M.i.k.e

vůbec nevím co si o Sobíkovi myslet. Na jedné straně je to totiž docela silný příběh o zneužívání a jeho následcích které si člověk přenese do běžného života a na straně druhé mi to celé přišlo až neuvěřitelné a jestli je to opravdu reálná zkušenost Richarda Gadda pak to v určitých momentech celé řešil extrémně divně. Jako chápu že tam svoje pohnutky v jedné scéně vysvětluje, ale i tak mi to přišlo dost přestřelené. Zahrané je to každopádně velmi dobře a to jak ze strany tvůrce, scénáristy a hlavního herce v jednom, tak ze strany Jessicy Gunning jejíž stalkerka dokáže budit soucit, hrůzu i opovržení (a to mnohdy velmi rychle za sebou)...70%

filmů o tom jak je těžké se posunout dál ve chvíli kdy ztratíte někoho blízkého je dost a natočit něco co by bylo originální a nepřetékalo patosem je celkem kumšt. The Greatest Hits uvízly někde na půli cesty. Nosná idea o tom jak nás hudba vrací do určitého času/místa je totiž velmi dobrá a originální (minimálně sem nic takového jinde neviděl), ale celé je to obalené sice sympatickou, ale v jádru tuctovou romancí, která ten nápad nedovede úplně prodat. Takže ano...je to milý film na který se hezky dívá, Lucy Boynton je fajn stejně jako zbytek obsazení a tím že si ho někdo pustí chybu neudělá. Je nicméně potřeba počítat s tím že se z hlavy vykouří do druhého dne...60%

Fallout byl pro mě španělská vesnice. O existenci her samozřejmě vím a zhruba tuším o čem jsou, ale nikdy sem žádnou z nich nehrál (rozehrání a cca dvě hodinky hraní Fallouta 4 nepočítám) a ono je to možná dobře. Díky tomu mě totiž seriálová verze extrémně bavila a fungovala na mě jak ve vážnějších, brutálnějších, tak i v těch poťouchle černohumorných momentech a celou dobu mě bavilo špekulovat nad tím co, kdo, kdy a proč (i když se některé věci dají celkem snadno odhadnout dopředu). Ella Purnell je sympatická hrdinka, která v sobě kloubí odhodlání a naivitu a dá se s ní celkem snadno ztotožnit, Walton Goggins si všechny maže na chleba ať už v civilu nebo jako ghoul a jediný kdo tak lehce zaostává je Aaron Morten jako třetí do party. Chápu že jeho postava neměla být neomylný akční hrdina a polohu uťáplého týpka bojujícího primárně sám se sebou celkem zvládá, nicméně i tak je z hlavní trojice nejslabší. Druhou řadu klidně co nejdřív. Zasloužené silné čtyři plus pátá za to že moc podobně zábavných mixů sem v rámci seriálové tvorby v poslední době zas tolik neviděl...85%

je až s podivem, že pod tímhle dokumentem je z části podepsaný stejný tým jako u série Captains, která se zaměřovala na kapitány klubů snažících se na MS teprve kvalifikovat. Zatímco "předchozí" série vůbec nedržela pohromadě a nabídla víc nudy než zábavy, tahle série se do diváka zakousne hned na začátku, protáhne ho horskou dráhou fotbalových dramat a emocí a ránu z milosti mu zasadí v posledních cca deseti minutách kdy sem měl regulérně slzy na krajíčku. Samozřejmě se to celé motá z větší části kolem Messiho (což vůbec nevadí), ale prostor dostanou i pánové z Francie, Maroka, Anglie, Portugalska, Chorvatska, Španělska a dalších. To jak tvůrci poskládali a sestřihali ty nejdůležitější momenty funguje naprosto skvěle a klidně bych ještě pár dílů zvládnul...90%

nápad jít na týmy přes jejich kapitány je ok, ale jako celek se tahle série moc nepovedla. Zajímavé momenty se tu sice najdou, ale ve finále je to strašně roztříštěné, roztěkané a nakonec se to samo zfauluje ve vápně a nařízenou penaltu to kopne mimo stadion. Škoda...40%

na Zaillianovu vizi dnes již skoro klasického příběhu sem se hodně těšil a i když mě zkraje lehce překvapilo mnohem pomalejší tempo než sem čekal, tak nebyl vůbec žádný problém se prakticky okamžitě zamilovat do fantastických obrazů malovaných kamerou Roberta Elswitta a propadat jim opakovaně v rámci jednotlivých epizod. Osobně mám rád černobíle filmy, ale Ripleymu ta absence barev sluší jako už dlouho ničemu a nechává krásně vynikat nejen herectví Andrewa Scotta, ale i celý Ripleyho příběh. Škoda že z pohledu Netflixu bude tahle série spíš propadák, protože za mě je to jedna z nejlepších věcí co tenhle streamovací gigant stvořil za posledních pár let....90%

ten popisek je dost zavádějící, protože Stöld není kriminálka, ale spíš klasické severské sociální drama, kde je sice středobodem pytlačení, ale není to jen o něm a svůj prostor tu mají boje za tradice, problémy vycházení menšin (tradičních obyvatel) s většinou, nezájem úřadů řešit lokální problémy a další dílčí věci. Navíc je tu nádherná příroda, Sámské tradice jsou zajímavé a "neokoukané" a jako celek mi to sedlo. Kdo by snad ale čekal severskou kriminálku, nebo snad dokonce nějakou větší akci, ať se raději tomuhle kousku vyhne...70%

Pokud má někdo rád hallmark romanťárny pak nesáhne vedle, ale pro normálního smrtelníka to velký zážitek úplně není…20%

Potenciál zůstal a dokonce je tu i viditelná snaha jít trochu jinou cestou než by divák čekal, ale co je to platné když se to pořád utápí v záplavě nudných rozhovorů a postav a pořádný děj by vystačil tak na 4 epizody. Pokud bude další/závěrčná řada tak se minimálně na pár prvních dílů vzhledem k závěru kouknu, ale nedočkavě jí rozhodně vyhlížet nebudu…40%

Solidní francouzská detektivka s mysteriózním nádechem a slušným tempem. V jeden moment sem sice měl trochu problém se zorientovat v postavách, čemuž úplně nepomáhají časté flashbacky do minulosti, ale nakonec to nebylo nic co by mi zabránilo si tuhle jednohubku celkem užít. Jsou samozřejmě i lepší, ale Antracit neurazí…60%