Poslední výstřel

Jen těžko se mi chce věřit, že i tento film režíroval autor skvělých dramat Vlčí jáma, Romeo, Julie a tma, Zbabělec ... Smutný doklad toho, že dobrý reřisér v rukou režimu nemusí natočit dobrý film. Smutné a poučné. Přesto se nedá upřít Weissova schpnost navodit dramatické situace a vykreslit jednotlivé lidské povahy. (27.07.2017)

Nechceme tady žádné Rotschildy! Zachycení posledních dnů druhé světové války na Ostravsku zcela podléhá době, v níž Weissův film vznikal. Scénář je mizerný, všechno to hemžení a mihotání před kamerou vzbuzuje už jen mimoděčný smích, jehož vděčným zdrojem jsou především směšné kreace ostravských (ne)herců v čele s vysloužilým exotem Inocencem Březinou... Očekávat od filmů z padesátých let jakýkoli hlubší význam je naprosto vyloučené a proto s klidem nechme čas od času polechtat bránici zářivými úsměvy hrdinné dělnické lůzy a žvástama o nežádoucích Rotschildech. Nic jiného totiž ani nelze. (31.10.2010)

Celý film jsem musel zapojovat všechny své mozkové buňky, abych jakž takž chápal, co oni hrdinové pronáší. S přeložením do češtiny z toho ale většinou vznikla taková blbost, že jsem si jen povzdechl a začal s překladem znova. S postupem času jsem ale tak nějak pochopil, že chyba není na mé straně. Třeba mi nějak nešlo na rozum, že na jednu stranu chtěli naši uvědomělí dělníci snížit výrobu, aby uškodili Němcům, na stranu druhou ale po náletu hned běželi a spravovali škody, aby výroba mohla zase co nejrychlejc pokračovat. A jeden z nejuvědomělejších dělníků dal dokonce této práci přednost před svou těhotnou manželkou. No a ten závěr.. já nevím, v té době už jsem byl z děje a řečí totálně dohoukaný, ale jestli jsem dobře pochopil, ti dělníci se vypořádali s těmi Němci ukrytými v továrně sami, místo aby zavolali Rudou armádu... to mi hlava nebere. No ale abych jen nepomlouval, film má zajímavé a pravdivé poučení - že přílišná zažranost do práce člověka zabíjí, jak se ukázalo na příkladu Ludvíčka. Já naštěstí tohleto už dávno vím, a proto jsem si to zařídil tak, aby se mi to rozhodně, ale rozhodně stát nemohlo. (29.07.2013)

Poněkud tezovitý film sází na Pečenkovu kameru, která se okem estéta rozhlíží po Vítkovicích a okolí. Skvěle je nasnímaná celá oprava, především vytažení zvonu při němž dal Weiss přednost dynamice před estetikou si zaslouží diváckou pozornost. Weissovi se podařilo výborně natočit i samotný předchozí přesun zvonu z válcoven. Výborně nasvícená scéna přibližuje i během noci spoustu detailů. Vzhledem k tomu, že jsem film viděla poznamenaný milovníky tmy a ticha z CS Filmu, dovozuji, že v kině musel být zážitek ze sekvence přesunu zvonu mimořádný. I bez velkého plátna jsem si užila sekvenci, dle níž byl pojmenován celý film. Mizanscéna při pohledu dolů je fantastická. Ze stínů vybíhají lidé, uprostřed světla leží bezvládné tělo, kolem ční vysoké pece a dávají tušit, jak křehký je život toho malého tvora v jejich stínu, člověka. První mírová tavba  je natočena s úctou k práci hutníků, nepodlézá jim jako jiné budovatelské filmy, dělníky anonymizuje, nehledá mezi nimi hrdinu, ale zároveň ukazuje, jak namáhavou práci mají. Celý film se mluví ostravštinou, což je v kontextu pražských pokusů o různá nářečí celkem balzám na ucho. (25.02.2023)

Válečný paskvil, hodně slaboduché, i když pochopitelné, když si uvědomíme v jaké době film vznikl. Vcelku souhlasím s hodnocením Marthose, až na jednu věc. Slovy klasika, patřím k pracující inteligenci, ale výraz "dělnická lůza" bych nikdy nepoužil. Dehonestuje obrovskou masu poctivých lidí, kterým nezbylo nic jiného, než celý život poctivě makat, protože se nenarodili v té správné posteli. Je to nedůstojné člověka dnů včerejších, dnešních i budoucích. Anebo má pan Marthos důvod podlézat současným mocným a podléhat současným "módním" trendům? (19.04.2012)