Reklama

Reklama

Titán

Trailer 2

Obsahy(1)

Po sérii nevysvetliteľných trestných činov sa otec stretne so svojím synom, ktorý bol 10 rokov nezvestný. Titán: kov vysoko odolný proti teplu a korózii, zložka pevných a ľahkých zliatin, s vysokou pevnosťou v ťahu. (Film Europe)

Videá (4)

Trailer 2

Recenzie (123)

pornogrind 

všetky recenzie používateľa

Předchozí film režisérky a scénáristky Julie Ducournau z roku 2016 Raw jsem viděl. Za mě 4 hvězdičková záležitost. Titane mi ale úplně unikl. Sám nechápu jak je to možný. Za doporučení vděčím uživatelce Ratchetka. Za což jí tímto děkuju. Ona už prostě ví čím se mi trefit do chuti. Titane je filmem s tísnivou až bezvýchodnou atmosférou s parádními hereckými výkony s dobře zvolenou hudbou se skvělou kamerou a opravdu chvályhodným námětem. Titane je prostě bizarnost par excellence. To co film divákovi nabízí se jen stěží popisuje. Celkem se mi líbí komentář uživatele JFL. To, že se jedná o film pro velice okrajový publikum asi nemusím zmiňovat. Každopádně teď už si další film od Julie Ducournau budu hlídat důkladněji. A kdyby mi přeci jen unikl Ratchetka mě jistě upozorní😉 Silný 4hvězdy. ()

angel74 

všetky recenzie používateľa

No, tak tohle teda bylo řádné psycho! Po počátečním šoku a zhnusení jsem se trochu oklepala a nakonec jsem tomu zrůdnému stvoření s titanovou destičkou v hlavě docela fandila. Troufám si tvrdit, že se Julii Ducournau povedlo něco nebývalého. Naservírovala divákům výživný, napínavý a hutný film, jehož děj se vůbec nedá dopředu odhadnout. A to obzvlášť v dnešní době považuji za opravdový majstrštyk. (80%) ()

Reklama

DJ_bart 

všetky recenzie používateľa

"Ty jseš nemocnej?" "Ne, jsem jenom starej." ________ Režisérka Julie Docornau, která divákům zvedla žaludky před pěti lety svým fascinujícím celovečerním debutem, kanibalským coming of age hororem 'Raw', se záhy - ač jako zelenáč - okamžitě zařadila nejen mezi výrazné filmové provokatéry, ale také mezi významné představitele nové vlny tzv. francouzské extremistické kinematografie – kam např. patří i můj nejoblíbenější režisér, Gaspar Noé. No a letos opět zabodovala jak u diváků tak kritiků rovnou na mezinárodním festivalu v Cannes svým nejnovějším projektem – intenzivním festivalovým slowburnerem s enigmatickým názvem 'Titane' – který nejenže nemá žádné formální mantinely a neštítí se narušit vaši komfortní zónu, ale v neposlední řadě naprosto klame svým tělem. A klame tělem ihned z několika důvodů: samotná zápletka příběhu je sice neuvěřitelně klišovitá a stupidní, ale tu nekonvenční, experimentální a extrémně perverzní formu, jíž je příběh vyprávěn, jsem si jistým zvráceným způsobem naprosto zamiloval...... Příběh zachycuje životní dilema psychopatické sériové vražedkyně a antihrdinky Alexie - kterou famózně ztvárnila debutující herečka Agatha Rousselle - ta se živí jako tanečnice a trpí obsesí pro soulož s auty (tohle není ani špička ledovce celkový bizarnosti snímku), a posléze se po sérii brutálních událostí ocitne v nečekané spirále bezvýchodných situací, z níž není lehkého úniku, a nakonec se dostane do láskyplné náruče stárnoucího hasiče, který si každý večer do prdele píchá steroidy, jehož role se chopil veterán Vincent Lindon. To vše má samozřejmě obří háček, jenže dál vám nejenže nic říct nemůžu, ale taky ani nechcu. 'Titane' je totiž v jádru silně autorský, nepředvídatelný, ambivalentní, nejednoznačný a skandální počin, o kterém je před projekcí radno nevědět zhola nic...... Sama Julie Docornau 'Titane' popisuje jako pomyslnou variaci na řeckou mytologii, respektive na zrození bohů Titánů - a zároveň vychází z jejích osobních nočních můr, kdy se jí několikrát nezávisle na sobě zdálo, že porodila automobilové součástky. Tyto atypický diegetický aspekty Docornau prezentuje skrze nekompromisní brutalitu, černý humor a nekonvenční formální stylizaci takovým masochistickým způsobem, že oproti tomu novější snímky Quentina Tarantina působí jako nevinná selanka pro předškoláky. 'Titane' je však unikátní tím, že má ihned několik specifických interpretačních rovin a způsobů, jak si symboliku snímku vyložit k obrazu svému – žádný z nich však není zcela správný, či zcela špatný. Kupříkladu v mých očích je 'Titane' fenomenální extravagantní ódou na fetišismus a filmový exhibicionismus – je-li vám libo, nefalšovaná trashová jízda, která nespoutaně kombinuje prvky brakového body horroru, rodinného melodramatu, kriminálního thrilleru, černé komedie, a autoerotiky/soft-porna - to vše s příchutí motorového oleje a důrazem na fyzično a intimnost. Jde totiž o snímek senzuální, tělesný, až metafyzický, a přesto plný zjevných i skrytých kontrastů, které si musí divák buď najít sám, anebo popřípadě domyslet. Docornau je totiž povahou provokatérka, a záměrně nechce nechat diváka jen tak v klidu, chce jej dráždit za jakoukoliv cenu či úsilí. A zároveň, jakožto hrdá feministka, do toho všeho navíc velmi nenásilně a hravě akcentuje aktuální a neméně kontroverzní téma dekonstrukce genderu a pohlavních stereotypů skrze béčkové meta-žánrové prvky zmíněného body horroru' kdy zjevně vychází z ranné tvorby Davida Cronenberga. Divák tak nemá sebemenší tušení, jestli má film brát zcela vážně, anebo si má užívat jeho těžko uvěřitelnou absurditu a temný humor. Nemluvě o emocionálním hledisku snímku, které dbá na motiv odpuštění, samoty, boje s vnitřními démony a hledáním vlastní identity jenž je zhmotněn v skutečně intimním vývoji turbulentního vztahu ústřední dvojice - což je v podstatě stěžejní středobod a katalyzátor gradace celého filmu. Vše je následně nasnímané mnohdy surreálnou kamerou pod taktovkou Rubena Impensa, s níž podniká hotový divy a estetické čáry máry, snaží se synchronizovat s pohybem postav, díky čemuž dává mizanscéně nepopsatelný tělesný rozměr. Nejde opomenout ani perfektně využitý písničkový soundtrack plný návykové old-schoolové muziky, který umocňuje vizuálně podmanivé taneční scény...... Já vím, že to vše, co jsem právě popsal, působí a vyznívá jako přebubřelý chaotický mišmaš všeho možnýho a rádoby artový honění ega režisérky - ale světě div se, ono to všecko kupodivu naprosto mistrovsky funguje. 'Titane' je tak ve výsledku opojnou audiovizuální symfonií, kde synergie zvuku a obrazu nemá jakékoliv chyby či nedostatky. Jde o zážitek tak provokativní, rozporuplný, úchylný, a cynický, že naprosto zaslouženě získal Zlatou palmu, tedy nejprestižnější ocenění, na festivalu v Cannes – což je kontroverze, vzhledem ke kontroverznímu filmu, sama o sobě. Dokud neuvidím 'Vortex' Gaspara Noého, je pro mě 'Titane' zatím nejen bizár roku, ale rovnou i film roku – jelikož těžce pochybuju, že do tý doby uvidím něco lepšího, něco, co by mě dokázalo tak odvázat a vypálit ze sedačky. Možná přeháním, a možná jsem se jenom nechal až moc unést. Julie Docornau jednoduše řečeno natočila esenci toho, proč existuje kinematografie, a proč právě evropský artovky jsou jejím pomyslným vrcholem – a já ji za to líbám nohy. Už nyní se nemůžu dočkat, co za šílenost natočí příště..... // VERDIKT: vlhký sen pro cinefily a fanoušky spalovacích motorů. 9,3 karburátorů z 10 🔥🚒 // () (menej) (viac)

Kudly4 

všetky recenzie používateľa

Nejvíce mě bavila asi první třetina, kde došlo k zajímavým vraždám, byla tu spousta nahoty a já si tak říkal, kam to bude směřovat. No, po proměně na záchodě, mě to bavilo čím dál tim míň a finále bylo úplně jakože cože ? Hlavní herečka Agathe, nevypadá hezky ani v reálu, pěkná ženská to fakt není, ale do této role se svým způsobem hodila. Každopádně, celkem dost bizarní snímek a asi spíše pro ženské publikum. Předešlý RAW, se mi rozhodně líbil více. ()

maddy 

všetky recenzie používateľa

Pokiaľ bol Raw propagovaný ako šokojúci film (čo bol nakoniec trocha lacný marketingový trik), tak až druhý film Julie Ducornau je tým pravým šokom, ktorý množstvo divákov nemusí zvládnuť. Psychicky, aj fyzicky náročný film na zhliadnutie, ktorý si berie to najúchylnejšie z japonskej kontroverznej cyberpunkovej tvorby, v kombinácii s novou francúzskou hororovou vlnou a primiešava niečo z Cronenberga. Navyše ako aj v prípade Raw opäť zabalené skôr do drámy, než do vysloveného hororu (v prípade Titane skôr body-horroru). Drámy, ktorá sa v jadre zaoberá témou sexuality, dospievania, objavovania samého seba, gender tématikou až po rodinné vzťahy. S veľkým dôrazom na fyzickosť celého diania, kde kamera skutočne neuhýba pred ničím, a navyše s perfektným vizuálom, kamerou a prvotriednym hereckým výkonom zatiaľ neznámej Agathe Rousselle. K väčšej spokojnosti chýba, že režisérka si trúfa na až prílišné množstvo rôznych tém, ktoré síce nechávajú divákovi priestor na vlastné vytvorenie názorov, ale zároveň málo z nich rozpracuje hlbšie (detstvo Alexie, vzťah s otcom a pod.). Rozhodne ako v prípade Raw však nejedná o vyslovený horor. Po zbesilom úvode (tanec na aute, vraždenie v dome) totiž Titane rapídne zvoľný a skôr ponúka surrealistickú artovú drámu s niekoľkými znepokojivými zábermi než čokoľvek čo by mohlo jednoducho potešiť hororových alebo thrillerový fanúšikov. Julie Ducornau sa tak profiluje ako skutočne výrazná režisérka s jasným režíjnym vedením, ktorú je možné spoznať po pár minútach filmu. Podobnú konzistenciu tvorby si dokáže zachovať len málokto, držím jej palce! Zatiaľ každý jej nový film je vyslovene zážitkom, ktorý treba prežiť. Síce nepríjemným, ale magicky-surrealistickým ... no chápem, že ho ocení málokto. Jej filmy totiž rozhodne nie sú pre žiadneho mainstremového diváka, aj keď sa dostávajú do o niečo širšej kino distribúcie. CELKOVO: 7/10 ()

Galéria (15)

Zaujímavosti (4)

  • Julia Ducournau je len druhou režisérkou a štvrtou ženou v histórií, ktorú ocenili v Cannes Zlatou Palmou. (_marduk_)

Súvisiace novinky

Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze

Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze

17.07.2021

Prestižní filmový festival ve francouzském Cannes se dnes v rámci ambiciózního post-covidového ročníku 2021 uchýlil ke svému poslednímu večeru a rozhodně nebyla nouze o překvapení. O jedno z nich se… (viac)

Reklama

Reklama