CODA

Ruby se nezastaví od rána do večera. Rodina jí jakou jedinou slyšící potřebuje každou chvíli, ona by se však mnohem raději prozpívala až na prestižní univerzitu. Na první pohled tuctový příběh okouzlí hereckými výkony (především Emily Jones v titulní roli Ruby je vyloženě na Oscara) a na konci dojme i největšího cynika. Vynechat tuhle pohodovou indie laskominu by byla velká chyba. (24.02.2024)

Americký nezávislý remake úspěšného francouzského filmu - a přesto jsem byl dojat. Osobně nechápu tu úpornou potřebu Američanů remakeovat úspěšné neanglicky mluvené snímky (jaky by nestačilo originální film kvalitně nadabovat), když kvalit originálu bývá málokdy dosaženo - tady jsem ale narazil na světlou výjimku - americký remake je subjektivně povedenější než jeho francouzský předobraz Rodinka Belierových. Důvody shledávám dva - jednak že jde o remake v intencích poetiky americké nezávislé kinematografie, který mi jakožto ,,žánr" sedí a mám ho rád, přesně tyhle typické Feel-Good Movies, a jednak taky proto, že narozdíl od frankofonní hudební oblasti mi je ta anglosaská anglicky zpívaná hudba mnohem bližší - a když na americké střední škole děti ve sboru zpívají písně od Davida Bowieho, je to i kus mého hudebního vkusu a mé hudební historie...narozdíl od francouzského rocku a popu... A když už se bavíme o hudebním filmu, nebo filmu inspirovaném hudbou, nelze se ubránit srovnání s šest let starým snímkem Whiplash, který se mi subjektivně moc nelíbil a dodnes jsem nepochopil ten hype kolem něj, navíc jsem ho vnímal spíše jako snímek skoro sportovní, ten souboj mezi učitelem hudby a jeho studentem, hudební výkony založené na drillu a tvrdém tréninku, bez emoce a prožitku, pak V rytmu srdce je jeho pravý opak - krásný a čirý snímek o HUDBĚ, ale i o jinakosti, obtížném období dospívání, emancipace dětí od své rodiny...a také o lidských handicapech a tělesných i sociálních omezeních...a v neposlední řadě film velmi humorný, kdy se o komediální rozměr stará především rybářská neslyšící rodinka v čele se svérázným otcem... (17.09.2021)

Hezký, milý a hřejivý filmeček, který potěší, příjemně naladí, ale o žádné veledílo nejde. Iniciační film o dospívající dívce, která doslova musela najít svůj hlas v milující, přesto však poněkud svazující rodině hluchoněmých. Pár dobrých fórů a několik pěkných záběrů na moře. Veškeré nesnáze, které ale nejsou nijak hrozivé, se vyřeší mrknutím oka, dívka má neuvěřitelnou kliku na fajn lidi kolem sebe, zázračně zazpívá jako slavíček a všichni se odeberou k pohádkovému konci po duhovém mostě v kočáře taženém jednorožci (ok, to poslední jsem si vymyslela, ale film opravdu působí hodně pohádkově). ____ Zejména neslyšící herci hrají naprosto famózně a Marlee Matlin musí mít někde ve skříni schovanou smlouvu s ďáblem, protože vypadá neskutečně skvostně a rozhodně, ani omylem, ne na svůj věk. Film ale nenabízí vůbec nic než velmi poctivé řemeslo a trochu odlehčeného dojetí. A původní francouzskou verzi obšlehl dost bez invence. (05.05.2022)

Nedovedu si představit lepšího nominanta na Oskara - na počest koukáme v den, kdy byly nominace vyhlášeny. Srdečný příběh ze života. Herecky naprosto přirozené, vkusné nahlédnutí do světa neslyšících, hudební čísla skvělá, délka naprosto odpovídající, několik scén, které zapůsobí přesně tak jak mají - vyrazí dech, vyždímají emoce, člověk zůstane s otevřenou pusou. Držím pěsti v boji o "panáčka". (08.02.2022)

(15/2022) / Milý, príjemný, malý film, ktorý dokazuje, že nie je najdôležitejšie vždy prísť s niečím originálnym, stačí to čo funguje urobiť dobre. Rozum by aj velil nedať plné hodnotenie, ale pohodu a príjemné emócie, ktoré mi CODA na dve hodiny ponúkol ťažko ignorovať. Neskutočný výkon nepočujúcich hercov parádne doplnila Emilia Jones. Na tomto by sa dalo vyučovať co znamená "feel good" movie. (9/10) (09.02.2022)