Ztracený víkend

Jeden z nejlepsich filmu s alkoholickou tematikou. Ray Milland je sice prirozene nesympaticky, ale prave proto se do teto role alkoholika tak skvele hodi. Cele je to spravne bezradne az temne a klasicky Wilderovsky skvele natocene (za coz to shrablo Oscara). Paradoxne to vubec nepusobi anti-alkoholove a jako odstrasujici priklad, jak bylo zrejme zamysleno, ale naopak. Zavislost a nasledky alkoholu jsou podane dost naivne a jedine na co budou mit divaci po shlednuti chut je chlast, a kdo by nemel, kdyz vrchol alkoholicke zoufalosti vypada tak, ze se vam zacnou zjevovat haluze s cool netopyrkama. Fakt, ze alkoholovy prumysl nabidl studiu 55 mil $ kdyz snimek zlikviduji mi prijde totalne mimo. Piti je zde navic podane jako prijemna zalezitost, o alkoholika se vsichni pekne staraji a z potencialniho 5* hodnoceni to nejvice srazi ten pohadkovy konec. Z meho pohledu hudebniho producenta je navic velmi zajimavy fakt, ze The Lost Weekend je uplne prvni film, ve kterem byl pouzit jeden z prvnich elektronickych nastroju Theremin - neskutecne unikatni pristroj, ktery hraje podle toho jak machate rukama, coz snimaji 2 sci-fi anteny. "Delirium is a disease of the night. Good night. " 8/10 (28.06.2010)

Napadat tento film za naivitu a zjednodušení není úplně fér, protože co vím, byl to první snímek, který nepopisoval alkoholiky jako směšné figurky, ale jako nemocné lidi posedlé démonem. Je to tedy něco jako vytýkat Mélièsovi, že jeho filmy mají směšné, nerealistické efekty. Pokud víme, jak musel Wilder s Paramountem bojovat, aby snímek vůbec vznikl a prošel cenzurou, musíme mu tak nějak odpustit i slabý závěr (i když, ano, i já srážím hvězdičku jen kvůli němu). Čeho si opravdu cením jsou silné obrazy, nadmíru působivé scény, které se vryjí do paměti a zde jich najdeme hned několik - ,,ďábelské kruhy" na barovém pultu, flaška schovaná v lustru vrhající ohromný stín přes půlku stropu, netopýr trhající myš... Některé motivy se sice poněkud opakují, ale zevšednět nestačí, už proto, že sledovat Raye Millanda v hlavní roli je samo o sobě zážitek. Jediným (ale podstatným) nešvarem zůstává tedy ten proklatý konec. (31.07.2011)

Film z roku 1945. Zde si zahrál RAY MILLAND opilce tak věrně, že se mi chtělo tehdy z kinosálu utéci. Nikdy jsem něco takového neviděla, u nás se nepilo. O škodlivosti alkoholu jsem samozřejmě věděla, ale vědět a vidět je velký rozdíl. Když jsem včera po 65 letech film znovu viděla, uvědomila jsem si tu hrůzu ještě silněji. Nejsou to opilci... jsou to velmi těžce nemocní lidé, do tohoto stavu se však přivedou VLASTNÍ VINOU a velmi slabou vůli vůči své osobě. (15.05.2013)

Reklama na alkoholismus. Bohatá, krásná, elegantní a chytrá žena - prostě dokonalá kladná ženská hrdinka filmů stříbrného plátna - trpělivé miluje a stará se o nenapravitelného alkoholika a s úsměvem si vynucuje alkoholem páchnoucí polibky. On je zneuznaný spisovatel, který jí lže, nechává se vydržovat bratrem, je zbabělý a sprostý, má na všechny zlost a schovává flašky po bytě. Ponaučení? Buďte elegantní opilec (ne takový ten páchnoucí s červeným nosem), musíte být rozedraným umělcem, a dosáhnete toho, že při vás bude stát dokonalá bytost, jak to má být, a její věrná láska vás z toho dostane. Film byl dobře zahraný, dobře natočený, ale zápletka, myšlenka a pointa, tomu prostě nerozumím, jak tohle mohl Billy Wilder natočit, pokud mu někdo nedržel revolver u hlavy. (18.01.2014)

Slušná štúdia alkoholického rozkladného tápania v prevažne konverzačnom filme. Nevyslovený súhlas s filmom dal aj vari najslávnejší americký spisovateľ - alkoholik Charles Bukowski, keď v jednom z pravidelných stĺpčekov pre akýsi undergroundový časopis spomenul, že telku nepozeráva, ani filmy. Počas dlhej doby si pozrel len jediný - Stratený víkend - aby sa presvedčil, či je pravdivý. Následný hodnotiaci úsudok z jeho strany chýba a podľa hesla - "Kto mlčí, svedčí" - to snáď možno brať za Bukowského mlčky prejavený súhlas. (21.05.2013)