Réžia:
Hanna BergholmScenár:
Ilja RautsiKamera:
Jarkko T. LaineHudba:
Stein Berge SvendsenHrajú:
Jani Volanen, Sophia Heikkilä, Reino Nordin, Saija Lentonen, Stella Leppikorpi, Miroslava Agejeva, Hertta Nieminen, Jonna Aaltonen, Hertta Karén (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Dvanásťročná gymnazistka Tinja sa zúfalo snaží zapáčiť svojej matke posadnutej rodinnými obrázkami, ktorej populárny blog "Krása všedných dní" predstavuje idylickú existenciu jej rodiny ako stelesnenie dokonalosti života na predmestí. Jedného dňa nájde Tinja v lese zraneného vtáčika, prinesie jeho zvláštne vajíčko domov, uloží ho do svojej postele a stará sa oň, kým sa nevyliahne. Tvor, ktorý sa vyliahne, sa stane jej najbližším priateľom a živou nočnou morou a uvrhne Tinju, žijúcu pod dokonalou škrupinou, do zvrátenej reality, ktorú jej matka odmieta vidieť. Ono je fascinujúcim portrétom povahy materinského inštinktu, keď sa Tinja snaží vyrovnať so svojou naozajstnou citovou náklonnosťou ku svojej novej grotesknej a krvilačnej rodine a zároveň je konfrontovaná so svojím rozpadajúcim sa vzťahom s vlastnou náročnou matkou. (Film Europe)
(viac)Videá (4)
Recenzie (81)
Z tohoto filmu mám hodně smíšené pocity. Námět a myšlenka filmu je supr, ale provedení nestojí za moc. První ránou do obličeje byl nepovedený casting dětských herců, druhou ránou pro mě byla podoba tvora (ptáka). Celé to působilo spíše komicky a nepovedeně, než věrohodně. Celé vyvrcholení děje jsem čekal od 20. minuty filmu, takže jsem si žádný speciální zážitek z kina neodnesl. Tento divnofilm spíše nedoporučuju. Finská tvorba může nabídnou zajímavější kousky. ()
Spíš 3,5*, ale budu hodný a zaokrouhlím nahoru, jelikož z moderních hororů jsem už dlouho neviděl takový, který by mě opravdu zaujal. Tenhle navíc má i originální námět, hodně silnou atmosféru a navíc i více vrstev, takže to je i celkem inteligentně napsané. A jsem hodně rád, že z toho nevypadla žádná pointa typu schizofrenie, protože to by byla strašně očekávatelná a i kdyby byla strašně promyšlená, působila by dost klišovitě. Ale naštěstí se tak nestalo, SPOILER monstrum skutečně existovalo a zároveň jeho existence a duševní propojení s hlavní hrdinkou mělo hlubší opodstatnění. Jen jsem teda čekal, že na konci umřou oba, ale skončilo to jen nahrazením a to mi přišlo celkem slabé. KONEC SPOILERU Stejně jsem ale doufal, že do toho bude víc zapojený její biologický otec a bratr, ten závěr taky mohl vypadat jinak (i jinak oproti tomu, co jsem psal ve spoileru) a že dějové linie s Reetou a Terem budou líp uzavřené, ale jinak jsem spokojený. Navíc cením i to, že dlouhou dobu je zde spousta černohumorných scén, které jsou na celém filmu možná i tím nejlepším a příjemně to oživují a dodávají k tomu všemu něco dalšího navíc. Slabé 4* ()
Severští tvůrci rozjeli docela slušný bizár s poměrně originálním námětem. Hned v úvodu mě úplně polilo horko z té lásky k živým tvorům. A pak už jsem jen nestačila zírat, co všechno následovalo. Během sledování filmu mi několikrát vytanulo na mysli, že taková krkavčí maminka musí být dozajista snem každé líbezné dívenky... Rozhodně nesmím zapomenout pochválit znepokojivou atmosféru a zajímavé rozuzlení téhle trochu morbidní podívané. (80%) ()
Vylíhnutý ptáček sice nevypadá nejlépe, přesto účel splní a svoji podobou jde stejně brzy dál, čímž je tento problém vyřešen. Větší horor navíc nabízí samotná rodina, jejímž nejnormálnějším členem je právě Tinja, která si svoji pozici zde začíná velmi brzy uvědomovat, částečně právě skrze ptáčka se postupně nabízí "řešení". Psychologická část je výborná, matka, která pro svoji vlastní sledovanost a neúspěchy terorizuje dceru a otec, jenž vůbec netuší, jak s ní mluvit. Dusivá atmosféra v domě je všudypřítomná a pobyt u Tera svým způsobem vykoupením, alespoň na chvíli. Ovšem základem všeho je právě velmi dobře vykreslený vztah matky s dcerou, v jejichž rolích jsou Sophia Heikkilä a především Siiri Solalinna výborné. Hanna Bergholm se navíc nebojí ve filmu přitvrdit, ať je to krmení, pes, nebo závěrečná scéna, ta především. 75% ()
"Když ptáčka trénují, pěkně mu spílají. Přemet, salto, hop a hop, místo lásky ptačí zob." Jestli tohle byl horor, tak já jsem kolibřík. Metrákový :-). Opeřené drama, když už. Funkční ptákovina o disfunkční rodině a o rodičovské projekci vlastních nesplněných snů do svých dětí, vyzobaná do dokonalosti přelétavou a slávychtivou mámou, lapenou v sociálních sítích. Už od příletu vrány ("Mami, pustíme ji?" "Podej mi ji..." KŘUP! "A teď ji odnes, do BIO odpadu.") jsem věděl, že v téhle voliéře, resp. zlaté kleci, bych v dětství hnízdit fakt nechtěl. Bráška, co jen blbě vejrá, jak sůva z nudlí, špačkuje na rodiče, popř. jako sup vyhrabává mršinu sousedovic pejska, maminka sobecká harpyje a tatínek blboun nejapný, čeleď submisivní, parožím flegmaticky potřásající. Labutěnka (ta vzadu) Tinja coby bulimická neopeřená maminka, zvracející holátku do zobáčku natrávený ptačí zob. A úplně všude ty příšerné ❄ květované ❄ tapety! Njn, v takové rodince, copak se asi tak z holčičky mohlo vyklubat? R.I.P. plyšový méďa, v jehož útrobách vajíčko tak prospívalo. Čtyři mávnutí zlomeným křídlem. ()
Galéria (27)
Fotka © Silva Mysterium / Andrejs Strokins
Zaujímavosti (2)
- Natáčení probíhalo v lotyšské Rize. (noelcoward73)
Reklama