánru. Střídá prvky thrilleru, ladí se do psychologického uspokojení, zahraje na erotickou notu, pohraje si s drogovými halucinacemi, něco málo mysteriózního se mihne a objeví se i náznaky sociálního drama. Je docela škoda, když se nenadále v místnosti objeví revolver, že není nikterak extra využit. Zajímavě fungovaly předražené pamlsky, které rozhodně se vymykaly tomu, co si pod nimi představit. Pozadí celého experimentu se vůbec nerozklíčuje, objeví se jen minimum kusých informací, divák se prakticky toho moc nedozví. Herecké výkony jsou kvalitní a drží pozornost diváka. Režijně Mukunda Michael Dewil vytvořil minimalistický film, kterému unikl jeho potenciál. 6/10

Pokud už vám spektakulárně pojaté comicsy nepřinášejí nic nového, tenhle se vydal jinou cestou. Marvel dal dohromady drobný experiment. Víc se soustřeďuje na vyprávění příběhu než akčně exploduje. Obsahuje také výrazně méně tradičních superhrdinských kostýmů, skromný je na rozmáchlé scény, vynechává i přemíru humoru a superhrdinských schopností je mimořádně poskrovnu. Hlavní postavu ztvárnila Dakota Johnson. Ta postupem času zjišťuje, že vidí několik vteřin do budoucnosti, kdy díky této nově získané schopnosti může napravovat negativní události na pozitivní. Shodou okolností se jí pod ochranu dostanou tři mladé dívky, Isabela Merced, Sydney Sweeney a Celeste O´Connor, na které má spadeno muž v pavoučím obleku, prokletý od výpravy do amazonských pralesů, kde ukořistil vzácného pavouka od těhotné vědkyně, kterou zabil. A tou vědkyní byla matka hlavní hrdinky. Velkých akčních scén se tedy nedočkáme, jen finální část to pozvedává. Většinou jsou k vidění kratičké bitky s nerovnoměrným soupeřem. Slečna Webb a její hrdinky mají neokoukaný rozměr. Technická stránka filmu tolik neuchvátí. Režisérka S.J. Clarkson se do takového filmu pustila poprvé. Na režijním kontě má jen jen jeden film, původem televizní, takže v podstatě musela překonat své limity. Zvládlo se to obstojně, herecké obsazení zdařile fungovalo, několik akčních scén nevypadalo vůbec špatně a vyprávěné úseky zabavily. 7/10

Kontroverzní budoucí stavba obchodního domu ve švédském zapadákově je terčem velké kritiky. Při té příležitosti se v rámci semináře na daném místě sejdou všichni ti, co za projektem stáli. A začnou se dít věci. Nejdříve totiž na povrch vyjdou obvinění z korupce. Poté se objeví tajemný zabiják v legrační masce, který začne pracovníky likvidovat. Největší devízou tohoto nordického slasheru jsou početné vraždy na rozličné způsoby. První zabití je ještě krotké, další už mají brutálnější rozměr. Režie se tímto vysekává z průměru, jelikož vztahy pracovníků zajímavě nepůsobí. Z herecké osádky je nejznámější Katia Winter. Nikdo moc sympatií nepobral, takže jejich likvidace je pro diváka hnacím motorem. Odhadnout identitu maskovaného zabijáka není až tak snadné. Je třeba dávat bedlivý pozor, o koho se bude jednat, k odmaskování totiž nedojde. Pomalejší rozjezd také ne každý uvítá. Patrik Eklund si dával záležet, aby do subžánru vnesl nějaké ty novátorské prvky. Podařilo se mu vyhrát si s prostředím, zabiják má parodický rozměr, ale ani trochu netouží být pro legraci, načasování vražd působí svěže a z řad pracovníků se nenadále vyklube psychopat. Slasher evropského stylu docela zabodoval. 7/10

Když korporátní zaměstnanec Jakuba Prachaře zažije namísto povýšení degradaci v podobě přeložení do podřadného call centra, které je navíc separováno od zbytku firmy v nevábných suterénních prostorech, jedinou cestou, jak se dostat zpět na výsluní a nedopustit zánik call centra, je vyhrát prestižní firemní pohár. Jenže rok co rok si významnou trofej odváží tým Slováků, kteří mají neporazitelnou pověst. O to hůř, že degradovaný vedoucí má se svým týmem lemplů jen mizivou šanci na úspěch. Po vážnějším několikaminutovém úvodu dostane komedie obrátky a nebude se šetřit ani vulgarismy. Ty tvoří podstatnou část dění a až dorazíme na místo konání soutěže, tak se se svými alkoholickými opary přiřítí tým Brňáků. Čtvrtým účastníkem klání je tým lepých děvčat z Teplic. Už samotná soutěž je natolik příšerná, že ji nelze brát vážně, a každý se musí divit, že tohle představuje pro firmy nějakou relevanci. Nejdůležitější jsou pro tento film herci. Jejich výběr je trefný. Výrazně na sebe strhává pozornost Vojtěch Kotek, který je nositelem jména Michal David, z čehož pramení i nějaký ten vtip i následné snové setkání se skutečným zpěvákem. Pobaví i další, Anna Polívková, Robin Ferro nebo Roman Blumaier. Kdo rád vymodelované poprsí, soustředí se na Justýnu Zedníkovou. Závěrečný dojezd už začal vtipy tak nějak drmolit dokola a film začal ztrácet na své zábavnosti. Vtipnost se dostavila, herecká sestava byla urputně komediální a Zuzana Marianková si coby režisérka držela svůj neotřelý komediální styl. 7/10

Cesta do roztříštěné mysli jednoho neurotického muže jménem Beau. S řádkou hororových příkras, postupem času měnící se na surrealistické pojetí. Beau je fixován na svou přísnou matku, která mu do života nevnesla moc potěšujícího, přesto je fakt, že tragicky zemřela pro něj zcela zničující. Ze svého bytu absolvuje po srážce s autem putování mezi rozličnými lidmi, ačkoliv preferuje samotu a jeho největším zážitkem je návštěva terapeuta. A osobnostní propad je na světě. Ari Aster divákům hodně naložil. Svůj film rozložil do tří hodin. Jedná se skoro až o kapitoly. Ocitne se po nehodě ve zdánlivě laskavé rodině, pak hned je účastníkem lesního divadla a dorazí až do matčina domu. Svěží jsou jeho eskapády v bytě a jeho těsné blízkosti, kde na ulici řádí smrtonosná individua. Naopak na intenzitě film ztratí v přebujele zdlouhavé návštěvě lesního divadla. Od té chvíle začnou realitu nahrazovat surrealistické hrátky a koketérie s uměleckým zabarvením filmu. Joaquin Phoenix je krásně zdeptaný, úplně ponořený do scén, které si režisér na něj vymyslel. Dramaturgicky je to neuhlazené, zdlouhavější pasáže by si zasloužily zkrácení až úplné vypuštění, a moc by se to na výsledku neprojevilo. Někdo čekal víc horor a vzešel z toho psychothriller. Originálně a pozoruhodně natočený. 8/10

Hora svalů a intenzivní bitky. Oproti tomu je na škodu přehnaná stopáž, chudá zápletka a nepříliš kompaktní ráz filmu. Patrick Swayze je jistě ohromen, že si někdo vzpomněl na to béčkové z jeho filmografie a film Road House zapadaný prachem realizoval v novém tvůrčím pojetí. Dobrou zprávou je, že se nejedná o otrocký přepis původního filmu. Spousta scén z předešlého filmu je vypuštěna a vše připomíná spíše jakési pokračování. Jake Gyllenhaal s napumpovanými svaly vstupuje neohroženě na scénu, aby zpacifikoval čeládku darebáků v zapadákově, kde čerstvě přijal práci elitního vyhazovače. Rozfláká každému lotrovi ústa, zpřeláme jim údy a ještě tak trochu flirtuje s místní slečnou. Pak narazí na tvrdší ořech jménem Conor McGregor, který taky umí rozdávat tvrdé rány. A jak to tak bývá, toho nejlepšího si nechá až na konec. Doug Liman se ujal této staronové látky a vsadil hlavně na sérii bitek, které převládají. Výplň mezi nimi byla ovšem o hodně méně zajímavá, zápletka málo výrazná, tudíž film i s divákem ožíval především v mlátičkách, kterých postupem času přibývalo. Režisér na nich v podstatě vystavěl svůj film. Patrně nebylo bezpodmínečně nutné točit zapomenuté akční drama, co ani současným divákům není tak známé. Gyllenhaal a spol. se ovšem postaral o to, že vzkřísit pěstní souboje se závanem videokazet, je vlastně fajn nápad. 7/10

Nuda zaseklá ve výtahu. Béčková herečka z hororových filmů uvázne s kameramanem ve výtahové kabině hotelu. Navzájem se neznají a zavedou spolu řeč. A ta konverzace je nekonečná. Režisér se vůbec o nic dramatického nepokusí. Potenciální agresor vypadá příslušně divně a potenciální oběť je nesympatická dívka, kterou si nelze oblíbit. Ti dva mezi sebou pořád plkají a k ničemu se nemají. Film nemá napětí ani gradaci a už v polovině začne nudit. Pak se náhle dostaneme do bodu, kdy by se mohlo něco začít dít, takže dojde k nečekanému vyústění, které je na filmu tím lepším. Role oběti a útočníka se nenadále obrátí. V tu chvíli by se finální část mohla rozjet v napínavou fázi jinak nudného filmu. A ono se toho moc nezmění. Původně domnělý útočník dostane za vyučenou sterilním způsobem. Žádná velká brutalita se nekoná, napětí se ani na chvíli nedostavilo. Steve Johnson natočil slabý film, Bez výrazných thrillerových momentů, s absencí napětí a Stuart Brennan se Sophie Skelton v hlavních rolích moc nezaujali. Výsledkem je zdlouhavý thriller, který uspí diváka. 2/10

Když mladí lidé nemají na živobytí, za lukrativní odměnu jsou ochotni podstoupit testování experimentálního léku. V počtu sedmi lidí napochodují na kliniku, kde se vše zvrtne ve špatné a lék začne usmrcovat jednoho po druhém. Na řadu přijdou halucinace a pacient v žádném případě nesmí podlehnout spánku. Debutující režisér Ian Hunt Duffy nevládne ohromující režií, avšak dokáže být pádný, dovede filmu dát spád a v uzavřeném prostředí umí navodit nervozitu. Úmrtí se smrsknou nejčastěji na krvácení z nosu a očí a pěnu u úst, k vidění jsou i jiné skony, lépe i hůře natočené. Docela by se hodil i nějaký zásadní zvrat, třeba závěr byl na to vystavěný, tvůrcům to stačilo tak nějak objasnit, co chtěli, a film už nechtěli komplikovat. Kompenzací je, že žádná z postav nemá své přežití jisté. Hereckou partu vede Millie Brady, každý se snažil zaujmout, někdo se zdržel více, někomu to trvalo méně. Prostředí kliniky nabídlo poměrně solidní hororovou podívanou, co měla vyvážené ingredience, napětí i porci nápadů, aby divák zůstal v bdělém stavu. 8/10