Papírový život

Film vlastně není vůbec dějově náročný, ale závěr tomu dodá přesně to, co má. Zřejmě nikdo z nás nečekal takový konec a hlavně Cagatay se jako vždycky zhostil role naprosto na výbornou! Jeho proměně v houmlesáka taky tleskám...Emir, Sarp a teď Mehmet..a v každé roli je prostě špička! Navíc prostředí Istanbulu se nikdy neomrzí. Čtyři hvězdy naprosto zaslouženě. Zase se mi potvrdilo, že turecká kinematografie na tom není vůbec špatně! (15.06.2023)

Podařené turecké dílo pojednávající o krásách i nástrahách života v nejtemnějších zákoutích chudinského Istanbulu... Hlavní postavou je nemocný mladík jménem Mehmet, který žije velmi prostým životem v bídě a chudobě, přičemž maximum svých zbývajících fyzických a psychických sil vynakládá na to, aby zajistil svým nejbližším přinejmenším onu iluzi důstojného života bez jakýchkoliv starostí. Totéž platí i pro osamoceného chlapce jménem Ali, kterého Mehmet jednoho klidného večera nalezne ve svém sběračském skladu a ujme se jej jakožto svého mladšího bratra... Na první pohled se film tváří jako brother-bond konverzačka o životech dvou lidí, kteří hledali naplnění ve vzájemném nalezení. Nutno říci, že v této rovině příběh funguje velice dobře a věřím tomu, že by byl diváky pozitivně přijat i takto bez obohacujícího závěrečného zvratu. Finální snaha o psychologický přesah se snaží film ozvláštnit - těžko hodnotit, zda úspěšně.  Osobně jsem tento zvrat napříč předvídatelnosti ocenila, zejména kvůli mé předchozí zkušenosti s hereckým talentem hlavního představitele, který tyto polohy ztvárňuje vždy excelentně. Umím si ale představit, že pro běžného diváka může tato příběhová nadstavba působit jako nucená snaha o dramatičnost. V této věci bych obzvláště vyzdvihla postavu Mehmetova nejlepšího přítele, který po celou příběhovou linii vykazuje znatelnou úroveň znepokojení. Tvůrci se skrze jeho postavu snaží pozorným divákům po celou dobu klást indície k odhalení závěrečného zvratu, díky kterému bych argument nucenosti osobně spíše vyvrátila... Film pracuje s relativně netradičním vyobrazením chudoby. Nesnaží se ukazovat špínu, ponurost a temnotu. Naopak - oblast, ve které se děj odehrává, kypí životem, radostí a barvami. Tuto stylistickou volbu oceňuji, jelikož i přes ponurou příběhovou premisu diváka naplňuje jistou mírou přetrvávajícího optimismu. (14.03.2023)

Film plný istambulských reálií v rámci poměrně dobře zaběhnutého života. Pak se objeví dítě, které by nikdo na ulici mezi dopadky nevyhodil (ani nenašel). Ale přece jen: je to hrdina sám a současně jeho halucinogenní výtvor, dvojník, halucinace sebe samého. Předzvěst neštěstí, rozpad osobnosti. - Přílišná melodramatičnost byla spíš na škodu. (06.02.2023)

Istanbul je moja srdcovka, no okrem toho nablýskaného obrazu turistického historického centra má aj svoju temnú stránku, ktorá vyzerá aj takto nejako (miestami ešte horšie). Film je zasadený do relatívne temnej atmosféry, ktorá sa točí okolo miestnych "zberačov odpadu" zhromaždených okolo dobrosrdečného sympaťáka Mehmeta. To bol sám o sebe silný kontrast. Po čase to vyzeralo, že film o Mehmetovi a Alim už dosiahol svoj zenit a nemá čo viac ponúknuť - zostalo to také akosi strnulé, bezvýchodiskové. A tu zrazu prišiel taký nečakaný mysteriózny zlom, ktorý doterajšiu feeling good atmosféru zrazu prevráti do dramatického sledu udalostí s drsným psychologickým rozmerom (toto bola určite tá najlepšia časť celého filmu). A keď človek začínal pozerať film s úsmevom na perách, na konci zostal taký ťaživý trpký pocit na duši. Je to takmer na 4*, ale predsa len tomu niečo chýbalo, alebo bolo navyše (napr. ten temný traumatizmus)? Takže 3*! (21.04.2021)

Příběh chudého člověka živící se sběrem papíru, kterak náhodně objeví malého chlapce, kterého se matka zbavila. Děj tak sleduje jejich postupné sbližování, které nakonec dojde do šokujícího finále. Lidské osudy jsou různé, obzvlášť ty dětské, které mnohdy duševně poznamenají na celý život. Každý se s tím popere jak umí. Někdo však takovým způsobem, , že realita pro něj není taková, jak se mu zdá že vypadá a že je v životě jedna určitá osobní věc, kterou je zapotřebí objevit. Použití recyklace a zrovna papíru je v tomto případě účelové. Papír přece snese všechno. Na něj se dají napsat nejrůznější příběhy lidských osudů. Žádný příběh však nepřekoná, jako život sám. Vlastní vzpomínky jsou jednou dané a ty se jako papír zničit nedají. Dají se však recyklovat? Tento turecký snímek lze považovat za autentické mistrovské dílo procházející poetickými metaforami a naprosto úžasnou kinematografií. Výprava, barevná hra světel a kameramanská práce je hodna k ocenění. Příběh skromný, avšak pevný. Svou uhrančivostí nenechá vydechnout do posledního filmového okénka. Děj příběhu se odehrává v Turecku, v městě Istanbul, která se od jiných ničím nevyměňuje. Jako každé velkoměsto i toto má svou chudou a bohatou tvář. Hlavní postava provozuje sběrnu papíru, která pomáhá si přivydělat chudým, kteří mu tam starý papír vezou. Každý má svůj životní úděl a ne zrovna dobrou minulost. A my máme možnost sledovat majitele sběrny, jak se sám se svou minulostí dokáže vyrovnat. Film je plný emocí. Minulost je základem naší přítomnosti. Pokud způsobí nějaké škody způsobené traumatem, realita se může stát velmi tvrdou. Hranice mezi nadějemi a iluzemi je tak pro každého hodně komplikovaná. Každopádně to připomíná, že život stále probíhá. Snímek se snaží být inspirací pro nás všechny, abychom ze sebe udělali člověka, který si navzájem pomáhá. Všichni jsme určitým způsobem bratři a bohužel na to zapomínáme. Recyklace je, když vezmeme odpad a přeměníme ho na něco nového, co můžeme znovu použít. Z našeho odpadu ak vytváříme novou hodnotu. A co to takhle udělat se sebou samým? Prostě jen recyklovat svůj život v něco lepšího? Toto motto je nejinspirativnější část tohoto filmu. A tvůrci touto myšlenkou skutečně uhodili hřebíček na hlavičku. (28.08.2021)