MI5

MI5 je taková seriálová výzva. Pokud se budete jako divák trochu snažit, tak dřív nebo později (spíš později) objevíte nepopiratelé kvality tohohle seriálu (a i když je objevíte, s dost velkou pravděpodobností se ani tak z vás pravidelný divák nestane). MI5 má totiž jako seriál poměrně netradiční problém - je totiž dost nepřístupný, ne co do příběhu, ale co do způsobu točení, kamery. Jeho pohled je tak moc reálný, odtažitý, odosobněný a takový jakoby syrový, že máte problém najít si vztah i k jednotlivým postavám (to hlavní a živoucí je tady spíš příběh než postavy). A vlastně si ho ani moc nenajdete, spíše podvědomě sympatizujete, protože ústřední postava (postupně MacFayden, Penry-Jones a Armitage) je vždycky pan herec, ale nikdy ne tak úplně postava s kterou to všechno prožíváte, sympatizujete nebo aspoň chápete (což není vina herců, ale způsobu točení; občas si i jako divák trochu zahráváte s myšlenkou, že vám všechny ty osudy jsou trochu jedno). Tenhle přístup obvykle nevadí u fimu, protože ten má nanejvýš ke třem hodinám, ale u seriálu, který navíc běžel deset sérií (přičemž ta poslední stála za zlámanou grešli, i co do příběhu, bez Richarda Armitage to šlo krapet do kytek) a jehož stopáž jedné epizody jde k hodině, to už docela vadí. Navíc nejste-li aspoň relativně pravidelný divák, tak se občas ztratíte a především tím víc vás to nebude "brát", jenže být stálým divákem je tak trochu spíš síla vůle a čekání na ten moment, kdy vás to chytne trvá a přijde to spíš, když si pustíte pár dílů za sebou než když se budete dívat každý týden na jednu epizodu. Pro mě seriál, který na jednu stranu oceňuji, kvalita příběhů je vysoká (až na desátou sérii), stejně jako prostředí a dialogy, na straně druhé si nedovedu představit, že bych se někdy koukla znova. 65% PS: Pokud máte rádi britskou televizní, zejména seriálovou, a filmovou scénu užijete si u MI5 přidané hodnoty - ve spoustě větších či menších rolí se zde objevuje celá řada britskch herců, které znáte ze slavnějších britských kousků, leckdy je zajímavé sledovat, jak si herci z komediálnějších věcí, užívají na chvíli role vážné (například Hermione Norris z Cold Feet nebo Robert Glenister z Podfukářů) nebo se spíš mihnou, ale potěší (Laurie, Cumberbatch, Beale). (29.09.2014)

Věříte na lásku na první pohled? Tak něco takového v tomhle případě nebudete určitě potřebovat. MI5 totiž není seriál vystavěný na efekt, rychlou akci a super cool postavy a hlášky. Musíte mu dát šanci, aby vám odkryl svět svých hrdinů, a pokud máte v oblibě realistický děj, promyšlený příběh a nesentimentální, někdy až cynické, vyústění jednotlivých epizod a dějových linií, které někdy vede až k ošklivým koncům a líčí svět tajných služeb bez laciného pozlátka, patosu a vlasteneckých nebo rodinných keců, pak vás postupně MI5 dostane a možná uchvátí. Česká televize měla tendenci prodat MI5 jako druhé Profesionály, konec konců vysílá oba seriály těsně po sobě, ale o to víc vynikne, jak jsou zásadně odlišné. Na Profesionálech jsem vyrůstal a mám k nim silně nostalgický vztah, ale na tvrdo říkám, že MI5 je určitě lepší a donutila mě jít s hodnocením Profesionálů dolů. Navíc tady funguje zajímavý efekt, že s přibývajícími díly kvalita spíše stoupá, což je ve světě seriálové tvorby výjimečná záležitost. Seriál líčí agenty tajné služby jako omylné bytosti, které jsou často vedeny dost přízemní motivací, jako je vidina povýšení, hmotného zabezpečení, narcismu, tvrdohlavosti a leckdy nevítězí nějaká vyšší spravedlnost, ale špinavá politika, vyšší zájmy nebo šlendrián. Po epizodě s chemickým útokem v centru Londýna jsem byl nucen jít o hvězdičku výš a nevylučuju, že mě jednou seriál zviklá k hodnocení nejvyššímu. Celkový dojem: 60 %. Dodatek k 4.1.2014: Přece jen se MI5 nevyhnula obvyklá nemoc déle trvajících seriálů, tzn. pokles kvality, především pokud jde o úroveň scénáře jednotlivých epizod. Holt pokud máte deset řad, nevyhnete se vyčerpání scénáristické invence. Zhruba od půlky seriálu se objevovaly čím dál tím krkolomější zápletky a nedotaženost jednotlivých nápadů. Zpětně platí, že největší dojem na mě udělala 2.-4. řada, od šesté série už nedoporučuji pokračovat ve sledování... Moje vytrvalost nakonec stála seriál jednu hvězdičku. (16.05.2012)

Tohle není CSI, kde se kouknete na každý třetí díl - tenhle seriál musíte vidět popořadě a celý, abyste ho skutečně docenili. Je to docela dost tragický, relativně realistický příběh protiteroristické sekce v britské tajné službě. Je to příběh k němuž emočně přilnete právě kvůli tomu, že se nesnaží hrát na vaše emoce. Agenti umírají, ztrácejí se, utíkají, zrazují, obětují se nebo morálně vyhoří. Každý má svůj důvod pracovat pro MI5, svůj osobní život, své cíle a sny. Nebojuje se za Dobro, ale za Británii - a ta sama má nějaké ty kostlivce ve skříni, spojenců je málo, nepřátel mnoho a hra, která se hraje, nemá konce. Seriál se postupně stává temnější, nabírá stísněnější a beznadějnější atmosféru a i když pak už tušíte, k jakému konci tak nebo onak směřuje, táhne vás k němu stejně jako svíčka můru. Není to nejkratší věc na koukání, ale rozhodně to je jedna z mála věcí, které bez váhání doporučím - už jen kvůli tomu realistickému prokreslení tajné služby a jejích agentů. EDIT, later: snižuju na 4*. Je totiž pravda, že místy to je nepříjemně přehnané a zbytečně vygradované a některé z pozdějších sérií jsou pár věcmi až otravné. Zároveň při srovnání se Sandbaggers stojí rozhodně až na druhém místě. (26.01.2013)

Tady je v hodnocení každá rada drahá. Je tu občas hodně brilantní díl, jenže následuje zase třeba hned po tom díl slabý. Celý seriál je tak trochu jako chodec na laně, nad propastí. Sotva se drží jen tak tak. Na hraně sledovatelnosti. První série je zajímavější, protože tak trochu dělá do politcké situace, pak to ale jde víc do psycho polohy a to není můj šálek kávy. 70% (05.10.2022)

To co možná někdo považuje u Spooks za chybu, vidím já jako přednost - neexluzivita prostředí, realisticky působící práce agentů bez přebytečných udělátek, řeší se tu reálné hrozby, podstatnou část každého dílu tvoří dialogy, kde se probírají konkrétní věci (minimalizace frází a proslovů o nutnosti chránit rodiny, stát a tím i svět). Je to prostě práce, i když v případě těchhle agentů něco jako adrenalinový sport. Taky tu poměrně často chcípají důležité figury, případně se jim děje spousta ošklivých věcí a díky tomu nejednají mnohdy zrovna košer. (Konec 8. série). 9. série je oproti předchozím až příliš vykonstruovaná v zápletkách, nicméně akce, napětí a postavy mají pořád chvályhodný standard. (27.11.2010)