Nový dokument Jana Šikla Rekonstrukce okupace

Srpen 1968 znamená pro několik generací českého národa veliké a stále živé téma. Je křivdou, se kterou jsme se doposud nevyrovnali. Dodnes silně rezonuje, s každým konkrétním člověkem však rezonuje rozdílný příběh. „To byl moment, kdy jsem si uvědomil, že je opravdu konec!“ „Jedenadvacátého srpna kolem desáté mě maminka vzala za ruku a nepustila po celý následující týden,“ říkají v dokumentu někteří z pamětníků, kteří se poznali na dobových záběrech z 21. srpna 1968 a z následujících dnů. Režisér dokumentu Jan Šikl říká: "To, co si zřetelně pamatuju ze srpna 68, byla emoce. Emoce, která skutečně prostupovala naprosto každým a táhla se poměrně dlouho..."

Celovečerní dokumentární film nese podtitul Minulost stále trvá. Režisér filmu Jan Šikl sbírá mnoho let soukromé rodinné filmové archivy. Před časem nalezl 3,5 hodiny profesionálně natočeného materiálu, na kterém je zachycena invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Většina ze záběrů nebyla dosud publikována. Jejich unikátnost spočívá mimo jiné i v tom, že je na nich zachycena řada různých míst po Československu. Autor začíná hledat, kdo a kde je v archivu zachycen. Další filmové materiály pocházejí od amatérských filmařů, kteří je nabídli během vzniku filmu. Tento syrový a neučesaný materiál ještě více dotváří obrazově vyrovnaný celek. Vzpomínky na konkrétní události ožívají a pátrání se postupně mění v reflexi toho, jak se historický okamžik otiskl do nás samotných. Film pojednává o zkušenosti mezní situace a svébytné formě společenské paměti.

„Rok 1968 nevnímám pouze jako „srpen“. Ale jako to, co mu předcházelo - to velké celonárodní nadechnutí plné ideálů, ve kterém si všichni navzájem rozuměli. A rovněž to, co následovalo, tedy rychlé vystřízlivění a hluboká kocovina ze začínající normalizace. Některé filmové materiály ze srpna 1968, které natočili filmoví amatéři, mají na konci kotoučku připojené záběry z pohřbu Jana Palacha. V tom spojení scén je cosi symbolického. Velká soudržnost a společné odhodlání, po kterém následuje smutek a bezradnost. Jako by tyto scény tvořily oblouk roku 1968. Dvě polohy, které symbolizují osud naší společnosti,“ doplňuje režisér Jan Šikl.

Jan Šikl sbírá celý život amatérské a rodinné archivy, např. Televizní cyklus Soukromé století, oceněný cenou Česká radost na MFDF Jihlava, cenou Trilobit, cenou Elsa i Cenou Pavla Kouteckého. Česká televize spustila na začátku natáčení filmu kampaň, ve které oslovila lidi, zda sebe nebo své známé v archivech poznávají nebo zda ví, na jakých místech byly události natočeny. Vznikl interaktivní web Rekonstrukceokupace.cz, který navštívilo v době okolo 21. srpna 2018 přes 60 000 lidí. Film sleduje toto pátrání a příběhy některých z lidí, kteří se režisérovi přihlásili.

21. srpna 1968 překročila hranice Československa vojska 5 států tzv. Varšavské smlouvy. Maďarska, Polska, Bulharska, Německé demokratické republiky. Hlavní podíl na invazi však měla armáda Sovětského svazu. Celkem několik set tisíc vojáků a obrovské množství tanků, obrněných vozidel, letadel… Vpád vojsk měl za cíl ukončit v Československu proces, pro který se vžil název Pražské jaro. Lidé v Československu cítili potřebu se vyjadřovat k věcem veřejným. Chtěli změnit poměry společnosti, ve které žili. Toužili po reformách v politice, hospodářství i kultuře. Touha po změnách prostupovala celou společností. Lidé své naděje upnuli k novému reformnímu vedení Komunistické strany, v jejímž čele stál Alexander Dubček. Sovětské vedení se rozhodlo ukončit tyto demokratizační změny. Obávalo se, že Pražské jaro bude inspirací i pro okolní komunistické režimy. Přišel 21. srpen a s ním invaze cizích armád. Má na svědomí přes sto mrtvých, stovky raněných a obrovské materiální škody. Desítky tisíc lidí emigrovaly. Desítky tisíc jich byly vyhozeny ze zaměstnání. Společenské reformy byly ukončeny a nastalo období tzv. normalizace. Sovětská vojska zůstala v Československu až do roku 1990.

Premiéra: 21. srpna 2021 na MFF Karlovy Vary (sekce Zvláštní uvedení).