blackrain

Zas a znovu se setkávám s nebezpečným úkazem, který vyvolává názorové smýšlení člověka. Máš jiný názor na věc, šup s tebou do pytle a utopit jako koťata. Nedej bože, aby člověk dokonce řekl pravdu, která je zcela zjevná. To už pak nastane opravdové pozdvižení na vsi nejlepé s ohněm na střeše. Kam tohle povede? Víme to všichni, takže si ani nemusím odpovídat. Protože to všichni máme zažrané v kostech jako rakovinu.

Poslední dobou lovím se svou rybářskou lodí v našich vodách. (Tím, nechci v žádném případě říct, že by mě americká či jiná kinematografie přestala bavit.) Občas se mi daří vylovit z hlubin zapomnění nějakou tu perlu, která by si rozhodně zasloužila nějakou tu reprízu. Co se týká hereckých výkonů v porovnání s dnešními herci, tak to by vydalo na samostatnou kapitolu.

Dnes jsem se znovu díky filmu přesvědčila, že mám některá zajímavá filmová místa téměř na dosah ruky. Jezdím okolo nich 2x denně nebo se kolem nich nevědomky procházím se psem, aniž bych jim věnovala sebemenší pozornost , ale ještě mě nenapadlo si je nafotit. Budu to muset napravit, protože by se mohlo stát, že si budu moci z ostudy ušít kabát. Prostě je beru jako samozřejmost, jako něco, co tu bude pořád a co mi nikam neuteče a to je chyba, všechno okolo nás se mění a my samozřejmě také.

Železniční viadukt v Hlubočepích, který je součástí Pražského Semmeringu, za nafocení určitě stojí.