Shakaar

Příběh a zároveň osud postavy Brada Pitta je asi to nejlepší na tomto filmu, jinak těžko hledat nějaké pozitiva. Margot byla zase "nijaká", rádoby "crazy" charakter který vidíme v co druhém jejím filmu. Opravdu začínám být docela alergický na její přítomnost v dost možná každém filmu. Celkově těžko nějak hodnotit, chápu že to mělo zobrazovat toto období přechodu, ale konec mi přišel takový naroubovaný na rychlo. Myslím si že epilog jaký zvolili nemuseli být. Někdy je dobře zůstat v minulosti a nechat diváka domyslet jak to bude dál pokračovat. Takový remix je trochu známkou lacinosti. 3*.

Film který pořádně neví čím chce být. Na pohádku to není dostatečně vtipné, na filozofické drama to nemá dostatečnou hloubku u postav a na horror to není dostatečně strašidelné. Zajímavé byly překvapivě scény s Javorským, který možná jako jediný do toho investoval maximum co umí. Jinak Budař je klasicky divný, Vetchý i Kubařová vypadali jako by si narychlo odskočili z natáčení Bambitky 2, ale bůhví, nebyli to nejhorší, to nejhorší byla přítomnost čarodějnic, které jak se tady asi všichni shodli dostali až nezdravě mnoho prostoru a byli kombinací skřehotání Bohdalky s infantilním přehráváním charakterů převzatých někde z filmů od Trošky. Prostě neskutečný guláš kterému snad porozumí jedině Budař. Tím spíše to vypadá hodně špatně právě pro to že si film sám napsal, zrežíroval a udělal i hudbu. Kdyby zařídil kameru možná by to i dopadlo lépe, protože ty střihy mnohdy nevypadaly zrovna ideálně. Nevím, já jsem hned poté viděl ve vysílání ČT Adélu ještě nevečeřela a v kontrast s tím Mamánek hodně se vytratil  z paměti, člověk prostě neví o čem chce film být a hlavně po shlédnutí ani nemá důvod si to pustit znovu aby na to napodruhé náhodou přišel.

5* bych pravděpodobně přepálil nadšení, jsou tu očividné nedostatky, které odhalí člověk ještě více při druhém či třetím shlédnutí. Ale sakra, něco takového v našich končinách neskutečně chybělo, máme tu pohádky, komedie či historické dramata, ale scifi či fantasy záležitost je z pochopitelných důvodů nákladná a riskantní záležitost. Nehledě na to že zkušenost s Posledním Apoverem nedělá tomuto žánru dobrou reklamu. Naštěstí v poslední době status quo naborala trochu Princezna Zakletá v čase I a II. Nicméně i tohle je třeba z větší části považovat za pohádku. Ale tohleto je opravdu jiný level i co se týče příběhové stránky. Tady už od traileru jsem viděl že jde o unikátní záležitost, která naštěstí se povedla i při uvedení, aspoň já mám takové pocity při shlédnutí. Nemyslím tím jen vizuál, ale práci na celkovém dojmu, kameře, byť to často byla taková krimi-konvezačka, snažili se to udělat trochu jinak, tu to nasvítit, tu nastavit kameru jinak, mix barev. Strašně potěšil výběr herců, jsme rád že se tvůrci neukázali v hlavní roli na Terezu Rambu, či Elišku Křenkovou, nic proti těm holkám, ale Andrea Mohylová má úplně jiné charisma, zároveň není okoukaná, Neužila nemám moc rád, ale tady paradoxně se mi neskutečně líbil, jako by si vyloženě liboval v roli toho nadřazeného agenta, který je ulísaný a všemu velí a předobraz jsem zde hodně viděl v postavě Colina Farrella v Minority Report. Dobrý zase zase hrál klasický archa-typ toho inteligentního šéfa, který nechává komunikaci s veřejností, policií na své podřízené. Co se mi navíc líbilo že tam byla cítit i ta "česká škola kriminálky", byly tam klišé momenty, ale někdy to vypadalo jako klasická naše detektivka. Možná to zní divně, ale u mě tento mix fungoval. Přišlo mi že tvůrci zbytečně netlačili na pilu a zkoušeli udělat i něco unikátního co by nebyl jednoduchý copypaste. Jsem opravdu rád že se to povedlo a doufám že případný úspěch tohoto snímku nejenom otevře dveře Robertovi Hlozovi a jeho dalším projektům, ale i ukáže cestu dalším našim tvůrcům že i tudy vede cesta.

Future Gate Brno: Původně jsem neměl v plánu shlédnout tento snímek, šel jsem tam jen za účelem vidět Hvězdnou pěchotu na velkém plátně, ale když sám pan Michael Ironside, který byl rovněž na projekci obou snímků přítomen tolik doporučoval snímek, tak mi to nedalo a dal jsem si i druhý film za sebou. A měl jsem dost rozpačité pocity. Mě nevadí že je to 40 let starý snímek, vizuálně to odpovídá době, řekl bych že masky, efekty nejsou špatné, ale kulhá to hodně příběhově. Dokud se držely základní premisy nebylo to špatné, brzo ale začali do toho vsunovat do toho další dějové linie, nápady, jedna konspirace vedle druhé a korunu tomu nasadila situace kdy tvůrci nám začali tvrdit že telepati umí ovládat i počítače. Pracuji v IT a tako počítače nefungují a nemohou fungovat. Daleko větší smysl by mi dávalo kdyby byl schopen na dálku někoho ovládat, přinutit k nějaké akci, což ve filmu prokázali že jde, proč na toto zapomněli, kdo ví. Vím to že se film od půlky i z těchto důvodů začal hodně drolit. Moc rád bych tomu dal vyšší hodnocení ale nemohu. A možná se na to dívám s odlišného pohledu, že v tomto právě nevidím tu paranoiu, absurditu některých konspiračních teorií a podobných věcí...

Překvapivě to není zcela blbé a překvapilo mě to že to není ani tak dobrodružná komedie jak trailer lákal, jako solidní drama o tom jak lidé se snaží v dnešním světě poznat sama sebe, či něco si dokázat. A překvapilo mě že Jakub Prachař ve své roli byl překvapivě asi nejvážnější a o humor obstarali jiní - tedy z toho mála co tam byl , což bylo paradoxně jedině dobře. Je trochu škoda že tvůrci tam namixovali opravdu mnoho motivů, drama, komedii, romantickou linku a dobrodružnou tématiku. Některé prvky jako Sokol a jeho kurz přežití bych paradoxně z filmu vynechal, nehledě na to že celá zdejší zápletka šla tak nějak do ztracena a celý "komparz" účastníků se rychle smrskl na 3 lidi a to včetně Sokola, o osudu zbytku účastníků jsme se nic nedozvěděli a ani se film o nich vůbec nezmínil. Dalším faktem je i to že Prachař samotný kurz přežití jako jediný ve filmu nepotřeboval, věděl o tom jak se chovat v přírodě daleko více jak zbytek představitelů. Je tam více podivností, ale celkově by filmu možná více prospělo kdyby se zaměřil na čistě dramatickou stránku, daleko více rozvedl linku mezi Prachařem a jeho otcem, o tom jak chce splnit jeho sny ne jen proto že se náhodou dostal do určité situace, že prvotní motiv byl získání jeho dávné lásky, ale že čistě sám by chtěl něco dokončit co Prachař starší před těmi 20 lety započal. Byl by to určitě daleko silnější film a Ramba která by se tam vydala za ním ho "zachraňovat" by tam mohla být tak jako tak. Je to škoda, protože jinak mě film překvapivě mile překvapil, sráží ho hodně určitá nevyrovnanost scénáře což přisuzuji nezkušenosti režiséra který byl odpovědný i za scénář. Horší 3*.

U "jedničky" jsem když nic oceňoval že se tvůrci snažili narušit zažitý narativ zdejších vod a většinou se jim to i dařilo. U dvojky bych řekl jako kdyby narychlo dali dohromady směsici nápadů a toho co se jim do jedničky nevešlo a z toho udělali druhý díl. Vizuál bych řekl že je lepší, stejně tak produkční hodnota, povedlo se jim vyvaroval se t nedostatků z jedničky jako je divné nazvučení. Tragické ale vyloženě byli charaktery postav. Sarkastickou Germani vystřídala stejným humorem střižená Křenková, která po 90% času měla na sobě jeden a ten samý výraz, tedy pokud nezastírala že jí natáčení vůbec nebavilo a zbytek se vezl. Film se strašně nevěděl rozhodnout jestli chce fantasy, nebo parodii, vážné scény se narušili nějakým vtípkem, jako je zvykem z Marvelovek - to je něco čím by se opravdu tvůrci neměli inspirovat a je to škoda, protože jednička opravdu bavila. Možná kdyby se to natočilo o rok či dva roky později, nemusel by to být takový průšvih.

Fimový víkend Boskovice: Barbie už od začátku působí jako dobře provedená marketingová kampaň na to jak vydělat peníze z něčeho z čeho by se v rámci filmu normálně nemohlo trhnout. Dobře sestříhaný trailer, asi momentálně nejpopulárnější herečka a herec současnosti, rádoby laciná záležitost která dělá narážku na kde co. Kde se stala ale chyba, u mě asi v prvé řadě že nejsem cílovka a nebýt filmového víkendu v Boskovicích asi by mě film v poklidu minul, ale zkusil jsem to a ono to vážně ze začátku nějak funguje. Jenže po půlhodině člověk zjistí že tohle už člověk viděl v Pravé blondýnce a v druhé polovině zjištuje že se z toho stává nepřehledný guláš u kterého člověk neví jestli to nenávidět nebo se u toho bavit. Zvláště ta část kdy se Margot dostane do "reálného světa" působí hodně karikaturně a opravdu člověk uvažuje jestli to má být vtipné nebo ne. A asi bych šel s tou satirickou notou, kdyby se na scénu nedostaly dvě postava matky sekretářky se svým potomkem, kteří představují asi všechno co v dnešním světě je špatně. Buď tedy je to tak geniální že nenabídne žádný hint, nebo tak jednoduché až průsvitné že to koresponduje s myšlení určité skupiny lidí. Každopádně Mattelu to může být jedno, výkop se jim povedl a peníze jenom se sypou. Což je vtipné že dle všeho si dělají právě srandu z korporátu jako takového a je tam tuna klišé, jako když si s kamarádem v práci povídáte co si myslíte o hlavounech. Ne že bych to tedy bránil, ale příjde mi směšné že tvůrci zesměšnují něco na čem reálně kasírují - v tomhle případě jak kasírují v podstatě na blbosti lidí. To je bohužel asi znak současného mainstraimu, bavíte se v podstatě na něčem čím opovrhujete a zároveň pozitivním hodnocením podporujete. Asi jako podobně jak si stěžují lidé na korporát ve kterém pracují, včetně výplaty a stále tam zůstávají. A asi podobný pocit mám z tohodle snímku.

První Avatar mě ve své době zcela neoslovil, snad kvůli tomu že jsem obecně byl ve věku kdy jsem pohrdal veškerými blockbustery u kterých už jen z dálky cítilo že jsou to filmy na které se chodí popkornem a kolou v ruce. Tyto až mnohdy nenávistné postoje mě evidentně za ty roky přešly, takže dneska zajdu sem tam do kina i na filmy jako Top Gun, až tak jsem klesnul :D. Realita je taková že jsem prostě chtěl vidět jak se nový Avatar popasuje s dobou kdy CGI je vlastně standard a snímek často musí zaujmout i něčím jiným. A povedlo se mu to tak na půl, vizuál nadstandard, ale ostatní hodně kulhá. I když jsem jedničku nemusel, svou určitou jednoduchostí nekomplexností se to perfektně k tomu druhu filmu hodilo. U dvojky mi přišlo že Cameron se snažil o daleko větší komplexnost, nejen ve vizuálu, ale ve výsledku tam bylo toho tolik, že to někdy předimenzoval. Některé dějové linky šly nikam, některé možná se "splatí" až v dalších dílech. A některé příběhy postav utnuli v zárodku v podobě smrti postavy, aby se tím trochu vyčistilo prostředí - i když na rovinu čekal jsem radikálnější řez, protože i když se to točilo kolem rodinky, necítil jsem tam moc chemie, bylo tam prostě málo scén kde by byli pospolu, výjma akčních scén. Minimálně kdyby se ubralo na některých až nekonečných scénách z podmořské hladiny, na kterých asi Cameron jako blázen do vody bazíroval a investoval člověk by se lépe identifikoval s postavami, měl by v akčních scénách o ně daleko větší strach, takto když tam někdo zemřel, působilo to na mě naprosto stejně jako když by tam zařval nějaký nevýznamný záporák/voják. Ale to je pouze můj názor, každý na to může mít jiný názor. Co závěrem, nebylo to tak špatné, ale řekl bych že pokud to má mít dalších 7 filmů, třetí musí být zlomový. Musí tam být daleko větší zvraty, odvaha být rafinovanější, pochybuji že napotřetí zapůsobí EKO-agitka, či další recyklace ať už z Titanicu, nebo Propasti - v lepším případě, v horším ze Zachrantě Willyho!. A možná by to chtělo i působivějšího záporáka a ukázat že svět Avataru se nevztahuje pouze na Pandoru.

Strašně moc bych tomu chtěl dát vyšší hodnocení, ale nemohu, podobně jako u Trojuhelníku smutku řešil podobnou problematiku, rozdíl mezi vrstvama, určitým snobstvím a nadřazenosti. Řekl bych že tady to nebylo tak natahované, humor trochu více fungoval, ale o to více tu bylo méně zajímavých postav. V podstatě tu hlavní roli měla Ana Taylor Joy a Ralph Fiennes, o Ralphovi netřeba moc nic říkat, on prostě odvedl svůj standart, u Anyi, uvažoval jsem opravdu proč vlastně měla přežít...krom toho že tam pobíhala prakticky v nočním prádle, což asi mělo symbolizovat její povolání. Ale i přestože už od počátku bylo jasné že do této party lidí nebude zapadat, tak bych zrovna neřekl že její řešení problému mělo dostatečně zapůsobit na Juliana, aby ji taky nezabil. Tím hůře, že se jejím příkladem neinspiroval nikdo jiný, místo toho tam v podstatě poklidně čekali na smrt. A těch nedomyšlených věcí tam bylo více. Např. origin restaurace, něco více o personalu, proč jsou tak neskutečně oddaní šéfkuchaři, přestože je to magor, proč její matka je neustále pod parou - dobře dejme tomu kvůli její minulosti s manželem, ale krom toho jsem tamní její přítomnost zcela nechápal. A ani sebevražda samotného Tylera nedávala moc smysl. Krom toho mohl připravit jakékoliv jídlo. I taková vajíčka jdou udělat labužnicky...nehledě na to že si mohl vymyslet jídlo typu Kuře na smetaně, což by trvalo tak pár hodin a mezitím by přišli na to jak zpacifikovat fanatický personal. Nevím, vychází to ještě hůře jak Trojúhelník smutku, tam aspoň pouzkázali na to že člověk se dokáže snížit k vše možnému aby nakonec přežil. Tady se akorát reflektovalo na nerovné společenské poměry, nic víc, nic míň.

Filmový víkend Boskovice: Na film jsem šel naprosto bez výrazného očekávání, neviděl jsem ani trailer, takže jsem dobře nevěděl co od toho čekat. Po ani ne půlhodině člověku muselo být jasné že jde o asijskou variaci na Doctora Strange a sice další film s tématikou multivesmíru. Mě to navíc silně připomínalo jiný velice známý film a sice variaci na Matrix. Co se následně stalo po půlhodině je řekněme hodně těžko stravitelné. Viděl jsem hodně bizardních filmů, ale dlouho jsem neviděl film, který byl zbytečně přepálený stopáží, ale ne nudným stylem, ale právě neustále pohybujícím dějem, u kterého jste se měli odpočinout sem tam "vtipnými" scénami, které buď byli tak nechutné že vtipné nebyly, nebo z nich člověk byl spíše rozpačitý na to aby se zasmál. Pokud tam něco vtipného bylo, zbytečně se pak na tom zastavili a přetavili to k nudnosti. Navíc se mi dlouho nestalo jako u tohoto filmu když jsem si vyloženě přál ať už je konec - což souvisí s tou stopáží. Jak u některých filmů říkám, že by mohli mít pár minut navíc, tady narovinu říkám, že by mohl být sestříhán o 20 - 30 minut. V přibývajícím časem totiž nápaditost opadla. Vyvrcholení bylo tedy něco na způsob "anitclimaxu". V podstatě se znegovalo vše co bylo řečeno v průběhu filmu a vrátili jsme se akorát na začátek příběhu s tím rozdílem, že "mávnutí proutku" se všechny problémy hlavní hrdinky vyřešily. Respektive se urovnal trochu vztah s její dospívající dcerou, k čemu by pravděpodobně časem organickou cestou došlo, protože vždy nastane v životě situace kdy se rodič nerozumí s potomkem a k tomuto určitě nepotřebují dotyční výlet napříč multivesmírem.