kleopatra

Působivé zpracování, opravdu nádherné. Pokud jde o Shakespearea na filmovém plátně mnou ale Romeo a Julie nebo Zkrocení zlé ženy pohnulo ještě o něco málo víc, neodpustím si však alespoň kousek textu žida Shylocka u soudu, při němž mi v podání božského Al Pacina běhal mráz po zádech: "Vy máte jeden každý v majetku otroky, jichž užíváte jako svých hovad, oslů, psů a mezků k odporné chámské práci. A to proto, že jste si je koupili. Což, kdybych vám teď řekl: Pusťte je, vdejte za ně svoje dcery, pod tíhou se potí, ustelte jim měkce jak sobě, lechtejte jim patro jak sobě lahůdkami. Vy odpovíte: "Jsou naši". A tak i já. Ta libra masa, kterou na něm žádám, je draze koupená. Je má. Je má! JE MÁ!!!".

Zdeněk Suchý odvedl kus skvělé a myslím, že i mravenčí práce, když zmapoval část života Ivana Krále, muzikanta, který se v hudebním světě neztratil. Hrál pár měsíců s Blondie, taky s Iggy Popem, ale především několik let s kapelou Patti Smith. Nechybí archivní fotografie, videa z koncertů, zpovědi samotného Ivana Krále i členů kapel, kterými prošel, včetně Debbie Harry, Iggyho i Patti. Ta popisovala (a to byla asi nejdojemnější část), jak vnímali v kapele jeho kořeny a politický vývoj v jeho zemi a aniž by se o tom Ivan příliš šířil, chápali, že zatímco oni jsou ve Státech všude doma, on se tak necítí, a přiznala, že v její tvorbě byla i inspirace jeho osudem. Ivan se též vyznal z obrovské úcty k její osobě, což jen potvrdil šot z pohnutého setkání po 14 letech. Samozřejmě zazněla spousta skladeb, m.j. i v podání Bono Voxe, který na závěr také, byť jen po telefonu, složil na adresu českého muzikanta obrovskou poklonu.

Lieutenant je skrz naskrz Bad, masturbuje na veřejnosti se stejnou vehemencí, s jakou se k Ježíši Kristu modlí, bere - úplatky i drogy, šňupe z fotogafie své malé dcery, téměř nemá zábrany. Téměř. Model policajta, jaký by byl Francu Serpicovi posledním hřebíčkem do morální rakve, je zasazen, bohužel, do nevýrazného děje, což je vzhledem k tomu, jak se Harvey Keitel do postavy vcítil, velká škoda. Těžko si představit, kdo z nastupující herecké generace by si na takovouhle roli - se vším všudy - troufl a taky jí alespoň z poloviny tak fantasticky zahrál.

Mariňák není zatěžkán vlasteneckými frázemi ani patosem, je srozumitelný, vtipný a skutečně jaksi "lehký". Chci se jen zmínit o dvou momentech, které mi asi provždy zůstanou v mysli. První s koněm, kdy mé asociační kanály fungovaly asi takhle: zaběhlý kůň, zaběhlý voják, oba svým způsobem "ušpinění". A pak ten veterán v autobuse -dojatý, vděčný, tváří v tvář rozpakům. Je to trochu divné říct to o válečném filmu, ale byla to radost.

Tři kámoši se baví neškodnými legráckami a Kristoffer "bez kamery ani ránu" je filmuje. Náhodou dostane příležitost vyjít se svými filmečky do světa a být "Jackass, ale jemnější". Problém je v tom, že to není jenom JAKO, ale že se na televizní obrazovce odvíjí skutečné niterné soukromí. Překvápko a velmi milé, herci všedního vzhledu, všední repliky, všední situace a jakoby celý ten film byl "jenom" ležérní domácí video, ve výsledku ale tak spřízněné.

Pedofilie neni chřipka, nelze ji vystrnadit čajem s citrónem, nelze se jí zbavit ani dvanácti lety vězení. Walter chce žít správně, chce mít klid, nechce ubližovat. Jeho vidění světa, které zpracovává do deníku, správné je. Je mu zle, když mu policista šťavnatě popisuje vraždu malé dívky, je mu zle, když vidí muže poflakujícího se den co den před školou, je mu zle, když mu holčička v parku vypráví, že tatínek "chtěl taky, aby si mu sedla na klín", je mu zle, ale stejně TO v něm je a já bych dítě nesvěřila ani Walterovi ani Kevinu Baconovi, tak byl ve své roli opravdový. Jeho životní partnerka Kyra Sedgwick rovněž, i policista (a jeho závěrečné "vím, že víš, že vím"), takže co filmu malinko vyčítám je, že koncentrace obětí i "úchylů" byla na pováženou a taky jeho nenápadnost, což je při tématu, vynikající režii, scénáři a hereckých výkonech velká škoda.

Jodie Foster vytáhla v mých očích ze zapomenutelnosti let Tajemný, Cilian Murphy let Noční.

Bill Nighy: rocker-podpantoflák ze Still Crazy a rocker-excentrik z Lásky nebeské se v tomhle filmu octl na opačné straně profesního i povahového spektra. Staromládenecký poradce ministra, který se věnuje poctivě a "suše" svojí práci a soukromý život nepěstuje, jednoho dne potká dívku - vypadá plaše, ale argumentuje silou uragánu, což, jak se ukáže, není na jednání o "lepším příštím" pro hladovějící svět, to pravé ořechové. Milá, vtipná a sympaticky inteligentní romantika.

Na Cronenberga s jeho slizy, halucinacemi a bizarními udělátky poněkud usedlé. Čekala jsem v tom hezky "učesaném" tvaru nějaký nepředvídatelný zvrat, něco neobvyklého, místo toho jsem se vlastně docela nudila a zaobírala takovými prkotinami jako proč, když Tomův pohotový zásah v restauraci rozmaže i televize, nikoho nevzrušuje brokovnice, která se vezme na nezvané hosty - to je asi u nás na maloměstě běžná rutina, atd, atd. William Hurt, který ztvárnil za svoji kariéru tolik nádherných rolí, mě svým proslovem k vytržení taky zrovna nepřivedl a při závěrečné scéně "hrášek, mrkev, rostbíf, slzy" jsem si říkala, že to už snad je lepší ten sliz.

Značku Ripley už Sigourney Weaver těžko odpará, nicméně je potěšující vidět, jak moc je dobrá coby matka, která právě přišla o dítě a začíná tušit, že smrt syna nemusí být ztrátou poslední. A nejen ona. Každý si svou tichou bolest nese sám a to je právě TO, že SÁM. Nenápadný, citlivý film, velmi vkusně natočený, bez patosu, s hereckými výkony, že si říkáte, kde se to třeba v Jeffu Danielsovi vzalo.