Úl

Úl je místo, kde jsou samci k užitku jen v nevysokém počtu, dočasně a kde produkci zajišťuje někdo jiný. Jsou zemětřesení, vichřice, havárie, rakovina, banánové slupky. A jsou teritoriální konflikty, náboženská nesnášenlivost a nenávist. Fahrije začíná tušit, že se její sedm let pohřešovaný manžel, za nímž se po srbské čistce zavřela voda, nevrátí a že je čas spolehnout výhradně na sebe. V končinách, kde je v rozporu s dobrými mravy, aby žena měla řidičský průkaz a prodávala paprikovou omáčku, to je ideální záminka pro realizaci příběhu o hledání příběhu, který by mohl okolnostem navzdory poskytnout dobrý konec. Když ten kulturní a politický (šlo by říci i - mužský) uzavře sám sebe, nastupuje balkánský ekonomický sen, který sice začíná klesáním trubce do hlubiny, ale končí firmou na ajvar. Hlavně že to dobře dopadlo. (06.05.2023)

Fahrije žije v kosovské vesnici, kde se během jugoslávské války odehrál jeden z největších masakrů civilního obyvatelstva. Ještě sedm let po skončení války se většina manželů vesnických žen nevrátila domů. Typická postjugoslávská poválečná depka o cestě za přijetím reality, kde se toho moc nenamluví, ale zato se uvaří hodě ajvaru. Soucit s hlavní postavou navozuje již úvodní scéna, ve které se Farihje brodí pytli s těly obětí masakru nalezených v masových hrobech. Až na výjimky je film bez hudebního doprovodu a s dlouhýmy záběry na hlavní postavu vzpomínající na manžela, nebo přemýšlející, jak se dostat z limba vytvořeného nejistotou, zda její muž žije. Nejistotou živenou paličatým invalidním tchánem a pubertálními dětmi. Ve spolupráci s exteriéry rozbité vesnice a interiéry rozbitého domu (Srbové původní barák vypálili) to pomáhá k navození takové nemainstreamové depresivní syrovosti... Scénáristicky oceňuji hlavně vykreslení vesnického patriarchátu, který je zásadně proti tomu, aby v této společnosti žena cokoli dělala, natož podnikala... i kdyby měli jít všichni o žebrotě. A společnost proti emancipaci bojuje pomluvami.  [Rakkautta ja Anarkiaa 2021] (22.09.2021)

Fahrija stále hledá a doufá, současně se však musí postupně smiřovat s nevyhnutelným a přitom zajistit rodinu, což očividně není zrovna společensky vhodné a ví to právě i nejbližší rodina. Výborně realistické, až dokumentární drama, to minimálně z pohledu poměrů v Kosovu, které není vyprávěno jednostranným pohledem, jak by se nabízelo. Nemyslím pohled válčících stran, ale poměrů ve vesnici celkově, jsou tu totiž i lepší lidé. Ten realismus sedí právě i k hlavní hrdince, Fahrija je životem zocelená, nenechá se rozhodit ani vlastní dcerou, která v nelehké situaci příliš nepomáhá. Takže i přes všechny ty situace tu prakticky chybí nějaké více dojímavé scény, slzy jsou použity přesně tam, kde být mají a není jich mnoho. 75% (15.01.2024)

Podle skutečnosti, životní, ženské, bojující, plné ajvaru. <\strong> Příběh Kosova je děsivý, nejistota pozůstalých a pohřešovaných, hledání stability. Film, který toho má na srdci spoustu, a je převážně o ženách pro ženy. Několik silnějších scén (rozbití okna auta, scéna v koupelně, pláč ve sprše, nalezené oblečení..) ..pokaždé, když si dám ajvar.. <\em> MFFKV2021 (26.08.2021)

Tento príbeh o kosovskej vdove Fahrije je rozhodne silný a inšpiratívny. Avšak jeho spracovanie ma až tak nezaujalo a prišlo mi to tak trochu ťažkopádne, miestami zbytočne lyrické a tým pádom nevýrazné. To, čo sa dialo v Kosove počas juhoslovanského režimu riadeného zo Srbska je humanitná katastrofa. O to je viac obdivuhodné, že existujú ženy ako Fahrije, ktoré sa pokúsili aspoň ako tak postaviť na nohy. Nevedieť, kam sa podeli vaši najbližší, to musí byť hrozné :( Dávam 3* predovšetkým za námet a príbeh, ale inak by sa mi to hodilo asi skôr na dokument. (10.09.2023)