Oh my boss! Koi wa bessacu de

Ze začátku se rozehrálo něco zajímavého. Lehce nevážného, lehce vážného, lehce pojatého, lehce připomínající Ďábel nosí Pradu. Ze začátku to mělo švih, bylo to zábavné a takové pěkné v tom, že všichni byly poměrně normální v postavy, tj. nikdo nebyl zabijácký záporák, který chce zničit hrdince život. Byla to fakt romantická komedie, která klouže mezi klišé, odráží se od nich, ale nežije skrze ně. To až ke konci se to tak nějak divně porouchalo. Zpomalilo, rozešlo, změnilo názor, ... Prostě na to jak začátek byl tak nějak svěží, fajn, bylo konec utahaný nic. Škoda. Hrdinka je fajn, sympatická, žádná upejpavka. Možná na začátku trochu otravná, jak si furt chtěla žít tím svým způsobem, ale naštěstí to na tom nestálo, prostě se to beze slov tak nějak vyvíjelo dál. Objekt její lásky byl takový pozitivní prosťáček, nikdo nijak výjimečně nadaný nebo chytrý, prostě obyčejný kluk s nějakým zázemím. Zato její šéfová byla docela zajímavou postavou, talentovaná, krásná, spravedlivá a naivně ostrá. Zajímavý mišmaš, který se Nanao povedl. Zajímavými postavami, které nebyly tak úplně do počtu, byl šéf šéfové a hrdinčin kolega ztvárnění Mamijou Šótaróem. Obě dvě postavy byly sympatické, jejich charakter byl o trošku více propracavaný než zbytku vedlejších postav a herecky v podstatě nebylo co vytknout. Zbytek redakce či rodinných příslušníků ať už hrdiny či hrdinky byly více či méně postavy do počtu, spíše ploché než komplexní a tak nějak existovaly. Tímto a nemastným koncem seriál docela trpí. Jinak je to milá podívaná a určitě budu ráda, když se bude v Japonsku točit obdobných seriálů na podobné úrovni víc. (18.03.2021)