Adrien Brody

„Přirovnávají mě k Al Pacinovi – Vážím si tohoto srovnání. Ale raději bych byl, kdyby se o mě uvažovalo jako o prvním Adrienu Brodymu, než o novém Al Pacinovi.“
 
Velice mladě vypadající, rozhodně ne hezký, mírně tajemný, charismatický, elegantní, 187 centimetrů vysoký, hubený, s výraznou tváří a havraními vlasy. Nepřehlédnutlený mladík z generace slibných hollywoodských třicátníků si navdory své jedinečné image musel docela dlouho počkat, než si jej svět skutečně všimnul a stal se něčím víc, než „příští hereckou nadějí.“ Jedináček Adrien Brody byl živé dítě s živou představivostí a sklony k herectví, které v něm s radostí podporovali chápaví rodiče. Matka Sylvia Plachy je uznávaná fotožurnalistka, jejíž rodina už v roce 1956 uprchla z komunistického Maďarska. Brodyho otec je učitelem histore s polskými židovskými předky, jehož rodina byla zlikvidována během Holocaustu. Není skoro divu, že se hlavní role v Polanského Pianistovi stala Adrienovou osudovou. Bylo mu dvacetdevět, přesvědčivě předvedl utrpení židovského pianisty za druhé svétové války a v zápětí se tak stal nejmladším držitelem Oscara v historii předávání cen americké akademie.

Narodil se 14. dubna, tedy ve stejný den jako se potopil Titanic, jen o 61 let později, v New Yorku a vyrůstal v drsné čtvrti Queens. „Byl jsem citlivý teenager a měl laskavé rodiče, ale nežil jsem v právě laskavém okolí. Byl jsem mnohem silnější, než jsem dnes.“ Prostředí sentzitivného mladíka přece jsen zasáhlo, zamiloval si hip-hop, jehož je fanouškem a dokonce uvažuje, že zkusí produkci v tomto hudebním směru. Malý hubený chlapec Adrien Brody vystupoval na dětských narozeninových oslavách jako malý kouzelník Adrien. Už tenkrát pochopil, že úspěch nevězí jen v dobrém triku, ale hlavně v jeho prezentaci. Možná z něj mohl být stejně úspěšný bavič a kouzelník jako David Copperfield. Ostatně toto židovské charisma, na němž staví své show David Copperfield, jaké měl francouzský herec Sami Frey (Manželé z roku II, Angelika a král), jež občas lehce unikne i komiku Benu Stillerovi, a které vyzařuje samozřejmě z Adriena Brodyho, přináší jisté sympatie diváků nebo přesněji řečeno divaček. Tento muž zkrátka dobře ví, jak se zatvářit na fotkách a přimhouřit oči. Navíc pro svůj nekonveční herecký projev spojený s neobvyklým vzhledem bývá srovnáván s mladým Al Pacinem a Robertem DeNiro.

Od deseti let docházel do hereckých kursů a ani v nejmenším mu nevadilo, že byl jedním ze tří chlapců mezi dvaceti dívkami. Miloval tu kreativitu, možnost vyjádřit se a věděl, že hraní je přece jen něco, v čem je dobrý. Když pak v roce 1998 dostal jednu z hlavních rolí v Tenké červené linii, jež ale byla nakonec z většiny vystříhána, byl skutečně zklamán. Chybu hledal ve svém herectví. Ve čtyřiadvaceti si nedokázal představit, že režisér může pouze změnit svoji vizi filmu. Navštěvoval americké akademie dramatického umění (American Academy of Dramatic Arts, Manhattan´s La Guardia High School of Performing Arts) a v roce 1988 debutoval v televizním sitcomu Annie McGuire a rodinném televizním filmu Home at Last. Rok na to se přidala menší role v New York Stories Woodyho Allena. Nechtěl spoléhat jen na talent a ještě po střední škole pokračoval další rok ve studiu. Na začátku devadesátých let ho Steven Soderbergh obsadil do depresivního dramatu King of the Hill. Adrien Brody vzbudil zájem kritiků a zdálo se, že s příštími filmy jako Angels in the Outfield nebo The Last Time I Committed Suicide s Keanu Reevesem, už má nakročeno k největšímu úspěchu. Pracoval s režiséry Barry Levinsonem (role židovského studenta v Liberty Heights, 1999), s Kenem Loachem (role odboráře v Bread and Roses, 2000) a Spikem Lee (punkový muzikant v Krvavém létě v New Yorku, 1999). Během natáčení závěrečné scény v Krvavého léta v New Yorku si zlomil svůj výrazný nos, z čehož rozhodně nebyl nadšený. Po jeho včasném zafixování zůstal nos, který jej dokonale odlišuje od všech ostatních herců v nezměněné podobě. Nicméně ani jeden z těchto titulů pořád nebyl tím posledním zlomovým krokem.

„Nikdy jsem nevzal roli pro peníze. Cítil jsem, že by to bylo špatně.“

Otec mu říkal, že dojít k úspěchu přes jednu noc vezme patnáct let života a Adrien rád dodává, že jemu to vzalo sedmnáct a půl roku. V roce 2002 se dočkal a ze stovek účastníků castingu na roli polského pianisty vyšel jako vítěz. Na natáčení s Romanem Polanskim vzpomíná s uznáním a docela rád, ačkoli se s ním prý režisér nemazlil. Když se Adrienovi scéna s pobíháním mezi okny a střechami zdála komplikovaná, osmašedesátiletý Polanski mu ji bez váhání předvedl. Pro roli slavného polského pianisty Wladyslawa Szpilmana, který prošel Holocaustem, Brody extrémně snížil svoji už tak velmi nízkou váhu. Naučil se zahrát na piáno Chopina a naprosto se vydělil ze svého skutečného života, auta, bytu... Chtěl se maximálně přiblížit utrpení, bolesti a zoufalství polských židů. Roli navíc přidal dialekt své polské babičky. Obdobně vážně pojal i přípravdu na Svěrací kazajku (2005). Aby se ztotožnil s rolí válečného veterána, neprávem obviněného z vraždy, trávil spousty času v dobrovolné izolaci, dokonce ve svěrací kazajce. Emocionálně a psychologicky se v postavě nalezl a přesvědčivě tak ztvárnil pacienta psychiatrické kliniky, který pod vlivem experimentálních léků cestuje prostorem a časem.

Podle Adriena neexistuje žádné srovnání s tím, co zažili lidé za Holocaustu, ale příprava na Pianistu mu umožnila větší pochopení jejich utrpení. Je pro něj důležité potkávat různé lidi a průběžně se učit empatii vůči mentálně postiženým nebo třeba bezdomovcům. Do Szpielmana, který přežil Holocaust ve Varšavském ghettu, se ponořil emocionálně, mentálně i fyzicky. Díky této roli se stal jediným americkým hercem, který získal francouzského Césara a nejmaldším držitelem Oscara. Adrien si uvědomuje, že takovéto pocty, udělované většinou podstatně starším kolegům mu mohou pomoci v budoucí kariéře, ale stále podotýká, že on sám zůstává tímtéž člověkem. S oceněními i bez nich. Proslavil se moment jeho převzetí zlaté sošky, když dlouze políbil nic netušící Halle Berry. Mnoho přihlížejících mělo v tu oscarovou noc pocit, že jeho výkon v Pianistovi se střetl s jeho přebíracím proslovem, jen pár dnů poté, co USA zahájilo válku s Irákem. Po té, co svým polibkem vyvedl z míry Halle Berry, jež mu gratulovala, přednesl slova kombinující upřímnou vděčnost s výmluvnou prosbou za dobro a mír.

„Dost herců čeká na dokonalou roli, ale ta dokonalá role možná nikdy nepřijde.“

S Oscrem v ruce se stal jedním z uznávaných jmen Hollywoodu, proto možná někoho překvapil svým příštím výběrem scénářů ke Shyamalanově Vesnici nebo Jacksonově King Kongovi. Roli, jako byl jeho vesnický blázen (Vesnice, 2004) by prý vzal vždycky rád, ale s ještě větším nadšením přivítal možnost zahrát si dobordružného hrdinu v King Kongovi. „Vždycky jsem chtěl dělat něco jako je King Kong. Je to jedinečná role a každý herec by pro ni zabíjel. Celé roky jsem hledal takovu ikonu hlavního hrdiny, ale není lehké je najít.“ Váží si své sympatické postavy, ale s nadhledem dodává „nemyslím, že mě někdo viděl jako hrdinu, před tím, než jsem vyhrál Oscara. A nejsem si jistý, že ho ve mě někdo vidí teď.“ Na rozdíl od silných pocitů a zážitků z natáčení Pianisty, se ke King Kongovi Petera Jacksona vyjadřuje skutečně velice pohodově a s humorem. Atmosféru natáčení například popisoval „Běžím na zeleném pozadí a kde je ta opice? Kde je ta opice?“ O svém soukromí se příliš nevyjadřuje, dlouhou dobu byla jeho partnerkou klubová DJ a modelka Sky Nellor, s níž ho spojovala vášeň pro hip-hop. Sky Nellor byla prý snad dokonce hrdá na Adrienův polibek s Halle Berry. Dnes se Brody pouze ohrazuje proti řečem o údajném románku s Keirou Knightley. Trvá na tom, že spolu natočili Svěrací kazajku, ale jeho současnou přítelkyní je Michelle Dupont.

Při pohledu na Brodyho filmografii se může zdát, že se specializuje na role mladíků s dobrými úmysly, ale ve velkých nepříjemnostech. Tak na tom byl mladý delikvent v King of the Hill, punkový muzikant v Krvavém létě v New Yorku nebo židovský student v komediálním dramatu z prostředí rasově nesnášenslivé Ameriky padesátých let (Liberty Heights). Přesto z nich dokáže snadno vybočit. Důkazem jest hrabě Nicolas De La Motte z Aféry s náhrdelníkem. Americké drama s Hilary Swank v hlavní roli sice nedokázalo působivě vystihnout atmosféru francouzského dvora, ale Adrien Brody dokázal, že obstojí i v kostýmní roli z období Velké francouzské revoluce.

Mladý Adrien Brody se mohl zdát z počátku hollywoodským producentům až příliš typově výrazný. V roce 1998 se objevil na obálce magazínu Vanity Fair, jako jeden z horkých typů na mladé, fotogenické muže, loni jej Esquire Magazine označil za nejlépe oblékaného muže Ameriky a všem pochybovačům nezbývá než uznat, že dvaatřicetiletý Brody začíná zrát do stále příjemnější podoby. Před dvěma lety nafotil plakáty pro zimní oděvní kolekci Zegna a před časem pomrkával z obálky italského vydání Vogue. Drahé italské obleky s rozhalenými košilemi už k němu tak nějak patří. Asi jako ty role mladíků v nepříjemných situacích.

ČSFD.cz