Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Obľúbení režiséri (10)

Martin Scorsese

Jeden z nejoceňovanějších amerických režisérů současnosti. Rodák z newyorského Queensu, jehož počátky v 70. letech jsou nedílně spjaty s aktivitami autorské generace Nového Hollywoodu a který má na svém režisérském kontě více než 25 filmů, vystudoval New York University a začínal jako střihač. Debutoval pod produkční záštitou Rogera Cormana krimipříběhem Boxcar Bertha. Do rodného New Yorku a ke svým kořenům se vrátil autobiografickým příběhem Kdo to klepe na mé dveře ? (Who´s That Knocking At My Door?) a především krimidramatem Špinavé ulice (Mean Streets), které mu získalo diváckou i kritickou zaslouženou pozornost. Jeho režijní dráha je příběh smělých autorských výbojů a provází ji řada ocenění. Scorsese získal nominaci na Oscara za režii Zuřícího býka (Raging Bull, 1980) a Posledního pokušení Krista (The Last Temptation of Christ, 1988), za režii a scénář gangsterky Mafiáni (GoodFellas, 1994), scénář milostného dramatu Věk nevinnosti (Age of Innocence, 1993) a režii dramatu Gangy New Yorku (Gangs of New York, 2002). Za celoživotní dílo obdržel mj. ocenění od Amerického filmového ústavu (1991), Amerického filmového institutu (1997), Evropské akademie udílející Césary (1990) a MFF v Benátkách (1995). V roce 2003 získal v rámci udílení cen BAFTA nominaci na režisérkou cenu Davida Leana za Gangy New Yorku. Tuto cenu už předtím získal za scénář, produkci a režii Mafiánů. Nominován na ni byl už za režii tragikomedie Alice už tady nebydlí, dramatu vietnamského veterána Taxikář (Taxi Driver, 1976) a satiry Král komedie (The King of Comedy, 1983) – oba s jeho oblíbeným hercem Robertem De Nirem. V roce 2002 obdržel Zlatý glóbus za režii Gangů New Yorku. V roce 2003 získal svou hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy. Martin Scorsese je však vysoce ceněný i v Evropě: na MFF v Cannes mu Velkou palmu za nejlepší film vynesl Taxikář a o pět let později ji získal za režii černé komedie Po zavírací hodině (After Hours, 1985). Vedle řady jiných dokumentů zabývajících se filmovou historií režíroval televizní dokument o dějinách italské kinematografie Il Mio Viaggio In Italia (2001). V roce 1990 založil spolu se sedmi dalšími význačnými režiséry The Film Foundation podporující americká studia v jejich snahách uchovávat a restaurovat klasické filmy. Podobně je zaměřená i společnost Martin Scorsese Presents založená o dva roky později, která se zaměřuje na restaurování a distribuci filmové klasiky. Scorsese se věnuje také produkci: na svém kontě má např. stylovou krimi Podvodníci (The Grifters), Vzteklého psa a Glorii (Mad Max and Gloria) s Robertem De Nirem nebo Hi-Lo Country (Hi Lo Country), kterou režíroval Stephen Frears. Na rok 2005 chystá pro televizi hudební dokument o osobnosti Boba Dylana a na následující rok ohlásil celovečerní snímek s názvem The Departed, opět v hlavní roli s Leonardem DiCapriem.

Francis Ford Coppola

Narodil se 7. dubna 1939 v Michiganu v USA. Již od malička zbožňoval kino a divadlo a když se pak rozhodoval pro svou budoucí práci, byla jeho volba jasná - roku 1957 se nechává zapsat na Hofstra College, obor divadelní režie. Tam začíná zkoušet své první krůčky a velmi nevšedním způsobem režíruje klasická díla a posléze dokonce i vlastní hry. Zakrátko si vytváří pověst bouřliváckého génia a talentu. Po třech letech studií je z něj stává bakalář svobodných umění a přechází na filmovou katedru kalifornské UCLA. Zlom v jeho kariéře nastává, když se jednou zcela náhodou seznámí na inzerát s tehdejším producentem nízkorozpočtových snímků Rogerem Cormanem. Ten ho přijímá do svého týmu a brzo rozpozná jeho nepochybný talent. Nejprve to Coppola zkouší jako asistent režie, ale zakrátko je mu tato funkce málo a sám natáčí svůj první snímek, kterým je děsivý horror DEMENCE 13. S tímto filmem slaví mimořádný úspěch a dostává další lákavé nabídky od filmové společnosti Seven Arts. Během let 1964-65 se u této společnosti jako scénárista podílí na asi 15 filmech. Na konci šedesátých let pak dokonce získává za svůj scénář ke snímku Franklina J. Schaffnera PATTON prestižního Oscara, čímž si ve světě filmového umění vyslouží nemalou úctu. Nastávají sedmdesátá léta, která patří k nejúspěšnějším v Coppolově kariéře a ve kterých natáčí několik zcela zásadních děl kinematografie, která ho vynesou až na samotný umělecký Olymp. V roce 1971 se v Holywoodu rozhodli pro zfilmování bestseleru Maria Puza KMOTR a právě Coppola se zdál být producentu Albertu S. Rudymu ideálním režisérem pro tuto látku, jelikož věděl, že jeho rodiče byli původem Italové-přistěhovalci, a že jen on může citlivě přenést Puzovo dílo na filmové plátno. Nutno dodat, že se ani v nejmenším nemýlil. Coppola jeho nabídku přijímá a velmi tvrdohlavě si prosazuje vlastní herecké obsazení.Kmotr slavil obrovský komerční úspěch hlavně zásluhou citlivé Coppolovy režie a hereckému výkonu hlavního představitele Marlona Branda. V oscarovém klání pak dokonce získává hned tři prestižní sošky. Tento snímek vynesl Coppolu na výsluní a díky němu i hodně zbohatnul a stal se mocným investorem-začal nakupovat divadla, radiostanice a různé filmové ateliéry. V roce 1973 si pak plní svůj dávný sen a točí psychologické drama ROZHOVOR, ve kterém vykresluje portrét geniálního mistra v odposlouchávání na dálku a kde v hlavní roli zazářil tehdy velmi populární Gene Hackman. Coppolova sláva den ode dne stoupá a v roce 1975 dobývá Holywood s dalším kasovním trhákem-s druhou částí úspěšného Kmotra. Tento snímek je mezi pokračováními považován za ojedinělou vyjímku, jelikož kvalitou dokázal předstihnout samotný originál a v oscarovém klání opět silně zabodoval. Poté Coppolovu vznětlivou duši doslova posedne projekt volně pojatý podle mystické povídky Josefa Conrada - Srdce Temnoty a tak se s filmovým štábem ponoří do nitra Filipínských pralesů a natáčí své nejkontroverznější dílo kariéry - APOKALYPSU. Realizační tým apokalypsy provázely nesmírné těžkosti - veškeré pracně postavené kulisy smetl uragán, natáčení se neúnosně protahovalo a původní rozpočet 12 milionů dolarů se vyšplhal až na tehdy astronomických 31 milionů. Přesto všechno Coppola tomuto projektu věřil a během natáčení rozprodal skoro všechen svůj majetek jen aby snímek dokončil, což se mu podařilo a stvořil vskutku mistrovské dílo ojedinělých kvalit - surrealisticky zběsilý a hrůzný pohled na jednu z tváří vietnamské války. Tímto arcidílem Coppola dokázal, že patří mezi absolutní filmařskou elitu. Jedno nepsané pravidlo říká, že po velkých hodech přichází půst. To se naplno projevilo právě u F.F. Coppoly. Osmdesátá léta se pro něho nesou ve znamení neúspěchu. V první polovině natáčí černobílý příběh o rebelujících mladících - DRAVÉ RYBY a poté vkládá velké naděje do stylizovaného retra - COTTON CLUB, avšak obě dílka potkává finanční neúspěch. Následujícím snímkem PEGGY SUE SE VDÁVÁ sice zaznamenává slušný ohlas publika, avšak období relativního neúspěchu trvá až do začátku 90. let. V roce 1990 se nechává přemluvit k natočení třetího Kmotra. Až operně ornamentální podívanou potvrdí kvality obou předchozích dílů a získává zpátky úctu producentů. Rok 1992 je pak svátkem těžkého kalibru pro všechny horrorové fanoušky - do kin totiž přichází Coppolovo vizuálně působivé zpracování klasického románu Brama Stokera - DRACULA. S tímto snímkem slaví obrovský komerční úspěch a jeho jméno se začíná opět vyslovovat s náležitou úctou. Vysoko nastavenou laťku kvality udržuje i natočením právnického dramatu podle knihy Johna Grishama-VYVOLÁVAČ DEŠTĚ... jak je vidět F.F. Coppola je obdařen po svých rodičích nevyčerpatelným Italským temperamentem a ani po překročené šedesátce své obrátky nezpomaluje a dál sní své šílené megalomanské sny - nezbývá než mu popřát do dalších let hodně zdraví, tvůrčích myšlenek a nápadů...

Quentin Tarantino

Režisér, scenárista, herec, ale v prvom rade obrovský filmový maniak. Možno to je práve to čo z neho robí ojedinelého popkultúrneho tvorcu, ale aj ojedinelého človeka. Quentin Tarantino sa narodil 27. marca roku 1963 mladučkej ešte len 16 ročnej Connie Tarantinovej, ktorú krátko na to opustil Quentinov otec. Jeho detstvo bolo veľmi svojské. Najviac času trávil u svojej starej mamy, kde v kuse pozeral televíziu a to určite poznamenalo jeho neskorší vývoj. Veď u svojej starej mamy pozeral starý samurajský seriál Shadow Warriors, ktorý si neskôr vybral za vzor pre svoj opus Kill Bill. Ale nepredbiehajme. Quentinov netradičný vývoj spozorovala jeho matka vo chvíli, keď mladý Tarantino odmietal jesť hocičo iné okrem Hot-Dogov alebo hamburgerov. Bezradná Connie preto musela všetky jedlá nazývať týmito menami, aby Quentin niečo zjedol. Pekné začiatky pre popkultúrneho tvorcu. No prenesme sa do blízkej minulosti. Po vyhodení zo školy pracoval Quentin ako vyhadzovač v pornokine. Odtiaľ zakrátko odišiel a práca ho poznamenala natoľko, že vo väčšine jeho filmov sa neobjavuje žiaden normálny sex. Potom začal pracovať vo videopožičovni VideoArchives, kde získal aj svoju prezývku "magor z videopožičovne". Táto práca mu dovoľovala zhliadnuť akýkoľvek film - či už kvalitné snímky alebo braky s označením B a horšie. Tu sa zoznámil s Rogerom Avarym, s ktorým začal písať scenáre. Tarantino sa prihlásil na kurzy herectva a aby dostával aspoň nejaké role, bol nútený klamať. Napríklad že hral jedného z motorkárov v Romerovom "Úsvite mŕtvych". Ako písali s Rogerom Avarym scenáre, chceli si ich aj skutočne zrealizovať. No žiadne štúdio nebolo Quentinovym dosť čudným scenárom otvorené. Tak sa nakoniec rozhodli nakrútiť film sami. Volal sa "My best friend's birthday" a točili ho niečo cez 3 roky. To sa odrazilo aj na kvalite snímku - postavám sa doslova zo záberu do záberu mení dĺžka vlasov. Čerešničkou na torte je, že štúdio, v ktorom Quentin strihal svoj film zachvátil požiar a drvivá väčšina materiálu ľahla popolom. No Quentina tento neúspech neodradil a ďalej písal scenáre. Využil niektoré myšlienky práve z "My best friend birthday" a napísal scenár ku krvavej road-movie s názvom "Pravdivá romanca". Štúdiá sa zachovali opäť rovnako, teda zamietavo, a tak bol Tarantino nútený scenár predať. To isté postihlo aj scenár k filmu "Takí normálni zabijaci", ktorý Quentin radšej predávať nemal, keďže výsledkom dopadol tak, že sa radšej od neho dištancoval a v titulkoch je uvedený len ako autor námetu. "Pravdivá Romanca" mala celkom dobrý úspech a tak sa Quentin rozhodol, že svoj najbližší scenár nepredá, ale že ho stoj čo stoj nakrúti. Začal písať scenár k filmu "Gauneri". Ten sa veľmi zapáčil hercovi Harveymu Kietelovi, ktorý ho presadil pred štúdiami a sám ho finančne podporil. Namiesto čiernobielej gangsterky s hŕstkou priateľov začal Tarantino nakrúcať film farebný, s pravou technikou a so skutočnými hercami. Film s nebývalou mierou násilia a vulgárnych slov zožal na festivale Sundance pekný divácky ohlas, aj keď ho kritika zotrela s tým že ide len o úbohú vykrádačku hong-kongského akčného filmu "City on Fire". Áno, bola to pravda, ale práve v citovaní a miernom parodovaní cudzích snímkov sa Tarantino našiel a práve to z neho robí jedného z najpopulárnejších popkultúrnych tvorcov. Z Quentina sa razom stala mediálne známa osobnosť. Vyriešil to svojsky. Jednoducho zmizol. Uchýlil sa niekde v Amsterdame, kde písal scenár k filmu ktorý z neho neskôr spravil celosvetovo známu celebritu. Scenár k opusu "Pulp Fiction - historky z podsvetia". Film plný geniálnych dialógov brutálne comicsového násilia, perfektnej hudby a citácií rôznych známych či neznámych filmov, získal cenu v Cannes za najlepší film a zožal aj obrovský divácky úspech. Dokonca sa mu v ziskoch podarilo prekročiť bájnu hranicu 100 miliónov dolárov. Kvalitu filmu ocenili aj samotný Akademici, ktorí mu udelili Oscara v kategórii najlepší scenár. Teraz bol už Quentin za vodou a mohol si plniť svoje sny. Jedným z nich bol aj príbeh o starnúcej černošskej letuške, ktorá pašuje peniaze pre mafiu. Je to príbeh s pera Elmora Leonarda, Tarantinovho najobľúbenejšieho spisovateľa. Film bol fanúšikmi prijatý rozpačito, lebo každý čakal ďalšie Pulp Fiction a nič také sa nekonalo. Bol to pomaly rozprávaný príbeh, v ktorom síce nechýbali povestné Tarantinove dialógy, ale miera násilia a vulgárnych slov značne poklesla. Quentin sa k relatívnemu neúspechu filmu odmietal vyjadrovať a stiahol sa do súkromia. Napokon dlho nič nenatočil (ak nerátame krátku poviedku z filmu "Štyri izby"), až sa nakoniec vrátil v roku 2003 s akčným kung-fu filmom "Kill Bill". Snímka bola z neznámych príčin rozdelená na dve časti a hlavnú úlohu si v nej strihla Quentinova múza Uma Thurman. Volume 1 bol efektný film plný hektolitrov krvy, Volume 2 bol plný tarantinovských dialógov a čierneho humoru. Film zožal veľmi slušný úspech.

Jack Lemmon

“Nikto si nezaslúži zarábať také veľké prachy, a už vôbec nie my herci.” Hollywoodska filmová legenda John Uhler Lemmon III. prišiel na svet 8. februára 1925 trochu neobvyklým spôsobom – narodil sa v nemocničnom výťahu v Newtone, Massachusetts. Jeho otec vlastnil úspešnú potravinársku spoločnosť vyrábajúcu šišky a svojmu potomkovi neváhal zabezpečiť čo najlepšie vzdelanie. V 22 rokoch tak Lemmon promoval na Harvarde, kde bol členom viacerých dramatických krúžkov. Ako Jack sám tvrdil, už ako malý chlapec vedel, že raz bude úspešným hercom. Keď však ako čerstvý absolvent Harvardu vstúpil do námorných síl, zdalo sa, že jeho život sa bude uberať iným smerom. Po absolvovaní náročného vojenského výcviku ale Lemmon nechcel ďalej slúžiť vlasti a tak sa rozhodol ísť späť do civilu. Sprvoty pracoval ako pianista v pivárni, cez rádio a televíziu sa dostal až na slávnu Broadway a prvá filmová príležitosť ho nenechala na seba dlho čakať. Filmový debut si odbil po boku slávnej Judy Holliday v komédii “It Should Happen to You” (1954). Po úspechu ďalšej komédie, v ktorej sa objavil - “Mister Roberts” (1955) - prišlo aj prvé ocenenie, a tým bol hneď Oscar za najlepšieho herca vo vedľajšej úlohe. Od tých čias sa o Jacka bili filmový producenti a aj jeho cena v Hollywoode značne vzrástla. Rok 1959 priniesol poprvýkrát spoluprácu Jacka s režisérom Billym Wilderom v dnes už legendárnej komédii s “Some Like It Hot”, kde sa Lemmon spolu s Tonym Curtisom vydávali v úteku pred mafiou za členky ženského kabaretného orchestra. Aj keď v tomto prípade ešte Lemmon nepremenil nomináciu na Oscara za najlepšieho herca v hlavnej úlohe, jeho kredit ešte viac stúpol. Rovnica “Wilder + Lemmon = komerčný úspech” fungovala ešte šesť krát, prvý raz hneď rok po Niekto to rád horúce. Komédia “The Apartment” (1960) znamenala ďalšiu Lemmonovu nepremenenú nomináciu na Oscara. Nevyšlo mu to romancou s krásnou Lee Remick “Days of Wine and Roses” (1962). V Lemmonovej kariére nastalo obdobie, v ktorom ľahšie komédie vystriedali zložitejšie dramatické roly. Jack ukázal, že je naozaj všestranným hercom a vďaka stvárneniu biznismena Harryho Stonera v dráme Johna Avildsena “Save the Tiger” (1973), konečne získal aj spomínaného Oscara za najlepšieho herca v hlavnej úlohe. Aj keď na túto prestížnu trofej siahal ešte trikrát, nikdy viac ju už nezískal. V roku 1971 sa vcelku úspešne presadil aj ako režisér, vo filme “The Kotch” si hlavného hrdinu zahral jeho veľmi dobrý priateľ Walther Matthau. 80. roky priniesli vznik novej komickej dvojice - Lemmon a Matthau. Títo páni spolu účinkovali v ďalšej Wilderovej komédii “Buddy, Buddy” (1982). Po tom, čo Lemmon dostal trochu predčasne v roku 1988 cenu Amerického filmového inštitútu za celoživotné dielo, sa jeho spolupráca Walterom Matthauom ešte viac prehĺbila. Vďaka tejto skutočnosti si týchto pánov môžeme pamätať ako ufrfľaných deduškov z filmov ako “Daj si pohov, kamoš” (1993), "Daj si pohov, kamoš 2", (1995) alebo “Správna dvojka” (1998). Posledný film, kde Jack Lemmon hral bola Redfordova snímka “The Legend of Bagger Vance” (2000). Dva Oscary, ďalších 51 cien a 41 nominácií. Bilancia hodná velikána. Jack Lemmon zomrel doma v Los Angeles, 27. júna 2001 na rakovinu. Počas svojho života bol dvakrát ženatý. Prvé manželstvo s herečkou Cynthiou Stone mu vydržalo 6 rokov a vzišiel z neho syn Chris. Skutočné šťastie ale našiel až vo zväzku s ďalšou herečkou, Feliciou Farr. Spolu mali dcéru Courtney.

Jack Nicholson

O Jackovi, jednej z najväčších a najlegendárnejších filmových hviezd súčasnosti sa toho príliš veľa nevie. Rozhovory pre novinárov poskytuje iba veľmi zriedka a zásadne v nich nerozoberá svoje súkromie alebo detstvo. Je to starý mládenec, ktorý si vie užívať života a ktorý vie zo svojho silného postavenia (a tučného bankového účtu) vyťažiť maximum. Hoci bol štyri roky ženatý s herečkou Sandrou Knightovou a sedem rokov mu bola partnerkou Anjelica Huston, jeho skutočným vesmírom vždy boli a dodnes sú malé romance a škandáliky s modelkami a herečkami. Po množstve druhoradých úloh v nezávislých hororoch a motorkárskych filmoch sa na neho usmialo šťastie, keď veterán Rip Torn vypadol z obsadenia filmu BEZSTAROSTNÁ JAZDA (1969). V malej, ale výraznej úlohe voľnomyšlienkárskeho dobrodruha zažiaril natoľko, že bol nominovaný na Oscara. Po tomto úspechu nasledovalo niekoľko skvelých rolí vo filmoch Mika Nicholsa (TELESNÉ VZŤAHY, THE FORTUNE) alebo Romana Polanskeho (ČÍNSKA ŠTVRŤ), z ktorých za mnohé si oscarovú nomináciu úspešne zopakoval. Skutočného zlomu a oscarovej výhry sa dočkal až príchodom Formanovho PRELETU NAD KUKUČÍM HNIEZDOM (1975), ktoré - ako film roka - z neho spravilo hereckú superstar. Druhú zlatú sošku obdržal o osem rokov neskôr za vedľajšiu úlohu vo filme Jamesa L. Broksa CENA ZA NEŽNOSŤ (1983) a more ďalších nominácii nasledovalo za filmy ČESŤ RODINY PRIZZIOVCOV (1985), AKO NEPODDAJNÝ PLEVEL (1987) a ďalšie. Jeho komerčne najúspešnejším filmom sa stal Burtonov BATMAN (1989), ktorý mu vďaka dohodnutým percentám zo ziskov vyniesol (a dodnes vynáša) viac než 50 mil. USD. Jack sa tiež chopil režisérskej stoličky a s menším úspechom nakrútil filmy ŠOFÉRUJ, POVEDAL (1971), UTEČIEME NA JUH (1978) a DVAJA JAKEOVIA (1990), z ktorých sa stali nečakané prepadáky. Publikum však jeho občasné neúspechy vždy prehliadalo, pretože si ich dokázal vyžehliť ďalšími nezabudnuteľnými hereckými kreáciami. Za mnohé spomeňme neústupného vojenského generála zo ZOPÁR SPRÁVNYCH CHLAPOV (1992), dvojrolu Amerického prezidenta a majiteľa kasína z MARS ÚTOČÍ! (1996), alebo zlomyseľného spisovateľa Melvina z TAK DOBRE, AKO SA LEN DÁ (1997). Jack si svoje úlohy vyberá veľmi opatrne a najradšej pracuje s osvedčenými režisérmi (James L. Brooks, Bob Rafelson, Mike Nichols). Je to totižto profesionál, ktorý vie, ako dôležité je pre neho udržať sa vo výšinách hereckého Olympu.

John Wayne

Máme-li si vybavit nějakého známého představitele amerických filmových westernů, s největší pravděpodobností nám mezi prvními naskočí jméno John Wayne (původním jménem Marion Michael Morrisson). Jako mnoho dalších filmových hvězd, i on se k filmu dostal víceméně náhodou. Přes trenéra svého fotbalového týmu se seznámil s hercem Tomem Mixem a přes něj pak dostal práci u filmové společnosti Fox. Nebyla to sice nějaká bůhvíjaká práce, ale i při tom přenášení kulis byla šance, že si mladého urostlého fešáka někdo všimne. A také, že jo. Po několika štěcích si jej do hlavní role filmu VELKÁ CESTA (1930) vybral režisér Raoul Walsh. Film neměl sice komerční úspěch, ale to se přičítalo době hospodářské krize. Z Johna Wayna se stal vyhledávaný představitel westernových hrdinů. V následujících několika letech šel doslova z filmu do filmu a výsledkem bylo, že se zařadil do škatulky "neohrožený hrdina Divokého západu", kterou už se mu nepodařilo opustit. Diváci ho do ní vždy zase nahnali zpátky. A on se tam rád vrátil. Z desítek jeho filmů té doby stojí dodnes za zmínku jen několik, zejména film PŘEPADENÍ (1939), kde se poprvé sešel se svým dlouholetým přítelem Johnem Fordem. Spolu pak natočili řadu dalších zajímavých westernů - například FORT APACHE (1948), ŽLUTÁ STUHA (1949), PÁTRAČI (1956) nebo MUŽ, KTERÝ ZASTŘELIL LIBERTY VALANCE (1962). Významné tituly vzešly i ze spolupráce s dalším z klasiků HOWARDEM HAWKSEM: ČERVENÁ ŘEKA (1948), RIO BRAVO (1959) nebo EL DORADO (1967). I John Wayne nakonec zatoužil zkusit si to na režisérské židli. Jako velký patriot si vybral téma o boji za svobodu. Takřka tříhodinový snímek ALAMO (1960) pojednává o obraně stejnojmenné pevnosti skupinou dobrovolníků čelících mnohonásobné přesile Mexičanů v roce 1836. Tento ve své době jeden z nejdražších snímků, na který musel Wayne hodně doplatit i ze svého, nebyl komerčně zrovna úspěšný, ale režisér prokázal nesporné kvality. Velké rozpaky pak přinesl další snímek, ketrý si John Wayne prosadil. Film ZELENÉ BARETY (1968) byl v podstatě propagandistický snímek oslavující americké vojenské jednotky ve Vietnamu a v době sílícího odporu proti této válce přinejmenším nebyl "in". V té době už ale sláva starých klasických westernů pohasínala, John Wayne se přeladil do rolí starých kovbojů a za jednu z nich - ve filmu MARŠÁL (1969) - dostal konečně i Oscara. Poslední Waynovou rolí byl stárnoucí pistolník ve filmu STŘELEC (1976). Postava i její představitel měli mnoho společného: oba byli představiteli starého odcházejícího světa, oba umírali na rakovinu. S pistolníkem Jimmym Booksem odcházel do propadliště dějin starý Divoký západ, s Johnem Waynem odešel do filmové historie klasický americký western.

Warren Beatty

"Filmy, to je zábava, ale rakovina se jimi léčit nedá." Vměstnat dosavadní osudy této velké osobnosti americké kultury do pěti odstavců prostě nelze. Henry Warren Beaty se narodil v Richmondu v baptistické rodině. Matka Kathlyn Corinne pocházela z Nového Skotska a byla učitelkou dramatu, otec Ira Owens Beaty byl profesorem psychologie, školní správce a realitní agent. Beattyho prarodiče byli také učitelé a jeho starší sestrou je slavná herečka a spisovatelka Shirley MacLaine. Oba byli už od mládí vychováváni k cílevědomosti a připravováni na “kariéru”. Na střední škole ve viržinském Arlingtonu byl Beatty skvělým hráčem amerického fotbalu. Povzbuzen příkladem své sestry vykonával v létě pomocné práce v Národním divadle ve Washingtonu a zde také přišel do styku s několika slavnými herci. Po ukončení střední školy odmítl deset fotbalových stipendií a zapsal se na školu dramatu. Herectví a režii na Northwestern University studoval pouze jeden rok a odjel do New Yorku na hereckou konzervatoř Stelly Adlerové. Jednu dobu si přivydělával jako razič na stavbě Lincolnova tunelu mezi New Yorkem a New Jersey.Ve dvaadvaceti se už objevil v asi čtyřiceti mimobroadwayských produkcích. V roce 1959 se poprvé ukázal v televizi, v sitkomu "The Many Loves of Dobie Gillis" (1959), ale role mu přišla směšná a rychle zmizel na Broadway, kde v roce 1960 dosáhl vrcholu svojí nominací na cenu Tony pro “nejlepšího herce” za úlohu v Ingeho dramatu “A Loss of Roses”. Bylo to jeho jediné účinkování na Broadwayi (v roce 1963 byla tato hra zfilmována – THE STRIPPER – a v Beattyho roli tu vystupuje Richard Beymer). První významější filmový debut přišel po boku Natalie Woodové v Kazanově dramatu TŘPYT V TRÁVĚ (1961). Film byl kasovně úspěšný a Beatty dosáhl nominace na Zlatý glóbus v kategorii “nejlepší filmový herec v dramatu”. Následovalo několik nevýznamných filmů. Kritici ambiciózního Beattyho nebrali vážně a tak se snažil zaujmout v uměleckém kriminálním dramatu MICKEY ONE (1965), režie Arthur Penn. Drama mělo slušné ohlasy, ale nenalezlo diváky. S roztomilou Leslie Caronovou hrál v lehčí komedii PROMISE HER ANYTHING (1965) a vdaná herečka v průběhu natáčení pohlednému a charismatickému Beattymu neodolala. Ve třiceti dostal slušné kritiky za produkci i herecké ztvárnění v novátorské “romantické” gangsterce BONNIE A CLYDE (1967), který byl nominován na celkem deset cen Akademie. Beatty a Dunawayová zde ztvárnili psance Clydea Barrowa a Bonnie Parkerovou, zaskvěl se zde Gene Hackman. Díky silným výkonům, výborné režii a kontroverznímu zobrazení násilí se stal film hitem a Beatty zjistil, že ho konečně vážně berou a díky tomuto snímku je Beatty všeobecně považován za předchůdce “nové hollywoodské generace”, do které patří filmaři jako Francis Ford Coppola, Steven Spielberg, George Lucas a Martin Scorsese. Doznívalo v něm ještě zklamání z toho, jak byl Woody Allenem vymanévrován z produkce komedie CO JE NOVÉHO, KOČIČKO? (1965) – „kočičko“ obvykle Warren říkal svým dívkám, film byl psán původně pro něj a podle jiné verze natáčení opustil poté, co byla v hlavní roli nahrazena jeho tehdejší známost, Leslie Caronová. S cílem začít kontrolovat projekty, do kterých je zapojen, rozhodl se tedy k produkci BONNIE A CLYDE. Najmul si neověřené scénáristy Bentona a Newmana, stejně jako režiséra Arthura Penna a pod kontrolou měl pak každou položku, včetně obsazení, scénáře a konečného střihu. Po zbytek své kariéry byl buď producentem/režisérem nebo alespoň producentem (ve filmech, které produkoval, obvykle hrál muže, který na konci děje přichází o něco důležitého). BONNIE A CLYDE se stal blockbusterem a jakýmsi měřítkem pro tehdejší mladou kulturu. Tento film, spolu s road-movie BEZSTAROSTNÁ JÍZDA, stál na začátku tzv. “nové hollywoodské éry”, kdy filmová studia dávala svým tvůrcům bezprecedentní volnost k uskutečnění jejich výstředních představ. Následují filmy jako kritikou velebený western McCABE A PANÍ MILLEROVÁ (1971) – Millerovou hrála jeho tehdejší partnerka Julie Christie, slušný politický thriller POHLED SPOLEČNOSTI PARALLAX (1974), společensko kritický ŠAMPÓN (1975) s Christie, Hawnovou a oskarovou Grantovou - jeho filmová postava zde byla inspirována skutečným kadeřníkem celebrit Jay Sebringem, dále dnes již klasické, devětkrát nominované sportovní fantasy drama NEBE POČKÁ (1978). Poslední film ho kasovně vynesl do pozice, kterou neměl od “Bonnie”, prostředky záhy použil k tvorbě ambiciózního projektu RUDÍ (1981) o slavném komunistickém novináři Johnu Reedovi během Velké říjnové revoluce - film ovšem dopadl katastrofálně. Warren Beatty se v 70. letech skutečně podílel na renesanci Hollywoodu, kdy byly každým rokem točeny významné a současně i úspěšné filmy. Beatty je jedním z mála těch, kteří byli v jednom roce současně nominováni na Oskara v kategoriích “nejlepší film, herec, režie i scénář”. Tento výkon je o to působivější s vědomím, že se mu to – jako jedinému - podařilo dvakrát (z nominací za NEBE POČKÁ (1978) nakonec neproměnil žádnou; RUDÍ (1981) mu přinesli Oskara pro “nejlepší režii”). Nominace v kategoriích “nejlepší film” a “nejlepší herec” získal také za BONNIE A CLYDE (1967) a BUGSY (1991). Dvakrát byl také nominován za “nejlepší původní scénář”: v roce 1975 za ŠAMPÓN a v roce 1998 za SKANDÁL!. Produkoval dva filmy, které byly nominovány na cenu pro „nejlepší film“ a současně na Oskary ve všech čtyřech rolích: BONNIE A CLYDE (1967) a RUDÍ (1981). Režíroval celkem sedm různých herců (včetně sebe) v rolích, za které byli později nominováni na cenu Akademie. Spolu s Robertem Redfordem, Clintem Eastwoodem, Melem Gibsonem, Richardem Attenboroughem a Kevinem Costnerem je jedním z šesti osob, kteří získali „režisérského“ Oskara ačkoli jsou především známí jako herci. "Úspěšní ve svém oboru jste tehdy, když nevíte, zda to, co právě děláte, je práce nebo hra." V 80. letech jeho kariéra stagnovala. Po šestileté pauze od “Rudých” se po boku Dustina Hoffmana v roce 1987 vrátil ve velkorozpočtovém dobrodružném muzikálu ISHTAR, který byl kritikou smeten a je považován za jeden z největších kasovních výbuchů nejen osmé dekády, ale celé filmové historie. V roce 1990 se podařilo odrazit produkcí, režií a osobní hereckou účastí v titulní “komiksové” roli filmu DICK TRACY. Kritiky přišly vlažné avšak celkový příjem zařadil snímek mezi špičku toho roku a ve stejném smyslu se usadil na nejvyšší příčku Beattyho dosavadní kariéry. Zopakovat úspěch “Dicka” se mu v následujících filmech zatím nepodařilo. V roce 1991 ztvárnil bývalého gangstera a snílka Bugsy Siegela v životopisném BUGSY, který byl naopak kritikou přijat, propadl však kasovně. Jeho další film, MILOSTNÁ AFÉRA (1994) s Annette Beningovou, skončil podobně. V roce 1998 si Beatty napsal, produkoval a zrežíroval politickou satiru BULWORTH, který kritika ocenila a přinesla mu už zmíněnou oskarovou nominaci. Ve filmu si současně i zahrál (jeho postava se zde zamiluje do Halle Berryové) a filmem samým připomněl, že je stále schopný točit pozoruhodné, zábavné a úspěšné filmy. „Jsem starý, jsem mladý, jsem chytrý, jsem hloupý. Štěstí přichází, štěstí odchází.“ V roce 2001 se objevil ve svém zatím posledním filmu, TAKOVÁ RODINNÁ ROMANCE, který se stal zatím druhým nejztrátovějším filmem všech dob (po PLUTO NASH s Eddiem Murphym). Snímek stál přibližně 90 miliónů, ale v Severní Americe vydělal jen něco přes šest a půl. Od té doby si už Beatty nezahrál v ničem, ale vyjádřil zájem k filmu se vrátit. Beatty byl dobrým přítelem a sousedem Marlona Branda a stále je blízkým přítelem a sousedem Jacka Nicholsona (Warren i Jack žijí na slavné "Bad Boy Drive" čili Mulholland Drive v Beverly Hills, na které bydlel také „neposlušný hoch“ Brando). Jeho velkými přáteli jsou také Dustin Hoffman a Garry Shandling. V mládí byl Beatty nenapravitelným sukničkářem, seznam jeho slavných milenek se čte jako menší “Kdo je kdo” v zábavním průmyslu: Natalie Woodová, Joan Collinsová, Leslie Caronová, Madonna, Julie Christie (se kterou žil v letech 1967-1973 a dokonce prý uvažovali o svatbě), Liv Ullmannová, Brigitte Bardotová, Carly Simonová (jejíž píseň “You're so Vain” - Jsi tak domýšlivý - je údajně inspirována Beattym), Elle Macphersonová, Diane Keatonová, Goldie Hawnová, Candice Bergenová, Cher a Britt Eklandová. „Charita, to je vzít škaredou holku na večeři.“ Byl nechvalně proslulý svým přístupem k ženám (“love 'em and leave 'em”). Cituje se také jeho odpověď na otázku, proč si žádnou ze svých slavných přítelkyň nevzal: “To, že chcete láhev mléka přece ještě neznamená, že musíte kupovat celou krávu.” a “Myslím si, že čtyřicetiletou ženu by měl být muž schopen, podobně jako bankovku, rozměnit na dvě dvacítky.“ Také ale prý řekl, že “nejvyšší míru vzrušení mu přináší monogamní vztah.” V březnu 1992 se oženil s Annette Beningovou, se kterou si zahrál v gangsterce BUGSY. Mají spolu čtyři děti, nejmladší Ella Corinne se narodila v roce 2000 a ve stejném roce obdržel pamětní cenu Irvinga Thalberga. V roce 2006 byl po Marlonu Brandovi jmenován čestným předsedou hereckého studia Stelly Adlerové a v roce 2007 mu ho

Clint Eastwood

Clint Eastwood vyrastal v chodobnej, robotníckej rodine. Po skončení strednej školy začal pracovať ako drevorúbač v Oregone, hrával na barové piána a tiež pôsobil ako plavecký inštruktor v americkej armáde. Keď však videl, že jeho živorenie nemá perspektívu, rozhodol sa pre štúdium obchodu na Los Angeles City College. Ako filmom nadšený mladík sa neustále usiloval o získanie nejakej tej roličky. Koncom päťdesiatych rokov si zahral v rôznych - väčšinou brakových - sci-fi filmoch a iných podivnostiach, až sa dostal k hraniu vo westernoch talianskeho majstra Sergia Leoneho. PRE HRSŤ DOLÁROV (1964), PRE PÁR DOLÁROV NAVIAC (1965) a DOBRÝ, ZLÝ A ŠKAREDÝ (1966) sa stali klasikou žánru a z Eastwooda spravili svetovú megahviezdu. Druhou periódou vývinu Eastwoodovej závratnej kariéry bola séria filmov o nekompromisnom a drsnom mužovi zákona Harrym Callahanovi. Prvý z filmov sa volal DIRTY HARRY a bol nakrútený 1971, v roku, kedy tiež Eastwood po prvý raz okúsil pôsobenie za kamerou čoby režisér. Vďaka Dirty Harrymu sa stal tvrdým chlapíkom č.1, čo sa rozhodol trochu rozčeriť niekoľkými komédiami, z ktorých najväčšieho úspechu sa dočkali NIKDY NEPREHRAŤ (1978) a VŽDY ZVÍŤAZIŤ (1980). V osemdesiatych rokoch sa jeho status komerčnej hviezdy začal nebezpečne vytrácať, čo vyvrcholilo prepadom v poradí piateho filmu zo série o Dirty Harrym - DEAD POOL (1988). Jeho comeback však nastal v roku 1992, kedy s jeho autorským filmom NEZMIERITEĽNÍ trumfoval na Oscarovom večeri. Ako producent získal Eastwood Oscara za najlepší film a zlatou soškou bol tiež ocenený za najlepšieho režiséra. O rok neskôr nakrútil s nemeckým režisérom Wolfgangom Petersenom úspešný thriller S NASADENÍM ŽIVOTA (1993), ktorý sa stal okamžite blockbusterom so 100 miliónmi dolárov na konte. Eastwoodovi vrátil status neporaziteľného hrdinu na strane zákona a znova ho uviedol na plátna preplnených kín. A tak je dnes Clint Eastwood späť medzi nami a jeho režijné i herecké počiny naďalej tešia divákov po celom svete.

Sean Penn

Prvé, čo sa vám vybaví pri započutí jeho mena, je niekoľkoročné manželstvo s Madonnou. Sean Penn však nie je iba x-prívesok jednej celebrity. Režíroval a produkoval tri filmy, z ktorých každý zožal veľký úspech u kritiky. Tým prvým bola dráma INDIÁNSKY BEŽEC, v ktorej viedol pred kamerami také hviezdy ako Viggo Mortensen, Patricia Arquette alebo Dennis Hopper a neskôr nasledovali KRIŽOVATKA SMRTI a PRÍSAHA, v ktorých mu hral sám Jack Nicholson. Penn má v sebe rozhodne viacej, než evokuje jeho imidž škandalózneho hollywoodskeho rebela s roztrhanými džínsami a mastnými vlasmi. Ako herec pôsobí už od roku 1981 a na konte má takmer 40 filmov. V dráme I AM SAM, za ktorú bol v roku 2002 nominovaný hereckého na Oscara, stelesňuje dospelého muža Sama Dawsona s mentalitou 7-ročného chlapca, milujúceho Beatles. Sam privedie do druhého stavu istú bezdomovkyňu, ktorá mu potom dieťatko postrčí do rúk a tečie. Lucy Diamond, ako nazve Sam svoju dcérku, vyrastá v jeho opatere. Keď však prekročí 7. narodeniny, jej inteligencia prekračuje tú otcovu a on sa stáva "právne nekompetentným" naďalej sa o ňu starať. Úrady mu ju vezmú a on si najíma právničku Ritu Harrisonovú (Michelle Pfeiffer), aby mu pomohla vybojovať jeho dcérku späť. Sean Penn bol na Oscara nominovaný tretí krát - po filmoch MŔTVY MUŽ PRICHÁDZA (réžia Tim Robbins) a SWEET AND LOWDOWN (réžia Woody Allen).

Steven Spielberg

Steven Spielberg se narodil v Cincinatii (Ohio, USA) 18. prosince 1946. Jeho otec byl elektroinženýr, jeho matka koncertní pianistka. Otcovo zaměstnání však vyžadovalo velmi časté stěhování. Za zmínku stojí např. Haddonfield, Scottsdale, Silicon Halley. To jsou místa, v nichž prožil Steven své dětství. Jen málokteré místo mu ale mohlo být skutečným domovem, protože všude vždy zůstával jen krátkou dobu. Toto všechno se také podepsalo na jeho školním prospěchu, který nebyl vůbec dobrý. Také rodiče si přestali rozumět. Hádek přibývalo a vše došlo tak daleko, že se po čase rozvedli. Ze Stevena se tak postupně stával introvert, který se celé dny schovával ve svém pokoji. Ve dvanácti letech objevil tátovou osmimilimetrovou kameru. Upnul se na natáčení krátkých filmů. Film pro něj byla jediná věc, kde mohl plně využít svoji představivost. Otec však chtěl ze svého syna mít vědce a jeho nadšením pro filmy opovrhoval. Naopak matka Stevena podporovala. Dokonce mu dovolila vybudovat si v obývacím pokoji miniaturní kino. První plnohodnotný film Steven natočil ve čtrnácti letech. Jmenoval se ÚTĚK NIKAM. Trval zhruba třičtvrtě hodiny a pojednával o válce. Jeho druhým (opět na téma války) filmem byla BOJOVÁ JEDNOTKA. Zároveň to byl jeho první film promítaný ve skutečném kině. Na vstupném vydělal Steven svůj první honorář - 100 dolarů. V roce 1965 se jeho rodiče rozvedli a Steven poprvé navštívil studio Universal. Na vedoucího studia Sidneye J. Sheinberga zapůsobil Spielbergův němý příběh AMBLIN natolik, že nabídl Spielbergovi smlouvu na sedm let. Televize se tak stala nesmazatelnou ikonou Spielbergovy filmařské kariéry. Za dobu svého působení v televizi toho Spielberg stihl poměrně hodně. Režíroval některé díly Zóny soumraku, Neuvěřitelných příběhů nebo Krajních mezí. Zahájil rovněž sérii o komisaři Kolumbovi. Průlom přišel v roce 1971, kdy natočil celovečerní thriller DUEL. Film pronikl do kin a byl téměř celosvětově distribuován. Poté zfilmoval poměrně nevýrazný SUGARLANDSKÝ EXPRES. Jeho následující film z něj však už konečně učinil megastar první kategorie. Píše se rok 1975 a do kin jde Spielbergův nový počin ČELISTI. Thriller o žraloku zabijákovi vydělal 410 milionů dolarů a Spielberga rázem katapultoval mezi největší režisérské hvězdy. V roce 1977 natočil velkolepou a vizuálně úchatnou scifi BLÍZKÁ SETKÁNÍ TŘETÍHO DRUHU. Film byl přijat kladně jak diváky tak i kritikou a získal Oscara za nejlepší kameru (+ dalších 8 nominací). O dva roky později vzniká další Spielbergův film s názvem 1941. Film měl velice rozporuplné přijetí. Dalším Spielbergovým filmem byl v roce 1981 INDIANA JONES A DOBYVATELÉ ZTRACENÉ ARCHY. Šlo o snímek, se kterým si Spielberg jen upevnil postavení jednoho z nejlepších režisérů vůbec. Pro mnoho lidí vůbec nejlepší dobrodružný film vydělal obrovské peníze a přinel velkou popularitu jak Spielbergovi tak hlavnímu představiteli Harrisonu Fordovi. Píše se rok 1983 a Steven Spielberg natáčí další trhák.E.T. - MIMOZEMŠŤAN. Film dojal jak malé tak i velké publikum a se ziskem 700 milionů dolarů se stal ve své době komerčně absolutně nejůspěšnějším filmem všech dob. Po několik ne zase až tak velkých filmech si Steven Spielberg a Harrison Ford zopakovali svoje úspěšné vystoupení a natočili spolu pokračování „Indyho“ s názvem INDIANA JONES A CHRÁM ZKÁZY. Film však neslavil až tak velký úspěch (kromě Oscara za vizuální efekty) jak se zprvu počítalo. Divákům připadal film až příliš akční a příliš krvavý. Rok na to natáčí Spielberg do té doby svůj asi nejambicióznější film PURPUROVÁ BARVA. Film byl přijat velmi kladně, ovšem na oscarovém klání odešel s prázdnou. Neproměnil ani jednu z jedenácti nominací a Spielberg byl hodně zklamán. O dva roky později Steven opět zaválel a točí jeden ze svých nejsugestivnějších a nejemocionálnějších filmů vůbec - ŘÍŠE SLUNCE. Příběh malého chlapce uprostřed zuřící 2. světové války byl opět výborně přijat jak kritikou tak i diváky, ale na Oscara to opět nestačilo a to i přesto, že měl šest nominací (kamera, výprava, střih, hudba, kostýmy, zvuk). V roce 1989 natočil Spielberg opět film „pro diváky“. Už potřetí se sešel s Harrisonem Fordem, aby spolu natočili třetí díl Indiana Jonese. INDIANA JONES A POSLEDNÍ KŘÍŽOVA VÝPRAVA je mnohými považován za vůbec nejlepší z celé trilogie (mimo jiné získal Oscara za střih zvukových efektů) a Spielbergovi opět přinesl popularitu a v neposlední řadě také spoustu peněz. Po několika ne příliš kladně (např. HOOK) hodnocených filmech však přichází převratný rok 1993, kdy Spielberg totálně zahýbal filmovým světem. Natočil JURSKÝ PARK, který nejen že získal tři technické oscary (vizuální efekty, střih, střih zvukových efektů), ale především se stal komerční světovou jedničkou. Dynamický příběh, solidní herci a skvělé triky zapůsobily na lidi po celém světě a odstartovaly „dinosaurománii“. Ve stejném roce nátačí Steven skvostné válečné drama SCHINDLERUV SEZNAM, které se stává absolutním králem Oscarů a odnáší si z dvanácti nominací sedm Oscarů (film, režie, výprava, střih,scénář, hudba, kamera) a je považován za jeden z nejlepších filmů všech dob. Po totálním triumfu si dává Spielberg několika letou pauzu, aby v roce 1997 natočil pokračování Jurského parku s názvem ZTRACENÝ SVĚT: JURSKÝ PARK. Film vydělal spoustu peněž, ale u kritiky už takový úspěch neměl. Bylo mu vyčítáno až přílišné „megalomanství“ a tak Spielberg víceméně nenapodobil kvality prvního dílu. Ve stejném roce natáčí otrokářské drama AMISTAD. Film získal čtyři nominace na Oscara (vedlejší herec, kamera, kostýmy, hudba). Neproměnil však žádnou z nominací a neměl ani velký úspěch u kritiků, kteří ho označují za příliš pomalý a nudný. Steven však nelenil a vše napravil o rok později svým velkolepým a strhujícím válečným dramatem ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA. Film vynikl zejména brilantním technickým zpracováním, za které si odnesl hned pět zlatých sošek (režie, kamera, střih, zvuk, střih zvukových efektů). V roce 2002 natočil Spielberg hned tři velké filmy. Tím prvním je A.I. UMĚLÁ INTELIGENCE. Filmu se ujal po smrti svého velkého kamaráda Stanleyho Kubricka. Pro někoho mistrovské dílo, pro jiné jen uslzená metafora. A.I. měla velice vlažné přijetí. Druhý z filmů byla roztomilá krimi komedie CHYŤ MĚ, KDYŽ TO DOKÁŽEŠ v hlavní roli s Tomem Hanksem a Leonardem DiCapriem. Film byl přijat velmi kladně a v kinech vydělal přes 150 milionů dolarů. Třetím filmem byl temný sci-fi thriller MINORITY REPORT. Snímek byl napjatě očekáván a byl hodnocen velice příznivě. Vynikl zejména kvalitním scénářem, působivým výkonem Toma Cruise a skvělou vizuální stránkou. Stal se dalším filmem, který pokořil 150 milionovou hranici. Spielbergovým zatím posledním filmem je romantická komedie z letištního prostředí THE TERMINAL. Hlavní roli ztělesnil sympatický pár Tom Hanks a Catherine Zeta-Jones. Spielberg nepřestává filmovat a v budoucnu se můžeme těšit hned na několik jeho zatím rozpracovaných projektů.

Ovládací panel
1 bod

Fanklub

(1)