InJo

Kolosální potvrzení, že Snyder se coby kdysi nadějný filmař definitivně vyčerpal a že se ze svých chyb nehodlá nijak poučit. Stál jsem na jeho straně dlouho (i Armády mrtvých jsem se zastal), ale tady už není z čeho brát. Proti námětu v duchu 'Sedm statečných ve vesmíru' vůbec nic nemám, to by v tom filmu ale musela fungovat alespoň jedna věc pořádně. Čert vem, že se to - jak je u režiséra zvykem - bere hodně vážně (nevzpomínám si na žádné známky nadhledu), ale když je děj opravdu mizerně poslepovaný a nelogický, postavy tuctové a bez motivace, akce fádní a vizuální stránka chvílemi až otřesná (greenscreeny a kulisovost z toho úplně srší), těžko můžu být jakožto fanda epických akčních/dobrodružných sci-fi spokojený a film doporučit alespoň jako solidní žánrovou oddechovku na jedno použití. Má to docela sympatický casting (byť ne úplně využitý) a jeden ucházející zvrat, tím však výčet pozitiv bohužel končí. Na druhou část se asi podívám, očekávám od ní však vesměs totéž, tj. mizernou vykrádačku mnoha jiných (a ve většině případů výrazně lepších) filmů. Můj donedávna oblíbený tvůrce nezadržitelně míří ke dnu, zatímco jeho ego a přesvědčení o vlastní genialitě nepřestávají růst. Fakt je mi to líto a moc bych si přál, aby se Snyder vzpamatoval. Ideálně ve smyslu spolupráce se silným producentem, jemuž bude bedlivě naslouchat. Jinak ať už se na to fakt radši vyse*e... 35 %

Nadčasová žánrová klasika, v mnoha ohledech filmařsky dokonalá. Donner náramně buduje temnou a zlověstnou atmosféru plíživě a neodvratně se blížící apokalypsy a s hitchcockovskou precizností graduje jak jednotlivé scény (některé jsou nezapomenutelné), tak celý příběh. Gregory Peck je v hlavní roli naprosto fantastický (nedokážu si v té roli představit nikoho jiného) - to, jak jeho veskrze racionálně smýšlející a duševně stabilní hrdina postupně propadá zoufalství a beznaději a současně nachází sílu k vykonání vyššího dobra, snad ani nemohl zahrát lépe. První zásadní snímek mého oblíbeného režiséra dlouhodobě považuju za nejlepší satanistický horor (těsně vítězí nad Vymítačem ďábla a Rosemary má děťátko). A to už jen proto, že každý jeho hypotetický nedostatek (některé trikové záběry už nepůsobí moc přesvědčivě) zcela nekompromisně vyvažuje (či lépe řečeno "přehlušuje") jeden z nejlepších orchestrálních soundtracků všech dob, za nějž legendární Jerry Goldsmith dostal svého jediného (!) Oscara. I na samostatný poslech neskutečný zážitek. 100 %

První pokračování skvostného původního filmu, které mě bavilo a skutečně zaujalo. Neznámá režisérka vyčarovala solidní temnou a hrozivou atmosféru a hlavně několik velmi působivých scén, které jsou "hororové" v tom nejlepším smyslu slova (použití Goldsmithova božského hlavního motivu z originálu v klíčové scéně mělo patřičný efekt). Dokonce mě zaujala i ústřední myšlenka ("Čeho se církev nejvíce bojí?"), ale propojení s Donnerovou mistrovskou klasikou je hned ve dvou ohledech velice pofidérní. Jeden zcela popírá jedno ze zásadních odhalení a druhým je křečovitě zkonstruovaný závěr, jehož cílem je případná možnost vzniku další dílu, který by stál stranou (tzv. sidequel) již existující série. A který - pochopitelně - vůbec není potřeba... I tak ale asi nejlepší satanistický horor za docela dlouhou dobu. 65 %

Jednička měla fajn úvod (rozhovor se znetvořenou obětí) a střídmou stopáž. Dvojka je bezdůvodně o hodinu delší a (přesto) nemá ani jednu vynikající scénu. Oba ty filmy v podstatě jen točí dokola jedno totožné schéma (klaun někoho pronásleduje/šikanuje a poté brutálně zmasakruje), bez nějaké výraznější inovace. Hype okolo téhle série upřímně moc nechápu, nepřipadá mi to ničím novátorské, ani dostatečně osobité. Vidím v tom jen standardně tupý slasher se spoustou explicitně nasnímaného násilí a bez jasně stanovených pravidel. Jsem celkem zvědav, jak/kam se to ve trojce (vzhledem k bizarní mezititulkové scéně) posune, ale že bych se jí nemohl dočkat, to fakt říct nemůžu. Horor coby nesmírně členitý a rozmanitý žánr miluju celým svým srdcem, tyhle prasečiny pro krvelačné freaky mě ale otravují podobně jako duchařiny postavené pouze na přiblblých lekačkách. 45 %

Dev Patel se postaral o velké a zatraceně příjemné překvapení. Jeho celovečerní režijní debut je sebevědomá a audiovizuálně našláplá akční pecka se sympatickým hrdinou, výborně využitým zasazením do současné Indie a velmi dobrou akcí, která je správně drsná, dravá a špinavá. Je tu hodně znát inspirace Johnem Wickem a novodobými asijskými nářezy (Ong-Bak, Raid), které si Patel zřejmě nastudoval opravdu poctivě. S rozumnější stopáží a ještě o něco lépe vygradovaným finále by to bylo - minimálně v ranku tradičních revenge akčňáků - prakticky bezchybné. Každopádně doufám, že Patel u akčního žánru coby režisér (a vlastně i herec) ještě zůstane, protože takhle zaválet hned napoprvé se jen tak nevidí. 80 %

Nevšední a na první pohled vysoce pozoruhodný životní příběh v řemeslně i herecky obstojném pojetí. Bohužel tomu ale nepřehlédnutelně chybí myšlenková a psychologická hloubka, která by ze zajímavého životního osudu udělala i zajímavý a silný film. Navíc absentuje i výraznější režijní invence, která by co nejlépe využila specifika obou odvětví, jimž se Absolonová věnovala. Snímek bez vize a nosného jádra. 60 %

Artovou upírskou romanci by od režiséra proslaveného frenetickými akčňáky asi čekal málokdo. Coby debut je to ale vynikající, obzvlášt po formální a herecké stránce. Moc by mě ale zajímal pohled dobového publika, když o tři roky později přišel Scott s Top Gunem, který představoval umělecký obrat téměř o 180 stupňů. 75 %

Mistrovské dílo sci-fi žánru, které téma cestování časem zpracovává možná nejlépe ze všech dosud natočených filmů. Zatímco jiné slavné a uznávané snímky a filmové série (Planeta opic, Terminátor, Návrat do budoucnosti aj.) ho obvykle využívají především jako katalyzátor dění pro rozvíjení jiných témat, motivů a myšlenek, 12 opic ho (společně s motivem nevyhnutelnosti osudu) precizně rozpracovává do (úctyhodné) hloubky a (brilantních) detailů, takže i při opakovaných zhlédnutích má díky vynikajícímu scénáři divákům hodně co nabídnout. Špičkový mainstream, jenž je unikátním intelektuálním i emocionálním zážitkem. Pro mě nejlepší dílo Terryho Gilliama. 95 %

Chytřejší, vtipnější, provokativnější a vizuálně lahodnější hardcore verze Barbie. Emma Stone je dělo a Lanthimosův smysl pro černý humor a satiru je (opět) parádní. Chudáčci jsou osobitá a opravdu hezky vypadající zábava s odérem velkého uměleckého díla, díky němuž se může spousta (snobských) diváků po zhlédnutí hrdě plácat po zádech, že má skvělý filmový vkus, když místo dětinských marvelovek sleduje snímky jako je tento. Jen by to mohlo být trochu kratší, méně hipstersky namyšlené a v podávání poselství o špatnosti patriarchátu a potřebě ženské emancipace méně okázalé a doslovné. 80 %

Nepeckinpahovský studenoválečnický špionážní thriller s (nehodícími se) peckinpahovsky stylizovanými akčními scénámi a sice zajímavou, ale podivně zašmodrchanou zápletkou, která v závěru nedává moc smysl. 60 %