Titán

Pod tou drsnou (póza?) a značně ujetou slupkou se schovává překvapivě křehký film o nenaplněné lásce. Bohužel (pro mě), v tomto případě víc než kdy jindy, zbytečně násilný - nic proti násilí ve filmech, ale proč musela být hlavní postava masová vražedkyně, krom samoúčelného zabíjení (v jeden moment i velmi úsměvného), mi hlava prostě nebere, nebo jsem to nepochopil. Vincent Lindon je vyloženě vynikající. Jeho postava člověka, který je ochoten darovat hluboce raněnou a pomatenou lásku "komukoliv" je nezapomenutelná. S jeho příchodem na scénu film otáčí a dostává jiný náboj, navíc se nebojím říct, že prakticky každá scéna s ním je vynikající. Divákovi pak Julie servíruje citlivé i překvapivě živé i vtipné scény ( macarena při resuscitaci ), které z hlavy nevymažete. Vyšinutost z toho ale pořád šilhá na obě strany. No a pak přijde závěr. Nevím co tím básnik chtěl říci. Zklidnil bych hormon se zlatou palmou. (07.10.2021)

Za mne dobrý, hlavně je nutné si z žánrů odmazat to "horor", protože pak může být žánrový fanda opravdu hodně zklamaný a srážet hodnocení. Poselství jsem pochopil, to je ten důvod proč to oceňuju. Ústředním tématem je identita, resp. volba identity a s tím spojená vůle. Všechno jsou to taková ta aktuální celospolečenská témata, která nyní celkem dost hýbou světem, a některým taky žlučí. Právě těmto bych to ale možná doporučil ke shlédnutí nejvíc, nikoli ze sarkasmu, ale pro kontext. Protože způsob, jakým je tady celé to téma zpracované, znázorněné a prezentované, se mi opravdu moc líbil, a dle mého názoru skvěle vyjadřuje podstatu celé věci. Ve světle toho se vám objasní a odůvodní řada (na první pohled možná podivných či nelogických) pohnutek a souvztažností mezi hlavními postavami. Rovněž obrazové, zvukové a hudební zpracování je skvělé, hlavně tedy pro fandy Stricklandů, Cosmatosů apod. Co musím vytknout, tak je v úvodu filmu Alexino podle mne příliš přepálené  kriminální chování, podle mne tady tvůrci zbytečně tlačili na pilu, a v kontextu s dalším dějem to nebylo až tak nutné. Právě tyhle násilné úvodní sekvence přihazují filmu tu škatulku "horor", a podle mne zbytečně, za těch pár nalákaných a poté zklamaných žánrovců to podle mne nestálo. Mnohem blíž to má k věcem jako Ex Machina apod. Někde mezi 7-8/10. (28.05.2023)

provokatívnej artovej eseji o genderi a maskulinite dominujú na hranicu idúce herecké výkony, sugestívny soundtrack, podmanivý vizuál majúci vrcholy v scénach nočného hasenia lesného požiaru alebo pri erotizujúcich scénach, vysoko aktuálna téma riešenia fluidity a komplexnosti pojmov sex, gender, pohlavie, orientácia. (aj európsky festivalový arthouse môže mať svoju podobu midcultu.) (02.11.2021)

Titán je primárne filmom o hľadaní a pochopení (prijatí) svojej identity, o vzťahu s vlastným telom a o vzťahu s druhými (a opäť aj o ich prijatí). V tomto zmysle mu možno trochu ubližuje rámcovanie debaty ako o šokujúcom a kontroverznom filme. Áno, Ducournau používa na uchopenie týchto tém veľmi expresívne metafory a obrazy plné explicitného násilia a gore obrazov. Konanie hlavnej postavy rozbieha film vo frenetickom štýle pripomínajúcom americkú slasherovú kinematografiu, postavenú na lineárnej teenagerskej vyvražďovačke a neskôr prechádza do osobnejšej komornej drámy, ktorá na základe telesnej transformácie postavy (spojenej s motívom tehotenstva s autom) zapadá najmä do kategórie body horroru. Už z možnosti rýchleho zaradenia a žánrovej kategorizácie filmu aj zo samotnej tendencie New French Extremity je jasné, že vo filme Titán nie sme svedkami žiadneho dychberúceho ikonoklazmu. Nič šokujúce v konečnom dôsledku nie je ani na témach, ktoré film otvára. Ak prejdeme pod veľmi štýlový (ide o výstižnejšie slovo než šokujúci) a  v kontexte tohtoročnej canneskej súťaže mierne výstredný vizuál filmu, Titán presne zapadá do súčasnej témy politiky identít. Rozoberá problematický vzťah jedinca k sebe samému, tematizuje narastajúcu pluralitu súčasného chápania vlastnej identity aj identít druhých. Telo, vzťah k nemu a k ďalším bytostiam podlieha transformácii rovnako ako v body-horrorových filmoch (via David Cronenberg), ako aj v súčasných debatách o tele, ktoré by v ideálnom prípade nemalo podliehať žiadnej normalizácii a normatívnosti. A práve tomu sa v Titáne telo vyhýba. Je to šokujúce? Alebo kontroverzné? Alebo hodné humbugu? Osobne si to nemyslím. Z Titánu to však robí citlivé priloženie hmatu na senzitívne nervové zakončenia doby, v ktorej vznikol. celý text: https://www.kinecko.com/aktualne-ale-nie-sokujuce-obrazy-francuzskeho-filmu/ (02.12.2021)

SPOILER jak svině: Mam rád bizáry. Někdy mam rád bizáry opravdu hodně. Rád se hrabu v jejich vyznění i myšlence, pročež z nich dokonce i kde co vykoukám. Ale tady? Chápu tu kontroverznost okolo, z hlediska filmařiny a vypravěčství to ale neni nic strhujícího a vůbec prvně v životě jsem měl dojem, že sleduju čistokrevný pozérství. Titane je tak trochu jinej bizár, u kterýho divák sleduje holku, která se nechá zbouchnout autem, a místo toho, aby porodila Bburago, porodí "otci" tolik vytouženýho... Tetsua! (19.10.2021)