Kyslík

Pandemická zakázka s hodně předvídatelným scénářem. První “pointa” vás napadne v prvních minutách, při vteřinovém flashbacku z nemocnice, a druhá někdy o hodinu později. Jako celek je film skládačkou známých sci-fi a thrillerových motivů, ve které byste našli taky logické nepravděpodobnosti (vývoj dialogů s umělou inteligencí). Kdybyste je v ní tedy chtěli hledat, což nechcete, protože se na ní docela hezky kouká - Ajova režie je tradičně na úrovni, Mélanie se snaží a poslední čtvrtina je vizuálně sci-fařským pohlazením. (16.05.2021)

Většinou je velmi obtížné zpracovat film, který se většinu času odehrává v jedné místnosti a většinu času se může opřít pouze o jediného herce. Přesto ovšem takový film natočil Alexandre Aja. Režisér francouzského původu se zapsal do paměti především jako režisér předělávky Hory mají oči nebo nedávné Kořisti, nyní ovšem svůj nový film natočil v rodné Francii a hlavní role se poté zhostila Mélanie Laurent. Kyslík byl nicméně i přes minimalistické zpracování rozhodně obtížnou zkouškou. A i proto potěší, že Aja z téhle látky vytřískal maximum.   Kyslík je napínavá podívaná a především herecký koncert Mélanie Laurent. Laurent zde předvádí nejlepší výkon ve své kariéře, kdy dokáže skutečně předvést několik různých typu emocí, divák díky jejímu podání hlavní hrdinky naprosto cítí tu klaustrofobickou atmosféru a velmi snadno je díky výkonu Laurent divákovi stejně nepříjemně jako hlavní hrdince. Perfektní výkon, který snad pro Laurent bude v následujících letech klíčem k podobně fenomenálním výkonům.   Aja se nadále projevuje jako nedoceněný filmařský talent. K zmíněným Horám mají oči nebo Kořisti divák může mít různé výtky, přesto se ovšem nedá upřít, že Aja v rámci hororového žánru v mnoha ohledech dokáže většinu konkurence snadno strčit do kapsy. Kamery se navíc chopil Ajův dvorní kameraman Maxime Alexandre a Kořist je díky tomu další vizuálně povedená podívaná. Živelná kamera, perfektní práce s barvami a především v součtu skutečně vizuální pastva pro oči. Aja nadále umí pracovat s vizuálem, zároveň se mu nadále daří pracovat s atmosférou a i gradací jednotlivých momentů.   Především má ale Kyslík vydařený scénář, který je přitom dílem debutující scenáristky Christie LeBlanc. Ten scénář není dokonalý, dá se snadno rýpat do různých detailů a jistých klíčových prvků zápletky, důležité ovšem je, že se skutečně něco přes hodinu a půl pořád něco děje a to i přesto, že jsme pořád v jedné kryokomoře. Kyslíku se daří, aby byl zároveň napínavou podívanou, zároveň měl jistou myšlenku a občas se skutečně dokáže vydat nečekaným směrem. Film se sice možná vydává odhadnutelnou cestou, nikdy ovšem není vyloženě únavným, nadále se mu daří držet diváckou pozornost a především je skutečně chytrý. Intenzita v něm se dá po celou dobu krájet a i přes to, že snadno dá šťourat do logiky a s tou absencí hlušších míst to tak lehké není, těžko si v poslední době vybavit více intenzivní thriller.   Kyslík je povedený napínavý thriller, který nejen snad konečně pořádně nakopne kariéru Mélanie Laurent, ale dohodí více zajímavých projektů Alexandru Ajovi. Ten zatím natočil svůj nejspíš nejlepší film, který má sice lehké nedostatky, přesto jde ovšem o povedenou záležitost, která si svou pozornost rozhodně zaslouží....... (13.05.2021)

A zase budu za misogyna. Protože po prvních pár minutách už jsem vduchu nelibě prskal "sakra to snad napsala ženská!". Protože opět další scifárna, jejíž děj se orientuje především na iracionální (a místy dost mozkorvoucí) dialogy mezi člověkem (mírně hysterická ženská) a strojem (ohavně vlezlý mužský hlas), v níž se řeší všelijaké otázky a otazníky, nastolují různá morální dilemata a vysílají různá humanistická poselství, aniž by v ní ovšem šlo primárně o nějakou tu vědeckou fantastiku. Prostě užvaněná a moralizující "one woman show" konverzačka, zabalená do scifistického oblečku. Navíc dáma v hlavní roli často po francouzsku nepříjemně přehrává. Postupně jsem ovšem ocenil pár zajímavých překvapení (dějové zvraty by byl příliš silný výraz) a taky docela obdivuju, že tvůrci dokázali natočit stominutový film v interiéru dvou tří metrů krychlových. Výsledný dojem nakonec ca průměrný. (12.05.2021)

No, bohvieako ma to nebavilo. Ale iba 2* tomu nedám. Oxygen je presne ten druh filmu, u ktorého je pred pozretím najlepšie nevedieť nič. Takže sa vlastne ani k ednotlivým komponentom bez spoilerov nemôžem vyjadriť. Nebolo to zlé, avšak ani nijako zvlášť dobré. Ústredná hrdinka neviditeľná. Potešil vizuál, najmä ku koncu, ale ani k tomu nemôžem povedať nič bližšie, lebo aj to by boli spoilery. (28.05.2021)

Minimalistické komorní drama o jedné kryse, která hledá cestu z tunelu, obrazně řečeno. Za ryzí sci-fi to lze považovat jen s velikou nadsázkou. Tematicky a dějově bych to přirovnal ke Gravitaci, Moon, Pasažéři, nebo třeba 127 hodin. Další příklady by se jistě našly, ale základní myšlenkou je unudit diváka xmrti. Natočit něco takového je vždycky trochu balancování na tenkém ledě a ne vždy se to podaří. Tohle je příklad typické nemastné a neslané ucourané vykrádačky "point of interest" filmů, která se táhne jak poševní hlen přestárlé provozovatelky nejstaršího řemesla. Vše je dost předvídatelné, stejně jako konec, a tak divák pomalu upadá do letargie a po očku sleduje, kolik ještě musí protrpět do konce této tryzny. Nezachrání to ani hezký xicht hlavní představitelky, ani flashbacky z minulosti, jak se snažíme vypátrat příčinu celé té kyslíkové patálie. Už zítra si nevybavím detaily a za týden už si nebudu pamatovat děj, který byl složitý, jak puzzle pro děti do tří let. Jediné, co vím s jistotou je, že to nikomu doporučovat nebudu. 35% (26.10.2021)