Milan Kundera: Od Žertu k Bezvýznamnosti
Milan Kundera: From the Joke to Insignificance
Réžia:
Miloslav ŠmídmajerHudba:
Petr MalásekHrajú:
Milan Kundera (a.z.), Leonard Stirský Hädler, Milan Uhde, Jiří Bartoška, Jan Kačer, Jean-Claude Carrière, Yasmina Reza, Bernard-Henri Lévy (viac)Obsahy(1)
Prečo dielo Milana Kunderu tak zaujalo po celom svete? Prečo odišiel do Francúzska a začal písať vo francúzštine? Čo je za tým, že bránil prekladom svojich posledných románov do češtiny? Prečo sa vyhýba kamerám a publicite? Dokument o Kunderovom diele nás zavedie do jeho rodného Brna, do čias, keď študoval a učil na FAMU, alebo do obdobia normalizácie, kedy mu bolo bránené v tvorbe a nebol vydávaný, hoci už žal úspechy v zahraničí. Napriek tomu uviedol hru Jakub a jeho pán s J. Bartoškom, avšak pod iným menom. V polovici 70. rokov využil pozvanie univerzity v Rennes a začal tam prednášať. V r. 1979 ho české úrady zbavili občianstva. Kundera to komentoval slovami: „Vtedy všetko ovládali Rusi a práve Rusi rozhodli, že už nie som Čech.“ Prezident Mitterand mu udelil francúzske občianstvo. Svoj najslávnejší román Neznesiteľná ľahkosť bytia vydal už ako Francúz. Neskôr však už neudeľoval súhlas so sfilmovaním svojich diel. (Continental film)
(viac)Recenzie (20)
Komunista a práskač. Ubožák a Čecháček, co si hraje na Francouze. ()
Definice dokumentaristického kýče, jak ironické vzhledem k sledovanému subjektu. Podbízivé, měkké, mělké, nekonfrontační, nezvídavé. Představuju si tu absurdní situaci, že by je k sobě Kundera pustil a oni by ho konfrontovali se svojí absurdní povrchností - chudák stará by z toho měl smrt. Míň nedávám proto, že to relativně utáhlo svojí stopáž, čili zřejmě dobrý střihač (koukám, že dělal Pásky z Nagana, takže to dává smysl. Příště vybírej líp, Jakube, máš na víc). ()
Defilé mluvících hlav, jejichž (mnohdy až směšně nekritické, viz ten Kačerův žvást, že Kunderu milovaly všechny ženy v Praze) promluvy mají jen nevalný informační přínos, a celé je to strašně nezáživné, jak se zde omílají stokrát známé věci a jak se tvůrci vlamuji do dávno otevřených dveří. Silně mě to nebavilo a způsob, jakým je to natočeno, mi přišel vrcholně neinvenční a místy až bezděčně směšný. ()
Byl to od začátku nesmysl, a stejně to i dopadlo. Máme tady prostě cca hodinu a půl dlouhý filmový portrét Milana Kundery, jehož ústředním poselstvím je: „Autor není důležitý. Chcete něco vědět o Kunderovi? Přečtěte si jeho knihy. V nich všechno je.“ (50%) ()
Je to prvni dokument o Kunderovi, o kterem vim. Letme seznameni s jeho dilem. V dobe relativizovani hodnot jsou podle Kundery veci, ktere relativni nejsou, jako treba pravda. Slovy filosofa Jana Sokola jsou pravdy matematicke, kde jedna plus jedna jsou proste dve, nebo treba pravdy konsensualni. Kdyz si skupina odsouhlasi, ze jedovata houba je jedla, otravi se. A pravda ma cenu dokud je skryta. Kdyz vyjde na povrch, je z ni bezcenna banalita. Pravda, ze Titanic neni nepotopitelny, nebo ze je Hitler nicema, mela velkou cenu skryta. V Kunderove dile take najdete treba to, ze cely zivot musite nest obraz sebe saba, ktery se vam v ocich ostatnich nepodoba. ()
Odradil mě přístup hned ze startu, jsem rád, že jsem se netrápil v kině. Doporučuji raději nějakou knížku o Kunderovi, třeba na začátek od Jean-Dominique Brierrea - Milan Kundera: Život spisovatele. ()
Ako natočiť dokument o neprítomnom objekte, to je otázka hodná teoretického rozboru. Radikálny Kunderov postoj k medializácii vlastnej osoby je samozrejme provokatívny a logicky v prípade osobnosti takého formátu vyvoláva zvedavosť a túžbu prekonať túto prekážku. Film je prehľadný a prináša nejednu zaujímavú informáciu aj pre tých, čo sú s kunderovskými reáliami dobre oboznámení, vrátane početných audio a video záznamov samotného autora, skrývajúceho sa za svoje diela. Najzaujímavejšie ale je, že dokáže dosť presvedčivo obhájiť opodstatnenosť Kunderovho postoja. Touto snahou a aj zameraním na konkrétnu otázku tak pôsobí ako protipól k minuloročnej kontroverznej Novákovej knihe, ktorá je síce tiež plná zaujímavých svedectiev, ale orientovaná vyslovene bulvárne, plná zbytočného balastu a voči Kunderovi extrémne negativistická. ()
Tam za Stalinem leťte, sniváci, ptáci mí, tam za Stalinem leťte, mí ptáci ohniví! Je v jeho dlaních všechno, co chudák vysnil si, ta Stalinova země je studně našich sil. Autor veršů - Milan Kundera. Po zhlédnutí dokumentu nezbývá než nevěřícně zakroutit hlavou – jde o přímo učebnicový příklad selektivní práce s fakty, přičemž snaha vyhnout se jakékoliv konfrontaci ze snímku trčí jako ona pověstná sláma z bot. V tomto jednostranném a nezáživném dokumentu nezazní ani jediné slůvko o Kunderových básních z doby jeho stalinského poblouznění, ani jediná zmínka o temné „Dvořáčkově aféře“, s reálnou hrozbou trestu smrti, zato se dočkáme bohatého slovního doprovodu jeho souputníků - komunistických literárních bardů Uhdeho a Kohouta, majících od hroudy másla hlavy stejně zamaštěné jako Kundera. Otrávený strom nemůže nést zdravé ovoce. To platí i v tomto případě. ()
Rád čtu Kunderu. Mám rád Uhdeho, Bartošku i Kačera. Přesto byla od počátku zřejmá jedná věc: autor nehodlal Kunderu kritizovat, autor stavěl pomník. A tak to už řadu let platí. Chcete se dostat ke Kunderovi? Chcete s ním udělat rozhovor (časopis Host)? Musíte ho hladit po srsti a podbízet se mu. Host alespoň získal ten rozhovor, kde Věra mluví za něj. Režisér také získal řadu materiálu, rozhovory s Věrou K atd.. K čemu to pak ale je? Nikde ani zmínka o Kunderových oslavných básních, kdy byl přesvědčený soudruh. Nikde zmínka o tom, že Majitelé klíčů získaly cenu Klementa Gottwalda atd. Můžeme Janu Novákovi vyčítat některé dílčí chyby jeho monografie, ale dostal se do hloubky. Tohle je plakátová estráda. Ale člověk, pokud nepotřebuje být s Kunderou zadobře, nemusí volit. Proto rád čtu Kunderu i Nováka. Ale tenhle dokument vám o Kunderovi řekne jen to, co vám chce o sobě říci sám Kundera. A Kundera je mistr imagologie, vždyť ten termín sám vymyslel. ()
Včera (11.7.2023) zemřel Milan Kundera a různé televize dnes dávají tento dokument. Jako osoba vyvolával Kundera různé kontroverze,ale jako spisovatel patřil k největším světovým tvůrcům. A kdo někdy od něj něco četl a nehledá od literatury jen zábavu, ale i inteligenci, tak to musí potvrdit. Naštěstí jsem schopen oddělit osobu tvůrce od jeho díla a jeho dílo je opravdu výborné, až na ty mladické komunistické básně, které jsou příšerné. Dokument samotný je průměrný, ale vydržel jsem ho kvůli Kunderovi a dozvěděl se tak nové informace. ()
Kunderu mám docela načteného, jeho minulost příliš neřeším (ikona našich liberálů Václav Havel jezdil za bolševika do práce Mercedesem, zatímco 70% běžné populace nemělo ani na Škodovku) a ostatně i on sám se od Čechů distancoval. Přeji mu Nobelovku a tvůrcům ať se naučí tvořit dokumenty. Edit k 16.7.2023. Tak nám Kundera před pár dny umřel, což tomuto dokumentu přidává nový ironizující rozměr, který by sám autor jistě ocenil. ()
Za mě škoda, že to autoři nenatočili čistě jako dokument a přidávali tam tu rádoby příběhovou část, která byla podle mě taková navíc a nijaká. Podobně jako celý snímek, neřekl bych, že byl špatný, ale takové nemastné, neslané. Chyběl tomu nějaký drive a pak by mi to nevadilo ani delší. Ovšem tak jak to dopadlo, bylo posledních cca 10 minut úmorně dlouhých. Milana Kunderu jako spisovatele uznávám a možná proto mě výsledek trošku mrzí. Avšak jako někdo, kdo od Kundery nic nečetl, to rozhodně hodlám co nejdřív změnit. Vykreslení atmosféry příběhů knih se podle mě totiž povedlo a to bych bral jako největší plus :) ()
Putování mladého zvídavého zájemce o osobnost a dílo Kundery naráží na znalce české i francouzské a na paradox, že záměr Kundery zůstat skryt za dílem má být respektována....Mnoho užitečného se tu divák dozví, uslyší mluvit Kunderu i jeho ženu (70%) ()
Vynikající dokument, který naznačuje, jak chápat Milana Kunderu coby spisovatele a zároveň i smysl umělecké literatury jako takové. Nicméně v době nadvlády bulvárního kýče a vulgárního pozérství ve veřejném prostoru není zřejmě leckomu dáno ani pochopit, co a proč vlastně chtěli autoři dokumentu vyjádřit, natožpak Kundera ve svém díle sám. ()
Vůbec nechápu, proč tato kombinace jednostranné kýčovité (jaký to paradox) apologetiky s češtinou a dějepisem pro střední školy (nebo možná dílem některého univerzitního pedagoga z Pozadí událostí) dostala formu celovečerního dokumentu, jímž provádí dosti mizerně zahraná postava zvídavého studenta. Některé pamětnické reflexe jsou sice podnětné (zejména čím dál tím charismatičtější Milan Uhde a francouzští literáti), ale často sklouzávají do směšné popisnosti, což nejvíce zamrzí v případě doc. Jiřího Brabce, který je tu ponížen do role hlasatele učebnicových banalit. Film má sice relativně slušné tempo, ale kontrast mezi jeho minimální objevností a intenzivní vlezlostí Maláskova hudebního doprovodu spolu se Šmídmajerovými sklony k patosu místy sklouzává do nechtěné parodie. Opravdu epický je pak cimrmanovsko-zelenkovský závěr, ze kterého se dozvíme, že celé to utrpení vlastně bylo úplně na nic, protože přece podle Kundery autor není důležitý a máme si číst jeho knihy. ()
Lehce nadprůměrný dokument o životě a dílu Milana Kundery. Pro školní projekce ideální. ()
O Kunderovi ako spisovateľovi som dodnes nevedel a aj keď sú jeho diela inšpiráciou pre mnohých ľudí, mňa akosi jeho príbeh nezaujal. Dokumentaristicky je to podľa mňa natočené detailne a precízne s dôrazom na osobnosť spisovateľa, problém je skôr práve v tom námete, ktorý musí človeka jednoducho zaujať a skôr je to určené pre fanúšikov Kunderu ako takých. Za mňa slabé. 40 % ()
Velmi jednostranný, neobjektivní dokument a vlastně i dost nudný vznikl možná jako protipol Novákově biografii, která byla mnohem zajímavější. Škoda. ()
Souhlasím s kolegy, že kýčově monumentální styl dokumentu je zcela v rozporu s duchem Kunderova díla. Četné vstupy představitelů pařížské intelektuální elity na jedné straně potěší, na straně druhé ale nelze autorům nevyčítat, že z takového Dream Teamu nedokázali vydolovat o mnoho víc než jen fráze o tom, jaký že je Kundera pašák. Například můj oblíbený Finkielkraut dostal pokaždé nanejvýš deset vteřin, pak vždy následoval střih a vstup jiné mluvící hlavy. Takto klipovitou formou vyprávění lze možná pojmout dokument o nějaké popové hvězdičce, ale sotva může být práva Kunderovi. Ve finále to tedy bylo nejen kýčové, ale taky povrchní a roztěkané. Kunderovo dílo nedokázali autoři zasadit do nějakého smysluplného kontextu, divák se sice dozvěděl, že to byl "strašně hezkej chlap", kterému ženské padaly k nohám, ale v čem tedy vlastně spočívá jeho velikost coby literáta už spíše nikoli. Velmi malý prostor dostala Kunderova kritika revolučního lyrismu, která byla přitom mimořádně vlivná právě ve Francii; a velmi aktuální může být i dnes, v éře fanatické ideologie woke. Největší plus nakonec vidím v zařazení velkého počtu jinak těžko dostupných archivních záběrů a nahrávek. Člověka zase jednou přepadl smutek nad tím, jak obrovský intelektuální potenciál tady rozdrtily pásy ruských tanků. ()
Poctivý pokus přesvědčit obdivovatele díla Milana Kundery, že jakýkoli pokus o osobní kontakt s panem spisovatelem je předem odsouzený k neúspěchu (pokud tedy zrovna nejste rodinný přítel, ultimátní znalec autorova díla políbený Štěstěnou nebo Andrej Babiš s chotí). Autoři, vědomi si toho, že získat archivní materiály nebo rozhovor na kameru s někým z Kunderových žáků a souputníků bude velmi obtížné, jako by záměrně pominuli jakoukoli část díla nebo Kunderova života, která by mohla na jeho legendu vrhnout nějaký stín pochybnosti. Minimálně kvůli archivním ukázkám z francouzských rozhovorů s MK stojí za vidění. ()