Reklama

Reklama

Ochranca

(seriál)
  • Česko Ochránce (viac)
Česko, 2021, 10 h 40 min (Minutáž: 60–68 min)

Hudba:

Jiří Hájek

Hrajú:

Lukáš Vaculík, Iveta Dušková, Jaroslav Plesl, Pavel Řezníček, Agáta Kryštůfková, Barbora Kodetová, Lucie Ducháčková, Petra Hřebíčková, Jakub Ludvík (viac)
(ďalšie profesie)

Epizódy(10)

Obsahy(1)

Aleš Pelán je obľúbený učiteľ na strednej škole. Je to ústretový a spravodlivý človek a nie sú mu ľahostajné ani problémy, ktoré sa v rámci školy vyskytnú. Na škole, kde učí, sa prevalí kauza šikany učiteľky, ktorá bude čeliť veľkému mediálnemu záujmu. Aleš sa bude snažiť spor upokojiť nielen v rámci školy, ale aj smerom navonok, pred médiami. Táto iniciatíva ho postupne vyposúva až na ministerstvo školstva, kde mu bude ponúknuté miesto školského ombudsmana. Ako ochranca učiteľov a detí, bude mať za úlohu hlbšie riešiť problematické prípady, ktoré sa v školstve vyskytnú. (RTVS)

(viac)

Recenzie používateľa marhoul k tomuto seriálu (10)

Ochranca (2021) 

Paráda. Skvělý casting, výborně napsané, zahrané, kamera, střih, režie, chválím. Jednotlivé epizody jsem hodnotila postupně, celkově výjimečný počin, který si zaslouženě získal pozornost široké veřejnosti. Mělo to i slabší místa, která mi ale celkový dojem ze seriálu nepokazila. Skvěle zrealizovaný záměr rozpoutat diskuzi. Na úrovni. S odstupem několik dnů ještě jednou vyzdvihnu, krom všech zúčastněných, výkon Pavla Řezníčka, který vystoupil ze škatulky a excelentně vystřihl figuru, která mi připomněla kohosi, koho mám ve velké úctě a kdo na naší scéně zatraceně chybí. Kdo si svým svérázným projevem získal mnohá srdce diváků a koho sice nelze nahradit, ale je naprosto skvělé, že se našel někdo, kdo se mu tak nějak přirozeně, možná i automaticky v dobře napsané roli přiblížil. Ano, správně, mám na mysli Petra Čepka. ()

Slabý kus (2021) (E01) 

Paráda. Bez výhrad. Skvělý casting, výborně napsané, zahrané, kamera, střih, chválím. ()

Vražda vychovávateľky (2021) (E02) 

Natočeno opět kvalitně, ale tentokrát mě nepotěšilo několik černobílých názorností a obsahových momentů. Třeba že kluk, který zabil vychovatelku, jistě nebyl žádný Mirek Dušín, příjemná ozdoba každé společnosti, jinak by asi v pasťáku těžko trávil mládí. Dále pravomoci ombudsmana ve smyslu, že úkoluje policii (netuším, jestli v reále může žádat rekonstrukci na místě, tlačit vyšetřovatele k preciznější práci, ale nějak se mi to nezdá) a nebo třeba autorita, kterou si u chlapečků snů získal dvěma větami. Rozumím tomu, že společnosti má být téma velkého problému přiblíženo rámcově, že je to seriál, který má probudit, poukázat, otevřít diskuzi, ocením ale, pokud se v dalších dílech podobných schémat tvůrci vyvarují. Kazí to dojem z jinak vynikajícího počinu, který nám byl zapotřebí, jako soli. ()

Anjelik (2021) (E03) 

Dnešní díl velmi chválím. Téma opět maximálně aktuální, příběh šílený, dobře zahraný. Inkluze je velké téma a z vlastních zkušeností vím, že zařazení dětí hendikepovaných je prospěšné pro obě strany, jsem pro to. Jenomže nic není černobílé a tady se dostáváme do situace, co s dětmi chytrými, zdravými, ale agresívními. Asi zjednodušeně, ale taky názor: v momentě, kdy je označíme diagnózou, tedy jako nemocné, budou "vhozeny" třeba děti hodné, jen na vozíčku a s pomalejším vnímáním do stejného pytle a to je velká škoda, protože zrovna takovým je inkluze nesmírně prospěšná. Potřebují kolektiv, společnost rychlejších, naopak děti zdravé si zvykají a příjímají své spolužáky i s jejich těžším údělem. Do života cenná lekce. Pokud agresívní děti budeme brát jako zdravé, budou buzerovat celý kolektiv, kolektiv je, učitelky se zhroutí, pochopitelně tohle by nedával nikdo, čili začarovaný kruh, ze kterého vždycky vzejde pokáceno a kolem rozlítané mega hromady třísek. Vsuvka s Aničklu Polívkovou řešení nastínila, ale všichni víme... Jakmile se tam strčí jeden, vzápětí půjde asperger, lehká, kulhající DMO, slabozraký, DMO na vozíčku nebo Dawníķ... Klasika. Názory mít můžeme, jasně že počátky většiny problémů nezvladatelných děcek jsou v rodině, kantory lituji, ale co s tím? Kecy o tom, že za nás to nebylo a ty dnešní děti atd. jsou mlácením prázdné slámy. Jediné, co za nás funfgovalo byl fakt, že když byl běžný průser, rodič a učitel drželi spolu basu. Tedy aspoň, co pamatuju. Provinilec to chytil ve škole i doma a zkusil by si něco ceknout. Většinou to fungovalo. Těžké téma. Být rodičem pobodané holčičky bych být nechtěla a být matkou nezvladatelného dítěte, taky ne. Navíc takové dítě není jen výsadou zdecimovaných samoživitelek, ale světe div se, docela často i z rodin kompletních, kde se do fakanů cpe horem dolem a to je potom taky chuť. Plný počet, výborné celé, Martha opět jela bomby a jasně, každý je chytrý, ale řeklo se, že to ma rozvířit diskuzi, tak vířím. Čaute. ()

Mužská záležitosť (2021) (E04) 

Tento díl si pro sebe krade Pavel Řezníček, což není vůbec na škodu. Skvěle odlehčuje silné téma, v roli je výborný. Díl trošku detektivní, zase jiný pohled na školství no a do toho, že padla facka. Jan Čenský mě snad nikdy nebavil víc, zahrál typické bodré, šovinistické, arogantní prase, na které má společnost stále "štěstí" až moc často. Otevřeno více témat, vydařené. ()

Džungľa pred tabuľou (2021) (E05) 

Ostrava je v tomhle taky studna beze dna. Doporučuji dopolední procházku Přivozem kajsi kolem Bileho kostelika, to je hned u hlavního nádru a něco s děckama (povinně mimo školu) zažiješ. Nebo tež Marianky a Hulvaky, Trnkovec zvany Balkan, Radvanice, Michalky, Vitkovice, tož a fčilek už aj kolem te Kotvy a ták, no ni? Ovšem my jsme naprosto standardními denodenními bojůvkami natolik zocelení a na obou stranách kovaní, že nějaký borok Pražák by nás akorát spojil, bo region razovity. 😆 Vážně: vynikající díl! Excelentně podané nekonečné a neřešitelné téma. Výstup zástupce školy s paní ministryní mi shodil bradu kamsi pod gauč, stále ji nedokážu najít, natož nahodit. Skvěle napsané, zahrané, vedení herců na jedničku. Viděli jste někdy žáčka prvňáčka? Takového toho malinkého pižďolka s aktovkou? A učili jste někdy ve třídě, kde vám takový prvňáček ujebe z kabelky peněženku během hodiny? Já taky ne. Ale znám paní, která ano. ()

Verejný nepriateľ (2021) (E06) 

5*. Masakr díl. Paní Regina Rázlová nejvíc. Strašný příběh, horor. Je mi to líto! Skvěle natočeno. ()

Vrabčiak (2021) (E07) 

Pavel Řezníček sakra chyběl! Mimochodem jeho angažmá zde, mu otevírá mnoho dalších dveří, protože způsob, jakým se přetavil z typově docela zaškatulkovaného herce do postavy diametrálně odlišné, která mu navíc perfektně sluší, je super! Pro mne v podstatě "objev roku". K Vrabčákovi. Tak tady se rovněž otevřelo několik dveří, bohužel mi nesedělo propojení analfabetky s rodinou ombudsmana, rozepře  mezi učitelským manželským párem, které pochopitelně měly jen vysvětlit dva názory, oba vcelku krajní, což mi na Zlatého Ámose taky nepasovalo a to že jí ještě dali prachy, si scénáristé taky mohli odpustit. Přes aktuální téma, přes doprovodnou linku stran výpovědí pro učitele na prázdniny (což byl vrchol neobádaný!), byl tohle nejslabší díl. Pokud by seriál začal Vrabčákem, mě by nenalákal. Z mé strany: děsné osobní zkušenosti s výukou na základce, za komára, kdy nás frustrované proletářské pizdy v Hrabůvce drtily kvantem hovadin, dat, vzorců, balastu, prakticky bez vysvětlování, přičemž dvojkař nebo lehký dvojtrojkař by snadno procházel ze samýma a s plnou hlavou, pokud by osnovy a vyučující přijali jinou taktiku výuky. Ale samozřejmě, půlku třídy tvořilo jednoduché dělnické potomstvo, hornickými rodiči nikterak povzbuzováno ke studiu, v konečném důsledku se opět dostáváme oklikou na začátek, že to bez individuálního střihu dítěti na míru fungovat nebude nikdy. Takže chápu rodiče, kteří si učí děti sami (když má dítě hlavu, za dvě- tři hoďky v klidu nazupe látku, nad kterou by povinně sedělo do čtrnácti hodin v lavici a může se věnovat zájmům), chápu rodiče, kteří upřednostní školu s alternativním přístupem, chápu rodiče, kteří mají děti na dobré klasické základce, protože mají štěstí na výborné učitele, ovšem, co nechápu a asi do toho nedorostu, že rodiče dopustí, aby inteligentní třináctileté frackovité děcko neumělo číst, psát, ani počítat. To že baba dneska klohní sýry, je sice asi mega úspěch selského rozumu, větší než dokáže spousta lidí, kteří osm let seděli v lavici, ale ve srovnání s dětmi inteligentními, které umí zúročit svůj potenciál aspoň na bazální úrovni, třeba čtou knihy, chápou obsah úředních listin, dokáží si spočítat výplatu, úroky a mají aspoň základní ponětí o historii a zeměpise, mi přijde otřesné. Kolik má dětí? Tři? TVL, doufám, že aspoň ony základku mají. Základku. Základku. To je psycho.  Přišlo mi to jako vratka sto let zpět: "Maminka byla hodná, dříč, jednouchá, neuměla číst a psát, ale uměla si vždycky poradit a měla srdce na dlani." ()

Ahoj oci (2021) (E08) 

Dám stranou absurdity, jako ombudsmana na komíně nebo jeho vyšetřování po bytech, nemocnici, experta na IT paučitelku Žilkovou, to jsou samozřejmě kraviny, ale neřeším. Sdělení je jasné, pojetí příběhu v tomto případě jede podle hesla účel světí prostředky. Účel splněn. Široká veřejnost se seznamuje s dalším "problémem", s nadaným dítětem a celým spektrem situací, co to obnáší. Přestože to bylo natočeno perfektně a popisně, stále v rovině pouhých obrysů, protože kdo viděl takové dítě, kdo zná unavené a často úplně grogy rodiče, dobře ví. Lucie Žáčková, mám ji tak ráda!- šupa nenormální. Martin Hoffman, Lukáš Vaculík, Pavel Řezníček... Vynikajíci vedení herců, vizuál, mozaika, kód a ty komíny... Skvělý díl. "Dívá se moudrýma očima dospělých, pořád se ptá, zná řešení, ptá se proč se to dělá špatně a kdo to tak špatně vymyslel..." Tenisky. ()

Hidžáb (2021) (E09) 

Dlouhé. Výborně otevřené další téma. Vytýkanou pletku ombudsmana se studentkou vnímám pouze jako analogii starého názoru versus názor současného mládí, čili ok. Rachid Taha v úvodu potěšil. Hrdinku čtu jako vychcaného spratka, který míchal hrušky jabka, pročež ne každý je zaprděný Pepík, který vystrčil od Macháče rypák max do Chorvatska, jsou mezi námi i tací, kteří se s rozsáhlým arabským světem seznámili ještě v časech, kdy dnešní otevřené mládí o tomto nemělo ani páru, vlastně ani nebylo na světě. A je velice zvláštní, že pakliže má člověk osobní, dokonce letité zkušenosti ze života v těchto končinách a se zdviženým obočím sleduje vlny tolerance, vítání a pochopení, bývá označen za zpátečníka, hlupáka s předsudky, nevzdělance, či voliče SPD. Kolik nadšenců žilo dva roky třeba v Kuvajtu a tři v Sýrii, když ještě stála? Hm? Takto: bavíme se o postavě dívky, která pochází z kultury, v níž přímo záleží na tom, co jí dovolí tatínek, bratr, manžel. Má-li štěstí, může studovat, cestovat, nebo se dokonce provdat za koho chce. Pokud na takovou rodinu má štěstí, znamená to, že tato se vyvázala a odřízla od rodiny předešlé. Tatínek byl v tomto seriále vykreslen přesně. I s názory a s vyjádřením vděčnosti vůči společnosti, která ho přijala, nijak ho neomezuje a díky které můžou jeho šikovné dcery žít jinak, než její vrstevnice na dálném východě. Co z toho je kultura a co islám, je složitá debata, ale podstatné je, že v této "kultuře" stále fungují termíny jako fatva nebo krevní msta. To druhé znamená, že pokud sestra silně věřícího bratra třeba nenosí plenku na palici, ten ji smí podříznout jako jehně. Celá věc je velmi složitá a ano, v drtivé většině jsou lidé, kteří na Západ přišli před migrační vlnou schopní, kultivovaní, pracovití, úspěšní a vděční za život v míru, chtějí své děti vychovat tak, aby obstály a úspěšně žily v západním světě, tedy bez kamenování žen, znásilňování dvanáctiletých nevěst, kterým je upíráno vzdělání, cestování, prosté dětské hry i důstojný život. Jen volně z hlavy vysypu svého skvělého zubaře Syřana, Afghánce, který nám dělal koupelnu a výsledek byl tak parádní a precizní, že byl doporučen do dalších dvaceti rodin, chlap maká jak šroubek, má naši ženu, přizpůsobil se a ještě je fešák. Můžeme se pobavit o řadě schopných lékařů nebo o zmrzlináři, který má tu nejlepší v našem městě a nikomu v ospalé díře nevadí, že jeho dcera nosí hidžáb, chlap má srdce na dlani, s ním posedí rád každý. Ona je to ta vůně dálek. Můžeme se pobavit o naší profesorce, která si vzala Syřana, žila tam s ním pět let, pak ale i s dětmi přijeli na Západ, protože nejen sukně ke kolenům nebo třeba že myla z nudy okna, byl pro zbytek tamního světa problém, kvílející zahalené ženy házejíc kamením taky nebyly zrovna kámošky, co by jedna chtěla, a když přišla pánská návštěva za manželem, ona se musela schovat vzadu v bytě a ták. Nebo se můžu zmínit o dcerce kamarádky, která se za Afghánce provdala, rodí mu jedno dítě za druhým, pochopitelně zahalená, ten leží na gauči a nehne se, hadru na hlavě musí mít i miminko, ale holka je prý šťastná. Všechno to jsou jednotlivci. Kteří nesou stigma za své krajany, bratry ve víře. Zajímavé, že zastánci ženských práv často podporují, vítají a tolerují islám, přičemž zrovna toto je v přímém rozporu, poněvadž v ortodoxních rodinách to mají dívky velmi těžké. Přisuzuji to omezenému vnímání bez schopnosti číst realitu v kontextech. Dále, když přijede anesteziolog pracovat do Kuvajtu, první co mu kladou zkušení na srdce: nesmí nikdy nikde říct, že je ateista. Šlo by mu o život. Otázku, jakého je vyznání mu položí každý od uklízečky přes kolegy, pacienty nebo příbuzné. Žádné respektování soukromí a neexistuje neodpovědět, nebo říct, že na tohle sere, že je to jeho věc. Aha? Jiný pohled, že? Jiná optika a jsme doma. Pokud přijede do Kuvajtu pracovat zkušená árařka, je za pět dní zpátky. Neříkám, že každá, ale znám takovou. Se slovy, že ani omylem!!! Mentalita, v níž ti slova inšálláh mají být odpovědí na cokoli, je jiná. Jednotlivci, kteří se uplatnili v Západním světě, jsou často fajn, vzdělaní a to, že se přizpůsobili čemusi tak odlišnému svědčí o jejich mimořádné vůli, inteligenci a toleranci. Problém jsou, a to je doloženo a nemá to sympatického řešení, jsou jejich děti nebo vnuci, kteří se radikalizují. Kteří už neví, z čeho jejich předci utekli a i kdyby jim to ti vtloukali do hlavy a prosili je na kolenou, vše je marné. Chtějí tady svoji Arábii, do toho uprchlická krize, která se taky nepovedla, neboť chlapi přišli většinou bez žen, nemají vzdělání, nejsou zvyklí makat, nelíbí se jim náš svět, tady se nebavíme o zmiňovaných výše, čili pro málokterou západní ženu atraktivní a co teď? Člověk nemusí být volič SPD, Trikolory ani Le Penn, aby pochopil, že tohle smrdí. Že hadra na hlavě je jen symbolický prvek na střetu dvou odlišných světů, přičemž křesťanství je taky bordel na entou, to ale v naší ateistické zemi nemá v současnosti až takové zázemí. Střet světů, kdy společně mohou fungovat pouze ti, kteří se znají osobně a to jen dočasně, než nastoupí další generace a kdy předsudky nejsou jen ze strany naší, kdeže! Je velmi důležité mít na paměti, že muslimové ateisty neakceptují. Tolerují jiná vyznání, ale ateisty ne. Takto se aspoň chovali před dvaceti lety na svém území. Zvláštní, že jim toto dneska na naší půdě nevadí. Jsme přece nevěřící psi! Na ty oni nemůžou ani pohlédnout! Elaborát se dotýká tématu pouze okrajově, informací a zkušeností k tomu by bylo na delší píseň. Ale třeba i to, že se zdravotní sestřička, v Londýně studovaná, v londýnských barech vykrúcaná, vymalovaná, moderně odívaná, zlitá jak kára po mnoho let, vrátí do své domoviny, jeden-dva roky v ní doznívá vánek západního a najednou se začne zahalovat, protože prostě tak to má být, tak to cítí a nakonec ji na ulici nepoznáte, protože proti vám kráčí černý složený plážový slunečník, ze kterého už nikdy neuvidíte nic, mi teda děsivé přišlo. Tohle není o hadře. Tohle je o rozpínavosti, o flexibilitě jejich vlastních názorů, které se ohýbají často podle jejich úsudku, je to o radikalizaci dětí a je to o obavě lidí, kteří se s tím mohli na vlastní kůži seznámit. Za sebe proto říkám: ne. Ale můžeme se pobavit o vůni pestrého koření, ranních a večerních zpěvech, které svolávají k modlitbám, o hedvábných šátcích, pouštních bouřích, břišních tanečnicích, kvalitních kobercích, o překrásných saluki běžících zlatou pouští nebo o arabském hřebci, jako z pohádky. Můžeme si dát perfektní kafe, pustit si Asian Dud Foundation nebo Rachida Tahu, můžeme zavolat na oběd kamaráda Mourada, ozdobit se zlatem, nastrojit se v duchu jiné kultury a zahrát si na Šeherezádu. Anebo si můžeme sehnat švédský seriál Chálifát a vrátit se do reality, která je smutná a je tady. () (menej) (viac)

Súvisiace novinky

Ceny české filmové kritiky ovládla Okupace

Ceny české filmové kritiky ovládla Okupace

05.02.2022

Sdružení českých filmových kritiků dnes v pražském Divadle Archa předalo výroční Ceny české filmové kritiky v rámci svého 12. ročníku a ocenilo tak výjimečné české filmové počiny roku 2021 i jejich… (viac)

12. Ceny české filmové kritiky - nominace

12. Ceny české filmové kritiky - nominace

04.01.2022

Dnes byly Sdružením české filmové kritiky zveřejněny nominace na výroční Ceny české filmové kritiky za uplynulý rok 2021. Celkem bylo nominováno 16 děl, z nichž nejvíc nominací (celkem 6) získalo… (viac)

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

31.12.2021

Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)

NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD

NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD

30.12.2021

Rok 2021 proběhl z hlediska kinematografie v o něco menší nejistotě než rok 2020, kdy byly v důsledku virové epidemie zavírány kinosály a filmové premiéry se houfně odsouvaly, což trvalo až do… (viac)

Reklama

Reklama