Smolný pich aneb Pitomý porno
Babardeala cu bucluc sau porno balamuc
Bad Luck Banging or Loony Porn
Bad Luck Banging or Loony Porn
Bad Luck Banging or Loony Porn
Bad Luck Banging or Loony Porn
Réžia:
Radu JudeScenár:
Radu JudeKamera:
Marius PanduruHrajú:
Katia Pascariu, Kristina Cepraga, Tudorel Filimon, Ilinca Manolache, Alexandru Potocean, Nicodim Ungureanu, Andi Vasluianu, Dana Voicu, Olimpia Malai (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Video sa stáva virálnym. Je na ňom vidieť sex medzi mužom a ženou v rúškach. Žena je napriek maskovaniu identifikovaná. Škoda len, že je učiteľka a mala byť vzorom. A to navyše v (postsocialistickej, ale v konečnom dôsledku akejkoľvek) spoločnosti, ktorá sa čoskoro stratí v zdanlivo zjednocujúcom blahosklonnom nadhľade diskurzu sociálnych sietí, pseudo-politickom vševedení, pokryteckom šovinizme a groteskných konšpiračných teóriách. Každý má svoj názor. Z diskusie sa stal tribunál - o konsenzuálnom sexe, pornografii a ďalších. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (162)
Lars von Trier na bombičkách aneb nevídaně živelný, hravý i mozkovnu stimulující satirický výlev. Krása. ()
V jádru klasická moralita, v jejímž karnevalovém závěru se v reakci na „internetové bunga bunga“ jedné učitelky vybarví pravé charaktery několika pokrytců. Trefuje se přitom do cílů tak pomalých, že je skoro nelze minout. Radu Jude ovšem na společenské a vypravěčské konvence útočí s takovým citem pro absurditu a takovou razancí, jakou se ve východo- a středoevropské kinematografii naposledy vyznačovaly snad filmy Dušana Makavejeva a dalších tvůrců jugoslávské černé vlny. ___ Jude přistupuje k nahotě a sexualitě s podobnou samozřejmostí jako rumunský film Touch Me Not, jehož plakát visí v pozadí úvodní scény sexu. Přestože si jej milující se pár zpestřuje maskami, vulgárním slovníkem a koženými důtkami, jedná se o docela obyčejné domácí š****í, na němž navzdory následujícímu dění není nic pohoršujícího. Mnohem urážlivějící věci se dějí na ulicích Bukurešti v úvodní části, kde vulgarismy a sexualizace žen představuje až děsivě samozřejmou součást městského ruchu. ___ Formální svobodomyslnost filmu o třech stylisticky odlišných kapitolách odráží komunikační nemohoucnost postav, které si kvůli věkovým, třídním nebo náboženským rozdílům a uzavřenosti ve svých myšlenkově omezených světech nejsou schopné naslouchat. Určitá neučesanost, daná i rychlým natáčením, zároveň zesiluje naléhavost Judeho kritiky. Není precizní analýzou společenských poměrů, ale naštvanou eklektickou palbou do diváků, kteří se třeba jen svým tichým přihlížením podílejí na tom, že zanedbatelné poklesky odvádějí pozornost od závažných zločinů a přispívají k rozdělení společnosti; že je vnější zdání (třeba v podobě vyleštěné sochy na školním dvorku) nadřazováno vnitřním hodnotám; že sexismus, rasismus a nacionalismus vytlačují demokratické ideály. Tváří tvář té náloži zdánlivě vyprázdněných observačních záběrů (které ve skutečnosti přetékají významy), nečekaných souvislostí, ztopořených penisů a citátů od Benjamina, Brechta, Eca, Kracauera nebo Kundery zkrátka nelze zůstat lhostejný. Ideální film do apatické doby a pravděpodobně nejvtipnější vítěz Zlatého medvěda. 85% ()
Výbornej Radu Jude pokračuje ve šlépějích svého předchozího snímku „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ a znovu tvrdě nakládá rumunské společnosti (a stejně jako v barbarech opět zamrazí, nakolik se dá většina viděného vztáhnout i na českou realitu). Ten film je v podstatě o tom, jak morálně ploší lidí, kterých je - alespoň podle Judeho - v postkomunistickém Rumunsku většina, nejsou absolutně mentálně schopní odlišit dobré od zlého a důležité od nedůležitého. A fungují podle formální morálky zhruba tak z devatenáctého století. Takže ve filmu parta prudérních tupců, mj. úplatkářka, fáter, zelenej mozek z armády, rasista, homofob, popírač holocaustu, antirouškař nebo přívrženec konspiračních teorií, griluje chudáka učitelku, která si dovolila (představte si to!) se svým manželem natočit domácí sextape. Člověku se hned vybaví, jak čeští podporovatelé největšího politickýho odpadu vytrvale přehlíží největší představitelné morální bahno, ale začnou si vždy spolehlivě stěžovat na nedostatek úcty, když třeba někdo napíše, že je Zeman vlastizrádná kurva. Protože rozeznali ošklivé slovíčko, a na víc jejich morální kompas nestačí. ()
Rádoby inteligentní cypovina, ve které jsem ale logiku hledal těžce. Film se rozděluje na tři části. První je ve stylu klasické moderní rumunské vlny. Kamera se zaměřuje na učitelku v běžných životních cyklech - chůze do práce, chůze z práce. Jakože ji špehuje z boku ulice a sleduje, jak jde z jednoho rohu ulice do druhé. Na to jsem si u rumunského filmu už zvykl a sem tam s tím i počítám. Druhá část pak v bodech vypisuje zajímavosti. Sem tam vtipné, sem tam nedávají logiku, sem tam sexuální. No a třetí část, ta byla úplně mimo. Tu jsem nepochopil vůbec. ()
Hravá reflexe (nejen pandemické) doby, která provokuje a podněcuje – občas trochu schematicky, rozhodně však zábavně a formálně nevyzpytatelně. Více zde. ()
Aktivistický artový film made by Radu Jude. Prolog - home video: Je zajímavé pozorovat kulturní dichotomii v naší západní civilizaci - na jedné straně stále větší a větší tlak na politickou korektnost ve veřejné sféře i v médiích, na straně druhé bourání stále dalších a dalších tabu v postmoderní artové kinematografii...tady už byl záměrně úplně setřen rozdíl mezi oficiální kinematografií a pornem. --- Kapitola 1: Jakási walk-movie s experimentálně pojatou kamerou, která primárně sice sleduje hlavní hrdinku, ale neustále na konci záběru ,,utíká" mimo a jakoby mimoděk glosuje nejen rumunskou metropoli, ale i obecně status quo a život v Rumunsku --- Kapitola 2: Bezdějová filmová esej palčivě glosující nejen současné Rumunsku, ale i celý Balkán, bývalé sovětské satelity, východ... --- Kapitola 3: Rumunští Vlastníci ze SRPŠ...satirický prvek, grotesknost, ozvěny absurdního dramatu, zajímavá česká stopa, civilizační (sebe)reflexe, ale i postmoderní artový kalkul... ()
„RODIČE TO TAK ROZHODLI…“ /// Rumunskej art ze současnosti. Pornoscéna na úvod je později vyvážena spoustou záběrů o ničem. A taky – ty vole… film s lidma v rouškách! To bude jednou rarita… Takže po tom hezkým úvodu jde Emilia Bukureští. Jde, jde, občas obchod, taky návštěva, telefony (překvapivě řeší péčko) a vobčas se setkává s amorální realitou (tedy hulvátstvím s lidskou tváří). Což je jako kurva důležitý, aby to celý mělo morální přesah! Jenže… 36 minut? Pak změna – přichází snůška píčovin v krátkejch šotech – jako že zřejmě o Rumunech. Asi aby…. no ještě nevím… 25 minut! Takže vlastně vo něčem (vo pichu) je ta závěrečná třetina. Sledujeme hezkou ukázku moralizování, o kterým měl film bejt. To ostatní (včetně rádoby ftipnýho konce) je určený někomu jinýmu, než jsem já. Dám 3*, ale… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Z mojí prdele je hotová celá škola. 2.) Trochu doma točíme. Jako Amatéři.. /// Thx za titule „dyszokej“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
"Smolný pich" je takové intelektuálnější, poťouchlejší a v práci s formou a konceptem anarchističtější "Jak na... s Johnem Wilsonem", kde ale namísto newyorského pábení vystupuje zhůvěřilé dacanství Bukurešti. V kadlubu dokumentaristických, divadelních a narativních postupů jako by Radu Jude zhmotňoval nejen svou corona browsing history sahající od zbytných faktů a trivií přinášejících zamyšlení přes plevel autistických výkřiků diskusních fór až po to péčko. ()
Radu Jude se toho nebojí. On a Gaspar Noé si můžou dovolit všechno. Úvodní nepřikrášlené domácí porno je přímá a nečeká rána do ksichtu a mě těší, že si to berlínští dramaturgové dovolili vybrat do soutěže. Česká kina, třeste se! ()
Smolný pich definitivně potvrzuje, že vedle Miguela Gomese dnes evropská, nebo dokonce možná světová kinematografie nemá jiného dalšího autorského režiséra, který by byl natolik poťouchle hravý, provokativní, nepředvídatelný, a přitom důsledně politický, jako Radu Jude. Jeho poslední ztopořený prostředníček určený všem vyznavačům ortodoxního vyprávění a konzervativní ideologie není bůhvíjak honosný, esteticky promyšlený artefakt. Je to spontánní skrumáž pozorovatelského cinema verité, godardovské asociativní abecedy a divadelní soudničky s ultra komiksovým finále, na něž by se v Marvelu a DC nezmohli, ani kdyby kolektivně popili ayahuascu. Přijde mi super, že tady během korony vznikne společensky relevantní film, který je feminističtější a zároveň sexuálně explicitnější než cokoli z velkovýroby všech západních woke industrií. Přitom to fakt není žádný zázrak, ale kope solidně. ()
„Je to soukromé a bylo to na specializovaném webu Golden Gate. Na stránce pouze pro dospělé!“ - „Tohle není soukromé, paní Cilibiu! Ovlivňuje to životy našich dětí, jejich duševní a emocionální zdraví!“ Čekal jsem nekompromisní, kousavou satiru a…dostal ji, velmi svéráznou a osobitou, místy možná až příliš. Film má 3 velmi odlišné části. První, „dokumentární“ (interakce „účinkujících“ s kamerou) plná dlouhých záběrů bukurešťských ulic a jakoby mimochodem i dění ohledně hlavní hrdinky, byla tu a tam dost trefná (díky za ta auta!). Druhá, tvůrcova docela „sebeukájející“ pasáž, nezávislá na 1. a 3., byla artovým tepáním do (nejen) rumunských reálií (což bych uvítal spíš v jiném filmu, ne zde). A třetí byla nejúdernější, a ač maximálně stylizovaná, bavila mě nejvíc. Hromadné ponižování učitelky, která se ovšem nevzdává tak snadno, bylo satirou v pravém slova smyslu. A nechyběla ani česká vložka či 3 různé konce (z nichž ten nejabsurdnější jsem ocenil až s časovým odstupem). Hodnotitelský ořech za slabší 4*, rozhodně to nebude pro každého. ()
Procházka po Bukurešti, kde směs oprýskaného socialismu a nového barevného světa konzumu plodí pokřivenou společnost i následná lehce mrazivá montáž mouder, objektů a dějinných událostí nabízejí poměrně ostrý obraz ve vyleštěném Athénině štítu. Škoda, že třídní schůzky měnící se v soudní tribunál na něm přestříkaly obrysy dezolátních postav až příliš satirickými spreji. Beru si z toho poselství, že bunga bunga je jednou z mála útěch v tomhle pokryteckém světě.. ()
Samotný pich byl dobrý, na jednu hvězdu. Nic víc jsem si v tom nenašla. Kromě poznatku, že Bukurešť nemá daleko k Chánovu. ()
WTF aj v ramci ar*ovych picovin. Ale z nejakeho dovodu ma to velmi bavilo. 7/10 ()
Tady není o čem, příšerně mě to nudilo. Jako kritika společnosti tohle někomu možná stačí, ale kritizovat společnost umí i Borat a navíc vtipně. 0% ()
Ježiš, to bylo tak dobrý. Radu Jude obrazy i slovem, intelektuálně sebestředně, šibalsky i zostra glosuje vše pokrytecké, co ho na formalistickém moralismu sere a v čem je mezi ním a mainstreamem jen těžko překlenutelná propast. Ve Smolném pichu je všudypřítomná frustrace (estetická, etická, morální, intelektuální, ...). Je cítit, že by autor v zoufalství nejradši propukl v neartikulovaný jekot, ale namísto čisté deprese ta energie (naštěstí) překapává v pronikavě černý humor. Všechny motivy se vrací k jednomu ústřednímu tématu: brodíme se v hovnech a přesto máme tu zaslepenou drzost poučovat ostatní, že si na prahu neočistili papuče. Nejslabším místem je okamžik, kdy se paní učitelka začíná obhajovat. (spoiler alert) Měla celou dobu mlčet a pak je akorát nakrmit tím dildem. Posílám péči! ()
Modlím se, aby byla co nejdříve otevřena kina a tohle z plátna nakládalo divákům. „It seems she’s Karel Gott’s niece. - Karel Butt.“ ()
Ať už o jde o české 'Chyby' či zahraniční snímky jako 'Pleasure' nebo 'Red rocket', letos se urodilo až záhadně moc filmů zabývajících se tématem pornografie. Zdání i název však klame, protože rumunský koprodukční snímek 'Smolný pich aneb Pitomý porno' (který nese i českou produkční stopu) není erotickou rozprávkou ve stylu románu 'Lady Fuckingham' – ačkoliv režisér Radu Jude svůj snímek otevírá právě pornografickou scénou. Ve skutečnosti jde o pseudo-artovou filozofickou frašku, která je v kontextuální podstatě jistou sondou do mentality rumunské společnosti a východoevropského buranství - jejíž formuli lze i aplikovat na jakoukoliv většinovou společnost - a která je mixáží čtyř různorodých vypravěčských stylů: 1) prolog který je videozáznamem domácího porna. 2) experimentální observační walk-movie o tom, jak Katia Pascariu půlhodinu chodí po Bukurešti. 3) jízlivá montáž absurdních skečů o lingvistickém významu slov, kde samozřejmě nesmí chybět výrazy jako blowjob, pizda, Casa poporului, či revoluce. 4) vyhrocený střet názorů v SRPŠ konverzačce alá 'Dvanáct rozhněvaných mužů', která má tři alternativní konce. To vše navíc na aktuálním pozadí virové pandemie..... Co tímto skandálním sociologickým mišmašem chtěl autor říci? O tom lze polemizovat a snímek tak interpretovat stejně různorodě jako jeho syžet. Radu Jude jakožto svéráz evropské kinematografie chtěl primárně satiricky nastavit zrcadlo tomu jak lidé vnímají intimitu, sexuální tabu (shout-out Zuzaně a Terezii z Vyhonit ďábla) a pornografii. Ano, protože všichni jsme perverzní čuráci a promiskuitní kurvy, šoustáme častějc než zvířata, porno viděl doslova každej, ale stále se budem až do posrání moralizovat dokud nikdo není čistej jak lilie. Vskutku provokativní námět, že? Účel zde totiž světí prostředky víc než rumunská církev umělá dilda. Petra Nesvačilová v roli paní Gottové pobavila...... // VERDIKT: pornobizár pro intelektuály. Rocco Siffredi může závidět. // 🍆💦🧠 ()
Vítěz posledního ročníku Berlinale s názvem Smolný pich aneb Pitomý porno už si zvládl udělat velmi slušnou reputaci. Režisér a scenárista Radu Jude do filmu zapojil aktuálně probíhající pandemii COVID-19, ve filmu jde ovšem o něco zcela jiného. Do jisté míry se ovšem vlastně těžce popisuje o čem celé to vlastně je. Rozlousknout to v průběhu sledování ovšem zase tak těžké není. Smolný pich aneb Pitomý porno jde snadno odsoudit jako naprostou šílenost, tak černobílé to ovšem ani zdaleka není. Film je ovšem rozdělen do tří separátních částí (+ prolog, + epilog) a diváka nejspíš nic nemůže připravit na to, co ho v následujících 100 minutách čeká. Naznačuje to už prolog, který je zřejmě v rámci filmu nejautentičtějším zobrazením sexuálního styku za poslední dobu. Následuje poté lehké vystřízlivění, kdy sledujeme hlavní hrdinku, která kráčí rumunským městem, které je zasažené pandemií COVID-19. Kamera přitom bere důraz na různé uzavřené podniky, pochopitelně se divák do celé situace zcela procítí a přitom všem je zde pořád prostor pro lehčí rýpání. Flirtující knihkupce, pouliční grázlové nebo sprostá důchodkyně. Po půl hodině onoho kráčení rumunským městem poté dojde na druhou polovinu filmu, která opět diváka může velmi snadno šokovat. Druhá část je poté průletem slovníku, kdy se odkazuje/rýpe do historie Rumunska, opět dojde na detailní sexuální momenty a pak dojde na finále, kdy dojde k dialogovým přestřelkám na třídních schůzkách. A to pořád ještě není všechno. A možná dorazí i Wonder Woman. Tři kapitoly filmu na první pohled nemůžou být více odlišnější. Přesto ovšem dohromady fungují a skládají dohromady funkční mozaiku. Smolný pich aneb Pitomý porno je příkladem filmu, kdy onu chytrost a přesah musí divák tak trochu hledat svým mozkem sám. A velmi snadno tak může tuhle rumunskou záležitost odsoudit jako uměleckou blbost, která si na umění pouze hraje. O lenosti diváka se v případě tohohle rozsudku pak nedá prakticky vůbec pochybovat. Každá z tří kapitol navíc působí tak trochu jiným stylem. První kapitola funguje jako pomalým tempem vyprávěný film, druhá kapitola funguje jako dokument, třetí by poté mohla fungovat jako divadelní hra. Přesto to dohromady funguje a každá přináší něco jiného. Kdyby divák náhodou začal přeskočil prolog a začal s počátkem první kapitoly, dost možná by ho druhá kapitola a epilog vyšachovali ještě o poznání více. Velmi pravděpodobně měl Jude tento film v plánu ještě delší dobu před začátkem pandemie, přesto se mu ovšem do něj pandemii podařilo schopně zapojit. A přidal díky jejímu zapojení dost možná i něco navíc. Už tak se ovšem ve filmu řeší sexismus, xenofobie, homofobie či pokrytectví. Vzpomíná se na historii Rumunska, některé postavy odmítají spojitost Rumunska s komunizmem a ve finálních třídních schůzkách se projevují takovým způsobem, že učitelka s vytříbeným sexuálním vkusem oproti nim ještě působí jako andělské stvoření. Při závěrečných třídních schůzkách poté kamera pracuje s close-upy, které to dialogově vyhrocenou finální třetinu prodávají ještě o poznání víc. Na první pohled má film především co říct rumunskému obyvatelstvu. Jeho obsah ovšem může mnohé říct i kdekoliv jinde. Česká mentalita se totiž ve finále od té české dle filmu zas tak moc neliší a i proto dost možná funguje to, že kromě Rumunska se na filmu koprodukčně kromě Chorvatska a Lucemburska podílelo také Česko (film má navíc velmi sympatické cameo Petry Nesvačilové). Jude si v rámci filmu v ničem nebere servítky, což dokazuje i ono slovy nepopsatelné finále. Jde o umělecký film, zároveň ovšem o neskutečnou divočinu, která může co se týče pozornosti těžit i ze své nezpochybnitelně diskutovatelné kontroverze. Smolný pich se nebude líbit každému a to i kvůli tomu, že po úvodní scéně bude dost možná pro někoho těžké objevit tu skrytou brilantnost. Dá se jistě polemizovat nad tím, že je každá kapitola jistým způsobem tak trochu přetažená. Styl narativního vyprávění první kapitoly se časem okouká, druhá kapitola to má díky výběru různých materiálů o poznání snazší. A finále? Tam už je to komplikovanější. Dochází k různým slovním přestřelkám, herci dialogy vedou skvěle a možná dorazí i neteř Karla Gotta (Bota?). I tak už se po kratší době začne třetí část v podstatě točit v kruhu. Naštěstí to ovšem působí tak, že si to Jude v tou pravou chvíli uvědomí a přeskočí k epilogům. A pak už jen záleží na specifickém diváckém vkusu. Specifická volba hudebního doprovodu, nečekaná překvápka i v závěru filmu a především pocit, že celá šílenost toho konce vlastně skutečně sedí k celému filmu. V přesném vysvětlení kvalit Smolného pichu aneb Pitomého porna by se člověk při vysvětlování jako patolog musel rýpat v detailech a nepolíbenému divákovi by přitom veškerá tajemství ukradl. Nicméně stačí říct, že je Smolný pich aneb Pitomý porno nejen naprosto nezpochybnitelně šokujícím zážitkem, ale i brilantně natočená filmařina. Skvělá Katia Pascariu v hlavní roli, vydařená vizuální stránka a očividná schopnost natočit film v obtížných (pandemických podmínkách). Dochází tomu možná v jistých momentech šťavnatost? Nejde se v některých momentech až příliš za čáru? A nepomohlo by tomu filmu možná tak trochu zkrotit? Těžké otázky, které navíc pravděpodobně nemají ideální odpověď. Jisté je ovšem jedno: Radu Jude vytvořil něco neskutečně kreativního, zároveň neskutečně šokujícího a především něco neobyčejného. Fakt, že i něco takového je v roce 2021 možné je velmi potěšující...... () (menej) (viac)
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
Po Barbarech (více tu: https://www.csfd.cz/film/627611-je-mi-jedno-ze-se-zapiseme-do-dejin-jako-barbari/recenze/?comment=11476805) už to na mě podruhé nijak zvlášť nefungovalo. Radu Jude je příliš jednopolohový (trochu paradoxně, v takovém kontextu) a svoji výpověď ani kritiku v tomhle snímku oproti minulému nijak neprohlubuje a nerozvíjí. Spíš bagatelizuje a tříští. *** Přesněji: První část, kdy učitelka chodí chátrajícím vykřičeným městem plným buranství, rezignace, agrese, přetvářky a sprostoty, to je to pravé porno. Ale nepotřebuju se dívat na tolik záběrů téhož, došlo mi to celkem hned, co se tu chce ukázat, a krom toho žiju ve stejném světě, tohle mi neuniká. Druhá část: slovníček pojmů – je v něm pár chytrých sarkastických koláží myšlenek, vesměs kulturních citací, dobře usouvztažněných (např. definice dostihů: nepotřebuji tam chodit, vím dobře, že jeden kůň poběží rychleji než druhý; nebo poznámka, že naše žitá přítomnost je jako hlava Gorgony Medusy: zaslepuje nás při pohledu na ni děs, takže abychom snesli pohled na ni, mohli ji prozkoumat a zvítězit nad ní, potřebujeme si ji nechat zrcadlit štítem obrazů, umění), ale taky je tu otravná přemíra rádoby chytrých poznámek a přemoudřelých osobních komentářů, což se možná dá – a i tak horko těžko – skousnout u Slavoje Žižeka, když ho filmuje Karel Vachek, ale vůbec ne u mladého filmaře, který poněkud domýšlivě vykládá sám sebe, tu svými slovy, tu cizími – a i kdyby měl v lecčems pravdu, tak se to nehodí, zas tak neodolatelně vtipný a trefný není, jakkoli je mi jeho postoj rozhněvaného mladého muže sympatický, tak jeho poučný tón, místy falešný, už tolik ne. A i tahle pasáž je neúměrně přetažená, když už si troufl, jako by nevěděl, kdy přestat, hluchá místa a kulhající aforismy spíš rozlaďují. Třetí část: samotná rodičovská schůzka á la Vlastníci či právě ti Barbaři je sice na povrchu nejživější, ale zase nejméně nečekaná. Tuhle snůšku pokryteckých moralismů a ventilované zloby prostředních lidí předvedl Jude v mnohem větší parádě v Barbarech, komplexněji i tíživěji, přitom i sarkastičtěji, jízlivěji, a ve více plánech (tam nakonec svůj horlivý boj za historickou pravdu opustí i sama ostrakizovaná divadelní režisérka, a to prostě proto, že kontroverzní hra už se odehrála a ona pojede na další štaci a jedno téma, a s ním město, politiky, akademiky, pamětníky, kroniky, publikum, herce, známosti, ale také principy a postoje, vymění prostě za jiné, nic osobního, jenom ji začne za umění platit jiný grant), takže tohle, natočeno po Barbarech, působí jako onen obligátní v druhé vodě vymáchaný sáček čaje. A i tady platí, že ho v té vodě navíc máchá zbytečně dlouho. *** Trochu se mi zdá, že Radu Jude zpychl a domnívá se, že si před diváky v klidu vystačí s tím, co už obsáhl. Ale je možné, že jestli se hodně rychle neposune jako filmař dál a nezpokorní před novými výzvami, tak jeho hvězda zhasne stejně rychle, jako vylétla. Na další film budu ještě zvědavá, ale kdyby měl být třetí do řady, tak pak už asi ne. *** PS: Nejsilnější moment z celého filmu tak pro mě byla vedlejší scéna v první části, ta z ředitelčina bytu, v níž umírá stará babička, vnučce se z toho udělá na zvracení, a matka za ní letí bytem na záchod a plísní ji za to. () (menej) (viac)