Pierre Fresnay

Francouzský herec a režisér Pierre Fresnay, vlastním jménem Pierre Jules Louis Laudenbach, byl synem učitele Jeana Laudenbacha. Díky matce Claire Desirée Dietz byl v příbuzenském vztahu s Claudem Garrym, slavným hercem Comédie Française. Pierre díky němu již ve čtrnácti letech vystoupil na divadelní jeviště (Théâtre Réjane) a jeho nástup k profesionálnímu herectví měl rychlý průběh. Začal studovat na Conservatoire national de musique et declamation v Paříži, mezitím ale prošel také službou v armádě a zúčastnil se bojů první světové války. Do této doby zároveň spadá jeho první filmová role v krátkém němém filmu FRANCE D'ABORD (1915), v průběhu následujících čtyř dekád pak natočil okolo šedesáti filmů. Jeho domovskou scénou bylo do roku 1926 nejslavnější francouzské divadlo, Comédie Française, kde vytvořil desítky rolí převážně v klasickém francouzském repertoáru.

K práci na divadle i ve filmu se Fresnay vrátil po válce a ve dvacátých let začala strmě stoupat jeho popularita i počet odehraných rolí. Po odchodu z Comédie Française účinkoval na několika dalších scénách (Théatre Michel), koncem 30. let zakotvil v Théâtre Michodière, které mu poskytlo útočiště až do závěru jeho herecké kariéry. K významným úspěchům patřila titulní úloha v divadelní hře Marius od Marcela Pagnola, která se na přelomu dvacátých a třicátých let dočkala pěti stovek repríz. Na úspěch tohoto představení navázal stejnojmenný film MARIUS (1931), pochopitelně opět s Fresnayem v hlavní roli. Následně hrál v dalších hrách Marcela Pagnola, úspěšně se rozvíjela i jeho filmová kariéra. Hrál i v zahraničí, například v britském filmu MUŽ, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO (1934) později slavného režiséra Alfreda Hitchcocka. Vedle hlavních rolí v dnes již zapomenutých filmech je na místě připomenout slavný snímek VELKÁ ILUZE (Le grande illusion, 1937) režiséra Jeana Renoira, kde hrál po boku Jeana Gabina. V několika filmech té doby hrál také se svou životní partnerkou Yvonne Printemps, například v historickém titulu ADRIENNE LECOUVREUR (1938) slavného režiséra Marcela L'Herbiera nebo v muzikálu TŘI VALČÍKY (Les trois valses, 1938). V dobrodružně laděném snímku ALERTÉ EN MÉDITERRANÉE (1938) se po jeho boku objevil rakouský herec Rolf Wanka, dobře známý z řady českých filmů.

Za druhé světové války patřil Pierre Fresnay k nejvýraznějším tvářím společnosti Continental Film, která působila pod dohledem německých okupačních orgánů, a tato práce mu byla později vyčtena jako kolaborace. Z filmů této doby je na místě uvést kriminálku VRAH BYDLÍ V Č. 21 (L'assassin habite au 21, 1941), což byla úspěšná prvotina režiséra H. G. Clouzota (Fresnay zde hrál hlavní roli policejního vyšetřovatele). S Clouzotem pak znovu pracoval na filmu HAVRAN (Le corbeau, 1943), točil ale i s jinými režiséry, vesměs opět v titulních rolích. Po skončení války byl Fresnay šest týdnů vězněn pro kolaboraci, kvůli nedostatku důkazů byl ale propuštěn. Přes svá prohlášení, že v době války pomáhal udržovat chod francouzského filmu, jeho kredit u veřejnosti byl značně poškozen.

Netrvalo dlouho a Fresnay se vrátil k filmování a napravil si reputaci účastí v umělecky kvalitních filmech poválečné éry. Za hlavní roli ve filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947) získal Volpiho pohár za nejlepší herecký výkon na festivalu v Benátkách. K jeho dalším úspěchům patřil film BŮH POTŘEBUJE LIDI (Dieu a besoin des hommes, 1950), za který byl oceněn italským syndikátem filmových kritiků. Další ocenění, tentokrát na festivalu v Karlových Varech, mu vynesla hlavní role v životopisném filmu PAN FABRE (1951). V padesátých letech začal Fresnay práci pro film omezovat, v několika filmech zazněl pouze jeho hlas vypravěče. Posledním vystoupením Pierra Fresnaye ve filmu byla postava Baptiste Talona v komedii Gillese Grangiera STARÁ GARDA (Les vieux de la vieille, 1960).

Přes svůj odchod ze světa filmu zůstával Fresnay aktivní v divadle a až do počátku sedmdesátých let patřil k předním obnostem divadla Théâtre Michodière, kde se příležitostně uplatnil i jako režisér; také práce na jevišti mu vynesla několik ocenění. Počátkem sedmdesátých let se objevil ještě v několika televizních filmech.

Pierre Fresnay byl dvakrát ženatý a nakonec žil několik desítek let v nemanželském svazku s již zmíněnou hereckou kolegyní Yvonne Printemps. Poprvé se oženil ve dvaceti letech se spolužačkou z konzervatoře, Rachel Berendt, toto manželství se však rozpadlo již roku 1920. Ve dvacátých letech byla několik let jeho manželkou o něco starší belgická herečka Berthe Bovy (1887-1977), i s ní se ale rozvedl. Nakonec svůj život na několik desetiletí spojil se zpěvačkou a herečkou Yvonne Printemps (1897-1977), která s ním hrála v osmi filmech. Pierre Fresnay zemřel následkem choroby dýchacích cest 9. ledna 1975 ve věku 77 let. Svou hereckou dráhu autobiograficky zpracoval ve vlastní knize Je sui comédien (1954).

Pavel "argenson" Vlach