honajz

Takhle to žel dopadne, když si Rushideho pokus o indických Sto roků samoty vezme do ruky režisérka, která potřebuje do příběhu dostat silné ženské osobnosti (takže mužské postavy jsou zde všechny spíše za karikatury), ale také to poselství vstříc evropským a americkým filmovým festivalům, aby bylo jako jo pochopitelné. Přitom on ten film není špatný, má podmanivou kameru, ze začátku je dokonce hravý a vtipný a jemně ironický, to se ale žel v průběhu dalších událostí vytratí. Navíc po hodině zjistíme, že sice šlo o pěkně natočený příběh, ale zcela nepodstatný, a že to mohlo začít celé o tu hodinu později a nic by se nestalo, jen by to bylo tak nějak rozumně kratší (a nebyla by to variace na těch Sto roků samoty). A filmu by to hodně pomohlo, protože režisérka honí několik zajíců a nedokáže se rozhodnout, kterého chce chytit, skáče se z tématu na téma a nakonec tomu chybí pevnější ukotvení a tah na branku, jak se říká, Je to film o nesmyslnosti válek a o tom, že válka je zlo? O důležitosti rodiny za všech, byť nejbizarnějších okolností? O nutnosti jít dál za všech okolností? O tom, že máme být jednotní, ne rozdělení, jinak nelze využít našich jedinečných darů? Ačkoliv jde o zajímavé ozvláštňující prvky, moc se sem nehodí ani samotné mystické svolávání dětí půlnoci (a je pro mne otázkou, zda jde o nějaký skutečný fakt, nebo Rushdieho pokus o magický realismus ve stylu právě Marquéze) nebo neviditelný koš. Vůbec ta magie se do filmu vecpána tak nějak násilně, nahonem. Ostatně jako spousta dalších, zcela neústrojných motivů, které odezní, aniž by zanechaly nějaký dojem či pocit, případně se s nimi hrálo dokonce dál a dotáhly se do nějakého vyznění. Podobně násilně mi přišlo i to dělení na muslimy, hinduisty a křesťany, přičemž křesťanka udělá tu nejpitomější věc v celém filmu (z níž pak vychází celý děj v podstatě té hlavní části), ale zase hlavní hrdina hinduista po svém věznění vypadá jako Kristus - takže si pak vyberte. A docela by mě zajímal pohled Indů žijících v Indii na tento film, který vznikl celý mimo Indii. Přijde mi to podobné, jako když se dívám na filmy amerických či francouzských režisérů o Československu - ne vše je tak, jak se snaží tvrdit a jak předvádějí.

Ok, vykrádá to jeden francouzský seriál, vykrádá to Project Blue Book, trochu Akta X - a spoustu dalších podobných filmečků, o nichž si autoři myslí, že je v české kotlince nikdo nezná, neb je zatím žádní televize neuvedla, a to dokonce ani v dabingu (vtip). Proč ale nemohli tvůrci při tom vykrádání přijít s něčím originálním? Problém levitace se otevře na konci prvního dílu a pak stagnuje až do konce dílu posledního, kdy se s ní teprve tak trochu pracuje. Jednotlivé díly obsahují určité nedořečenosti a neujasněnosti, ale tvůrci se k nim už nikdy nevrátí. Podobně se nemohli rozhodnout, jestli točí parodii, crazy grotesku, nebo vážné psychologické drama. Pokud se objeví humor, tak na jednu dobrou hlášku či situaci připadá dvacet trapných jak od puberťáků. Hodně herců, především Cina, přehrává neskutečně - kouknou se třeba na Black Books, jak lze podat trhlou postavu, aby byla vtipná bez tajtrlíkování. Souhlasím i s názorem, že se děj odehrává v alternativním vesmíru (takže nejde o žádné retro), kde se navíc lidé chovají a mluví jako v současnosti. Svou neujasněností a nekoncepčností vznikl kočkopes, který stejně mainstreamový divák nepobral (viz hodně razantní poklesy sledovanosti), a náročnější divák si raději znovu pustí originály, odkud se opisovalo, nebo jsou povedenější hodnocení kamarádů tvůrců nebo jejich rodin nebo jejich PR agentury fakt neberu v potaz) . Řekl bych škoda promarněné šance, protože podobných seriálů je v českém rybníčku hodně málo (a ani Jirka Strach už je kurňa netočí), ale to by muselo na tomhle být alespoň něco originálního.

A to bylo jako všechno, soudruzi? To jste se moc nevycajchnovali. Mankote, od dob seriálu Lost jsem alergický na vysvětlení typu halucinace / nádor na mozku / delirium (doplňte dle potřeby). Tím se dá totiž spláchnout naprosto vše, nemusíte si dělat starosti se zacyklením všech motivů, dokončením všech paralel, nebo aby to dokonce vše krásně zapadlo dohromady, jako když konečně složíte Rubikovu kostku. Tady v tomto dílu vlastně také nevíme, co je halucinace, co je dílem nádoru. Nedočkáme se odpovědi, jak to dopadlo s kalichem a profesorem. Zpočátku to vypadalo alespoň na variaci na žánr „jeden den se opakuje stále dokola“, ale ani to nebylo využito. Ostatně se nevyužily ani nedořečené, nakousnuté věci z předchozích dílů. Třeba Addamsova rodina zůstala nedovysvětlena a nikam dál se to neposunulo, jak naznačoval závěrečný záběr tehdejšího dílu. Pak zde máme pár nelogičností. Třeba proč levitující lidi nevybuchují jako ty žáby, to nějak nechápu. Navíc tenhle díl celou dobu pracuje s otázkou pravdy a lži, nutností říkat pravdu, ale obě holky lžou, a už se to nakonec nijak neřeší a celá naznačené morální dilema se smete pod stůl? Ale co jsem nejvíc nepochopil, jak seriál přešaltroval tak zčistajasna z rozverného pokusu o inťošskou parodii do temné psycho hry skoro ve stylu Seven.