Anna Dymna

“Je třeba shromažďovat pěkné okamžiky. Když je pak člověk starý, stačí zavřít oči a na ony okamžiky vzpomínat.”

Anna Dymna (roz.Dziadyk), polská divadelní a televizní herečka, členka Mezinárodní kapituly Řádu úsměvu. Narodila se jako prostřední ze tří dětí; má dva bratry. Otec Jan byl leteckým inženýrem a zapáleným motocyklistou. Matka pracovala v kanceláři. Rodiče bydleli v krakovské čtvrti Zwierzyniec. Anna se narodila v Lehnici, kam její matka odjela na návštěvu příbuzných, přesídlených sem z Kresů, bývalých východních území polského státu. Dědeček ze strany matky psal verše a hrál na housle. V žilách prababičky ze strany otce kolovala arménská krev. Vzala si lékaře a babička Anny ze strany otce se rovněž stala lékařkou, která se provdala za muže maďarského původu. Prarodiče za války ukrývali partyzány. Po válce jim všechno sebrali komunisti.

Ukončila VII. všeobecně vzdělávací lyceum Zofie Nalkowské v Krakově a uvažovala o studiu psychologie. Sousedem rodiny byl ovšem herec Jan Niwiński (zemřel 1972), který zkoušel divadlo s mládeží a navrhl Anně, aby se přidala. Nakonec absolvovala krakovskou Státní vysokou školu divadelní, na které od roku 1990 taky vyučuje. Debutovala ve “Veselce” Stanisława Wyspiaňského v Divadle Julia Slowackého v Krakově (1969). Od roku 1973 je její herecká činnost spjata s krakovským Starým divadlem (Stary Teatr). Jejími nejslavnějšími filmovými rolemi jsou Barbara Radziwiłłówna z historického snímku EPITAF PRO KRÁLOVNU (1982) a Marysia Wilczurówna z romantického dramatu MASTIČKÁŘ (1981, Znachor).

Ještě během studií se provdala za o 15 let staršího herce, scénáristu, básníka a textaře Wiesława Dymného (1972). Pár měsíců po jeho tragické smrti - v únoru 1978 byl nalezen mrtvý v kuchyni svého bytu - cestovala Anna na natáčení k Balatonu a usnula za volantem. Při nehodě byla vážně zraněna (mj.zlomenina pánve a úraz páteře) a potřebovala delší rehabilitaci. Doporučili jí tehdy mladého fyzioterapeuta Zbigniewa Szotu, který ji nejenom postavil na nohy, ale nakonec i přivedl k oltáři (1983) a stal se tak jejím druhým mužem. Toto manželství vydrželo šest let a vzešel z něho syn Michał (1986). Anna vypadala dlouho velice mladě a křehce, během těhotenství však přibrala třicet kilogramů a sama říká, že nejlepší role přišly až po něm. Jejím současným mužem je profesor umění Krzysztof Orzechowski.

Anna Dymna je široce aktivní v charitativní činnosti, v nadacích pro zdravotně postižené. V roce 1999 začala pomáhat při realizaci inscenací divadélka ”Radwanek”, jehož herci jsou osoby s mentálním postižením. Od té doby ve svém volném čase pro divadlo režíruje a píše scénáře. V září 2003 založila v Krakově nadaci "Mimo Wszystko" (Navzdory všemu), jejímž prvotním cílem bylo zachovat chráněné terapeutické dílny a tím i péči o šestadvacet mentálně postižených z domova v Radwanowicích u Krakova, kteří díky změnám v zákoně ztratili možnost dílen užívat.

Dnes nadace pomáhá velkému počtu hendikepovaných po celém Polsku, koordinuje práci dobrovolníků. Organizuje pro postižené mj. “Festiwal Zaczarowanej Piosenki im. Marka Grechuty” (Festival zakleté písně), všepolské dny integrace a festival hudebně-divadelní tvorby postižených osob ”Albertiana”. V roce 2013 se za pomoci nadace podařilo dokončit a zprovoznit rehabilitačně-terapeutické zařízení ”Dolina Słońca” (Sluneční údolí) v Radwanowicích a rok nato zařízení stejného typu ”Spotkajmy się” (Sejděme se) v přímořském Lubiatowě. Za svoji činnost obdržela nadace řadu cen. Na dotazy, proč se věnuje mentálně postiženým, Anna odpovídá, že nevěděla, jestli ji lidé mají rádi proto, že je milá nebo za to, jaká byla ve filmu. A mezi postiženými může být prostě sama sebou.

V roce 2002 se stala iniciátorkou Krakovského salónu poezie, který se koná každou neděli dopoledne v Divadle Julia Slowackého a který uvádí mj. se svým manželem, ředitelem divadla Krzysztofem Orzechowským. Salóny poezie se konají v řadě dalších polských měst, dnes je jich už přes třicet. Rok po svém vzniku obdržel literární cenu Nike pro nejzajímavější kulturní událost regionu. Od roku 2003, což byl evropský rok osob se zdravotním postižením, uvádí v polské televizi pořad s názvem "Anna Dymna — Spotkajmy się", ve kterém se zabývá tématem lásky, přijetí, samoty, štěstí, víry a naděje. Hosty jsou invalidní a těžce postižené osoby. Pořad byl dvakrát nominovaný na publicistickou Cenu Andrzeje Wojciechowského.

Často zdůrazňuje, jaký vliv na ni měla barvitá osobnost jejího prvního muže. U příležitosti 20. výročí jeho smrti požádala oblíbenou hudební skupinu svého syna “Big Cyc”, aby podle jeho textů napsala tři písně. Na základě textů, které jim poskytla, nakonec skupina natočila celé album: “Wszyscy święci” (Všichni svatí). Anna žije ve vesnici Rząska nedaleko Krakova. Miluje jak tvrdí polské pobřeží s jeho širokými plážemi, ­ale každý rok se s mužem snaží poznávat nová místa. Rádi jezdí do Řecka, Itálie, Jordánska, Izraele a Egypta. V roce 2009 musela zvolnit kvůli operaci kolenních vazů. Divadlo je její láskou a štěstím a jak sama uvedla v jednom rozhovoru (2012), doufá, že v něm jednou i umře a nebude muset odejít do důchodu.

Ocenění: Komandérský kříž Řádu polského obrození (2014) – Důstojnický kříž Řádu polského obrození (2004) – Stříbrný kříž zásluh (1989) - Zlatá medaile "Za zásluhy o kulturu Gloria Artis" (2005) – církevní vyznamenání ”Milito pro christo” - Řád úsměvu (2002) - Řád Ecce Homo (2005).

Marek "džanik" Janík