zdepapepa

Až díky jednomu internetovému komentáři jsem zjistil, že název dává smysl. Stačí se podívat na názvy dvou nejvíce zmiňovaných filmů - LOVE actually / die HARD. Pro našince by to byla nejspíš Nebeská past. Šla by asi i Láska smrtonosná, ale to by se spíš dalo aplikovat na tu scénu s domovem důchodců (ta mi jinak evokovala jistou jinou scénu ze sitcomu Parks and Recreation). Ale zpět k LH. Je to romcom se slušnou osobností, kde pokud si člověk odmyslí minimální charakterizaci hlavní hrdinky a několik málo děr v příběhu co se týče úvodní zápletky (které by se daly odmávnout hloupostí postav), je na co se dívat celou dobu. Josh a jeho rodina nejsou oběťmi různých karikatur (a je zároveň i dobře, že máme i trochu větší variaci co se týče love interests), předělávka písně Baby, it's cold outside do modernější podoby je poslouchatelná možná i víc než originál, široko daleko žádný velký záporák a žádná velká nedorozumění.

Poslední noc v Soho je vše, čím podle mě chtěl být Baby Driver - napínavý příběh podkreslený osobitým soundtrackem, který spíš než soundtrack připomíná playlist písniček. Edgara Wrighta znám převážně jako režiséra hlavních postav mužských (nelze totiž opomenout jméno např. Jessica Hynes), zde je to příjemná změna, rozhodně umí, i když nevím, jak moc se na scénáři podepsala Krysty Wilson-Cairns. Dějem také povedené, sice to ke konci začne trochu pokulhávat (možná i na chvíli upadne na zem), ale zachraňuje to typický "Edgar Wright" styl - vymazlené záběry a střih mezi nimi, který je navíc doplněn žánrem, který u něho není úplně obvyklý. Herecké obsazení také super, vedle ostřílených hvězd září i Thomasin McKenzie, která na jedničku hraje roli, do které byla obsazena (i když to třeba někomu může být proti srsti), stejně jako její parťák John, který by se asi do let šedesátých tolik nehrnul. Nebudu se tady ale raději moc rozepisovat nad problematikou vracení se do minulosti a současným "trad wife" trendem.

Skoro jako epizoda ze seriálu typu Seinfeld a spol. I tam se řešily zdánlivě nedůležité věci a semtam člověk narazil i na nějakou tu "bottle episode". Tady to funguje, střih se nutně nedrží jen mluvící hlavy, občas zvýrazní zoomem, co je potřeba, scénář se taky povedl, dialogy sice někdy tlačí trochu na pilu, ale vše je v mezích uvěřitelnosti (i včetně případných zaškobrtnutí v řeči). Osobně v tom vidím realističnost, kterou jsem viděl málokdy, napadá mě pouze 2 Kawaii 4 Comfort. To je ale také dáno tím, že amatérské nebo krátkometrážní tvorbě nevěnuji tolik času.