Najhorší človek na svete

Na první pohled jenom další konverzační vztahovka s uzavřením jako z klišoidního hollywoodského jogurtu. Ale první, na co jsem následující ráno po probuzení myslel, a že intenzivně jako bych je osobně znal, byli ON a ONA. A na jejich příběh, co si vzájemně dali. Scéna se západem slunce mě bolí doteď. Kdy naposled jsme viděli natolik trefný a úpřimný partnerský film? Joachim Trier je vnímavý psycholog s unikátním smyslem pro drobnokresbu postav, kterou umí navíc ozvláštnit milými filmařskými nápady - zastavení času v momentu zamilování se nebo výstižné animované vykreslení houbičkového tripu, ovlivněného tíhou aktuálních životních myšlenek. Vynikající herecká dvojice Renate Reinsve a Anders Danielsen Lie. (17.03.2022)

Název slibuje více, než film přinese a vlastně i ukaze. Nevyrovnaný člověk je ta žena. Herecky jde o zajímavou podívanou s pestrou paletou pocitů, tohle zvládla Renate Reinsve s přehledem. První polovina snímku je výborná a vygradovaná zhoubovanou anální hvězdičkou. Pak snímek přejede na jinou vlnu a pomale pluje po sentimentální vrstvě až k závěru a trochu stahuje výsledný zážitek. 70% ___ Šary Vary 2021 (01.09.2021)

Fajnově provedená romance z pohledu třicátníků v dnešním světě, která se zaobírá tím, jak jsme dnes zahlceni, až je těžké se vůbec v tom všem najít. Celou dobu šlo o příjemnou, vtipnou a zábavnou podívanou, která se pro mě extrémně vyhoupla v poslední půlhodince. Opravdu hutný vyvrcholení, znázorňující skutečně krásně vztah dvou lidí, kteří k sobě něco cítí a cítily, ale už nejsou spolu. Je mezi nimi plno nevyřčených a nespravedlivých věcí, avšak si až moc užívají vzájemnou přítomnost. Celé to pozvedává hlavně provedení, kdy takto krásně, zajímavě a originálně zpracované momenty jako intelektuální a emocionální nevěra, chuť být s někým jiným nebo rozchod jsem dlouho neviděl. Prostě parádní pecka, která mohla být v té první hodince o něco silnější! 8/10 (07.01.2023)

Nejhorší rozhodnutí je to, které se nedá kdykoli změnit. (13.09.2021)

Autentický a velmi silný film o životě, jeho očekávání, o naplnění a zklamání. O myšlenek z minulosti, které nás doprovází celý život. Partnerskou vztahovku má mladší Trier dokonale vystudovanou, jeho optická stopa a citlivost dokonale rezonuje. "Co kdyby" si člověk říká tisíckrát za život, i tak obětuje cokoliv, aby dostal naplnění které mu říká srdce. Konečně jsem se duchem vrátil do festivalového nádechu - děkuji Joachime. (19.04.2023)

// Já chci u filmů unikat, a ne že budu chtít uniknout od nich. Dvě vyčerpávající hodiny vytažený ze života dnešních třicátníků, který mě nerozesmály, ani nedojaly, a jenom jsem s hrůzou odpočítával zbývající kapitoly. Příjemný soundtrack a fajn herci, v porovnání s hravostí a lehkostí 500 Days of Summer, nebo jízlivostí a sebeironií Potvory ale Nejhorší člověk těžce prohrává. #sorrynotsorry 6/10 (21.02.2022)

Nejhorší člověk na světě má po filmové stránce bezesporu hodnotu. V určitých částech jsem dokonce měla pocit, že se dívám na něco tak úžasnýho, že to snad ani nejsem schopna v daném moment pojmout. Hra s hudbou, zvukem a tichem byla prostě dokonalá. Stejně tak kamera a vizuální stránka filmu. Některé rozhovory, momenty jsou - bože můj - tak strašně dobrý a příjemně odvázaný. Výběr herců fantasticky doplňuje vizuální část, o které jsem mluvila. A přesto jsem si tolikrát zapřála, aby už byl konec. Aby kapitoly ubíhaly rychleji, a aby dál a dál neztrácely svoji původní svěžest. Aby se nepotápěly do nedýchatelna. Doslova jsem prahla i po tom nejmenší vtipu, abych se na chvíli zbavila zátěže. Film, ve kterém spatřuji střípky geniality, ale taky k němu cítím až mučivé nepochopení. (09.04.2022)

Zajímavý, zručně natočený pokus o generační film, jehož přijetí nebo odmítnutí do značné míry závisí na tom, zda jste, respektive zda se pokládáte, za součást oné generace, která je předmětem zájmu režiséra. Když už jsme u Joachima Triera, je to z mé strany pochopitelně spekulace, ale vsadil bych se, že do postavy Aksela vtělil pořádný kus sebe sama. Právě nešťastný Aksel je mi věkem a životními postoji nejbližší a nejsympatičtější postavou. Jeho mediální souboj se vztahovačnou feministkou považuji za nejzábavnější i myšlenkově nejhodnotnější moment snímku. Příjemná Renate Reinsve hraje (pro mě) nepříjemnou, protože roztěkanou a citově nestálou Julii, která se hledá vlastně až do závěrečných titulků. Je představitelkou stále se rozrůstající skupiny, co důležitá životní rozhodnutí odkládá pokud možno co nejdéle, hlavně proto, že život na sice čím dál více ekonomicky dýchavičném, ale stále ještě proklatě bohatém Západě přináší (zdánlivě) nekonečné množství příležitostí a bezrizikové experimentování. Jen málokteří si uvědomují, že tenhle svět a z něj plynoucí životní strategie díky ekologické krizi a bezprecedentně rychlému přesunu bohatství do vzmáhající se východní Asie nenávratně končí. Množství témat, které Joachim Trier ve svém filmu nadhodil, dává každému divákovi šanci najít si "to svoje". Celkový dojem: 75 %. (05.09.2021)

Čekal jsem to zajímavější a dramatičtější, ale dalo se. (02.09.2022)

Veze se to tak moc na všech bezpečně líných klišé o messy mileniálech, až to i přes působivé finále, které mimochodem oddře jiná postava než protagonistka, nic neřekne. (13.03.2022)

„Já nevím, jestli chci děti. Jako bych nikdy nic nedokázala dotáhnout do konce. Přecházím od jedné věci k druhé.“ Tohle prohlášení hlavní hrdinky naprosto přesně definovalo její rozpoložení a zároveň většinu filmu. S Julií jsem vnitřně malinko bojoval. Místy jsem jí velmi dobře rozuměl, jindy zas o něco méně a dával za pravdu spíš jejím partnerům (tedy především Akselovi). V každém případě mě tahle generační výpověď velmi zaujala, bavila a za slabší bych označil právě pouze to občasné mnou nepochopené chování hlavní hrdinky. I závěr mi přišel dost střízlivý. Nicméně, tou „komedií“ v žánrech se nenechte splést, až na pár úsměvných míst je to čistokrevné, hodně pocitové drama. Takové, jaké Joachim Trier opravdu umí točit. Jeho Repríza a především Oslo, 31. srpna se mi sice v tomhle ohledu dostaly pod kůži o trošku víc, přesto režisérův nejnovější počin vidím na solidní 4*, za mě spokojenost. „Určitě si o tobě pamatuju věci, které jsi zapomněla.“ - „A naopak.“ - „Ano, to možná taky. Až umřu, všechny tyhle věci o tobě odejdou se mnou.“ (04.12.2022)

Sexy název, ale spíš by tomu sedělo víc “Normální lidi”, kdyby si to už pro sebe neukradla Sally Rooney. Film o neustálém hledání sebe sama. O třicítce. O partnerství. O ztrátě. O útěcích, když jde do tuhého. O tom chtít víc, ani ne tak od sebe, jako od ostatních. O emocích, ale nikdy ne o (sebe)lítosti. Že by každý mileniál byl tak trochu Bambi? Hodně to ke mně promluvilo. (19.03.2022)

Nenápadně rafinovaný film, který na pozadí onoho stereotypního "hledání svého místa ve světě" vlastně nehystericky a s milou, nepřetaženou uštěpačností, byť zároveň s existenciálním smutkem obnažuje, že ve světě, jehož biosféra i sociosféra se rozpadá, ve společnosti, kde je každý na všechno sám a všechno mu jen bere čas a odvádí pozornost, ve skutečnosti ani moc nedává smysl si doopravdy hledat místo, odkud bychom mohli využitím svého potenciálu přispívat k vyššímu celku a vyššímu dobru, aniž bychom si něco nalhávali, aniž bychom cítili absurditu, marnost z vědomí, že se to nedaří. *** Film chytře klame: zdánlivě sledujeme osobní mikrodrama, mladou (ale právě že ne už zase tak mladou) dívku, která řeší sebe samu, vztah se zralým partnerem schopným ocenit její výjimečnost (dřív než ji dokáže chápat i ona sama, zatímco on o hloubce té jejich tragédie špatného načasování ví) i být kritikem a rebelem, a vztah s romantickým klukem, který ji k žádnému vymezování se nenutí. A Julie sama nemá analytické schopnosti, ale má intuici, a tak ji sledujeme, jak se v ničem necítí správně, jak se v tom plácá a zdánlivě jako by nevěděla, co vlastně chce... A na pozadí toho, co se nám zobrazuje o společnosti a o světě, o Juliiných reálných možnostech, si můžeme sami dělat obrázek, jestli je to její osobní problém, jestli opravdu dává smysl do takového světa a společnosti chtít správně zapadnout, mít v něm děti, pracovat v něm, ať už v kavárně nebo v knihkupectví, či dělat kariéru nebo umění - a nebo rebelovat... Vždyť vidíme, kam to přivede Aksela, který jediný asi dřív než ona chápe, že je to celé otázka ještě mnohem zásadnějšího načasování než minutí se jich dvou, ale i minutí se se smyslem práce, výchovy, hodnot, významem hovoru, sdělování, snahy o dialog atd. v dnešní roztěkané post-faktické době, která nemá na smysl sdělení ani konání čas... A že ta zásadní hádanka, kam patřím a co ze mě má být a proč, v téhle době, stavu světa a systému, který jsme si na sebe ušili, ve skutečnosti nemá dobré řešení.... Možná jediné, co se dá s notnou dávkou štěstí zjistit, je, ke komu patřím - a v tom se spolu Aksel a Julie o fous minuli - a pak už jen, ke komu všemu nepatřím. Vzato kolem a kolem, je to vlastně dost odvážný a hořký film, kritický. *** (Viděno v brzkém odpoledni ve Velkém sále Světozoru).  *~ (02.04.2022)

Aby bylo pro začátek jasno, ano, jsou s Larsem vzdálení příbuzní, ale nemají žádné blízké vztahy. Joachim Trier každopádně znovu láká na svou autenticitu v látce, ve které je opět hodně otevřený. Nabídne pestrou paletu motivů a pocitů, protože jeho sarkastická hlavní hrdinka se zatím nechce usazovat a hledá své místo i štěstí v životě, v čemž se nejspíš pozná hodně diváků. Rozverná Julie ráda experimentuje, a pořád neví, jakým směrem se v životě vydat. Ostatně už na studiích skákala z jednoho oboru na druhý. A u vztahů to nebylo jiné. Pak ale potkala staršího komiksového autora. Jakmile se ale blíží třecí plocha, stahuje se do ústraní. Trier, který je v problematice vztahových očekávání nenásilný, dokáže dokonale přepínat mezi humornou a vážnou notou. Jeho vyprávění plyne přirozeně, v mnohém se pak neschovává za roh. A to, že je v závěru možná až příliš melancholický, mi nevadilo. Renate Reinsve je skvělá, s očima dovede zázraky. (08.01.2022)

Problémy ľudí, ktorí všetko svoje osobné šťastie hľadajú vo vzťahoch. Bravo. Film (a realita všade navôkol) je jasným dôkazom, s akým úspechom sa to deje. Ako čerešnička na tortičke prichádza vkus hlavnej hrdinky. Nóri vo všeobecnosti vyzerajú dobre, solídna výška (vďaka množstvu skonzumovaných rýb), pohľadné tváre. No ale títo dvaja figuranti, osudové lásky jej života?! Potom mi však došlo, že film sa zrejme snažil o maximálne priblíženie k realite. Nuž a tá je šedá, to vieme. V konečnom dôsledku naozaj jeden z najvýraznejších počinov poslednej doby. (13.05.2022)

500 dní se Summer naruby aneb komu není rady, tomu není pomoci! Je vnitřní štěstí důležitější než plnění sociálních kvót? [HBOmax] (21.01.2023)

Kdepak mí Seveřané mě rozumí, přesně takový typ filmu jsem potřeboval. Stěží bych uvěřil, že hlavní hrdinka je vůbec herečka, ona totiž vůbec nehraje, ona prostě existuje a je maximálně přirozená. Nevěřím jestli se velmi brzo neobjeví v Hollywoodu, pro mě jednoznačně nejlepší ženský výkon roku. Nicméně kdo z nás by se v příběhu aspoň na chvilku nepoznal. 85% (26.12.2022)

Má krásný úsměv. Umí se radovat. Má zvídavé oči. Jak ty se umí nadchnout. A co, že její okouzlení časem vyprchá? Kousek si vezme s sebou o dům dál. Nalepí se jí na boty. A co, že se možná plete, možná chybuje? Je snad zavrženíhodné, že je i v nejistotě iniciativní a vykročí? Je horší odejít dřív než pozdě? ___ Život je lineární. Narodíme se a umřeme. Život není lineární. Každou chvíli v něčem začíná od znova. A ten začátek je i není nový. Jde o sled epizod — o za sebe naskládaná, ale zároveň nelineárně propletená, tady a teď.  Proč by se každé tady a teď mělo podřizovat očekávání cobykdyby, minulosti, hypotetickému potom kdesi ve stáří..? ___ Je trpké, že se tak často se svým aktuálním místem v životě tak často mineme s tím druhým. Dřív nebo později. Vyšlo by to jindy, jinak? Možná. To je fuk. ___ To co je teď, je opravdu důležité. Posvátné. Přiznat tomu konečnost je urážkou. Odvážnou a nezbytnou pro štěstí duše. Špiníme novým staré? Ne! Ze starého jsme trochu vyrostli. Co jsme opustili, tím jsme se chtě nechtě trochu nakazili. ___ Nikdy nejsme hotoví. Pořád se pečeme. Neumřeme na konci. Umřeme někde uprostřed. Věčně nehotoví. Vždycky překvapení. Je v tom prostor pro radost. Neutop se. (05.09.2021)

Je celkem pozoruhodný že tuhle geniální filmovou studii o milostných vztazích, promiskuitě a významu femininity, jejíž středobodem je žena (famózní Renate Reinsve) dokázal natočit chlap. Joachim Trier je talent, protože natočil jednu z nejlepších evropských artových romanťáren za poslední roky. Instantní kultovka. Virtuózní záležitost! (30.01.2022)

Seversky do hloubky ponořený psychologický film o lehce extravagantním hledání vlastní osobnosti. Zpočátku trochu rozpaky, pak příjemné překvapení. (01.01.2023)