Utiecť

Príbeh sám o sebe bol dobrý a pútavý, ale mne osobne sa toto animované spracovanie vôbec nepáčilo. Oveľa radšej by som na základe tohto "monológu" uvítal hraný film alebo klasický dokument. Toto síce pôsobilo svojim spôsobom originálne, ale na moju strunu to bohužiaľ nezahralo. A pritom je táto téma taká zaujímavá. Zo všetkého ma napokon najviac zaujali tie autentické zábery, ktoré tu však pôsobili zväčša len ako také "premostenia" v Aminovom rozprávaní. 2* (12.07.2022)

Privilegovaná bílá kolonizace cizího utrpení vyrobená jako doprovod k etnickým rautům a craftovému pivu. Flugt naprosto rezignuje na to oslovit kohokoli jiného, než ty, kteří jsou z filmu naměkko ještě dříve než ho vidí a tedy očividně dost zapomínají během jeho sledování vnímat jak mizerně je to zdramatizovaný a jak líně animovaný. Maximální počet 2 obrázků za sekundu a hrané záběry v momentech, které by zjevně vyžadovaly více animátorské práce, naznačují, že tady byl někdo hodně líný a hodně to už chtěl mít hotový, aby s tím už už mohl jezdit po festivalech. Jedni jsou teď automaticky nadšení z animovaného dokumentu o homosexuálním utečenci z Kábulu, druzí znechuceni z toho, jak je pořád na něco nominovaný film o sexuálním utečenci z Kábulu, aniž by měli kdy důvod ten film vidět. Ničemu, krom autorů, to nepomohlo. Osobně bych rád přijal veškeré uprchlíky světa kamkoli se jim zachce už jen kvůli tomu, aby od těhlech filmů byl pokoj. Hvězdu dodávám za syrový dokumentární záběry z převratu v Afgánistánu a postkomunistický Moskvy (03.05.2022)

Animovaný příběh poměrně dlouhé anabáze, která započala už kdysi dávno, mnohem dříve před rokem 2015, kdy došlo k jakémusi kolektivnímu šílenství a zintenzivnění narativu o uprchlících jakožto ultimátním zlu. Tam, kde končí geografická anabáze a útěk z domova, počíná nová cesta, zdá se, že bez konce, ta o hledání sama sebe a vlastní identity, včetně té sexuální. Není to jen příběh permanentního úprku, kulturních šoků (i rozbombardovaný Kábul v područí mudžahedínů se jeví jako lepší místo k životu než postkomunistická Moskva) a přetrhávání  a znovulepení rodinných vztahů. Je to i absurdní příběh o tom, kterak člověk bojující o vlastní život a existenci musí navíc lhát, aby mu bylo úředním razítkem dokázáno, že jeho osud je skutečně tragickým a zasluhuje ochrany. Animace filmu rozhodně zaujme, i když někdy působí jako kdyby pracovala s jedním okénkem za vteřinu, což vytváří občas rušivý "sekaný" dojem, který je ale patrně uměleckým záměrem. (27.03.2022)

Dadel: „Animovaný dokument o homosexuálním uprchlíkovi z Afghánistánu. To, že je to animované, je zcela samoúčelné a filmu to nepřidává nic navíc. To, že je to homosexuál, taky není vůbec důležité a film by stejně dobře fungoval i s heterosexuálem. Z filmu zkrátka čiší křečovitá snaha tvůrců co nejvíce zaujmout na cenách a festivalech, i za cenu toho, že veřejnost se bude filmu vysmívat (jejich volba).“ Animovaný film je samoúčelný? Tak je to animovaný film. Ty bývají… animované. To, že je „homosexuál“ (myšleno asi gay), není vůbec důležité a mohl by to být klidně heterosexuál? No vždyť, to je ta pointa. Gayové jsou taky lidi :D Napsal by to autor opačně? „To, že je to heterosexuál, taky není vůbec důležité a film by stejně dobře fungoval i s gayem.“ Tak ne všichni lidi jsou heteronormativní. A ano, veřejnost se vysmívá 83 % na čsfd. (20.01.2022)

Animovaný dokument o strastiplné cestě za sebepoznáním i záchranou života. Téma svádí k lacinému patosu, na jehož hraně však snímek zdařile balancuje, díky čemuž dokáže uspokojit i publikum mimo festivalovou scénu – nevypráví totiž jen o snaze utéct z válečné zóny, ale tak trochu i před sebou samým. A na to by se mohl dokázat napojit opravdu každý. Více zde. (19.02.2022)