Paris a Helena

Fuit Ilium quondam - Byla kdysi Troja. Jak všichni vědí, mám ráda příběhy o velké lásce, asi proto, že mně se obloukem vyhnula (možná sláva hurá, když se člověk podívá na to, jak ty velké lásky obvykle končívají). A tenhle patří k mým nejoblíbenějším (asi po Antoniovi a Kleopatře). WarnerBros se rozhodli, že se taky přiživí na slávě historických velkofilmů, vytvořenou MGM (Quo vadis, Ben Hur) nebo CenturyFox (Roucho). A myslím, že se jim to dost povedlo. No tak samozřejmě, nejsou zde Robert Taylor a Deborrah Kerr a naprosto chybí Ustinov :-)) A taky si nemůžeme myslet, že by právě zde nebyla báje řádně znásilněna. Ale tak nějak se to podařilo do té podoby s níž jsem se schopná ztotožnit (na rozdíl od hollywoodské verze z roku 2003 či italské z roku 1961). Co bych zmínila jako hlavní klad filmu? To, že si při jeho sledování lze uvědomit, že trojská válka nebyla o Aineiovi (o tom je Vergiliova Aeneas) nebo dokonce o Achilleovi (nikdy mně ten sobeckej nekrofilní Thetidin spratek nebyl sympatickej a Brad Pitt to jen celý dokonal), nebo vlastně ano, ale jen jako o vedlejších postavách. Jistě dá se natočit verze z jejich pohledu (tak mě napadá, natočil to už někdo z Hektorova?), jak se o to výše jmenované pokusily, ale u mě tím neuspěly, protože pro mě je od mých cca 12 let tato deset let trvající válka před Trojou především o Paridovi a Heleně. /Paris erat filius Troiani regis Priami et iuvenum pulchrimus… Helena, coniux regis Spartae, feminarum formossima – Paris byl syn trojského krále Priama a nejkrásnější z mladíků...Helena, manželka spartského krále, nejkrásnější z žen/ a mlčky tak dodnes přehlížím, že Helena doma zanechala Hermionu a vrhla se vstříc novému dobrodružství (pche, to byla určitě taky jen Homérova pomluva). Je pravda, že tady jsem musela přehlídnout více věcí (nejednalo se o Hektorově pohřbu ani o Bríseovně, neničily se hradby, aby se dostal kůň do města, při setkání Parida a Heleny na Peloponéském poloostrově se příliš inspirovali Tristanem a Isoldou, souboj Hectora s Achilleem stál taky za psí štěk, zcela se pozapomnělo na kněze Laokoona a jeho syny i na "zbídačeného" Řeka ponechaného u Koně ;-) etc.), ale ani sama báje zrovna nepopisuje historická fakta, neboť Homér, jak se vypráví, byl slepý… :-)) Jelikož byl příběh jejich lásky i ve skutečnosti jednoduchý (jak píše curunir), tak ani film nic důležitého z jejich vztahu nemohl postrádat, ale protože se příliš nezabýval ostatními postavami, nemohl být ani nikterak spletitý ani provázán s dalšími liniemi, jako to bylo v obou výše jmenovaných i v příběhu o Trojské Heleně. Co se shoduje a co oceňuji u posledně jmenovaného a právě komentovaného filmů? Jsou to nejen sympatičtí hlavní hrdinové, přičemž přijatelnější a nejsympatičtější dvojkou zůstávají ti dva ze zpracování z roku 2003 (čili Guillory a Marsden). Rozdíl naopak vidím v hercích ve vedlejší roli, - roku 2003 byli obsazeni dva výrazní herci ve vedlejších rolích -Rufus Sewell (jako Agamemnon – podle mě asi nejlépe zahraný, jehož jsem měla tu čest vidět) a Stellan Skarsgård (jako Theseus – jehož jsem zatím jinde, myslím, tu čest vidět neměla); zde zhola nic, s výjimkou Briggite Bardot, ještě jako brunetky v epizodní roli Heleniny osobní otrokyně Andraste, která už i tady měla slabost pro zvířátka a pěkně skákala Paridovi do náruče na spartském hradě. A byla samozřejmě už tenkrát kočka… Snad jen, já bych Briggitku odbarvila a Heleně a Paridovi zase ty vlasy trošku přibarvila – Řekové sice na rozdíl od Římanů mít plavé vlasy mohli, ale dle toho, že Paris vypadal asi nejlépe z celého filmu, když měl na hlavě ten tmavší klobouk v rybářské chýši, bych řekla, že úprava na blond podle Apollona se moc nepodařila. Jinak se ale výtvarná stránka včetně kostýmů (Helena v růžovém vystupující z moře) a soubojů (spálení dobývacích věží) moc povedla a vůbec, vzhledem k tehdejším možnostem bych to celé viděla jako dosud nejlepší zpracování trojské války… Aspoň podle mě. (30.06.2014) (menej) (viac)