Biely lotos

Moře vyvrhne stádečko lidí i s jejich nákladem v duši do úchvatného místa, kde se během pár dní střetnou s čímsi, co by dalo nazvat příležitostí se vymanit ze svého stereotypu. Bafne na ně šance přehodnotit svůj dosavadní život a své postoje. Přes to, že mají v jednu chvíli všichni našlápnuto k prozření a osvícení, vidíme, že pro ně není tak jednoduchý vystoupit ze svý bezpečný zóny, i kdyby ta byla ve skutečnosti pěknej vopruz. Nakonec má teda koule ke změně jediná postava, která se přitom od začátku jeví jako největší jelito. Mike White u mě opět stoupl, protože je schopen takovou prdu vymyslet a natočit jemně a nenásilně, dokonce se člověk i zasměje, tak jako trpce. A k tomu dechberoucí prostředí a zpěv domorodců, což vše staví ještě do dalšího tesklivého kontextu. (01.09.2021)

White Lotus kolem sebe má tolik pozitivních ohlasů, že je docela těžké odolat a sám z toho mám takové smíšené pocity. Nedá se tomu upřít, že to má skvělé obsazení a zajímavé postavy. Byl jsem vážně zvědav na to, co se stalo, protože na začátku dostaneme náhled do budoucna. Každá z postav si prochází určitým vývojem a odkrývá vlastnosti, které jsou nesympatické. Osobně mě iritovala nejvíce postava Shanea. Satira, která si dloubne skoro do všeho, ale úplně nadšený z ní nejsem. Zlověstně to graduje (hudba dělá hodně) a čekáte na to, jak to vyvrcholí. Bohužel právě závěr pro mě byl docela zklamání. I když chápu, že má symbolizovat to, že boháči si můžou dovolit v podstatě cokoliv. Druhá řada se přesunula na Sicílii a přinesla nové obsazení, tedy s výjimkou Sophie. Funguje zde stejný princip jako v první řadě, tedy nahlédnutí do budoucnosti a postupné rozkrývání charakterů osobností. Tahle série mi přišla o něco slabší, na začátku se tam dlouho nic nedělo a gradace přicházela až na konci. Navíc mi přišlo, že ta hudba nefungovala, tak dobře jako v první řadě. Byl jsem napjatej zjistit, co se vlastně stalo a závěr by docela přestřelenej, ale vlastně mi nevadil. (04.03.2023)

Nedalo mi to nevzpomenout na mistra Rohmera, kterak on  se skrze ty svý krindypindy zřejmě hledal, aby se i občas našel jako elegantní glosátor.  Kdežto pan White evidentně nic nehledá, jen na tvrdo tvrdí, že peklo nejsou jen ti druzí, ale i my. A to formou kterou žeru!! No a taky mně baví, když hudba ,,jen" nekoloruje příběh , ale je i nedílnou součástí děje. A na konci (obou řad) ten zvrhlý ,,hepáček" , když si dva vlastně zbydou...! Naprostý mazec. Sem tam sekec. (20.12.2023)

Sestava nesnesitelných bílých boháčů je vtipná, ale není to nic nového. To už jsme viděli. Pro mě je asi nejzajímavější postava afroamerické studentky Pauly. Je přesnou metaforou současné americké levice. Věčně otrávená, mladá holka, která se nechá pozvat na dovolenou od rodiny své bílé kamarádky, aby potom pohrdala všemi kolem včetně své kamarádky. Přesně v tom vidím některé americké (a i české) leftie aktivisty. Jak říká znuděná korporátní CEO matka: vy ve skutečnosti nechcete ten systém rozvrátit, nevadí vám, jen chcete lepší židli u stolu. That's all. Krásná scéna je, když Paula přemlouvá svého havajského milence, aby kradl a pomstil tak ukradenou zem předků (celý ten sick koncept současné americké levice - dědičná vina za hříchy otců, my u nás to od komunistů dobře známe). Přitom trpí její havajský milenec vlastně? Je mladý, krásný, s tělem antického boha a po jeho boku je krásná holka, kterou miluje (ano, ta holka brzy odjede, ale tak už to u letních lásek bývá). Akorát není bohatý. Ale ten kluk žije sen většiny chlapců jeho věku. Jeho vrstevníci jsou často škaredí, tlustí, plaší. Zavřeni doma roky sní o tom, že nějakou holku vůbec políbí. Přesto je tenhle kluk i Paula z pohledu nové levice někdo, kdo strašně trpí. Komu se děje veliká nespravedlnost. (09.09.2021)

Takový hravý barevný hopsající společenský peklo. Pod barevnou veselou nezávaznou fasádou se skrývá destilát toho nejhoršího, co západní společnost v současné době nabízí. A přes skutečnost, že tam v podstatě neexistuje pozitivní postava (snad kromě mobilodloživšího syna), je to tak skvěle napsaný, že se mi tohle letovisko plný zrůd nechtělo opouštět. Velmi osvěžující a zároveň komplexní věc. Jen ten závěr bych si představoval trochu víc procítěnej. Čtyři a půl hovna v kufru. PS: ten soundtrack je boží. (19.09.2022)