Najhorší človek na svete

Film úplne o ničom výnimočnom a predsa o všetkom. (20.12.2023)

Generační film, který jistě bude pro některé velmi osobním. Ač má protagonistka predispozice být mi poměrně nesympatická vzhledem k tomu, že neví, co chce - proto s ní může být zatěžko sympatizovat, jenže film to její počínání dovede podat dost pochopitelně a to jak v celku, tak v jednotlivých částech. Divák tedy chápe, že to má nějakou výpovědní hodnotu a současně tu jsou jednotlivé pasáže citlivě zpracované, takže to emocionálně zainteresuje, vtáhne a udrží, ač se obsahově jedná o docela vyčerpávající film. Ve srovnání s jiným vztahově-rozchodovým filmem: 500 Days of Summer je mnohem lehčí, zábavnější, ale toto taky není feel good. Seveřani jsou chladnější. Rozhodně ale umí. 4 hvězdu bych přidal, kdyby konec tak trochu nevyšuměl a kdyby to bylo režijně aspoň zpola tak zajímavé v celém svém celku jako to je zajímavé ve svých nejlepších částech. (16.03.2022)

| Neon | Uf, toto bolelo. Úprimný partnerský film o životných útrapách a o tlaku spoločnosti na vlastnú osobnosť, o tomto by sme sa mali rozprávať viac, pretože potom to aj takto môže dopadnúť. Výborný herecký výkon od Renate Reinsve, oceňovaný scenár správne úprimný, prekvapivo nie až tak dialógový. Vzťahy sú tu prežité dosť vierohodne a až skoro reálne, bez nejakých väčších hádok alebo emočných výbuchov, čo dodáva filmu istú autenticitu, dokázal som tým s postavami jednoduchšie súcitiť. Životná škola od Nórov. Viac TU. | Hodnotenie: 7/10 | (22.03.2022)

Dost dlouho jsem nad filmem přemýšlela, než jsem se odhodlala o něm napsat. Téma filmu mi bylo blízké tím, že otevřelo debatu nad stereotypem, že povinností ženy je mít děti. Jako, kdyby měla žena jakousi danou funkci rodit děti, kterou musí během svého života splnit. To, že žena nechce mít děti, ale není projevem patologie její osobnosti, ale výslednicí její volby. Některé ženy zkrátka nechtějí mít děti, protože vůbec necítí, že by je kdy mít měly a cítí to s takovou jistotou, jako že druhý den vyjde slunce. Julie mi v mnohém připomínala řadu mých životních partnerů, kteří odmítali dospět (nebo prostě jen nevěděli jak). Tomuhle „uvěznění mezi“ - ani tam, ani ještě tady, se říká v antropologii liminalita. Liminalita, která bývala pouze přechodnou životní fází (např. mezi dětstvím a dospělostí) se však v postmoderní době protahuje na neomezně dlouhou dobu, protože jsou hranice záměrně stírány (snad, aby byly někdy jindy a někde jinde vybudovány). Podle Zygmunta Baumana dokonce existují jakési postmoderní vzorce osobnosti (zevloun, poutník, tulák, hráč a turista). Hezky o tom píše v Úvahách o postmoderní době. Film tedy zobrazuje mnou vyčtené i prožité, avšak i přesto je něčím zvláštně hypnotizující. (23.03.2022)

Přijde mi, že těžko tomu něco vytknout, chytré, reálné, pěkně zahrané, originální prvky. Dojemné a romantické, prostě co bych vytknul? (01.08.2022)

....Zprvu velice příjemná a komorní vztahová věcatice o hledání sebe sama se průběhem stává něčím, čím uplně nemusela být a bohužel graduje do nehezkého ubrečeného sentimentu. Název je velmi zavádějící, evokující spíš nějaké psycho, které se víceméně nekonalo. Líbila se mi hlavní herečka vzhledem připomínající naprostý mix Nataschy McElhone (Californication) a Mary Elizabeth Winstead (Cloverfield 10.) Kdyby tyto dvě herečky měly v alternativním vesmíru dceru, vznikla by stoprocentně Renate Reinsve. Ta navíc hrála tak přirozeně, že jsem občas zapomínal, že se dívám na film a nevybavím si, kdy jsem naposledy viděl tak civilní herecký výkon. V příběhu mi nejvíc vadilo, že tato poměrně hezká žena si vybírala za protějšky buď Otíka z Vesničky Střediskové, případně Vyzáblé Nedochůdče, s nímž jsem nemohl příliš sympatizovat, i když kreslilo obscénní komiksy. Naopak mě těšilo, že ženská postava ani ve třicítce nevěděla co se sebou, skákala od oboru k oboru, od zájmů k zájmům a netušila, co ji vlastně baví. Překvapila psychedelická část filmu, kterou jsem tam vůbec nečekal, ale nepotěšila roztahanost a délka filmu, který klidně mohl skončit u sedmé/osmé kapitoly a nic by se nestalo. Své příznivce si ovšem film jistě najde a je vhodný (bez ironie) pro páry. (28.04.2023)

Film o hledání sebe sama a o věčných pochybnostech, zda tráva u sousedního partnera není přece jen zelenější... Čas přitom kvapí, život utíká a je důležité si uvědomit, že to, co hledám, už vlastně mám: už je to ONO - a nic jiného, kromě pozdního litování, najít nelze. Podle mého soudu velmi povedená záležitost. (14.12.2023)

Hrdinka se motá bezcílně životem, s jejím viděním světa nesouzním, nemá zábrany lidem kolem ubližovat a zraňovat..... (01.02.2022)

Tohle je prostě cit pro filmařinu a opravdu ze života! Moc hezké momenty a i teď dlouho přemýšlím nad některými scenámi. A paradní ústřední herecké duo! (12.03.2023)

Piaty veľkofilm dánskeho režiséra Joachim Trier opäť zahryzol do neľahkej tematiky. Akože, zobrazenie medziľudských vzťahov je vždy neľahkou ale zároveň obľúbenou a pravidelne sa objavujúcou témou vo svete kinematografii. Pán Trier sa snaží zviditeľniť jeho film tým, že príbeh delí do niekoľko kapitol (+ prológ a epilóg) a v rámci vizualizácii a zdôraznenie dôležitejších momentov príbehu sa rád inšpiruje inými režisérmi, napríklad sa dajú spomenúť D. Lyncha alebo L. von Tiera. __ Hlavná postava Julie počas celého filmu zápasí so svojimi „životnými láskami“ a sám so sebou. Chce byť slobodná (vo všetkom) a netúži po tom, aby bola matkou. Zmena v pohľade na veci sa zmení po tom, keď zistí, že je tehotná a jej bývalý je veľmi chorý. Renate Reinsve (ktorá miestami pripomína Dakotu Johnson) hrá postavu Julie presvedčivo. Škoda, že okrem Anders Danielsen Lie sa jej nikto iný nevyrovná. __ Režisér miecha prvky drámy a komédie vyvážene (miestami spíš provokuje), ale v závere prevláda depresia a do popredia sa dostanú vážnejšie veci. Škoda, že režisér neukončí film trochu vypracovanejšou scénou „pred záverom“, pretože záver v danej forme nepôsobí tak silne (nie je tak šokujúci), ako by mal byť. Najvydarenejšími scénami sú nasledujúci: zachytenie rozchodu a následná diskusia Julie s Aksel, halucinácia po konzumácii huby a záverečné rozlúčenie Julie s Akselom. __Teraz sa budem opakovať. Som takmer presvedčený, že keby vznikol nejaký remake alebo podobný film v hollywoodskej reprodukcii, tak ten ani zďaleka by nezapôsobil tak ako tento európsky snímok. Jednoducho mentalita, pohľad na veci a kultúra sú veľmi rozdielne. Osobné hodnotenie: 80% (****) (06.02.2022)

Ač je o vztahovém a životním tápání třicátnice Julie, velmi silně zapůsobil i na mě, který má třicítku už hodně dávno za sebou a nemyslím, že by Nejhorší člověk... byl jen generační, dokáže oslovit obecně každého, kdo si ve vztazích a životě už něčím prošel (a přesto často tápe). Velice povedené, velice silné, autentické a upřímné. Trier je šikovný a vše funguje, jak má. (20.03.2022)

Romantika, kde srdce filmu tvorí muž. Nechýba milá irónia a malé presahy na spoločnosť, ale hlavne to humanizuje, nepoúča, nedáva namachrované statementy a nevezie sa LEN na ľúbivej trendy vlne "dnešná doba a mladí ľudia", čiže to bude pravdepodobne pozerateľné aj o desaťročia, podobne ako Before Sunrise, Call me by your name či Život Adele. Dokonalé to nebolo (pár scén, ktorí boli aby boli), ani nejak mimoriadne originálne, ale celkový dojem veľmi, veľmi fajn škandinávska indie podívaná aj pre bežné divácke oko, podobne ako pred rokom Chlast. (08.04.2022)

Tenhle film pro mě byl něco jako terapie. Jsem ráda, že nedošlo na klasický happy end. Miluju přirovnání Bambi na ledu. (23.07.2022)

Toto je druhy pokus pozriet si romanticku komediu, podla hodnoteni na CSFD. Chce se mi zvracet. Kam sme sa dostali, ze uz aj v Ostblocku ludia "lajkuju" kibel hovan??? Toto je nenormalny odpad. Pointa, dostali sme sa len do polovice, takze potial: babenka nezne vypadajuca, zasneny milucky kukuc, sa trmaca zivotom a z velkej nudy sa necha viest chticom mnozenia, bez chuti na deti. Po slovensky: slapka. Je fuk, jak sa to zabali. Napady typu, ze ide na uplne cudziu svadbu, kde uplne cudziemu chlapovi vyprava, ze ju vzrusuju makke vtaky a potom spolocne stia na hajzli, na tej svadbe akoze, a tesia sa, jak ich to rajcuje. A spolocne filozofuju, ci je to uz nevera voci im milovanym polovickam. Vraj nie. Takze dalsie cislo si daju, ze si cmuchaju pot pod pazuchami. Fakt nechapem, ktory zvrateny deges vymysla taketo kokonske scenare: ved na toto normalny clovek nepride! Potom babenka, v ramci komedialnej romantiky, zacne umelecku tvorbu, kde pise o huleni vtaka, jak ho narvat do huby, ze ci je to vzrusive.. Kompletna kurvarina, sice ukazuje len prdel a kozy, a to aj bez-kontextovo systemom dobry-den-kozy-ven, aka sranda, cecky vonku, ale posobi to lascivnejsie, ako ciste porno pre uchylov. Tak ano, CSFD nema kolonku ze "uchylarna", takze sa to da do "romantika". Priklad romanticke sceny: babenka si lahne na gauc a jej mily, s ktorym je par dni zatial len, povie: podme pichat bejby. Alebo, hned zo zaciatku kefovania: mali by sme sa rozist, kym nas to neboli.. Tak je mi neskonale luto kazdeho cecho/slovaka, komu sa totok zda mile/romanticke/komedialne. Mne sa osobne robilo nevolno, bol som medzi smutkom a hnusom. Mala moja manzelka uplnu pravdu, ze zaner "romanticka komedia" vymrel. A to sme extra dali, ze nechcem tvorbu USA, lenze to nestaci uz, trebalo by odfiltrovat cely ten dekadentny vplyv zapadny a to sa zial neda. Stare dobre casy, ked sme ako decka kukali Fontanu pre Zuzanu a nasi nas hnali od obrazoviek, ked si Vejmelkova vyzliekla tricko. Alebo Sexmisia, to uz bolo akoze uplne "porno" :-D. Kto chce naozaj romantiku, nech si pozrie "The notebook, 2004". Toto tuna je uplna spaplalina, od degesa o degesch pre degesov: ODPAD! (16.10.2022)

Julie je v zásadě dobrý člověk, ale je nerozhodná, nestálá. Bohužel nemá to tak jen s výběrem povolání, ale i s výběrem partnerů. Takzvaný film ze současného moderního a mnoha nedobrými věcmi ovlivněného života. Nejlépe je to vidět i slyšet na rozhovoru Aksela s těma dvěma slepicemi. Jak já mu rozuměl a fandil! Dá se to vidět, ale jednou to stačí. (09.03.2022)

Dle názvu jsem očekával, že půjde o něco jako můj životopis, a do jisté parabolické míry se to skutečně vyplnilo, nicméně přiznejme si, že témata, které Verdens verste menneske vytahuje se vztahují na životní dráhu nejen šašků jako jsem já. Obával jsem se, že půjde o dílo až nechutně progresivně individualistické, ovšem i přesto, že se to v podstatě vyplnilo, tak mi tento obvykle jednoduchý pohled na svět (zprostředkovávaný filmovým médiem) po shlédnutí jednoduchý nepřišel a tvůrce, kterého neznám a snad bych měl poznat, se k němu postavil s až cynickým pragmatismem (zvlášť když ve většině případů použijeme adjektivum citlivý za cynický). Provařená témata, z jejich výskytů již mnohdy citlivým divákům naskakují pupínky, jako klimatická krize nebo cancel culture (či jak nazvu když černohumorné umělecké ztvárnění [ideálně vytvořené privilegovaným bílým mužem] uráží určitou skupinu lidí) jsou zde podány s nadhledem a ne v černobíle (extrémním) duchu (čímž ovšem nechci tvrdit, že je film nějak extrémisticky relativistický, jednoduše spíše citlivý) a snad i proto mne i přes svůj minimální (a pro děj film ne stoprocentně relevantní) scény tajícího ledovce, ledního medvěda či tuleňátka velmi zasáhly (ostatně, s podobnými scénami u mne vévodilo i Don't look up); stejně tak televizní diskuze Aksela s post-feministkami měla své kouzlo a jen utvrzovala mé (až kýčovitě) milované teze o tom, že umění si může vyjadřovat jakékoliv sprosťárny chce, nehledě na to, zda urazí někoho, kdo se stal obětí incestu nebo třeba rakoviny. Z velké části se zde věnuji vedlejším prvkům filmu, není to ovšem tím, že by pro mne vztahové drama Julie a jejích dvou nabíječů nebylo důležité, protože bez kmene by nebyly větve, že. Postupný vývoj našich třech nejhorších lidí na světě v průběhu prologu, dvanácti kapitol a epilogu je i přes svoji okoukanost naprosto neokoukaný a upevňuje svoji pozici tím, že je relatable pro (věřím) mnohé z jeho diváků (ovšem ne nějakým prvoplánovým či kýčovitým způsobem). Otázku, zda hledat jazyk lásky ve vztahu, v němž nejspíš není, či jít hledat jinde nepokládá a ani na ni neodpovídá, dovedu si však představit, že ji prezentuje. I proto má tisíckrát omílaná věta "Musíme si promluvit" v jeho podání takovou sílu. Na závěr těchto žvástů bych ještě ocenil casting, herecké výkony, technickou (kameru, barvy, střih) stránku filmu a obzvláště "snové" sekvence, které přes moji chabou znalost kvalitních filmů mohu přirovnat (asi - má paměť je krátká) jen ke geniálně artovým scénám z Euforie. (02.05.2022)

Generačný film zameraný na tridsiatnikov, ktorým svet otvára toľko možností, že si z nich boja vybrať. Predstava trvalého záväzku a zodpovednosti je pre nich tak desivá, že pred nimi radšej utekajú a hľadajú únik v krátkodobých vzťahoch bez rizika. V hlavnej hrdinke som sa ale nevidel (i keď som ešte v tom správnom veku), na to bola príliš labilná a nerozhodná. I napriek tomu hodnotím vysoko, lebo je to po dlhšom čase film, ktorý mal čo povedať a nebál sa hovoriť bez obalu a prikrášľovania skutočnosti. Jednoducho život aký je, so všetkými jeho bolesťami a starosťami. 8/10 (11.12.2022)

Autentické. Takhle bych popsal Nejhoršího člověka na světě co nejpřesněji co dokážu. Má to nádhernou, ale vlastně dost civilní kameru a herce. Především hlavní představitelka hraje tak obyčejně neobyčejně, že to opravdu působí jak takovej klasickej norskej příběh, kterých se tam děje plno. Randící a "hledající se" první vícepolovina je docela standartní indie vztahovka se zajímavými a dost moderními nápady a hlavně tématy. Druhá část filmu je o dost pomalejší a tam zase oceňuju tu vyspělost. Nečekal jsem takovou změnu vyprávění a vlastně návrat do stejných bot, jen s novou perspektivou.  A vlastně se mi ta poslední melancholická třetina líbila taky. Takovéhle uvědomělé, chytré a "moderní" festivalovky můžu. 7/10 (05.01.2023)

Opravdu zajímavý film a všednosti, touhách a strachu, který ve mně tak nějak rezonuje. Vlastně téhle generaci trochu závidím. (09.02.2023)

Velice zajímavý a snad i provokující film, možná jedno z nejlepších vyjádření prázdnoty. Když nahradíte přirozené hodnoty, zvyklosti a způsoby nepřirozenými, není se čeho chytnout, vpodstatě každý nápad či hloupost se mohou aspoň chvíli tvářit učeně. Vylepšit se to dá samozřejmě ještě hlubokými psychologickými úvahami. Mnozí tomu jistě i dnes úspěšně vzdorují, ale mileniálové to mají skutečně o mnoho těžší ... a třeba zrovna v Norsku začali dříve a došli již dále, takže tady se mohou topit ve zmatenosti klidně i třicátníci. Snadno se pak ztratí smysl života. Co si skutečně myslí autor snímku není jasné, však schopnost něco vyjádřit tu je ... 80%. (05.01.2024)