Tosim

Mé pocity při sledování filmu oscilovaly mezi třemi a pěti hvězdičkami, film zůstal ve všech záměrech tak na půl cesty, každopádně jistou hloubku má, takže je jasné, že kdyby takhle vypadali všichni ti "konkurenční" klučičí Raťafáci, vypálil bych jim bez váhání 80%. Moje výtky se týkají (hlavně ze začátku) poněkud nepřehledného scénáře a mužských postav, které byly všechny nesympatické (mačo, násilník, trouba), až na jednu čestnou výjímku, onoho čtrnáctiletého bratra, který však vypouštěl z úst věty, vlastní spíše o mnoho let staršímu jedinci. Trošku nevyrovnané, dámy, což?

V tomhle mistrovském kousku s netradičním výchozím námětem Woody Allen dokazuje, jak tenká je hranice poznání, sebeuvědomění a sebeklamu a jak se překvapivě odráží v našich instinktech, pocitech a chování.

Za to, že tenhle Allenův snímek u mě nevyvolal tak silné dojmy, jako podobný film Interiéry, může hlavně fakt, že tady se více hovoří, místo aby Woody dal důrazněji vyniknout například obrazu či bezeslovným emocím.

Snímek snad ve všech ohledech připomíná pozdější spolupráci Cieslara a Körnera, Krev zmizelého.

Frearsovým záměrem jistě bylo ukázat odvrácenou stranu nablyštěného velkoměsta, jediný problém je v tom, že zpracování, děj a částečně i herecké výkony občas připomínají epizodu z německého detektivního seriálu.

JEDEN KOMIK Z ATLANTIC CITY MÁ ŠKATULI OD DOUTNÍKŮ S VYŘÍZNUTOU DÍROU. V ZÁKULISÍ SI ROZEPNE KALHOTY, STRČÍ HO TAM A PAK TO UKAZUJE U STOLŮ. TO JE HUMOR? U Woodyho Allena, fascinovaného filmem, jazzem a sexem, mě snímek o divadelním impresáriovi docela překvapil. Zajímavá byla ona zápletka s mafií - kdyby takhle vypadaly všechny filmy o cosa nostře, miloval bych je bez výhrad ;-) A navíc - jeden z Woodyho nejromantičtějších konců...

Na projekci filmu v Boskovicích byla i Helena Třeštíková, původně jsem se jí chtěl zeptat, zda se tím, že stopáž původní části oseká, přidá další pasáže a udělá z ní celovečerní dokument, neoslabí účinek na diváka, ale když jsem sledoval reakce svého kámoše Legase, věděl jsem, že tato moje otázka je zbytečná. Spíš se tím vyhodil "zbytečný balast" a zůstalo jen to nejdůležitější. Po snímku byla beseda s paní režisérkou a když jsem poznal, jak hodně jí o ty lidi, o kterých vypráví, jde, jak s nimi cítí a jak je nadšená třeba ze spontánní sbírky, jež započala po odvysílání příběhu Marcely v televizi, nemohu dát hodnocení menší, než to stoprocentní.

90%. Ženy, jež si chtějí uchovat ještě trošku té (zdánlivé) bezstarostnosti dřív, než dojde i to nejhorší kafe a muži, kteří přece nemohou jen tak nečinně přihlížet. Teď jde jen o to, zda na to všichni mají... Naprosto opačný případ heroických, kožených charakterů "ala Atentát", které jsou zde o mnoho procent životnější. Na TV tvorbu ÚŽASNÁ kamera (ty filtry!) a např. použití dobové hudby do perfektně skloubeného celku jen logicky zapadá. Snímek nechává vyplout na povrch takové myšlenky, jak bychom se asi zachovali my anebo ty na téma "hrdinství." Výborně, Jirko! ;-)

Kdyby Eva Mendes nenosila ty hadříky, které tak pěkně zvýrazňovaly její oblé tvary, poslal bych ten film nemilosrdně do odpadu.

-PROSÍM TĚ, JAK SE MŮŽEŠ DÍVAT NA TAKOVÝ KRAVINY? -UŽ JSI NĚKDY ŽEHLIL? Tenhle film JE typicky "svěrákovský" - od hezkých obrázků (vlak na pozadí proměny ročních dob, detaily), přes humor, který se dívá na člověka s tolik potřebným nadhledem a láskou až k pocitu, že po strašně dlouhé době vidím český film ze současnosti, jehož postavy jsou lidé z masa a kostí a ocitají se v "běžných", nám všem tolik blízkých situacích. Právě proto nemohu pochopit, proč snímek velice snadno zabíjí těch několik scén (např. "zeťovy pohnutky"), které kdyby se trošku víc rozvedly, mohly být rozhodně mnohem nosnější, a teď píšu opravdu v podstatě jen o těch vážných (ne sentimentálních!), protože humoru je ve filmu skutečně habaděj. Takhle se totiž o tom stáří, které je nejevidentnějším tématém snímku, dozvíme vlastně jen něco velice povrchního, i když vtipného. Ovšem chtěl bych zdůraznit, že je rozhodně cenné a bude i ceněné, že Vratné lahve vznikly!