Biely lotos

1. série: Lotos nabízí nečekanou zábavu, kterou bych v podstatě asi přehlédl nebýt českých médií. Ty v celku seriál brali jako zjevení ve stylu Agathy Christie a vlastně měli pravdu. I když Agatha to v celku stále drží s Černoušky na vysoké úrovni, kterou jen tak někdo nedožene. Lotos se ukazuje ve skvěle rozehraném světě postav, kde skoro nikdo není hrdinou ani antagonistou. Nabízí se i problémy minulosti kolektivní viny, až moc liberální dnešní svět. Tam asi chybí nějaké dořešení těchto situací, ale mnoho věcí ve scénáři jsou naprosto ukázkové, které nádherně na sebe navazují. Konečně zase příjemný seriál, který s každým dílem šel svým stylem a příjemností. U6 jsem ani nedoufal. 2. série: Nechápu, jak to White dělá, ale aniž bych věděl, že má být druhá série, říkal jsem si, že to půjde do kopru... ale ne. White dokazuje své mistrovství na poli moderního antického dramatu znovu a opět a nyní i v kulisách právě takové Itálie. Nevěřil bych, že bych to v tomto konceptu řekl, ale ať tohle nikdy neskončí. (16.09.2021)

Mark White na společné ploše obou sérií vlastně dost syrově, až cynicky přesně vystihl základní problém lidstva, resp. dnešní západní civilizace, totiž jak naše společenské zřízení (tj. kapitalismus) přímo ze své podstaty brání v naplnění našeho potenciálu lidskosti, a nutí nás ubírat se přímo opačným směrem. Nejenže znevýhodňuje každý jiný než krátkozraký sobecký zájem jako úspěšnou strategii přežití jedince v systému, kde se na neúspěch doplácí nejen nadějí, ale i životem (viz můj komentář k první sérii zde), ale ve skutečnosti - a tady, v druhé sérii, Mike White jedinečně přímočaře přitlačil lidstvu obličej k zrcadlu - dokonce diskredituje i samu možnost v aktuálním společenském nastavení bezpečně rozlišit nesobecké, lidsky ušlechtilé záměry od vypočítavého využívání okolností pro vlastní prospěch na úkor někoho jiného - a znemožňuje nám to rozlišit nejen u druhých lidí, i těch nejbližších, ale dokonce nás ponechává v nejistotě i ohledně našich vlastních motivací - nemáme jak se dobrat pravdy o tom, kdo to s námi myslí dobře, na jak dlouho a proč, a vlastně z podstaty věci nikomu důvěřovat nemůžeme - ani sami sobě ve vztahu k druhým ne.... Co z toho ale vyplývá pro naši civilizaci? ***** Nejen bravurní cynická reflexe dnešní cynické společnosti, ale také skvělá filmařina, kde zvolené prostředky maximálně podporují zamýšlený účinek a sdělení - a to v každé z obou sérií trochu jinak. ***** Více v mém komentáři k druhé sérii zde. ***** (S O. na B12.) *~ (10.01.2023)

Moře vyvrhne stádečko lidí i s jejich nákladem v duši do úchvatného místa, kde se během pár dní střetnou s čímsi, co by dalo nazvat příležitostí se vymanit ze svého stereotypu. Bafne na ně šance přehodnotit svůj dosavadní život a své postoje. Přes to, že mají v jednu chvíli všichni našlápnuto k prozření a osvícení, vidíme, že pro ně není tak jednoduchý vystoupit ze svý bezpečný zóny, i kdyby ta byla ve skutečnosti pěknej vopruz. Nakonec má teda koule ke změně jediná postava, která se přitom od začátku jeví jako největší jelito. Mike White u mě opět stoupl, protože je schopen takovou prdu vymyslet a natočit jemně a nenásilně, dokonce se člověk i zasměje, tak jako trpce. A k tomu dechberoucí prostředí a zpěv domorodců, což vše staví ještě do dalšího tesklivého kontextu. (01.09.2021)

1. série. Citlivá dramatická sonda do životů dekadentních postav, se kterými se dá chvílemi ale celkem s přehledem soucítit, protože v některých situacích  by se člověk mohl nacházet sám. Já miluju filmy a seriály z hotelového prostředí, tudíž jsem byla s tímto vymazleným stylem ať už z kameramanského, střihačského nebo režisérského hlediska nadmíru spokojená. Celé je to takové hezky uhlazené, navoněné a oduševnělé a hlavně to má odzbrojující soundtrack a asi nejlepší intro, co jsem za posledních pár let viděla. Herecké složení je naprostá bomba a obsahuje pár tváří, které měly možnost se ukázat z té vážnější stránky. The White Lotus je totiž psychologická záležitost, která hraničí až s motivačním existenciálnem. Příběh moc nečekejte, ač by se z prvního dílu mohlo zdát, že půjde o nějaké hotelové krimi. Je to ale čistě pozorovací terapie. 2. série Bílého Lotusu je špička mezi dnešními seriály. Tak skvělou řadu jsem ani nečekala a upřímně jsem neměla ani nejmenší tušení, že má vznikat druhá a prostě se najednou objevila na HBO. Samozřejmě jsem byla skeptická, že to nedosáhne kvalit první řady, ale šeredně jsem se spletla a druhá řada nabízí ještě mnohem propracovanější, barevnější, dramatičtější a hlavně mnohem temnější minipříběhy postav, které jsou komplexní a úžasně zahrané a skoro s každou se dá nějakým způsobem soucítit. Nádherné prostředí kouzelné Sicílie přispívá k intenzivnímu zážitku z příběhu plného sociální kritiky, černého humoru a vztahových dramatů. Navíc i ta mafiánská linie byla napsaná opravdu až překvapivě ostře a Mike White se tentokrát nebál přitlačit na pilu a v závěru slušně šokovat. White se stává tvůrcem, na něhož se budu v budoucnu hodně soustředit. (05.04.2022)

Parádní pecka s dokonale sluníčkově dusivou atmosférou. Vyjádřit lépe současný zeitgeist se nedaří zrovna často. Klíčovou ingrediencí úspěchu jsou perfektně napsané postavy - v jádru zcela realisticky, pouze obaleny značnou vrstvou nadsázky a sebeparodie. Kontrast galerie úsměvů, "úspěchů" a "sebevědomí" s naprostým vnitřním osaměním téměř všech postav (s částečnou výjimkou těch pár, které si to alespoň dílem uvědomují) se neodhaluje v průběhu, ale je zjevný hned zkraje a časem se jen stupňuje k hranici snesitelnosti a udržitelnosti. Zmíněnou dusivost dokonale podtrhuje "přiléhavě padnoucí" soundtrack, který se nebojí zacházet až na hranu iritace diváka. Obsazení sedí jak "prdel na hrnec", obzvlášť Sweeney a Bartlett předvádějí velmi přirozené a dynamické herectví. Za mě příliš nechybí k nejvyššímu hodnocení. (06.02.2022)