JFL

Wes Anderson likes this. Což je fakt. Věhlasný hračičkovský tvůrce přiznal, že se počítá mezi zaryté fandy "Buckaroo Banzaie" a není se vůbec čemu divit. Ozvuky zdejšího týmu složeného z výstředních figurek, které s vážnou tváří čelí absurdně přemrštěným překážkám, najdeme nejen v Andersonově přímé poctě "Život pod vodou", ale také ve všech jeho ostatních filmech. Dokonce můžeme říci, že Andersonovy první snímky "Bottle Rocket" a "Rushmore" zrcadlí exotovskou touhu žít po vzoru Buckaroo Banzaie v trudné realitě, a to se stejně upřímnou naivitou, jakou jsme zažívali coby malí kluci zakládající klubové ekvivalenty Rychlých šípů. Počínaje "Životem pod vodou" se Anderson konečně dostal k prostředkům a věhlasu, jež mu dovolily nedělat následně už nic jiného, než vlastní esteticky vyňuňané parafráze na banzaiovské týmovky oproštěné od svazujících okovů reality. ____ Když necháme stranou šibalské spiklenectví fandů a tvůrců, kteří vyzdvihují neuchopitelnost a mimoběžnost filmu, ukazuje se "Buckaroo Banzai" jako hraný předchůdce animovaných seriálů Adult Swimu, obzvláště pak retro meta linie tamní produkce. Podobně jako "Sealab 2021" či "Mike Tyson Mysteries" také "Buckaroo Banzai" vychází z komiksového étosu klasických týmových seriálů typu "Jonny Quest", "G.I.Joe" i "Scooby-Doo" s jejich brakovými premisami a upřímnou naivitou. Ale také svým étosem navazuje na novější projekty jako "Mister T" (případně i "Chuck Norris: Karate Kommandos"), které vyloženě stály na kultu osobnosti ústřední figury polobožského šéfa týmu. Jen na rozdíl od zhulenecké logiky a podvratné absurdity Adult Swim počinů se W.D. Richter a Earl Mac Rauch vydali cestou inťošácky-nerdího campu. Takže se vyžívají v rozsáhle spletitých historiích zdejšího světa, postav i jednotlivých artefaktů a libují si v referencích na celé pole fantastiky a popkultury, sahajících od Thomase Pynchona a Orsona Wellese přes rodokapsy i béčková sci-fi až po bojová umění a šestákové komiksy na pokračování. Z celého projektu je cítit ohromná nadsázka, ale také radost z toho, že mohou dětinsky blbnout ve vlastním světě stranou zbytečné racionality. Právě díky tomu se komerční propadák stal milovaným kultem, který oslovuje totožnou krevní skupinu, ze které vycházejí sami tvůrci. Pastiš kultovek a braků se sám stal brakovým kultem, který stimuluje touhu diváků být zase malými kluky, kteří listují v komiksovém časopise a doufají, že jednou budou moci být sidekicky svých oblíbených hrdinů. Jen v tomto případě spíš vědí, že se tak nestane, ale tím spíš se tou myšlenkou s nadhledem baví. "Buckaroo Banzai" tak vlastně je současně "Star Trekem" i "Galaxy Questem", přičemž jeho fandom se namísto zběsile přemoudřelých teorií točí kolem významu melounů.

"Pancéřové auto" nabízí v době ovíněné kaskadérskými kousky Toma Cruise kuriózní připomínku, že v české kinematografii se navzdory porevolučnímu skuhrání pěstovaly akční eskapády již v rané éře. Byť tedy v tomto případě pouze pokud si dovolíme připsat lokálnímu průmyslu zásluhy tvůrců, kteří se identifikovali jako Němci. Na druhou stranu si ale přiznejme, že zatímco Cruise, Jackie Chan, Belmondo a další pozdější hvězdy dokázaly s diváckým úžasem vyvolaným grandiózními fyzickým kousky dramaturgicky pracovat, tady představují pompézní akrobatické výkony hlavního představitele, umocněné do nadlidských rozměrů filmovou magií, spíše nečekané erupce energičnosti v povětšinou usedlém rodokapsovém příběhu, byť sympaticky nadnášeném campovou nadsázkou vůči šestákovým klišé.

Laxní dojení franšízy podle odškrtávacího seznamu povinných ingrediencí s opáčkem již dříve viděného. V lepším případě to dává usuzovat na pomýlenou ambici nachytat na značku "Werner" nové diváky, nebo v horším případě ukazuje postupující senilitu kdysi sympaticky přidrzlého popkulturního fenoménu.