John M. Stahl

Základní veličina žánru ženského melodramatu, která dvě dekády po svém nejsilnějším období inspirovala dnes slavnějšího „melodramatika“ Douglase Sirka k natočení tří remaků jeho filmů, uvízla v paměti cinefilů-začátečníků pouze díky svému pozdnímu technicolorovému opusu LEAVE HER TO HEAVEN (1945), vyprávějícímu o ženě, která svůj milostný život podřizuje velmi nezdravé závislosti na mrtvém otci.

Kariéra Johna M. Stahla začala hluboko v němém filmu, kdy se jako komparzový herec dostal šťastnou náhodou k první režijní příležitosti. Psal se sice teprve rok 1914, bohužel z mnoha dalších filmů natočených po studia Vitagraph, Louise B. Mayera a následně MGM se do dneška dochovalo jenom pár. To se už naštěstí netýká jeho zvukového období, a zejména titulů BACK STREET, IMITATION OF LIFE (nominace filmu na Oscara), MAGNIFICENT OBSESSION a WHEN TOMORROW COMES, všech natočených v průběhu 30. let pro studio Universal. Režisér, kterému se podařilo ustát nechvalně slavný karambol s Clarkem Gablem PARNELL a ve 40. letech natočit několik úspěšných titulů pro 20th Century Fox, odešel v roce 1949 do režisérského důchodu a o rok později umírá.

Navzdory jeho vlivu na žánr melodramatu se Stahl dočkal kritického uznání až po smrti, jelikož američtí kritikové té doby měli pro těžko pravděpodobné náměty jeho filmů malé pochopení. Tématickým pojivem Stahlových filmů se staly silné, samostatné hrdinky a společenské překážky často mařící romance jeho postav. Ve srovnání se Sirkem či současníkem Frankem Borzagem byl jako umělec relativně zdrženlivého naturelu: Zatímco na rozdíl od romantika Borzageho si Stahl od emocí svých postav udržoval jistý odstup, Sirk svou ironií a barokní okázalostí směřoval k daleko „odtažitějšímu“ pojetí žánru, přestože oba spojoval smysl pro kontrast a smělý efekt (viz hrdinka LEAVE HER TO HEAVEN rozhazující na koni popel mrtvého otce).

Kapacita přes režiséry klasického Hollywoodu Andrew Sarris ke Stahlovým filmům dodává: „Je to kinematografie nestoudná až na pomezí šílenství, přesto vždycky cennější než relativní příčetnost těch soudných.“

betelgeuse