Maniax

Kdo nebyl v mládí levičák, nemá srdce. Kdo jím zůstal i ve čtyřiceti, nemá mozek. Neuvěřitelná Emma, skvělý Ruffalo a bezchybný Dafoe. (Nejen) Vývoj člověka z dítěte v dospělou zralou ženu. Objevování, revolta, nenávist, láska, sexualita, naivita, uvědomění, odpuštění... všechno tak neuvěřitelně přirozeně zahrané a nasnímané bizarní kamerou v kulisách jako ve filmech od Andersona, Burtona a Zemana. Kakofonický hudební podkres surreálnímu nádechu filmu zdatně sekunduje a podporuje, dlouho jsem neslyšel něco tak divnýho a přesto skvělýho. Absolutně jsem nevěděl, co od filmu čekat a dostal jsem vše, co jsem potřeboval.

Byl jsem tam, na Arrakisu. Osedlání šaj-hulúda, proslov v jeskyni a závěrečnou bitvu (respektive build-up k ní) jsem neviděl, ale prožil. Dlouho se mi nestalo, že bych měl v kině husí kůži. Díky, Denisi.

Škoda. Laciná girl power srajda.