James Stewart

Podle mnohých nejuniversálnější herec americké kinematografie, který však nikdy neabsolvoval jedinou hereckou hodinu, James M. Stewart se narodil 20. května 1908 v domě svých rodičů na Philadelphia Street v pennsylvánské Indianě jako jediný syn Alexandera a Elizabeth Stewartových. Malému Jamesi se později dostalo ještě dvou sestřiček - Virginie a Mary.

Jeho otec vlastnil a provozoval železářství, umístěné na výhodném místě na Philadelphia Street v budově z roku 1853, která se stala pro Jamese celoživotním útočištěm. Dalším kouzelným místem jeho dětství mu byl dům na vrcholu Vinegar Hillu, shlížející na celé město, jejž koupil dědeček, když bylo Jamesi pět let, a který se stal rájem jeho dětských her. Dalším důležitým faktorem, který formoval Jamesovu osobnost, byla bezesporu hudba - ať ta, jíž slýchával od své matky, výborné klavíristky, ta, co se rozléhala presbyteriánskými shromážděními, kde byl jedním ze zpěváků i Jamesův otec, nebo ta, jíž sám jako malý chlapec neuměle vyluzoval na svoji první foukací harmoniku.

Jimmy vyrůstal v příjemném prostředí a s radostí se po vzoru svého otce (40 let dobrovolného hasiče) zapojoval do "veřejného života", což bylo v jeho případě zejména skautské hnutí (dosáhl nejvyšší možné hodnosti -"eagle scouta"). Skauti ho poznamenali na celý život a ještě v roce 1958 prohlásil, že by své zkušenosti z činnosti ve skautské organizaci nevyměnil ani za nic. Ostatně, snad by se nenašlo občansky uvědomělejšího mladíka nad Jimmyho, který jako student propagoval Červený kříž nebo stavbu pomníku k uctění amerických obětí první světové války. Jednou se stalo, že 20 mil od Indiany projížděl vlak s presidentem Hardingem: to si mladý občan Jimmy nemohl nechat ujít. Jediným problémem bylo, že onen vlak projížděl o půl čtvrté ráno. Jimmymu se nakonec podařilo přemluvit svého otce, aby ho k této slavnostní příležitosti zavezl. Aby z toho něco měli, položili na koleje dvě mince a nechali je přejet presidentským vlakem. Jimmy svoji minci později ztratil, ale v pozůstalosti svého otce nalezl tu jeho.

Prvního kontaktu s "herectvím" se Jimmymu dostalo školní hrou The Frog Prince. Byla to pro něj velká zábava; často na svoji žabí roličku vzpomínal. Také na střední škole nevyšel ze styku s divadlem, když si zahrál ve hře The Wolves. K filmu ho mohla nasměrovat i práce s klikovým filmovým projektorem v indianském Strand Theater a asistování kouzelnickým výstupům Billa Neffa.

V roce 1932 James Stewart dostudoval - architekturu na Princeton University a s vyznamenáním! Jako vysokoškolák bavil sebe i ostatní svým akordeónem, jenž ho vlastně přivedl k profesionálnímu filmu. Nešlo to však ráz na ráz; nejprve musel Jamesův spolužák Joshua Logan nabídnout Jimmymu práci akordeonisty ve stále show v massachusettském Falmouthu. Jimmy se vykašlal na architekturu a herecky debutoval ve hře Good-bye Again. S celou show se poté přesunul na Brodway a zahrál si v Carrie Nation. Jeho spolubydlícím v newyorském bytě byl jistý mladík jménem Henry Fonda, který se stal Jimmyho doživotním blízkým přítelem. James se ještě nakrátko navrátil do otcova železářství, ale již bylo jisté, že tahle práce pro něj není, a tak se po mnoha brodwayských představeních vydal do Hollywoodu.

Debutoval roličkou ve filmu MGM "ART TROUBLE" (1934) a hned rok nato si zahrál reportéra Shortyho v THE MURDER MAN. Od MGM přijal vedlejší role ve filmech WIFE VS. SECRETARY, DĚVČE Z MALÉHO MĚSTA, "GORGEOUS HUSSY, THE", ROSE-MARIE a AFTER THE THIN MAN (dost netypicky v roli šíleného zabijáka; všechno 1936). Vzpomněla si naň i jeho stará divadelní kamarádka Margaret Sullavan, která si ho vyžádala jako protějška pro soap operu NEXT TIME WE LOVE (1936) studia Universal.

Pěvně se uchytiv v herecké branži, Jimmy se rozhodl splnit si svůj velký sen - naučit se létat. Během roku 1935 pilně brával lekce létání na losangeleském letišti a ještě týž rok získal soukromou pilotní licenci a koupil si své první letadlo, Stinson 105. V letech 1938-39 si doplnil i komerční pilotní oprávnění.

MGM konečně nabídli hlavní role - i když pouze v zábavných béčkách SPEED a BORN TO DANCE (jako romantický milovník Eleanor Powell, jódlující "Easy to Love" Cola Portera; oboje 1936). Jakmile se jednou dostal na oči publiku i kritice, už se odsud nehodlal vytratit; to se mu dařilo a jeho kariéra kráčela vpřed skutečně mílovými kroky. Měl k tomu také řadu dobrých hereckých příležitostí - remake němé klasiky SEVENTH HEAVEN 20th Century Fox, "LAST GANGSTER, THE", NÁMOŘNÍ KADETI (všechno 1937), OF HUMAN HEARTS, VIVACIOUS LADY (vypůjčen RKO jako protějšek Ginger Rogers), "SHOPWORN ANGEL, THE" (opět s Margaret Sullavan) a nejlepší film roku VŽDYŤ JSME JEN JEDNOU NA SVĚTĚ (všechno 1938), kde byl sice až na třetím místě za Jeanem Arthurem a Lionelem Barrymorem, ale zase tu započal plodnou spolupráci s Frankem Caprou, pro nějž se staly Stewartovy ostýchavé, koktavé, ale upřímné charaktery ztělesněním obyčejného Američana.

Capra Stewarta použil hned roku 1939 pro roli idealistického mladého senátora ve filmu PAN SMITH PŘICHÁZÍ, jenž kromě obrovského zisku přinesl i první Stewartovu nominaci na Oscara. Stejný rok ztvárnil Stewart další ze svých charakteristických postav - zdánlivě zbraní se bojícího šerifa - ve filmu, obsahujícím jednu z nejlepších barových bitek všech dob, DESTRY RIDES AGAIN, kde mu byla protějšem tentokrát Marlene Dietrich. Následovala prvotřídní soap-opera MADE FOR EACH OTHER s Carole Lombard, mysteriózní bláznivá komedie IT'S A WONDERFUL WORLD s Claudette Colbert (oboje 1939) a další dvě spolupráce s Margaret Sullavan: kouzelná romance Ernsta Lubitsche "SHOP AROUND THE CORNER, THE" a drama z nacistického Německa "MORTAL STORM, THE" Franka Borzaga (oboje 1940). Pak už přišel do Katherine Hepburn se zamilovavší reportér Mike Connor z filmu PŘÍBĚH Z FILADELFIE (1940), který Jamesi Stewartovi vynesl jeho "jediného" Oscara. Tu sošku, kterou vděčný synek Stewart poslal svému otci a která byla v jeho železářství vystavena po příštích 25 let.

Stewartovy filmy z roku 1941 - COME LIVE WITH ME, POT O' GOLD a ZIEGFELD GIRL - byly kupodivu výrazným krokem zpátky a příliš nezaujaly, avšak tehdy vzorný občan Stewart řešil úplně jiný problém - a tím byla válka. Pocházel z rodiny, jejíž členové byli vždy hotovi obléci uniformu své vlasti (oba dědečci veteráni občanské války; otec dokonce načas zběhl z university, aby si mohl zabojovat ve španělsko-americké válce, a nenechal si pochopitelně ujít ani službu v první válce světové; až Jamesův adoptivní syn Ronald pak položil za vlast svůj život - a to za války ve Vietnamu) a Jimmy s radostí kráčel nejen v otcových stopách. 22. března 1941 (víc než osm měsíců před vstupem USA do války!) se nechal zapsat k letectvu. Měl s tím problémy, protože mu chybělo pět liber do požadované váhy (148 liber), ale nakonec se mu kontrolního úředníka o své způsobilosti přesvědčit podařilo. Doufal, že díky stovkám nalétaných hodin a pilotnímu umu, bude ihned poslán na pomoc Británii, ale jeho nadřízení se spíše zajímali o reklamu, jíž v něm viděli a násilím ho drželi daleko od jakéhokoli nebezpečí.

Stewart se však nevzdával a na vlastní náklady létal na vojenských strojích a cvičil, jak jen mohl. Prodělal všechny možné odbornostní výcviky a školení, ale úplně připraven byl až v lednu 1942, kdy se těšil, jak vrátí Japoncům jejich útok na Pearl Harbor. Čeho se však nedočkal? Byl poslán do novomexického Kirkland Field, aby tu školil osádky bombardérů. A pak ho přehazovali z místa na místo (Hobbs Field - B 17, Gowen Field - operační důstojník, Sioux City - velitel 703. bombardovací letky). Teď ho však už nešlo udržet a Jimmy byl se svojí letkou konečně odeslán do Evropy. Účastnil se 20 bojových letů a domů se vrátil ve zdraví, ověšen medailemi a řády. Přímo pod jeho vedením sloužil např. seržant Walter Matthau. Na armádu rozhodně nezanevřel ani po své válečné zkušenosti a penzionován byl až roku 1968 v hodnosti brigádního generála, čímž se stal hercem s nejvyšší vojenskou hodností v historii. (Samozřejmě kromě Ronalda Reagana - vrchního velitele ozbrojených sil za časů svého presidentování.) Jako jindy i během jeho přímého nasazení v nebezpečné akci nejvíce spoléhal na svoji rodinu (celou válku při sobě měl pečlivě opatrovaný otcův dopis) a bibli - především rodinný 91. žalm.

Do Hollywoodu se vrátil roku 1946 další spoluprácí s Frankem Caprou, filmem ŽIVOT JE KRÁSNÝ, jako George Bailey, maloměstský snílek, jenž dopadne na úplné dno. Návrat to byl doslova a do písmene veleúspěšný a Jimmyho neminula ani další oscarová nominace. Již ne nešikovný a koktavý mladík si vypracoval naprosto charakteristický styl; nedá se říci, že by snad jeho předválečné herectví nebylo originální, ale pro kritiku i diváky je i dnes jméno Jamese Stewarta spojeno především s rolemi, které vznikaly po jeho návratu z války. To jsou např. reportér z CALL NORTHSIDE 777 (1948), fotbalista z STRATTON STORY, THE (1949) a někdejší jízdní důstojník z filmu ZLOMENÝ ŠÍP (1950). V roce 1948 načal též dlouhodobou a oboustranně výhodnou spolupráci s Alfredem Hitchcockem, když si zahrál hlavní roli učitele odkrývajícího ďábelský čin dvou o své nadřazenosti přesvědčených mladíků v experimentálním a spíše neúspěšném thrilleru PROVAZ (1948). Pokud se dá říci o střih zavrhujícím snímku PROVAZ, že byl neúspěšný, rozhodně neplatí, že by byl nepovedený, a Stewart si na Hitchcocka v nejmenším nemohl stěžovat.

Stewartův Elwood P. Dowd, z filmu HARVEY (1950) byl pro Jamese zajímavou odbočkou. Za tuto svoji někdejší brodwayskou roli si vysloužil další oscarovou nominaci. V ostrém protikladu k tomuto stojí řada westernů padesátých let, které Jamese předvedly i v mnohem "hrubším" světle. Začala už roku 1950 filmy WINCHESTER '73 a ZLOMENÝ ŠÍP a pokračovala celé desetiletí. Stewart v této oblasti spolupracoval zejména s Anthony Mannem, jenž s ním natočil westerny U ŘEKY (1952), THUNDER BAY, ODHALENÁ STOPA (oboje 1953), VZDÁLENÁ ZEMĚ (1954) a MUŽ Z LARAMIE (1955). Zdálo by se, že se Stewart stal klasickým westernovým hrdinou (A něco pravdy na tom je.), ale největších úspěchů dosahoval jinde. Složitějšího charakteru nebezpečného doktora-klauna se mu dostalo především v DeMillově velkofilmu, oceněném soškou za nejlepší film roku, GREATEST SHOW ON EARTH, THE (1952) a pak ve třech z nejpovedenějších Hitchcockových filmů padesátých let. OKNO DO DVORA (1954) - na kolečkové křeslo upoutaný voyeur, který viděl něco, co neměl. MUŽ, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO (1956) - po svém dítěti pátrající manžel Doris Day v remake Hitchockova thrilleru z roku 1934. A především dodnes omračující klasika VERTIGO / ZÁVRAŤ (1958) a Jimmyho bázlivý detektiv. Tím ale Stewartovy nesmrtelné postavy padesátých let nekončí. Ještě je tady slavný swingový kapelník Glenn Miller z životopisného snímku PŘÍBĚH GLENNA MILLERA (1953) a hlavně vesnický obhájce, který si vezme do hlavy, že vyseká z pěkné šlamastiky zdánlivě jasně vinného vojáka, jenž zastřelil muže, který měl předtím znásilnit jeho manželku, v jednom z nejlepších soudních dramat všech dob ANATOMII VRAŽDY (1959) - za tuto roli nominace na Oscara Stewarta opravdu minout nemohla.

Ze spíše průměrných filmů šedesátých let vyčnívají dva Fordovy westerny - Stewartův poněkud cynický strážce zákona Guthrie McCabe z filmu DVA JELI SPOLU (1961) a advokátský zelenáč z filmu MUŽ, KTERÝ ZASTŘELIL LIBERTY VALANCE (1962) s Johnem Waynem. Stewart ještě dostával slušné role, ale už to nebylo ono; účinkoval např. ve snímcích MR. HOBBS TAKES A VACATION (1962), TATE HER, SHE'S MINE (1963), PODZIM ČEJENŮ (1964, jako Wyatt Earp), SHENANDOAH (1965), ZÁCHRANA VZÁCNÉHO PLEMENE (1966), FIRECREEK (1968), BANDOLERO! (1968). Avšak i v šedesátých letech vznikl jeden film, který dal Stewartovi mnoho prostoru a nechal ho vyniknout v opravdu zajímavé roli. Jednalo se o skvělé chlapácké drama Roberta Aldricha LET FÉNIXE (1965) o skupince mužů bojujících po havárii letadla v nemilosrdné poušti o holý život.

Sedmdesátá léta přinesla opět spíše nevýrazné postavy, ať jde o filmy CHEYENNE SOCIAL CLUB, THE (1970), FOOLS' PARADE (1971), LETIŠTĚ '77 (1977), HLUBOKÝ SPÁNEL nebo MAGIC OF LASSIE, THE (oboje 1978). Stewartovou smutnou, avšak vydařenou, labutí písni se stala nejspíše postava doktora E.W. Hostetlera z filmu STŘELEC (1976), jenž sděluje stárnoucímu pistolníku Johnu Waynovi, že je nevyléčitelně nemocen. Stejně smutnou pravdu o nevyléčitelné nemoci Stewartovy herecké kariéry Stewartovi nikdo sdělovat nemusel, byl si jí dobře vědom sám.

Vedle filmu se James Stewart věnoval i práci v rozhlase; jeho působení zde začalo hostováním v pořadu Yellow Jack v roce 1934 a skončilo 22. listopadu 1990 speciálním programem It's a Thankful Life Thanksgiving. Zvlášť bohatá byla jeho předválečná kariéra, kdy pracoval pro Lux Radio Theatre (od června 1937), Good News MGM a další dramatické rozhlasové pořady, které se zabývaly především převáděním filmových děl do poslechové podoby. Za války působil v mnoha programech podporujících americké válečné úsilí. V prosinci 1941 byl uvaděčem pořadu We Hold These Truths k příležitosti 150. narozenin Listiny základních práv a svobod; účastnil se ho i Franklin D. Roosevelt a se svými více než 60 milióny posluchačů přepsal všechny dosavadní rekordy. Ve své úspěšné rozhlasové kariéře pokračoval Stewart i po válce, jak dramatickými díly v Lux Radio Theatre, tak nejrůznějšími uvaděčskými službami při charitativních, církevních a vlasteneckých příležitostech. Jeho nejslavnější radiovou rolí ale bezesporu zůstane Britt Ponset, slavný neohrožený kovboj z pořadu The Six Shooter (pilotní díl 13. dubna 1952; samotný seriál 20. září 1953 - 24. června 1954). S tímto dramatickým seriálem se mohou američtí posluchači na několika rádiích setkat i dnes.

V práci pro televizi byl Jimmy mnohem méně úspěšný a vlastně se jí velice dlouho vyhýbal. Jediným jeho pamětihodným počinem během vrcholné kariéry byla role v epizodě antologie "Alcoa Premiere" FLASHING SPIKES (1962) Johna Forda. Ani když si ve své herecké penzi hledal nějaké stále televizní místo, příliš se mu nevedlo. Jeho pořady "THE JIMMY STEWART SHOW" (1971-72) a "HAWKINS" (1973-74) neměly dlouhého trvání. V roce 1983 si spolu s Bette Davis zahrál v průměrném televizním filmu RIGHT OF WAY - a to je vlastně všechno. Na druhou stranu se podílel na mnoha, většinou televizních, dokumentech mapujících slavná léta Hollywoodu, režiséry a herecké kolegy, s nimiž příšel do styku, i život jeho samého. Několikrát nepohrdnul ani prací vyprávěče, a tak ještě v roce 1991 si mohli diváci užít jím namluveného šerifa Wylie Burpa v animovaném filmu AMERICKÝ OCÁSEK II.

Jimmy Stewart zesnul 2. července 1997 ve věku 89 let. Ztělesnil desítky amerických hrdinů a vyplnil si několik velkých snů. Byl milován celým svým národem, který na svého Jimmyho nikdy nezapomene. Na svět přivedl dvě dcery (dvojčata), za své přijal i syny z prvního manželství své partnerky. Jeho manželství vydrželo takřka 45 let; Jamesi by nikdy ani na mysl nepřišlo, že by se v jeho životě kromě milované Glorie mohla objevit ještě nějaká jiná žena. Přes svůj laskavý vztah ke svým fanouškům si soukromí a klidu rodiny cenil nade vše a drzé dotěry ze své zahrady neváhal odhánět ani vodními rozstřikovači.

Pohrobek