honajz

Jako ten konec mi přijde přestřelený - a to doslova. Ale jinak jsem se hodinu a půl bavil. Tentokrát chemie mezi ním a jeho tehdejší rajdou Sondrou funguje, hlášky ujdou, napětí v tom taky nějaké je, a Clint je tu dokonce za pitomého poldu, kterému věci ne a ne docvaknout a musí mu je říct holka. Líbí se mi i ta část, kdy to zvolna přejde do road movie na 4 kolech, na 2 kolech (i když ten střelec v helikoptéře moc střílet neuměl) a pak ve vlaku, každou chvíli se něco děje, mini příběhy na sebe navazují a celkově to má hodně do sebe. Jinak tedy už s tím vrtulníkem je to hodně o náhodě a konec tou nasazuje korunu, a taky to mohlo být o čtvrt hodiny kratší, ale jinak jsem spokojený. A když nad tím tak přemýšlím, tak i ta jízda busem má nakonec něco do sebe.

Žel poslední Drsný Harry, ale podle mě nejlepší. Nejenom těmi sekvencemi filmu ve filmu s hororovými náměty (kde vlastně ty hororové scény hrají svou roli), ale i uvěřitelným vedením příběhu, okořeněným jistou dávkou humoru a nadhledu, což se mi hodně líbilo (zvláště scény s čínským kolegou mi přijdou velmi vychytané včetně toho povedeného buddie špičkování mezi nimi), a dokonce je zde i jistý náznak kritiky bulvární novinařiny. Líbily se mi odkazy na Bullita, čarování s jistým kouzlem San Franciska a i když tohle už moc do reality nespadalo, přesto mne pobavila ta skvěle natočená - vážně velmi originální nápad! - automobilová honička s autíčkem na dálkové ovládání. Mladý Liam Neeson jako režisér, kterého nemá nikdo rád, nebo Jim Carrey jako věčně sjetá hororová rocková hvězda, jsou jen dalšími třešničkami na dortu.

Mno, jako vždy. Policie neschopná hned projít videa (ale fotky si z telefonu stáhnou), jen aby jako bylo napětí, kdo to byl, a major se chová ve vztahu k bývalému kolegovi, alkoholikovi Jardovi, jak debil, k jeho bývalé ženě taky, Eva se neobjeví, kolegové Strouhala podezírají ze závislosti na alkoholu (WTF? Vidí ho snad první den, nebo co?) a nakonec motiv - pochopil někdo ten naprosto debilní motiv? Jakože po jedné marjánce někdo brání zkušenému doktorovi jet na kliniku porodit dítě? Uff. Jinak Sklepáka Jana Slováka jsem skoro nepoznal, není on nějak nemocný?

Dám jen silné 4 hvězdy, protože ten film je vlastně strašně smutný a trochu si na konci lže. Sám jsem podobný vztah zažil a jak vidno, nejsem jediný. Takový ten vztah, kdy se s vámi ta holka chce vídat, neustále za vámi jezdí, až jí ve vaší práci začnou říkat stíhačka, jezdíte spolu na dovolené, na výlety, podnikáte bláznivé akce... ale ona vážný vztah podle svého tvrzení nechce, pořád tvrdí, že jste kamarádi, a vám se z toho může mozek vystřelit, protože všechny ty aktivity překračují hranice běžného kamarádství. A nakonec si ta mrcha (odkazuji k úvodnímu titulku tohoto filmu) vezme někoho jiného, a vy netušíte, čím a proč zrovna tenhle chlápek u ní nakonec vyhrál. Nutno říct, že film je natočený skvěle, s nadhledem, a dost často je hrozně příjemný včetně těch fórků a hledání společných chvilek, avšak kdoví proč tyhle věci holky za čas přestanou bavit a asi jste se jim okoukal nebo omrzel. A asi to funguje i v manželství, že se ženy začnou samy sebe ptát, co za podivného exota si to vzaly, ačkoliv předtím z něho byly hin, jenže teď jim jeho chování vadí a vytáčí je. Herci zde hrají skvěle, kamera kouzlí, postavy jsou uvěřitelné a docela propracované na podobný druh filmu, soundtrack šlape, jak má, načasování scén a diváckých očekávání je dokonalé. Ten film je povedený, ale ten konec je pokusem o happy end tam, kde většinou nic takového nebývá, takže se z toho trochu stane pohádka. Ale tak proč ne nakonec? Jo, a líbily se mi ty odkazy na jiné filmy, na Absolventa, který také končí vlastně špatně, i na Bergmanovy a Godardovy filmy.

V současné době mi přijde naprosto neuvěřitelné, že by ČT natočila něco tak invenčního, ale v těch divokých - a svým způsobem krásných - 90. letech tenhle styl už vůbec musel působit jako zjevení, a přesto seriál vznikl. Je potřeba jej nebrat vážně, protože ten humor je nejen dadaistický a absurdní, jak píšu v obsahu, ale i satirický a ironický... jenže takovým zvláštně neotřelým stylem. Možná bych to vzdáleně přirovnal k Mighty Boosh. Protože bydlím hned ve vedlejší čtvrti, měl jsem štěstí při jednom natáčení být a bavilo mne, jak ty vtípky někdy vznikly nečekaně samy od sebe na place nebo dokonce se zahrnula absurdita, která se v tu chvíli skutečně stala. Je to pravda chvílemi roztříštěné, ona to má být spíše mozaika, ale pořád to má co říct, protože za těmi sebeshazovacími absurditami se často objevuje i nadčasová reflexe určitých problémů nejen té doby.

Tak tohle mne hodně pobavilo. Vymyslet tolik nápadů, co na pustém ostrově a přitom zparodovat Trosečníka, to chce vážně velkou dávku fantazie a talentu. Líbilo se mi, jak je to vedené až do závěrečné pointy. Do toho pak ty písničky a Měsíc, správný absurdní humor. Poslední větou bych jen opakoval tu první.

Slušně autoři s divákem vymetli, fakt že jo. A za to opravdu nečekané rozhodnutí, kdy mohli zamést s blbečky z protidrogového, dám o hvězdu víc. Navíc se mi líbil příběh, sice ohraný, ale dobře podaný i zahraný, opět se objevilo pár dobrých hlášek a bonmotů. Jen doktorka zmizela ze scény. Jo, a docela rád bych věděl, kde se v Praze kolem Želivárny dá koupit vlašák v papíru.

Podobným historkám se kdysi říkalo Bakaláři, jenže každá epizodka měla tak maximálně dvacet minut. Tohle je stejné, jen roztažené na hodinu a půl, s naprosto tragickou a statickou kamerou (kolikrát jsem měl chuť sám tu kameru přes svou neznalost práce s ní vzít a udělat alespoň švenk doprava nebo doleva, případně použít zoom) a tolika reklamními plky, až má člověk při vysílání na Nově problém odlišit, jestli ještě běží film, nebo začal regulérní reklamní blok (zvlášť ta motorová pila těsně před koncem uf!). Potěšily mne tady jen Poděbrady, ačkoliv jsou jen ve dvou záběrech a je na plácku dvacet krát dvacet metrů u hodin. Co mi to vlastně nakonec mělo říct, jsem nepobral, jen mi bylo líto herců, kteří jsou kvalitní, že nemají v Česku holt moc na výběr a musejí, pokud chtějí uživit rodinu, hrát v takových sra.čkách. A ne, fakt si nepůjdu z fleku koupit oblek Bandí. :-( Brr. Btw, celou dobu jsem čekal, kdy Vašut začne točit video Jak být chlapákem snadno a rychle a jak svézt holku do Liberce. Hraje totiž stejně jako v Comebacku.

Jsem moc rád, že ani po letech to neztratilo nic ze svého kouzla. A protože jsem mezitím přečetl všechny Doylovy příběhy se Sherlockem Holmesem, bavilo mě, jak tvůrci do filmu kladou jednotlivé odkazy na příští, dospělé atributy Sherlocka i Watsona, a mrzelo mě, že nejspíš, aby se dostálo tomu, proč Sherlock neměl rád ženy, dojde k tomu, k čemu nakonec došlo. Potěšil mne i dodatek po závěrečných titulcích, tomuhle říkám správná "konspirace", ne jako nedávno mnou viděný ten ubohý pokus o konspiraci se smrtí Pattona (Brass Target). Ty halucinační scény jsou stále dokonalé, ty jsem si pamatoval nejvíc, pyramida mne oproti vzpomínkám trošičku zklamala, ale nijak významně. Mimochodem, Anthony Higgins mi chvílemi připomínal Hugh Jackmana, ale ten měl v roce vzniku filmu nějakých 16-17 let. Trochu jsem se zpočátku ošíval u těch ateliérových ulic s umělým sněhem, ale příběh mne opět dokázal vtáhnout a napnout tak, že mi to přišlo jedno. Škoda, že podobných dobrodružných a podobně promakaných filmů moc není.

Mno, pár výhrad žel mám. Ale jsou to drobné výhrady. Trošku mi vadila modrá barva pleti mimozemšťanů, protože třeba u té holky mi to připomínalo Šmoulinku. Ta japonská animace je chvílemi naprosto geniální, aby tam pak animátoři prdli rádoby vtipnou postavičku jak z Dobrodruhů z vesmíru (ano, jeden z členů skupiny). Některé skladby bych prohodil, třeba ta u pohřbu se ke scéně moc nehodila. Samotná hudba docela ušla, jen to, že některé skladby stojí na repetitivnosti, mi chvílemi vadilo - a asi nejvíc u závěrečné, skoro nekonečné skladby. AVŠAK. Jinak mne celý film hodně potěšil. Říkal jsem si, že takhle kdyby někdo zfilmoval od ELO Time, to by bylo super. Tady to trvá hodinu a nápadů je, že by z toho Američani natočili 24 sezón nějakého seriálu. Vážně mne to hodně bavilo, a když už jsem si myslel, že jsem tvůrce prokoukl a vím, co bude dál, přišli s docela nečekaným zvratem. SPOILER SPOILER A ten nápad, že Mozart, Jimi Hendrix nebo Ella Fitzgerald vlastně byli mimozemšťané mne hodně nadchl. KONEC SPOILERU Navíc tam jsou drobné špílce jako fotbalový zápas Francie a Japonska, který je v určitou chvíli 1:1 (ha ha, kdo zná japonský fotbal, tak ten vtip pochopí daleko víc) nebo že na zlatých deskách jsou nominováni Daft Punk. Celkově to má přes určité smutné momenty hodně poztivní náboj, a to mezigalaktické spojení s mimozemšťany při koncertu je hodně příjemná vize.