Bruce Ricker

Cesta, která přivedla Bruce Rickera k natočení několika uznávaných filmů o vlivu jazzu na americkou kultutu, byla dlouhá a klikatá. V šedesátých letech Ricker studoval amerikanistiku, pak byl přijat ke studiu práv a teprve v roce 1980 opustil soudní síň a našel si své pevné místo za filmovou kamerou. Jeho celovečerním debutem se stal dokument THE LAST OF BLUE DEVILS: THE KANSAS CITY JAZZ STORY, nostalgické ohlédnutí za kansaskou jazzovou scénou v době prohibice. Film byl poctou průkopníkům jazzu od Counta Basieho až po Big Joe Tunera, kteří se významným způsobem podíleli na utváření této nové americké hudební formy.

Uplynulo celých osm let, než se Rickerovi podařilo shromáždit dostatek peněz na natočení dalšího dokumentu, který nazval THELONIOUS MONK: STRAIGHT, NO CHASER. Ricker byl producentem filmu a režii svěřil další jazzové nadšenkyni Charlottě Zwerinové. Spoluproducentem filmu se stal Clint Eastwood, kterého pojí jak s Rickerem, tak jazzem dlouholeté přátelství. Film vypráví příběh hudebníka, který se stal jedním z nejvlivnějších jazzových pianistů všech dob. Tvůrci filmu využili Monkovy záběry z evropských koncertů z let 1967 a 1968 a rozhovory s jeho přáteli a současníky.

V roce 1995 se Ricker jako hudební konzultant podílel na natáčení romantického Eastwoodova dramatu MADISONSKÉ MOSTY (BRIDGES OF THE MADISON COUNTY) a o rok později vzdal poctu zasloužilému filmaři televizním pořadem EASTWOOD AFTER HOURS: LIVE AT CARNEGIE HALL, ve kterém jsou Eastwoodova slova o úloze hudby ve filmu prokládána skladbami v provedení velkých jazzových hudebníků, mimo jiné Theloniouse Monka Jr. Dalším Rickerovým počinem bylo vytvoření portrétu jazzového kytaristy Jima Halla v dokumentu nazvaném A LIFE IN PROGRESS, po němž začal pracovat na svém nejznámějším filmu: CLINT EASTWOOD: OUT OF THE SHADOWS (2000).

Radek "ClintEastwood" Prokeš