William Holden

“Nevím proč, ale nebezpečí je důležitou součástí mého života – zjistit, jak daleko se mohu naklonit bez pádu, jak rychle mohu jet bez toho, aniž bych si nabil.“

Vlastním jménem William Franklin Beedle, Jr. se narodil v O´Fallon v Illinois do bohaté rodiny. Byl nejstarším ze tří synů Mary Blancheové (učitelka) a Williama Franklina Beedlea (průmyslový chemik). Rodina se přestěhovala do kalifornské Pasadeny když mu byli tři roky; Holdenova prababička z otcovy strany se narodila v roce 1817 v Anglii a předkové jeho matky připluli do Ameriky v 16. století z anglického Millenbacku. Po ukončení střední školy v Pasadeně, během studia chemie, se zapojil do místních rozhlasových her. Navzdory legendám nestudoval v Pasadena Playhouse, ani zde nezaujal v žádné hře. Všiml si jej až hledač talentů z Paramount Pictures v roce 1937 během představení v Playboxu, soukromém divadle vlastněném režisérem Pasadena Playhouse, Gilmorem Brownem (William zde hrál starého muže). Poprvé se ve filmu objevil v roce 1938 - PRISON FARM.

Jeho první větší role přišla ale až s GOLDEN BOY (1939) – mj. jeho pozdější přezdívka - kde hrál boxera, který se stal houslistou. Později byl tak vděčný herečce Barbaře Stanwyckové za to, že trvala na jeho obsazení, že jí údajně každý rok v den výročí prvního dne natáčení posílal květiny. Od tohoto filmu se zaškatulkoval do rolí “kluka od vedle”. Jakmile Columbia Pictures odkoupila polovinu jeho smlouvy, střídavě účinkoval v menších snímcích Paramountu i Columbie, než přišla druhá světová válka a s ní, v hodnosti podporučíka, služba ve vzdušných silách. V té době vystupoval v různých výcvikových filmech. Jeho vpravdě hvězdnou kariéru odstartoval až slavný režisér Billy Wilder, který jej uvedl v roli sešlého spisovatele, gigola Joe Gillise, podváděného pohaslou hvězdou němého filmu Normou Desmondovou (hraje Gloria Swansonová) v geniálním “noirovém” dramatu SUNSET BOULEVARD (1950), za které Holden také získal svoji první oskarovou nominaci pro “Nejlepšího herce v hlavní roli” a plat 30 tisíc dolarů. Toto veledílo nakonec z jedenácti nominací proměnilo na Oskary hned tři.

“Filmové herectví možná není oslavováno jako pravé umění, ale je to zatraceně tvrdá práce.”

Po tomto průlomovém filmu ztvárnil sérii postav, které v sobě mísily slušný zevnějšek s cynickou netečností, jako byl válečný zajatec ve Wilderově STALAG 17 (1953) - za tuto roli obdržel cenu Akademie pro nejlepšího herce (když sošku přebíral, tak se jednoduše postavil, řekl “děkuji” a odešel..) Další role: utiskovaný mladý inženýr v EXECUTIVE SUITE (1954), dramatik v COUNTRY GIRL (1954) s Grace Kellyovou, která za tuto roli získala Oskara, stíhač ve filmu z korejské války MOSTY NA TOKO-RI (1955) - opět s Grace Kellyovou, potulný chvastoun v PIKNIK U CESTY (1955), řízný válečný zpravodaj v JE KRÁSNÉ LÁSKU DÁT (1955), osudem pronásledovaný vězeň ve slavném Leanově snímku MOST PŘES ŘEKU KWAI (1957) nebo kapitán vlečného člunu v THE KEY (1958) se Sofií Lorenovou.

“Jsem děvka. Všichni herci jsou děvky. Prodáváme svá těla tomu, kdo nabídne nejvíc.”

Ztvárnil také veselejší role v odlehčených komediiích, připomeňme pohledného architekta usilujícího o nevinnou Maggie McNamarovou v komedii THE MOON IS BLUE (1953), poručníka Judy Hollidayové ve VČERA NAROZENÍ (1950), dramatika fascinovaného postavou Ginger Rogersové ve FOREVER FEMALE (1953) a playboye a mladšího bratra Humphreyho Bogarta v romantické komedii s Audrey Hepburnovou SABRINA (1954). Holden se podílel také na slabších filmech, které byl ale nucen vzít s ohledem na smluvní podmínky – PARIS, WHEN IT SIZZLES (1964), opět s Audrey Hepburnovou, se stal kasovním propadákem. V polovině 60. let jeho role dostávaly méně kritický a komerční ráz.

“Hraní pro mne neznamená všechno, tedy s výjimkou momentu, kdy zrovna hraji.”

Odmítl roli ve válečném dramatu DĚLA Z NAVARONE (1961), protože producent Carl Foreman nesouhlasil s jeho požadavkem na gáži ve výši 750 tisíc dolarů + dvacet procent ze zisku. V roce 1969 zazářil jako “Pike Bishop” v Peckinpahově násilnickém westernu DIVOKÁ BANDA zase poté, co jeho roli odmítli Lee Marvin, Burt Lancaster, James Stewart, Charlton Heston, Gregory Peck, Sterling Hayden, Richard Boone i Robert Mitchum (Marvin zprvu roli přijal, ale později odešel za vyšší nabídkou jinam), za roli získal Holden nadšené kritiky a v tomtéž roce se objevil, spolu s italskou herečkou Virnou Lisiovou, v rodinném filmu režiséra Terence Younga L´ARBRE DE NOEL, založeném na novele Michela Batailleho (ve Spojených Státech byl uveden pod názvem THE CHRISTMAS TREE a pro domácí video jako WHEN WOLVES CRY).

O pět let později zazářil spolu s Paulem Newmanem a Stevem McQueenem ve slavném katastrofickém blockbusteru SKLENĚNÉ PEKLO (za roli bral již 750 tisíc). Byl vyzdvihován za hlavní úlohu v Lumetově NETWORK (1976), kde ztvárnil stejnou postavu, kterou skvěle uvedl již v 50. letech, nyní vyčerpanou a vědomou si vlastní smrtelnosti (přinesla mu jeho třetí nominaci na Oskara). V roce 1980 se objevil v dobrodružném dramatu CESTA DIVOČINOU po boku dětského hrdiny Rickyho Schrodera; hrál samotáře umírajícího na rakovinu, který odchází dožít své dny na australský venkov a potkává zde hocha, jehož rodiče byli zabiti při nehodě a učí ho jak přežít. Schroder dal později jednomu svému synovi jméno Holden.

Byl ženatý s herečkou Brendou Marshallovou (1941 až rozvod - po mnoha rozlukách - v roce 1971). Měli spolu dva syny, Petera Westfielda (1944) a Scotta Portera (1946). Holden adoptoval také Virginii, dceru své manželky z prvního manželství. Byl fanatikem hygieny, údajně se sprchoval až čtyřikrát denně. Měl rád ohňostroje. Tvrdil, že v určitém momentu ztratil herecké nadšení, že se pro něj hraní stalo prací a mohl tak sám sebe uživit. Byl zaníceným sběratelem umění. Jeho soukromou kolekci v exkluzivním domě v Palm Springs tvořily především starobylé asijské kusy. Po jeho smrti byla tato nesmírně cenná sbírka věnována Muzeu umění v Palm Springs, kde je dodnes s pýchou vystavena.

Vedl rušný společenský život; v roce 1952 byl například na svatbě za svědka svému příteli Ronaldu Reaganovi, když si bral Nancy Davisovou, vydržoval si dům ve Švýcarsku (kvůli daním zde trvale žil v letech 1959-1967) , hodně času věnoval ochraně divoké přírody, byl správcem společnosti v jedné africké rezervaci a brojil proti nezákonnému obchodu se zvířaty. Cestoval mezi Evropou a Afrikou a jeho Mount Kenya Safari Club v Nanyuki z roku 1959 se stal Mekkou pro mezinárodní společenskou smetánku. Dlouho udržoval poměr s herečkou Stefanií Powersovou, která byla zapálenou bojovnicí za práva zvířat a po jeho smrti se stala předsedkyní jeho Nadace pro ochranu divoké přírody a řídila ranč divoké zvěře (Mount Kenya).

Holden údajně prožil románky s řadou hollywoodských hereček - Audrey Hepburnová, Grace Kellyová, Capucine i “roční rande” s Shelley Wintersovou. Propadal ale také alkoholu, trpěl depresí a v roce 1966 byl v Itálii účastníkem autonehody, kdy byl zabit druhý řidič. Viníkem byl Holdenův sklon k alkoholu; byl obviněn ze zabití a dostal osmiměsíční podmínečný trest.Následně jej sužoval pocit viny a jeho přátelé tvrdili, že to jen vedlo k nezřízenějšímu pití. Holden byl založením republikán ač, na rozdíl od přítele Reagana, se v politice nikdy přímo neangažoval. V roce 1947 se přidal k výboru, který ostře vystupoval proti hollywoodské černé listině. Jeho mladší bratr, Robert W. "Bobbie" Beedle, byl námořním pilotem, který zahynul během 2. světové války (v lednu 1945). Holdenova postava poručíka Harryho Brubakera ve filmu MOSTY NA TOKO-RI byla - podle Robertových kamarádů z letky - jeho mladšímu bratrovi velmi podobná.

“Vezměte kolik filmů chcete. Jeden ze čtyř bude dobrý. Jeden z deseti výborný. A jeden z patnácti vám přinese cenu Akademie.“

Holden zemřel tragicky, následkem pádu ve své rezidenci posazené vysoko na pobřežních útesech kalifornské Santa Moniky. Byl sám a silně opilý, když zřejmě uklouzl na předložce a o noční stolek si způsobil těžké poranění hlavy, následkem kterého vykrvácel a zemřel. Předpokládá se, že byl při vědomí nejméně hodinu a půl po pádu, ale buď si neuvědomoval vážnost stavu nebo nebyl vůbec schopen přivolat pomoc. Jeho tělo našli 16. listopadu, ale na základě výsledků soudní pitvy se obecně soudí, že byl mrtev již několik dnů a nejpravděpodobněji zemřel 12. listopadu. Bylo mu 63 let a jeho popel byl rozptýlen do Tichého oceánu.

William Holden se šestkrát umístil na žebříčku pro “Deset největších hvězd roku” (v letech 1954-1958 a 1961) a objevil se také na 25. místě pro padesát největších hvězd v žebříčku ke stému výročí Amerického filmového institutu. V roce 1995 jej pak “Empire magazine” zařadil mezi 100 nejpřitažlivějších hvězd historie (na 57. místo).

Marek "džanik" Janík