Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krátkometrážny

Obľúbené filmy (10)

Fontána

Fontána (2006)

Briliantní, filosofická a (druhá) nejlepší filmová poezie mého života, která dokázala změnit mé filmové vnímání. Fontáně budu navždy dlužný a věrný. "Now and forever, we'll be together." __ Nedokážu si pomoci, ale po několikáté projekci objevuji nové a nové věci, u kterých se pozastavuji. Film vhodný pro psychoanalytické prozkoumání od odborníků a líbí se mi skutečnost, že uživatelé, kteří meditativní Fontánu nepochopili (tradice), se ubírají jiným směrem, než by měli.

Strom života

Strom života (2011)

Jedno z nejčistších děl, které kdy vznikly. Kubrickova Vesmírná Odysea 21. století. Óda na život a symfonie krásy. Meditace. Filosofie. Báseň. Nadčasovost. ______ Terrence Malick po pěti letech od Nového světa natočil své nejdospělejší a nejkontroverznější dílo, které se docení později. Už od první projekce v Cannes se u filmu se rodí protichůdné reakce. Jedni ve Stromu života vidí čirou nudu bez příběhu pro jehovisty, druzí jedno z přelomových děl. Sám jsem ve druhé skupině. A tak abych začal: Od úplného začátku filmu je jasné, jakým směrem se poveze. Objeví se citát z Jóbu „Kdes byl, když jsem zakládal zemi? (…) Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?“, náhle jakýsi obrazec, chvíle ticha (!) a tichým klidným hlasem uslyšíme „Bratr“, „Matka“ s omílající mořskou vodou (Voda se ve filmu objevuje až neuvěřitelně často. Má také svůj význam. Znázorňuje čistotu a nevinnost (děti).) o břeh. Už tato pasáž představuje, že se bude jednat o umění, ještě lépe Pure Cinema. Snímek pak začíná smrtí syna, kde pak Matka dává Bohu otázky „Proč?“, „Co pro tebe znamenáme?“ apod. Bůh jí nedává přímou odpověď, nýbrž celé univerzum (vznik vesmíru / života). Právě v této části se na festivalu v Karlových Varech začalo přiliš mluvit. Lidé si mysleli, že si promítač spletl film a pustil „přírodopisný dokument s dinosaury“ nebo, že je to zbytečná část (Není! Malick měl důvod dát do celku tuto část. Filmový materiál trval 300 hodin a pracovalo se něm cca 30 let). Právě tyto reakce ukazují, jak je nejednoduchá vlastnost sledovat film. ______ Strom života je filosofický film. Pokládá tak silné otázky, které mi jsou blízké, že mi naskakovala husí kůže. Krása přírody tu je vyobrazena ve všem, co vás napadne: stromy, tráva, nebe, budovy, život. Geniální kamera Emmanuela Lubezkého, která krouží „sem a tam“ je čistá a mistrovsky odvedená práce (Oscaři jsou fraška, to už ale ví každý.). Jen tak bych chtěl ještě doplnit v čem je režie Terrence Malicka natolik unikátní. Malick nepoužívá umělé světlo. Vždy jen světlo přírodní. Kvůli dokonalému obrazu je schopen natáčet i brzy ráno. Zkrátka a dobře, Strom života je jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. ______ Analýza 1 od Petra Vacíka a analýza 2, které jsou tak pravdivé, až mi to nahání strach. ______ CSFD hodnocení je k pláči. Proč na toto umělecké dílo koukají mainstreamový diváci a dávají mu jednu či dvě hvězdy nebo odpad? Demence, kterou si Strom života nezaslouží. _____ Na závěr bych si dovolil opsat úryvek z článku z Cinepuru: "Až vášně (a klávesnice) vychladnou, přestěhuje se Strom života do Kroniky filmu, kde mu bude za třicet let věnována celá jedna strana. A bude opěvován stejně, jako jsou dnes oslavovány Malickovy Nebeské dny (1978). Chce to prostě čas. Kubrickovi také netleskali všichni hned po premiéře."

Strach a hnus v Las Vegas

Strach a hnus v Las Vegas (1998)

Musím dát za pravdu a uznat, že celá Beat generation a mé milované Keroacovo veledílo "Na cestě" působí o proti H. S. Thompsonově knize jako nedělní procházka po letním rozkvetlém parku, ve kterém slyšíte bzukot včel. Totéž tvrdím i o geniální Gilliamově filmové verzi, která ačkoliv je dle mého dost věrná, zachytila Hunterovo vizi o krapet více a lépe. Smutný a nejvtipnější film, který jsem poznal a zamiloval se do něj, ale až napodruhé. Báječná psychedelická road jízda s docela stále aktuální myšlenkou, která dala Deppovi a Del Torovi životní role. Strach a hnus v Las Vegas ve mne zraje každým zhlédnutím jako víno a nemůžu se jej v tu chvíli nabažit. NIKDO film nepochopí tak přesně, pokud žádnou z danných drog nezkusil. ____ 25.6. 2013 - Myslím, že jsem u "Strachu a hnusu" dospěl do absolutního stádia pochopení. Majstštyk. ____ 27. 4. 2014 – V tomto týdnu jsem se k tomuto mistrovskému dílu vrátil celkem 3x a Gilliamovo "Strach a hnus" ve mne ležel natolik, že jsem se vrátil i k tomu od Huntera S. Thompsona, ale začal jsem se zajímat i o doktora žurnalizmu důkladněji. Síla.

Daj mi tvoje meno

Daj mi tvoje meno (2017)

Ach. Zamiloval jsem se do Elia (excelentní Timothée) s Oliverem i přesto, že jsem heterosexuál. Nádherný snímek plný emocí, ze kterého teplo (léto) jen číší. Už dlouho mi takhle žádný film neuvízl v hlavě a dal mi prostor k přemýšlení. Už dlouho jsem neviděl větší romantiku. Knižní předloha od A.Acimana je též skvost. Ostatně od filmu má ovšem jiný konec, který dává alespoň trochu naděje. Viděno 3x

Strážcovia

Strážcovia (2009)

Absolutně vypiplaná intelektuální pastva pro oči, ve které je vše. Bezpochyby nejchytřejší a nejfilosofičtější komiksový film, který bere ze stejnojmenného úžasného komiksu vše, co se dalo. Několika minutová část s Dr. Manhattanem patří mezi to nejpřemýšlivější a "nejchillovější" z historie komiksových filmů. Úvodní titulková (mj. nejlepší, kterou jsem kdy viděl) sekvence musela být nejspíš pro komiksem neznalé diváky pěkný guláš, ale pro znalce pekelná laskomina, která je navíc udělaná tak precizně a geniálně (navíc v doprovodu výtečného Boba Dylana), že to muselo brát dech. Zack Snyder je bůh, který natočil nadčasové dílo, které by dneska svojí nekorektností už bohužel nevzniklo.

Vtedy v Hollywoode

Vtedy v Hollywoode (2019)

Neuvěřitelnej hukot. Ne tak úplně tarantinovská taratinovka, která má mnohé společné s Jackie Brown; je f*cking cool, svěží a je radost se na ní dívat. Užíval jsem si každé políčko obrazu, kde se servíruje jeden odkaz za druhým a vpaluje nám to s nadšením. Ať už na filmy, které nikomu moc neříkají, tak na Tarantina samotného. Celé je to jedna velká (hudební a filmová) jízda, kde si Tarantino dělá absolutně co chce, buduje napětí (i) ve scénách, kde se "nic" neděje a opět překopává historii takovým způsobem, že věřím, že nejednoho člověka solidně na*ere. Dvojka DiCaprio a hlavně Pitt (který si to v mých očích bere pro sebe) jsou fenomenální a fakt jsem si to s nimi užíval po celou dobu. Tarantino je film od filmu dospělejší a těžko už tvrdit, který se mi od něj líbil víc. Jedno je ale jisté - zamiloval jsem se do tohoto hravého a stylového díla, kde se fuckuje o sto šest a vykouřil se snad karton cigaret!

Drive

Drive (2011)

Nářezový osmdesátkový art, který musí nakopnout koule každému. Gosling válí a soundtrack je absolutní jízda, stejně jako celý film! Nečekaný kult mladé generace. __ Po 12 letech stále zamilován. Chci to vidět znovu poprvé. 10/10

Interstellar

Interstellar (2014)

Již po několikáté projekci od návštěvy kina v r. 2014 jsem na tento geniální počin změnil názor. Z prvotního zklamání, že Nolan má na víc, jsem potřeboval dospět a usoudit, že se jedná (dnes již i s Oppenheimerem) o jeho Opus magnum, které vyčnívá i mezi jinými scifi filmy.  Moderní Vesmírná odysea, kde předvádí neuvěřitelné jak Nolan (bezchybně natočené), Zimmer (něco tak nadpozemského už od něj nejspíš neuslyšíme), tak Matthew McConaughey, který předvádí jak herecký koncert, tak svůj životní výkon. Je x desítek filmů, které vás vezmou do vesmíru, ale jen u Interstellaru cítíte, že tam skutečně jste. Podmanivá nadčasovost, která přepisuje filmové učebnice.

Oppenheimer

Oppenheimer (2023)

Neskutečný audiovizuální zážitek, kde tři hodiny utekly defakto jak nic. Herecké koncerty, dechberoucí kamera, geniální hudba, která funguje i bez filmu a po skoro deseti letech film Christophera Nolana, který stojí za to a má co říct. Masterpiece, který neřekl své poslední slovo ani několikátou projekcí.

Duna: Časť druhá

Duna: Časť druhá (2024)

Po artovější první části přišel ještě dokonalejší audiovizuální zážitek, který místy “jedničku” rozhodně předčil. Snímek, který nepatří nikam jinam než do kin a já doufám, že ho ještě jednou stihnu a třeba svůj názor změním. ___ Po druhé projekci, když už bohužel ne v IMAXU, tak alespoň ve 4DX v Plzni, to podtrhlo zážitek v jeden asi z nejlepších za poslední dobu. Zimmer by si měl dojít zase pro Oscara. Scifi naší generace, ze které nelze odlepit oči.