Mission: Impossible II

Předvídatelný děj a snůška všemožných blbých klišé (např. kolikrát ještě uvidím situaci, kdy hlavní padouch míří na hlavního hrdinu a místo toho aby okamžitě stiskl spoušť, začne to fatálně okecávat), které tak nemám rád. Navíc Johnovi Woo ten hollywoodský vzduch opravdu nesvědčí, akční sekvence na tvůrce jeho formátu jsou poměrně chabé (snad až na závěrečnou honičku) a Cruisovi toho super agenta nevěřím. M.I.2 se jako typický "brainwasher" dá za ty dvě hodiny přežít, ale ničím nezaujme, ničím neohromí. Těch 550 milionů celosvětově je pro mě tak trochu záhadou. (30.04.2005)

Tenhle film jsem musel vidět asi 3-krát, než mi došlo, že za těmi efektními záběry na zpomaleně letící holubice a jinýmy "lahůdkami" se skrývá ( přesněji tiše krčí) bezduchá, na logiku zcela rezignující odlehčená, nenáročná blbost. Což není až tak špatné skóre. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, ripo, Cornon, maeb (06.04.2005)

Hodně špatný vtip. Woo sice (po delší době) dokázal dát hlavnímu hrdinovi onen božský status, na který jsme u jeho filmů zvyklí, ale bohužel si pro to vybral špatný film. Přeformovat uvěřitelného agenta v neporazitelnou mašinu je dost nešťastné vkročení do série M:I. Jako film Johna Woo s Tomem Cruisem v hlavní roli jde o slušný, leč nijak výjimečný lehký nadprůměr. Ale jako pokračování špionážně/akčního prvního dílu je takhle namachrovaná akční romance docela úlet... (31.08.2002)

Co jsme před dvanácti lety nemohli plně posoudit, se ukazuje teď – M:I 2 je film, který stojí svým filmařským stylem mimo západní filmařské tradice, okázale se vysmívá estetickým normám a představuje totálně solitérní úkaz tvůrčí svobody, který není díky hongkongskému režisérovi se značnou tvůrčí svobodou svázaná americkým uvažováním, případně strachem z přepálenosti či přílišného patosu. __ M:I-2 využívá obrovské kvantum možností filmového média: zrychlené a zpomalené části záběrů, opakování stejné akce několikrát za sebou, rychlé střídání širokoúhlých objektivů a teleobjektivů, dlouhé záběry i rychlé montáže, barevné vzorce sladěné v pohybu či sestříhané na hudební doprovod tanga, fetišizace tváří a těl (a to zdaleka neplatí jen pro úvodní scénu Toma Cruise na skalách), případně strojů a zbraní atd. __ Jistě, do série příliš nezapadá, vyprávění nepatří mezi nejkomplikovanější (ačkoli lze ocenit práci s deadliny) a k vývoji špionážního žánru nijak zvlášť nepřispěl. Pro estetické dějiny filmu je ale ve své nezřízené vzpouře vůči tradici neviditelného stylu v hollywoodské kinematografii velmi důležitý. Z tohoto hlediska má smysl ho nepřeskakovat, nezatracovat a naopak si všímat, čím vším ozvláštňuje zkušenost s filmovým uměním – i když se vám budou občas nad tím estétstvím kroutit prsty u nohou. (28.06.2012)

Když produkce sváže režisérovi ruce věkovým omezením návštěvníků kin, díky čemuž se dílo mistra skrouhne o bratru dvacet minut, není se co divit, že to jaksi není ono. Ale vzato kolem a kolem - máme kvalitní herce (víceméně:)), super efektní bojové scény (podobné ujetosti byly už v M:I, pamatujete si na Eurotunel, že?), nádhernou hudbu a holubice...rozhodně bych M:I-2 nepohrdal. 70%, ale jiných než u jedničky;) (11.05.2003)