Dana Medřická

Po zhlédnutí dětského představení Radúze a Mahuleny věděla malá Dana, že chce hrát divadlo. Jak už to bývá, otec Jaroslav byl proti, zatímco matka Marie sen své dcery tajně podporovala. Už jako gymnazistka hrála Dana v bubenečské sokolovně, později v holešovické Uranii a v malostranské Umělecké besedě a docházela na soukromé hodiny herectví k herecké legendě Národního divadla Anně Suchánkové. Po úspěšných zkouškách na konzervatoř v roce 1939 dále hrála i přes přísný zákaz konzervatoře v uměleckém souboru Fráni Francla pod pseudonymem Dáňa Čechová.

Po necelém roce studia dostala nabídku ze Zemského divadla v Brně, kterou přijala a už 6. května 1940 poprvé vystupovala. Po násilném uzavření divadla nacisty v roce 1941 odešla Dana do Plzně, kde dva roky úspěšně umělecky dozrávala, aby se v roce 1943 vrátila do Prahy do divadla Uranie. Po znovuotevření všech divadel v roce 1945 přešla Dana s celým souborem divadla Uranie do Městských divadel pražských, která se v roce 1950 rozdělila na Městská divadla pražská a Divadlo československé armády, kam přešla mimojiné i Dana. Ale v divadle, které dělalo repertoárem opravdu čest svému jménu, vydržela jen krátce a roku 1951 definitivně zakotvila zpět v Městských divadlech pražských.

Definitivní nabídka nejvyšší mety na sebe nechala čekat 8 let. 1. ledna 1960 se Medřická stala právoplatnou členkou činohry Národního divadla, kde setrvala až do své smrti. Nejen na této scéně, ale i na scéně Městských divadel pražských vytvořila bezpočet krásných a kritikou velice ceněných rolí (Amélie - Neapol, město milionů, Líza - Obchodník s deštěm, Blanche - Tramvaj do stanice Touha, La Poncia - Dům doni Bernardy, Matka Kuráž a její děti).

Když vedení Národního divadla nabízelo Daně Medřické roli Eržiky Orbánové v Kočičí hře maďarského dramatika Istvána Örkenyho mělo v úmyslu navézt nepohodlnou herečku do podprůměrné hry. Netušili však, co Medřická s kolegyní Vlastou Fabianovou s touto hrou udělají. Vznikla tak nejúspěšnější inscenace v historii Národního divadla hrajíci se 9 let a čítající 403 repríz. Bylo by jich určitě víc, kdyby Dana v roce 1983 nezemřela.

Film začal Daně nabízet role ihned po příchodu do Prahy v roce 1944. Tou první byla tragická role kantýnské Anky v dramatu SKALNÍ PLEMENO. Po válce přišla role titulní v detektivce TŘINÁCTÝ REVÍR, role Fróny, napravené milenky kriminálníka Kočky. Následovaly bezvýznamné role v bezvýznamných, často politicky angažovaných filmech, až se Dana dočkala role, kterou tak milovala na divadle. Režisér Václav Krška ji obsadil do role Slávky Hlubinové v melodramatu MĚSÍC NAD ŘEKOU. Další velkou příležitostí byla pro Medřickou role stárnoucí účetní revizorky Hany Kalvodové, která se na služební cestě zamiluje do staršího účetního, začne se proměňovat v rozkvetlou květinu, aby nakonec objevila ve svém příteli pachatele zpronevěry. Jedná se o drama OŠKLIVÁ SLEČNA, které bylo pro Danu vlastně poslední velikou příležitostí ve filmu.

Následovaly už jen role vedlejší, které se i přesto staly nezapomenutelnými. Docentka Beránková v komedii KDO CHCE ZABÍT JESII?, svérázná babička v LÉTU S KOVBOJEM, starostlivá maminka v dramatu DEN PRO MOU LÁSKU, nebo tetička Heda v komedii PŮL DOMU BEZ ŽENICHA. Poslední rolí v českém filmu byla starostlivá maminka v komedii FANDY, Ó FANDY.

Stejně jako spoustě jiných herců, i Daně Medřické vynahradila absenci filmových rolí televize. Ze spousty rolí jmenujme alespoň ty nejdůležitější. Protivná a vychytralá ženuška Jana Pivce Petronila Konopková v PŘÍBĚHU DUŠIČKOVÉM, královna Nyola v RADÚZOVI A MAHULENĚ, macecha v POPELCE, křehká Marie Dočkalová v ROMEOVI A JULII NA KONCI LISTOPADU, hrdá a pyšná kostelnička v JENUFĚ, lechce ztřeštěná maminka Hanáková v TAKOVÉ NORMÁLNÍ RODINCE, Ulčová ve veleúspěšném seriálu BYL JEDNOU JEDEN DŮM, svérázná doktorka Fastová v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA nebo dobrosrdečná učitelka Zmatlíková v seriálu MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ. Tuto roli Medřická již nestačila dokončit. Avšak scény, které stačila natočit se rozhodl režisér Ráža v seriálu nechat a seriál nepřetáčet.

V roce 1958 získala Dana Medřická titul laureátky státní ceny za divadelní výkony na scéně Městských divadel pražských a v roce 1966 titul zasloužilá umělkyně. Přestože měla získat i titul národní umělkyně, tento titul, stejně jako legendární roli Čapkovy Matky získala její mnohem angažovanější kolegyně. Dana Medřická byla dvakrát vdaná. Poprvé za svého hereckého kolegu Václava Vydru (1902 - 1979), s nímž měla stejnojmeného syna, též herce, podruhé za španělského obchodníka Artemia Preciosa Ugarte.

Petr "Bart" Bartoš