Clive Owen

„Miluji filmování. Jsem skutečný filmový živočich.“
 
Jeho láska k herectví se pojila s divadlem, které nakonec převálcoval film. Charismatickému Britovi, jenž vypadá, jako by vypadnul ze starých filmů lichotí, že by měl být spojován s příštím Jamesem Bondem, jak se čas od času ozývá. Naposled natočil adaptaci komiksu Franka Millera Sin City, v režii Millera a Roberta Rodrigueze a thriller Derailed po boku Jennifer Aniston v roli mysteriózní ženy. V tomto případě byl nadšený scénářem z pera Stuarta Beatie, který je podepsán i pod snímkem Collateral, jež si Owen zamiloval. Nekolují o něm žádné kontroverzní zvěsti a aféry se mu vyhýbají. Jediné stopy, které dosud bez výjimky zanechává, jsou ty filmové.

Bez jedenácti centimetrů dva metry vysoký černovlasý, tmavooký herec se narodil jako čtvrtý z pěti bratrů. Nejstarší je obchodník, dva prostřední jsou hudebníky a Owen odmala snil o hereckém povolání, ačkoli se mu celá třída asi poněkud přízemněji smýšlejících spolužáků, včetně učitele smála. Nejdřív z řady nejlepších žáků na Binley Park Comprehensive School ani v nejmenším nevybočoval. Pak ale tak trochu začal hrát divadlo, až si ve třinácti vyzkoušel postavu Artfula Dodgera ve hře „Oliver!“. Od té doby se nedokázal soustředit na nic jiného, než na divadlo. Ve školním kontextu to znamenalo, že prospíval pouze v angličtině. Skončilo období řádného studenta a začalo snění, doplněné potřebnou touhou svůj sen následovat. Vyrůstal dál s matkou, nevlastním otcem a čtyřmi sourozenci. Otec, country zpěvák rodinu opustil, když mu byly tři roky a znovu se s ním Clive setkal až v šestnácti.

Výsledky školních zkoušek byly katastrofální. Alespoň jeden z jeho učitelů stále věřil v jeho potenciál a doslova s jízdenkou v ruce přesvědčil mladého Cliva Owena, aby zkusil studium dramatu na Mountview v Londýně. Absolutně přesvědčený, že škola dramatu je zbytečná, vyměnil Owen zanedlouho Mountview za mladou divadení skupinu a marné hledání práce. Následovaly dva těžké roky v městě Coventry. V roce 1984 naznal, že jeho situace je opravdu dost zoufalá, přehodnotil svůj postoj ke vzdělávacím institucím a v roce 1987 se svými spolužáky, například Ralphem Fiennesem, úspěšně ukončil Royal Academy of Dramatic Art. Seznámil se tam s klasickým shakespearovským repertoárem, a když jeho třída pracovala na nové hře Howarda Barkera, která byla ve stejné době uváděna na prknech Royal Court s Gary Oldmanem v hlavní roli, stalo se, že Oldman onemocněl. Cliva Owena, jako jediného herce na světě, který měl zrovna nastudovanou tutéž roli, požádali, aby Oldmana zastoupil. Začal hrát v Young Vic Theatre Company a v roce 1988 dostal roli Romea v Shakespearově hře Romeo a Julie. Julie tenkrát měla tvář Sarah-Jane Fenton, do níž se tehdy Clive Owen zamiloval a po několika rozchodech se v roce 1995 vzali. Jejich první dcera Hannah se narodila v roce 1997, Eve v roce 1999.

„Přitahují mě nebezpečné postavy.“

Kromě toho, že se v roce 1988 setkal se svojí budoucí ženou, zapsal si také svůj filmový debut s titulem Vroom. Spolu s Davidem Thewlisem si zahrál dva mladíky, co opraví klasický americký automobil, vyrazí na cestu a přiberou sexy vdovu, která jejich výletu dodá vážnější zdání. Následovaly první kousky z obrovské řady televizních filmů. Kostýmní drama Precious Bane, kde se poprvé ukázal jako temný charakter, potom televizní hit po boku Seana Beana Lorna Doone. Už při letmém pohledu na Owenovu filmografii, bychom ho mohli považovat především za televizního herce dramat, a to až do roku 2000.

V roce 1990 byl nečekaně hvězda televizního seriálu Chancer, jeho šibalský Stephen Crane, snažící se zachránit malou rodinnou automobilku si každý týden získával britské diváky. Od té doby se posunul směrem k dramatickým postavám, když seriálového Cranea vyměnil za postavu Richarda, který naváže poměr se svojí sestrou v psychologickém dramatu z anglického venkova Zatvor moje oči. V historickém dramatu z konce 19. století Storočie byl mladým židovským lékařem, který se dostane do prestižního výzkumného týmu, ale po čase si začíná uvědomovat temnou stránku výzkumu, která předznamená nacistický stín, jež padne na 20. století a spočívá v likvidaci nežádoucích. V moderním dobrodružném dramatu Ročník 61 byl mladým Irem, který právě absolvoval West Point a je odeslán od občanské války, jež mimo jiné také znamená konec dosavadním přátelstvím. Další seriózní televizní drama Nobody's Children s Ann-Margret v roli Američanky, která se rozhodne získat v Rumunsku nové dítě, bylo pro Owena příležistostí proměnit se ve východního Evropana.

V polovině devadesátých let nadále natáčel téměř výhradně pro televizi a jediným pojícím prvkem všech rolí z tohoto období, byla jejich rozdílnost. Každá byla úplně jiná, než jí předcházející. Po fotbalové komedii An Evening with Gary Lineker následovalo drama Doomsday Gun s Frankem Langellou a Kevinem Spaceym o vědci, který vytváří zbraň, jež může způsobit zkázu a pro finanční náročnost se přesouvá od spolupráce s CIA k Saddamu Husseinovi. V historickém dramatu The Return of the Native byl zamilovaný do Catherine Zeta-Jones, která chce být milována k zešílení, Clive Owen se však ožení s jinou a situace směřuje k tragédii.

Rok 1996 Owenovi přinesl příležitost v klasickém americkém thrilleru se vším všudy, The Rich Man's Wife. Halle Berry je v něm uvězněná v hrozném manželství a ve vztahu k manželovu kolegovi v podání Cliva Owena. V příštím roce se vrátil na divadelní prkna a zaznamenal úspěch v dramtu o vztazích Closer. Tenkrát ještě netušil, že za pár let se stane také jeho nejúspěšnějším filmovým titulem. V té době měla úspěch i filmová adaptace Benta. Kontorverzní příběh homosexuála Maxe, který až v koncentračním táboře pozná lásku, hrdého mladíka Horsta i sám sebe, ačkoli to znamená smrt. Roli Maxe si kdysi na jevišti v Londýně zahrál Ian McKellen a na Broadwyi Richard Gere.

Croupier, film Mikea Hodgese znamenal skutečný průlom v Owenově filmové kariéře. Mladý nadšený spisovatel, který se vrátil z jižní Afriky a musí vzít práci v kasínu byl právě takovou ideálně rozporuplnou rolí, jaké Clive Owen miluje. Pro materiál na svoji knihu jde vychytralý sympaťák do lecčeho. Porušit pravidla je mu samo o sobě výzvou a povolání krupiéra ho již dávno nenaplňuje. Nízkorozpočtový film nijak zvlášť nezaujal v Británii, zato získal neuvěřitelně kladné kritiky ve Spojených Státech. Clive Owen jako spisovatel-krupiér konečně získal důležité americké pohledy na svoji stranu. Pak se však vrátil na britské obrazovky v dramatech The Echo, Zlomek sekundy a v roce 2000 v televizní filmové sérií Druhý zrak.

„Nejvíce sexy část těla jsou oči.“

Má rád epické filmy, blockbustery i intelektuální dramata, když jsou dobře natočena. Owenovy filmy z nového tisíciletí už mají docela vyší rozpočty a spíš než z televizních obrazovek, září stále populárnější Owen z pláten kin. V Greenfingers (2000) si zahrál s Helen Mirren a Warrenem Clarkem a na začátku příštího roku už natáčel v Paříži velmi úspěšný thriller s Mattem Damonem v hlavní roli (The Bourne Identity). Pro sérii propagačních krátkometrážních filmů na MBW z let 2001 – 2002 The Hire, vytvořil postavu tajemného řidiče vozu BMW. Objevili se v nich například také Madonna, Mickey Rourke, Gary Oldman, a jednotlivé kousky režírovali různí režiséři jako John Woo, Guy Ritchie nebo Tony Scott. Clive Owen prostupující všemi, sice několikaminutovými, ale poměrně nápaditými kousky na sebe dost šikovně upozornil.

V mysteriózním komediálním dramatu Roberta Altmana Gosford Park měl jednu z asi třiceti hlavních rolí (stejně jako Kristin Scott Thomas, Ryan Phillippe, Charles Dance, Helen Mirren nebo Maggie Smith). O jednom víkendu, na venkovském šlechtickém sídle roku 1930, se odvíjí ironická mozaika britského třídního sistému. V roce 2001 Gosford Park s úspěchem zahajoval Londýnský filmový festival. V prosinci téhož roku jej Oliver Stone obsadil do své válečné romance Beyond Borders (2003). Angelina Jolie v něm jako mladá, dobře postavená Londýňanka opouští dosavadní život a následuje nevypočitatelného doktora Callahana (Cliva Owena) v zachraňování cizích životů. V roce 2004 si zahrál hlavní roli v historickém Králi Artušovi Antoinea Fuqua. Pochvaly a uznání film nikomu ze zůčastněných rozhodně nepřinesl, ale sály kin proletěl poměrně výrazně. Navíc Cliva Owena neúspěch Artuše opravdu mrzet nemusel, protože zhruba ve stejné době se mu dostalo dosud největších poct (Zlatý globus za vedlejší roli a nominace na Oscara) za drama o mezilidských vztazích ze současného Londýna Na dotyk. Uvědomuje si, že v poslední době jeho profil stoupá, že se na něj ženy dívají jinak, než před deseti lety, přesto považuje za bláznivé, že právě on by měl být nový filmový sex-symbol. Doufejme, že hlavně herecké tempo, které v Na dotyk nasadil, jen tak neopustí.

ČSFD.cz