Camac

Světoběžník Miki (Predrag 'Miki' Manojlovič) se po 10 letech vrací do Bělehradu. Jsou 80. léta a jeho spolužáci pro něj chystají velkou oslavu na lodi s jídlem, pitím a hudbou. Po mnoha letech se setkává skupina přátel, kteří spolu vyrůstali, dospívali, zažívali první lásky a poznávali svět. Zpočátku rozpačitý, později velice bujarý večírek postupně stírá rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými, na povrch vyvěrají současné i staré křivdy a spory, dochází k destrukci zařízení i k rozpadu vtahů i osobností. To vše za doprovodu živé kapely, která hraje podivnou směs evergreenů. Divoká noční pitka je vyvrcholením frustrace z neschopnosti a nemožnosti žít životy, které si kdysi vysnili.
Film je dokonalým zobrazením pocitů poválečné jugoslávské generace, která dospívala v nadějných 60. letech, prošla deziluzí let 70. a jejich životy uvízly v nehybných osmdesátkách. Režisérovi se podařilo namíchat vyváženou směs humoru, nostalgie, vzteku i absurdity. Jahody v krku jsou volným pokračováním 10dílného televizního seriálu Grlom u jagode, který Srdjan Karanović napsal a režíroval v letech 1975–1976.

Historický příběh o milostném vzplanutí mezi pomstychtivým jezdcem z Nečvenské pevnosti a dcerou beje z Duvna, které hrozilo přerůst v mezinárodní roztržku a narušit křehký mír. Romantické drama z druhé poloviny 18. století, kdy byly významné části Chorvatska pod vlivem Benátské republiky, zatímco Bosna a Hercegovina byla součástí Osmanské říše. Moc v pohraničí, kde se stýkalo křesťanství s islámem, byla rozdrobena mezi mnoho lokálních vládců a banditů, které se snažili intrikami a úplatky ovlivňovat benátští diplomaté.

Volná adaptace románu "Železný svícen", první části ceněné trilogie Dimitara Taleva. Film popisuje dobu národního obrození Bulharů v Makedonii na konci 19. století. Do malého města přijíždí umělecký řezbář vytvořit ikonstas (vyřezávaná stěna, která odděluje chór od lodi a na níž jsou upevňovány ikony) pro nově zbudovaný kostel. Příběh řezbáře – svobodného umělce v prostředí svázaném tradicemi, rámují lidové obřady a rituály (narození dítěte, svatba, pohřeb) i významné společenské události (změna jazyka, ve kterém se slouží mše z řečtiny na bulharštinu.)

Česky Vychytralá vesnice. Animovaná groteska o tom, jak se mazaní vesničané vypořádali s přemnoženou havětí. Animátorem byl Stojan Dukov.

Po odchodu manželky i snachy zůstane Ivajlovi na krku malá vnučka Ruth. Navenek tvrdý chlapík Ivajlo má pod drsnou slupkou dobré srdce, a když selže pokus vrátit vnučku zpět matce, najde si novou práci a Ruth vychovává společně s partou svérázných lodníků. Závažné sociální téma natočil režisér s lehkostí a humorem.

Krásný milostný příběh o tragickém vztahu citlivé dívky a egocentrického umělce podle knihy P. Vežinova. Stárnoucí hudební skladatel Manev potká mladou, psychicky narušenou dívku Doroteu. Dívčin bohatý duševní život kontrastuje s egoismem a pohodlností populárního skladatele. Přirozenost a zranitelnost dívky skladatele uchvátí, má potřebu jí pomáhat, věnovat se jí. Postupně se sbližují, ale skladatel nedokáže překročit "bariéru" konvencí.

Dramatické a barvité podobenství o migraci z venkova do měst. Nejvýznamnější dílo tzv. migračního cyklu. Tragédie muže, který se nedovede smířit se zatopením rodné vesnice údolní přehradou. Zatímco jeho přátelé a sousedé se přestěhovali do paneláků v sousedním městě, Ivan Efreytorov zůstává se svým otcem a synem, odmítá přijmout novou situaci a opustit rodný dům. Hrdinův vztah k tradici a minulosti je zobrazen v imaginativním, surrealistickém stylu.

Po smrti svého otce si mladý muž ze smutečního praporu ušije kalhoty. Pak se vydává na bezcílnou cestu vlakem, během které potkává řadu bizarních postav včetně černého pasažéra, hluchoněmé dvojice, prodavače balónků a nadšeného ornitologa. Seznamuje se také s atraktivní dívkou, do které se zamiluje. Surrealistická komedie ukazuje vlak jako metaforu života.

Stalinista Velimir se za dob Titovy Jugoslávie jednou postavil na nesprávnou stranu a od té doby se musí protloukat jako výrobce kravat. Rád by svoji nemocnou sestru poslal na zotavenou k moři, ale nedokáže sehnat dost peněz a zároveň se nechce zaplést do ničeho ilegálního. Jeho bídu a zoufalství ještě zvyšuje každá ztracená šance na společenský postup. Až když se zamiluje do dívky ze sousedství, stoupne mu sebevědomí a rozhodne se změnit svůj ubohý život. Ale to není nijak snadné.
Film Probuzení krys vytváří svéráznou směs tragické rezignace a komiky a proto také představuje vynikající výpověď o určitém historickém období. Snímek vyniká temnou atmosférou, se kterou bez příkras zobrazuje odvrácenou stranu jugoslávského socialismu – zchátralé ulice, bělehradské skládky, všudypřítomný nepořádek a mravní špínu.

Do obce Vele Korab, kde vedle sebe žijí muslimové a ortodoxní kresťané, přichází mladý učitel Damjan. Od předešlého učitele se v mnoha aspektech liší a jeho avantgardní chování vyvolává v tradiční vesnici rozruch. Damjan si postupně získává respekt sousedů a u mnoha z nich je vítaným hostem. Pouze však do doby, než se zamiluje do místní dívky, která je jiného vyznání. Tehdy se náboženství stává nepřekonatelnou překážkou a zdánlivě idylické soužití muslimů a křesťanů získává vážné trhliny.

Na konci 11. století byla Byzanc plná bojů a vášní mezi tradicemi pohanství, bogomilství a křesťanství. Film líčí příběh kmenového náčelníka slovanské vesnice Avrama a jeho dvou synů, legitimního a nemanželského. Oba chlapci vyrůstají odděleně, aniž by jeden o druhém věděli, ale přesto se spřátelí a jejich životy se osudově protnou.
Režisér Kiril Cenevski je i autorem scénáře a usiloval o co nejpřesvědčivější a nejautentičtější zobrazení historických reálií.

Trendafil Karanfilov prchá spolu se svou ženou a babičkou Zumbulou z Makedonie před armádou. Jenže za hranicemi babička náhle zemře a poblíž je jen bulharský prodavač koberců a jiného zboží. Při návštěvě benzínové pumpy však někdo krásný koberec i se zabalenou babičkou ukradne. Rozjíždí se tak bláznivý kolotoč pátrání, které postihuje rozsáhlé území celého Balkánu, kdy jedna absurdní situace v rychlém sledu střídá druhou. Film je plný odlehčeného a svérázně balkánského humoru.
Bal-kan-kan byl pozitivně přijat kritikou a v Makedonii ještě v roce premiéry pokořil všechny rekordy návštěvnosti. O hudbu se pak postaral populární makedonský skladatel a hudebník Kiril Džajkovski.

Rok 1948 patří v novodobé historii Jugoslávie k mimořádně bolestným a obtížným. Náhlý a pro mnohé zcela nečekaný rozchod Tita se Stalinem přinesl zemi, tak krutě stižené válkou, nejen dočasnou izolaci, ale i hluboké vnitřní otřesy. Není proto divu, že právě tzv. období Informbyra se pro jugoslávské filmaře stalo - zvláště v posledních letech, nabízejících dostatečný odstup i možnost svobodné výpovědi - poměrně častým zdrojem inspirace. Makedonský režisér Stole Popov spojil tvůrčí síly s renomovaným scénáristou Gordanem Moháčem, aby společně zachytili obraz života jedné rodiny ve Skopji. Dramatické události, provázející radikální změnu kursu Titovy politiky, se krutě promítají do osudů jejích členů. Tvůrcům se podařilo ve stylizované formě postihnout atmosféru doby, různé charakterové typy i lidskou tragédii, způsobenou neúprosnou mašinérií ideologie.

Po konci občanské války v Řecku (1949), kde bojovali i Makedonci, bylo mnoho příslušníků Demokratické armády i civilistů přinuceno odejít do exilu. Řada z nich byla internována do Uzbekistánu, kde jim Sovětský svaz poskytl azyl a práci. Hlavní hrdinové se jen těžko vyrovnávají s novým životem uprostřed rozlehlých rýžových polí a oceláren a také se všudypřítomnou stalinskou ideologií. Ale stále se nevzdávají naděje na návrat do své vlasti.
Adaptace románu Taska Georgievskeho (napsal též předlohu pro film Černé sémě) je debutem Stole Popova v hraném filmu.

Příběh se odehrává v létě 1989 v době pádu komunismu – „posledního velkého spiknutí proti Bohu“. Hlavní hrdina Ilja, který jakoby byl předurčen ke konfliktům s oficiální mocí, po hádce odchází z domu a je bezdůvodně uvězněn. Spolu s dalšími vězni je okamžitě vystaven psychickému i fyzickému týrání, ale vědom si své neviny očekává rychlé vysvětlení a propuštění. Ale naděje se postupně vytrácí a Ilja musí bojovat o život.
Stole Popov se v tomto filmu zaměřil na absurditu a bezvládí konce komunismu, kdy náhodný incident může způsobit lidskou tragédii. Film mimořádně vystihuje ponurou atmosféru doby a naturalisticky zobrazuje beznadějnost života ve vězení.

Alja, Žana a Simona, vysokoškolské studentky a přítelkyně, se rozhodly pro prázdninovou "dámskou jízdu" na kánoích po řece Kolpě, která tvoří hranici mezi Slovinskem a Chorvatskem. Postupně zjišťujeme, že věci nejsou tak, jak se zdají být. Ocitáme se na rozhraní snu, noční můry a reality. Kde je hranice mezi dovoleným a zakázaným? Kdo je tajemný strážce hranice? Pro trojici poněkud lehkomyslných dívek je setkání s tímto podivným mužem, ale i průběh celého pobytu na vodě první velkou životní lekcí a těžkou zkouškou jejich přátelství.

Adaptace historického románu Taska Georgievského. V roce 1946 během občanské války v Řecku byli etničtí Makedonci obviněni z komunismu a internováni ve vězeňském táboře na neobydleném ostrově. Tam byli týráni a přesvědčováni, aby podepsali svou věrnost králi a vzdali se členství v Organizaci. Film sleduje především osudy tří z vězněných a jejich schopnost odolávat psychickému i fyzickému nátlaku.

Poetický dokument zachycuje život posledních kočovníků, jejich radost z volnosti a svobody bez překážek. Film byl natočen v autentickém prostředí cikánského tábora krátce před oslavou dne svatého Jiří. Snímek vyhrál prestižní festivaly v Oberhausenu a Melbourne a byl nominován americkou filmovou akademií na Oskara. Stal se také výchozím materiálem pro film CIKÁNSKÁ MAGIE (Gypsy Magic) a inspirací pro cikánské filmy Emira Kusturicy.

Mladík Ovidiu má pro místního kápa Marcela doručit tašku s „léky“ do Bukurešti. Instrukce jsou jet tam a zpátky, nezastavovat se a nebrat žádné stopaře. Za splnění úkolu obdrží 2000 dolarů. Lehkovážný Ovidiu si s ničím neláme hlavu a těší se na snadno vydělané peníze. Cesta ale neprobíhá podle jeho představ a on pochopí, že sebe i své přátele namočil do špíny, kterou jen tak nesmyje. Neočekávaně syrová a takřka dokumentární road Joviš je natočená ruční kamerou a téměř celá se odehrává v jedoucím autě. Typický film tzv. rumunské nové vlny, vyznačující se nízkým rozpočtem, autentičností, komorností a reagující na bezprostřední rumunskou realitu.

Děj filmu se odehrává v cikánském táboře a jeho protagonisty jsou členové jedné romské rodiny. Otec Taip se náhodně seznámí s americkým vojákem mírových sil OSN, který je indického původu, a s jeho pomocí se pokouší získat peníze na vysněnou cestu do Indie. Jeho snaha ale vyvolá sled nešťastných událostí. Dramatický příběh podává režisér s lehkostí a s citem pro romskou mentalitu, která upřednostňuje svobodu před majetkem a sny před realitou. A to aniž by podléhal zavedeným klišé. Film zaujme úžasnou barevností a vizuální podmanivostí.